Zákon č. 101/2000 Sb. ze dne 4. dubna 2000

Zákon č. 101/2000 Sb., ze dne 4. dubna 2000

o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů

   Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

 

ČÁST PRVNÍ

 

OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ

 

HLAVA I

 

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

 

§ 1

 

Předmět úpravy

 

   Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství,^1) mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána,^1a) a k naplnění práva každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států.

 

§ 2

 

   (1)  Zřizuje se Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem v Praze (dále  jen "Úřad").

 

   (2) Úřadu jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu pro oblast ochrany osobních údajů v rozsahu stanoveném  tímto zákonem a další kompetence stanovené zvláštním právní  předpisem,^1) mezinárodními smlouvami, které jsou součástí  právního řádu, a přímo použitelnými  předpisy Evropských společenství.

 

   (3)  Úřad vykonává působnost dozorového úřadu pro oblast ochrany osobních údajů vyplývající z mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu.

 

§ 3

 

Působnost zákona

 

   (1)  Tento zákon se vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby.

 

   (2)  Tento zákon se vztahuje na veškeré zpracovávání osobních údajů, ať k němu dochází automatizovaně nebo jinými prostředky.

 

   (3)  Tento zákon se nevztahuje na zpracování osobních údajů, které provádí fyzická osoba výlučně pro osobní potřebu.

 

   (4) Tento zákon se nevztahuje na nahodilé shromažďování osobních údajů, pokud tyto údaje nejsou dále zpracovávány.

 

   (5) Tento zákon se dále vztahuje na zpracování osobních údajů,

 

   a) jestliže se právní řád České republiky použije přednostně na základě mezinárodního práva veřejného, i když správce není usazen na území České republiky,

 

   b)  jestliže správce, který je usazen mimo území Evropské unie, provádí zpracování na území České republiky a nejedná se pouze o předání osobních údajů přes území Evropské unie; v tomto případě je správce povinen zmocnit postupem podle § 6 na  území České republiky zpracovatele. Jestliže zpracování provádí správce prostřednictvím svých organizačních jednotek  umístěnýc  na území Evropské unie, musí zajistit, že tyto organizační jednotky budou zpracovávat osobn údaje v souladu s   národním právem příslušného členského státu Evropské unie.

 

   (6)  Ustanovení § 5 odst. 1 a § 11 a 12 se nepoužijí pro zpracování osobních údajů nezbytných pr  plnění povinností správce stanovených zvláštními zákony pro zajištění

 

   a) bezpečnosti České republiky,^4)

 

   b) obrany České republiky,^5)

 

   c) veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti,^6)

 

   d)  předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů,^7)

 

   e)   významného hospodářského zájmu České  republiky nebo Evropské unie,^8)

 

   f)  významného  finančního  zájmu  České  republiky nebo Evropské unie,   kterým je zejména stabilita finančního trhu a měny, fungování peněžního   oběhu a platebního styku, jakož i rozpočtová a daňová opatření,^9)

 

   g)  výkonu  kontroly,  dozoru,  dohledu  a regulace spojených s výkonem   veřejné  moci  v  případech  uvedených v písmenech c), d), e) a f),^10)   nebo

 

   h)   činností   spojených   se  zpřístupňováním  svazků  bývalé  Státní   bezpečnosti.^10a)

 

§ 4

 

Vymezení pojmů

 

   Pro účely tohoto zákona se rozumí

 

   a)  osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného neb   určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo  určitelný, jestliž  lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat  zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických  pro  jeho  fyzickou,  fyziologickou,  psychickou, ekonomickou, kulturní  nebo sociální identitu,

 

   b)  citlivým  údajem  osobní  údaj vypovídající o národnostním, rasovém   nebo  etnickém  původu,  politických  postojích,  členství v odborových   organizacích,  náboženství  a  filozofickém  přesvědčení,  odsouzení za   trestný  čin,  zdravotním  stavu  a  sexuálním  životě subjektu údajů a  genetický  údaj  subjektu  údajů;  citlivým  údajem je také biometrický   údaj,  který  umožňuje  přímou  identifikaci  nebo autentizaci subjektu  údajů,

 

   c)  anonymním  údajem  takový  údaj, který buď v původním tvaru nebo po  provedeném  zpracování  nelze  vztáhnout  k  určenému  nebo určitelnému  subjektu údajů,

 

   d) subjektem údajů fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují,

 

   e)  zpracováním osobních údajů jakákoliv operace nebo soustava operací,  které správce nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji,  a  to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních údajů   se  rozumí  zejména  shromažďování,  ukládání  na  nosiče  informací,   zpřístupňování,  úprava  nebo  pozměňování,  vyhledávání,  používání,   předávání,  šíření,  zveřejňování,  uchovávání,  výměna,  třídění  nebo   kombinování, blokování a likvidace,

 

   f)  shromažďováním  osobních  údajů  systematický  postup  nebo  soubor   postupů, jehož cílem je získání osobních údajů za účelem jejich dalšího  uložení  na   nosič  informací  pro  jejich  okamžité  nebo  pozdější   zpracování,

 

   g) uchováváním osobních údajů udržování údajů v takové podobě, která je  umožňuje dále zpracovávat,

 

   h)  blokováním  osobních  údajů vytvoření takového stavu, při kterém je  osobní údaj určitou dobu nepřístupný a nelze jej jinak zpracovávat,

 

   i)  likvidací  osobních  údajů se rozumí fyzické zničení jejich nosiče,  jejich  fyzické  vymazání  nebo  jejich  trvalé  vyloučení  z  dalších   zpracování,

 

   j)  správcem  každý  subjekt, který určuje účel a prostředky zpracování  osobních  údajů,  provádí  zpracování  a  odpovídá  za něj. Zpracováním  osobních  údajů  může  správce zmocnit nebo pověřit zpracovatele, pokud  zvláštní zákon nestanoví jinak,

 

   k) zpracovatelem každý subjekt, který na základě zvláštního zákona nebo   pověření správcem zpracovává osobní údaje podle tohoto zákona,

   l)   zveřejněným   osobním  údajem  osobní  údaj  zpřístupněný  zejména   hromadnými  sdělovacími  prostředky,  jiným veřejným sdělením nebo jako   součást veřejného seznamu,

 

   m)  evidencí  nebo  datovým  souborem  osobních údajů (dále jen "datový   soubor")  jakýkoliv  soubor  osobních  údajů   uspořádaný  nebo  zpřístupnitelný podle společných nebo zvláštních kritérií,

 

   n)  souhlasem  subjektu  údajů  svobodný  a vědomý projev vůle subjektu   údajů,  jehož obsahem je svolení subjektu údajů se zpracováním osobních   údajů,

 

   o)  příjemcem každý subjekt, kterému jsou osobní údaje zpřístupněny; za   příjemce se nepovažuje subjekt, který zpracovává osobní údaje podle § 3   odst. 6 písm. g).

 

HLAVA II

 

PRÁVA A POVINNOSTI PŘI ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ

 

§ 5

 

   (1) Správce je povinen

 

   a) stanovit účel, k němuž mají být osobní údaje zpracovány,

 

   b) stanovit prostředky a způsob zpracování osobních údajů,

 

   c)  zpracovat pouze přesné osobní údaje, které získal v souladu s tímto   zákonem.  Je-li  to  nezbytné,  osobní  údaje  aktualizuje.  Zjistí-li  správce,  že  jím zpracované osobní údaje nejsou s ohledem na stanovený   účel přesné, provede bez zbytečného odkladu přiměřená opatření, zejména   zpracování  blokuje  a  osobní  údaje  opraví nebo doplní, jinak osobní  údaje  zlikviduje.  Nepřesné  osobní údaje lze zpracovat pouze v mezích   uvedených  v  §  3  odst. 6.^11) Nepřesné osobní údaje se musí označit.   Informaci  o  blokování, opravě, doplnění nebo likvidaci osobních údajů   je správce povinen bez zbytečného odkladu předat všem příjemcům,

 

   d)  shromažďovat  osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v   rozsahu nezbytném pro naplnění stanového účelu,

 

   e)  uchovávat  osobní  údaje  pouze  po dobu, která je nezbytná k účelu   jejich  zpracování.  Po  uplynutí  této  doby  mohou  být  osobní údaje   uchovávány pouze pro účely státní statistické služby, pro účely vědecké   a  pro  účely  archivnictví.  Při  použití pro tyto účely je třeba dbát   práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního   života subjektu údajů a osobní údaje anonymizovat, jakmile je to možné,

 

   f)  zpracovávat  osobní  údaje  pouze  v souladu s účelem, k němuž byly   shromážděny.  Zpracovávat  k jinému účelu lze osobní údaje jen v mezích   ustanovení  §  3  odst.  6,  nebo pokud k tomu dal subjekt údajů předem   souhlas,

 

   g)  shromažďovat osobní údaje pouze otevřeně; je vyloučeno shromažďovat   údaje pod záminkou jiného účelu nebo jiné činnosti,

 

   h) nesdružovat osobní údaje, které byly získány k rozdílným účelům.

 

   (2)  Správce  může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu   údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat,

 

   a)  jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti   správce,^12)

 

   b)  jestliže  je  zpracování nezbytné pro plnění smlouvy, jejíž smluvní   stranou  je  subjekt  údajů,  nebo  pro  jednání  o uzavření nebo změně   smlouvy uskutečněné na návrh subjektu údajů,

 

   c)  pokud  je  to  nezbytně  třeba  k  ochraně životně důležitých zájmů   subjektu  údajů. V tomto případě je třeba bez zbytečného odkladu získat   jeho souhlas. Pokud souhlas není dán, musí správce ukončit zpracování a   údaje zlikvidovat,

 

   d)  jedná-li  se  o  oprávněně  zveřejněné  osobní  údaje  v souladu se   zvláštním právním předpisem.^13) Tím však není dotčeno právo na ochranu   soukromého a osobního života subjektu údajů,

 

   e)  pokud  je  to  nezbytné  pro ochranu práv a právem chráněných zájmů   správce,  příjemce  nebo jiné dotčené osoby; takové zpracování osobních   údajů  však nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu jeho   soukromého a osobního života,

 

   f)  pokud  poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či   zaměstnanci  veřejné  správy,  které  vypovídají  o  jeho veřejné anebo   úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení, nebo,

 

   g)  jedná-li  se  o  zpracování  výlučně  pro  účely archivnictví podle   zvláštního zákona.

 

   (3)  Provádí-li správce zpracování osobních údajů na základě zvláštního   zákona,^12)  je  povinen  dbát  práva  na ochranu soukromého a osobního   života subjektu údajů.

 

   (4)  Subjekt  údajů musí být při udělení souhlasu informován o tom, pro   jaký  účel zpracování a k jakým osobním údajům je souhlas dáván, jakému   správci  a  na  jaké  období.  Souhlas  subjektu  údajů  se zpracováním   osobních  údajů  musí  být  správce  schopen  prokázat  po  celou  dobu   zpracování.

 

   (5)  Provádí-li  správce  nebo zpracovatel zpracování osobních údajů za   účelem  nabízení obchodu nebo služeb subjektu údajů, lze pro tento účel   použít  jméno,  příjmení a adresu subjektu údajů, pokud tyto údaje byly   získány  z  veřejného  seznamu  nebo  v  souvislosti  se svojí činností   jakožto  správce nebo zpracovatele. Správce nebo zpracovatel však nesmí   uvedené  údaje  dále  zpracovávat,  pokud  s tím subjekt údajů vyslovil   nesouhlas.  Nesouhlas  se  zpracováním  je  nutné vyjádřit písemně. Bez   souhlasu subjektu údajů nelze k uvedeným údajům přiřazovat další osobní   údaje.

 

   (6)  Správce, který zpracovává osobní údaje podle odstavce 5, může tyto   údaje předat jinému správci pouze za splnění těchto podmínek:

 

   a)  údaje  subjektu údajů byly získány v souvislosti s činností správce   nebo se jedná o zveřejněné osobní údaje,

 

   b) údaje budou využívány pouze za účelem nabízení obchodu a služeb,

 

   c)  subjekt  údajů  byl  o  tomto  postupu  správce předem informován a   nevyslovil s tímto postupem nesouhlas.

 

   (7)  Jiný  správce,  kterému byly předány údaje podle odstavce 6, nesmí   tyto údaje předávat jiné osobě.

 

   (8)  Nesouhlas  se  zpracováním  podle odstavce 6 písm. c) musí subjekt   údajů  učinit  písemně.  Správce je povinen informovat každého správce,   kterému  předal  jméno,  příjmení  a  adresu  subjektu údajů, o tom, že   subjekt údajů vyslovil nesouhlas se zpracováním.

 

   (9)  Za účelem vyloučení možnosti, že jméno, příjmení a adresa subjektu   údajů  budou  opakovaně  použity k nabídce obchodu a služeb, je správce   oprávněn  dále  zpracovávat pro svoji vlastní potřebu jméno, příjmení a   adresu subjektu údajů přesto, že subjekt údajů vyslovil nesouhlas podle   odstavce 5.

 

 

 

 

 

 

 

 

§ 6

 

   Pokud   zmocnění   nevyplývá  z  právního  předpisu,  musí  správce  se   zpracovatelem uzavřít smlouvu o zpracování osobních údajů. Smlouva musí   mít  písemnou  formu.  Musí  v ní být zejména výslovně uvedeno, v jakém   rozsahu,  za  jakým  účelem a na jakou dobu se uzavírá a musí obsahovat   záruky  zpracovatele  o  technickém  a organizačním zabezpečení ochrany   osobních údajů.

 

§ 7

 

   Povinnosti stanovené v § 5 platí obdobně také pro zpracovatele.

 

§ 8

 

   Jestliže  zpracovatel  zjistí, že správce porušuje povinnosti stanovené   tímto  zákonem,  je  povinen  jej  na to neprodleně upozornit a ukončit   zpracování  osobních údajů. Pokud tak neučiní, odpovídá za škodu, která   subjektu  údajů  vznikla,  společně a nerozdílně se správcem údajů. Tím   není dotčena jeho odpovědnost podle tohoto zákona.

 

§ 9

 

Citlivé údaje

 

   Citlivé údaje je možné zpracovávat, jen jestliže

 

   a) subjekt údajů dal ke zpracování výslovný souhlas. Subjekt údajů musí   být při udělení souhlasu informován o tom, pro jaký účel zpracování a k   jakým osobním údajům je souhlas dáván, jakému správci a na jaké období.   Existenci  souhlasu  subjektu  údajů se zpracováním osobních údajů musí   být  správce  schopen  prokázat  po  celou  dobu zpracování. Správce je   povinen předem subjekt údajů poučit o jeho právech podle § 12 a 21,

 

   b)  je  to nezbytné v zájmu zachování života nebo zdraví subjektu údajů   nebo  jiné  osoby  nebo  odvrácení  bezprostředního závažného nebezpečí   hrozícího  jejich majetku, pokud není možno jeho souhlas získat zejména   z  důvodů  fyzické,  duševní či právní nezpůsobilosti, v případě, že je   nezvěstný   nebo  z  jiných  podobných  důvodů.  Správce  musí  ukončit   zpracování   údajů,  jakmile  pominou  uvedené  důvody,  a  údaje  musí   zlikvidovat, ledaže by subjekt údajů dal k dalšímu zpracování souhlas,

 

   c)  se  jedná  o  zpracování  při  zajišťování  zdravotní péče, ochrany   veřejného zdraví, zdravotního pojištění a výkon státní správy v oblasti   zdravotnictví  podle  zvláštního  zákona^15) nebo se jedná o posuzování   zdravotního    stavu   v   jiných   případech   stanovených   zvláštním   zákonem,^15a)

 

   d)  je  zpracování  nezbytné  pro  dodržení  povinností  a práv správce   odpovědného  za  zpracování v oblasti pracovního práva a zaměstnanosti,   stanovené zvláštním zákonem,^16)

 

   e)  jde  o zpracování, které sleduje politické, filosofické, náboženské   nebo  odborové  cíle,  prováděné  v rámci oprávněné činnosti občanského   sdružení, nadace nebo jiné právnické osoby nevýdělečné povahy (dále jen   "sdružení"), a které se týká pouze členů sdružení nebo osob, se kterými   je sdružení v opakujícím se kontaktu souvisejícím s oprávněnou činností   sdružení,  a  osobní  údaje nejsou zpřístupňovány bez souhlasu subjektu   údajů,

 

   f)  se  jedná  o  údaje  podle zvláštního zákona nezbytné pro provádění   nemocenského  pojištění,  důchodového  pojištění  (zabezpečení), státní   sociální  podpory  a  dalších  státních  sociálních  dávek,  sociálních   služeb, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi, a sociálně-právní ochrany   dětí, a při zajištění ochrany těchto údajů v souladu se zákonem,

 

   g) se zpracování týká osobních údajů zveřejněných subjektem údajů,

 

   h) je zpracování nezbytné pro zajištění a uplatnění právních nároků,

 

   ch)  jsou  zpracovány  výlučně  pro účely archivnictví podle zvláštního   zákona, nebo

 

   i)  se  jedná  o  zpracování  podle  zvláštních zákonů při předcházení,   vyhledávání,  odhalování  trestné  činnosti,  stíhání  trestných činů a   pátrání po osobách.

 

§ 10

 

   Při  zpracování  osobních  údajů správce a zpracovatel dbá, aby subjekt   údajů  neutrpěl  újmu  na  svých právech, zejména na právu na zachování   lidské důstojnosti, a také dbá na ochranu před neoprávněným zasahováním   do soukromého a osobního života subjektu údajů.

 

§ 11

 

   (1)  Správce  je při shromažďování osobních údajů povinen subjekt údajů   informovat  o  tom,  v jakém rozsahu a pro jaký účel budou osobní údaje   zpracovány,  kdo  a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat a komu   mohou  být  osobní  údaje  zpřístupněny,  nejsou-li subjektu údajů tyto   informace již známy. Správce musí subjekt údajů informovat o jeho právu   přístupu  k  osobním  údajům, právu na opravu osobních údajů, jakož i o   dalších právech stanovených v § 21.

 

   (2)  V případě, kdy správce zpracovává osobní údaje získané od subjektu   údajů,  musí  subjekt  údajů  poučit  o tom, zda je poskytnutí osobního   údaje   povinné  či  dobrovolné.  Je-li  subjekt  údajů  povinen  podle   zvláštního  zákona  osobní  údaje  pro zpracování poskytnout, poučí jej   správce  o  této skutečnosti, jakož i o následcích odmítnutí poskytnutí   osobních údajů.

 

   (3)   Informace  a  poučení  podle  odstavce  1  není  povinen  správce   poskytovat  v  případech,  kdy osobní údaje nezískal od subjektu údajů,   pokud

 

   a)  zpracovává osobní údaje výlučně pro účely výkonu státní statistické   služby,  vědecké nebo archivní účely a poskytnutí takových informací by   vyžadovalo  neúměrné  úsilí nebo nepřiměřeně vysoké náklady; nebo pokud   ukládání  na  nosiče  informací nebo zpřístupnění je výslovně stanoveno   zvláštním  zákonem.  V  těchto  případech  je  správce povinen přijmout   potřebná  opatření  proti  neoprávněnému  zasahování  do  soukromého  a   osobního života subjektu údajů,

 

   b)  zpracování osobních údajů mu ukládá zvláštní zákon nebo je takových   údajů  třeba  k uplatnění práv a povinností vyplývajících ze zvláštních   zákonů,

 

   c) zpracovává výlučně oprávněně zveřejněné osobní údaje, nebo

 

   d) zpracovává osobní údaje získané se souhlasem subjektu údajů.

 

   (4)  Předchozími  ustanoveními  nejsou  dotčena  práva  subjektu  údajů   požadovat informace podle zvláštních zákonů.^18)

 

   (5)  Při  zpracování  osobních  údajů  podle § 5 odst. 2 písm. e) a § 9   písm.  h)  je  správce  povinen  bez  zbytečného  odkladu subjekt údajů   informovat o zpracování jeho osobních údajů.

 

   (6)  Žádné  rozhodnutí  správce  nebo  zpracovatele, jehož důsledkem je   zásah  do  právních a právem chráněných zájmů subjektu údajů, nelze bez   ověření   vydat   nebo   učinit  výlučně  na  základě  automatizovaného   zpracování  osobních  údajů. To neplatí v případě, že takové rozhodnutí   bylo učiněno ve prospěch subjektu údajů a na jeho žádost.

 

   (7)  Informační  povinnost  upravenou  v  §  11  může  za správce plnit   zpracovatel.

 

§ 12

 

Přístup subjektu údajů k informacím

 

   (1)  Požádá-li  subjekt  údajů  o informaci o zpracování svých osobních   údajů,  je  mu  správce  povinen  tuto informaci bez zbytečného odkladu   předat.

 

   (2) Obsahem informace je vždy sdělení o

 

   a) účelu zpracování osobních údajů,

 

   b)  osobních  údajích,  případně kategoriích osobních údajů, které jsou   předmětem  zpracování,  včetně  veškerých dostupných informací o jejich   zdroji,

 

   c) povaze automatizovaného zpracování v souvislosti s jeho využitím pro   rozhodování,  jestliže  jsou  na základě tohoto zpracování činěny úkony   nebo  rozhodnutí, jejichž obsahem je zásah do práva a oprávněných zájmů   subjektu údajů,

 

   d) příjemci, případně kategoriích příjemců.

 

   (3)  Správce  má  právo  za  poskytnutí  informace požadovat přiměřenou   úhradu nepřevyšující náklady nezbytné na poskytnutí informace.

 

   (4) Povinnost správce poskytnout informace subjektu údajů upravenou v §   12 může za správce plnit zpracovatel.

 

Povinnosti osob při zabezpečení osobních údajů

 

§ 13

 

   (1)  Správce  a  zpracovatel jsou povinni přijmout taková opatření, aby   nemohlo  dojít  k  neoprávněnému  nebo  nahodilému  přístupu  k osobním   údajům,  k  jejich  změně,  zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k   jejich  jinému  neoprávněnému  zpracování,  jakož  i  k jinému zneužití   osobních  údajů. Tato povinnost platí i po ukončení zpracování osobních   údajů.

 

   (2)  Správce  nebo  zpracovatel  je  povinen  zpracovat  a dokumentovat   přijatá  a provedená technicko-organizační opatření k zajištění ochrany   osobních údajů v souladu se zákonem a jinými právními předpisy.

 

   (3) V rámci opatření podle odstavce 1 správce nebo zpracovatel posuzuje   rizika týkající se

 

   a)  plnění  pokynů  pro  zpracování  osobních údajů osobami, které mají   bezprostřední přístup k osobním údajům,

 

   b)  zabránění  neoprávněným  osobám  přistupovat  k  osobním údajům a k   prostředkům pro jejich zpracování,

 

   c)  zabránění  neoprávněnému  čtení,  vytváření,  kopírování,  přenosu,   úpravě či vymazání záznamů obsahujících osobní údaje a

 

   d)  opatření,  která  umožní  určit  a  ověřit,  komu byly osobní údaje   předány.

 

   (4)  V  oblasti  automatizovaného  zpracování osobních údajů je správce   nebo zpracovatel v rámci opatření podle odstavce 1 povinen také

 

   a)  zajistit,  aby systémy pro automatizovaná zpracování osobních údajů   používaly pouze oprávněné osoby,

 

   b)  zajistit,  aby  fyzické  osoby  oprávněné  k  používání systémů pro   automatizovaná  zpracování  osobních údajů měly přístup pouze k osobním   údajům  odpovídajícím oprávnění těchto osob, a to na základě zvláštních   uživatelských oprávnění zřízených výlučně pro tyto osoby,

 

   c)  pořizovat  elektronické  záznamy, které umožní určit a ověřit, kdy,   kým  a  z  jakého  důvodu  byly  osobní  údaje  zaznamenány  nebo jinak   zpracovány, a

 

   d) zabránit neoprávněnému přístupu k datovým nosičům.

 

§ 14

 

   Zaměstnanci  správce nebo zpracovatele a jiné osoby, které zpracovávají   osobní  údaje  na základě smlouvy se správcem nebo zpracovatelem, mohou   zpracovávat  osobní  údaje  pouze za podmínek a v rozsahu správcem nebo   zpracovatelem stanoveném.

 

§ 15

 

   (1)  Zaměstnanci  správce  nebo zpracovatele, jiné fyzické osoby, které   zpracovávají   osobní   údaje  na  základě  smlouvy  se  správcem  nebo   zpracovatelem,  a další osoby, které v rámci plnění zákonem stanovených   oprávnění  a  povinností přicházejí do styku s osobními údaji u správce   nebo  zpracovatele,  jsou  povinni  zachovávat  mlčenlivost  o osobních   údajích  a  o bezpečnostních opatřeních, jejichž zveřejnění by ohrozilo   zabezpečení  osobních  údajů. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení   zaměstnání nebo příslušných prací.

 

   (2)  Ustanovením předchozího odstavce není dotčena povinnost zachovávat   mlčenlivost podle zvláštních zákonů.^19)

 

   (3)  Povinnost  zachovávat  mlčenlivost  se  nevztahuje  na  informační   povinnost podle zvláštních zákonů.^20)

 

§ 16

 

Oznamovací povinnost

 

   (1)  Ten,  kdo  hodlá jako správce zpracovávat osobní údaje nebo změnit   registrované  zpracování  podle  tohoto  zákona,  s výjimkou zpracování   uvedených v § 18, je povinen tuto skutečnost písemně oznámit Úřadu před   zpracováváním osobních údajů.

 

   (2) Oznámení musí obsahovat tyto informace:

 

   a)   identifikační   údaje   správce,   u  fyzické  osoby,  která  není   podnikatelem, jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu   místa  trvalého  pobytu,  u  jiných subjektů obchodní firmu nebo název,   sídlo  a  identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, a jméno, popřípadě   jména, a příjmení osob, které jsou jejich statutárními zástupci,

 

   b) účel nebo účely zpracování,

 

   c)  kategorie subjektů údajů a osobních údajů, které se těchto subjektů   týkají,

 

   d) zdroje osobních údajů,

 

   e) popis způsobu zpracování osobních údajů,

 

   f) místo nebo místa zpracování osobních údajů,

 

   g) příjemce nebo kategorie příjemců,

 

   h) předpokládaná předání osobních údajů do jiných států,

 

   i) popis opatření k zajištění ochrany osobních údajů podle § 13.

 

   (3) Obsahuje-li oznámení všechny náležitosti podle odstavce 2 a není-li   zahájeno  řízení  podle  § 17 odst. 1, lze po uplynutí lhůty 30 dnů ode   dne doručení oznámení zahájit zpracování osobních údajů. Úřad v takovém   případě zapíše informace uvedené v oznámení do registru.

 

   (4)  Neobsahuje-li  oznámení všechny náležitosti podle odstavce 2, Úřad   neprodleně  zašle  oznamovateli výzvu, v níž upozorní na chybějící nebo   nedostatečné  informace  a stanoví lhůtu k doplnění oznámení. V případě   doplnění  oznámení  začíná  běžet  lhůta podle odstavce 3 dnem doručení   doplnění  oznámení.  V  případě,  že Úřad neobdrží doplnění oznámení ve   stanovené  lhůtě,  nahlíží  na  učiněné  oznámení  tak,  jako by nebylo   podáno.

 

   (5) O provedení registrace vydá Úřad na žádost správce osvědčení, které   obsahuje  datum  vyhotovení,  číslo  jednací,  jméno, příjmení a podpis   osoby,  která  osvědčení  vydala, otisk úředního razítka, identifikační   údaje správce a účel zpracování.

 

   (6) Na postup Úřadu podle odstavců 1 až 5 se nevztahuje správní řád.

 

§ 17

 

   (1)  Vznikne-li  z  oznámení  důvodná obava, že při zpracování osobních   údajů  by mohlo dojít k porušení tohoto zákona, zahájí Úřad z vlastního   podnětu řízení.

 

   (2)   Zjistí-li  Úřad,  že  oznámeným  zpracováním  neporušuje  správce   podmínky  stanovené tímto zákonem, řízení zastaví a provede zápis podle   §  16  odst.  3.  Nejdříve  dnem  následujícím  po provedení zápisu lze   zahájit  zpracování  osobních  údajů. V případě, že oznámené zpracování   nesplňuje  podmínky  stanovené tímto zákonem, zpracování osobních údajů   Úřad nepovolí.

 

§ 17a

 

   (1)  Zjistí-li  Úřad,  že  správce,  jehož  oznámení  bylo  zapsáno  do   registru, porušuje podmínky stanovené tímto zákonem, rozhodne o zrušení   registrace.

 

   (2)  Pomine-li  účel,  pro který bylo zpracování zaregistrováno, Úřad z   vlastního podnětu nebo na žádost správce rozhodne o zrušení registrace.

 

§ 18

 

   (1)  Oznamovací  povinnost  podle  §  16  se  nevztahuje  na zpracování   osobních údajů,

 

   a)  které jsou součástí datových souborů veřejně přístupných na základě   zvláštního zákona,

 

   b)  které správci ukládá zvláštní zákon nebo je takových osobních údajů   třeba k uplatnění práv a povinností vyplývajících ze zvláštního zákona,   nebo

 

   c)   jde-li   o   zpracování,  které  sleduje  politické,  filosofické,   náboženské  nebo  odborové  cíle,  prováděné v rámci oprávněné činnosti   sdružení,  a  které se týká pouze členů sdružení, nebo osob, se kterými   je sdružení v opakujícím se kontaktu souvisejícím s oprávněnou činností   sdružení,  a  osobní  údaje nejsou zpřístupňovány bez souhlasu subjektu   údajů.

 

   (2)  Správce,  který provádí zpracování podle § 18 odst. 1 písm. b), je   povinen  zajistit, aby informace, týkající se zejména účelu zpracování,   kategorií  osobních údajů, kategorií subjektů údajů, kategorií příjemců   a doby uchování, které by byly jinak přístupné prostřednictvím registru   vedeného  Úřadem  podle  §  35,  byly  zpřístupněny,  a  to  i dálkovým   přístupem nebo jinou vhodnou formou.

 

§ 19

 

   Jestliže   správce  hodlá  ukončit  svoji  činnost,  je  povinen  Úřadu   neprodleně  oznámit,  jak  naložil s osobními údaji, pokud se na jejich   zpracování vztahuje oznamovací povinnost.

 

§ 20

 

Likvidace osobních údajů

 

   (1)  Správce nebo na základě jeho pokynu zpracovatel je povinen provést   likvidaci  osobních  údajů,  jakmile pomine účel, pro který byly osobní   údaje zpracovány, nebo na základě žádosti subjektu údajů podle § 21.

 

   (2)  Zvláštní  zákon  stanoví  výjimky  týkající se uchovávání osobních   údajů  pro  účely  archivnictví  a uplatňování práv v občanském soudním   řízení, trestním řízení a správním řízení.

 

Ochrana práv subjektů údajů

 

§ 21

 

   (1)  Každý subjekt údajů, který zjistí nebo se domnívá, že správce nebo   zpracovatel  provádí zpracování jeho osobních údajů, které je v rozporu   s  ochranou  soukromého a osobního života subjektu údajů nebo v rozporu   se  zákonem,  zejména  jsou-li  osobní údaje nepřesné s ohledem na účel   jejich zpracování, může

 

   a) požádat správce nebo zpracovatele o vysvětlení,

 

   b)  požadovat,  aby  správce  nebo  zpracovatel odstranil takto vzniklý   stav.  Zejména  se  může jednat o blokování, provedení opravy, doplnění   nebo likvidaci osobních údajů.

 

   (2)  Je-li  žádost subjektu údajů podle odstavce 1 shledána oprávněnou,   správce nebo zpracovatel odstraní neprodleně závadný stav.

 

   (3)  Nevyhoví-li  správce nebo zpracovatel žádosti subjektu údajů podle   odstavce 1, má subjekt údajů právo obrátit se přímo na Úřad.

 

   (4) Postup podle odstavce 1 nevylučuje, aby se subjekt údajů obrátil se   svým podnětem na Úřad přímo.

 

   (5)  Pokud  vznikla v důsledku zpracování osobních údajů subjektu údajů   jiná  než  majetková  újma,  postupuje se při uplatňování jejího nároku   podle zvláštního zákona.^22)

 

   (6)  Došlo-li  při  zpracování  osobních  údajů  k  porušení povinností   uložených  zákonem  u  správce  nebo  u  zpracovatele, odpovídají za ně   společně a nerozdílně.

 

   (7)  Správce  je  povinen  bez zbytečného odkladu informovat příjemce o   žádosti subjektu údajů podle odstavce 1 a o blokování, opravě, doplnění   nebo  likvidaci  osobních  údajů.  To  neplatí,  pokud  je  informování   příjemce nemožné nebo by vyžadovalo neúměrné úsilí.

 

§ 22

 

zrušen

 

§ 23

 

zrušen

 

§ 24

 

zrušen

 

§ 25

 

Náhrada škody

 

   V   otázkách  neupravených  tímto  zákonem  se  použije  obecná  úprava   odpovědnosti za škodu.^23), ^24)

 

§ 26

 

   Povinnosti  podle  §  21  až  25  se obdobně vztahují i na osoby, které   shromáždily osobní údaje neoprávněně.

 

HLAVA III

 

PŘEDÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ DO JINÝCH STÁTŮ

 

§ 27

 

   (1)  Volný  pohyb  osobních údajů nemůže být omezován, pokud jsou údaje   předány do členského státu Evropské unie.

 

   (2)  Do  třetích  zemí  mohou  být  osobní  údaje  předány, pokud zákaz   omezování  volného pohybu osobních údajů vyplývá z mezinárodní smlouvy,   k  jejíž  ratifikaci dal Parlament souhlas, a kterou je Česká republika   vázána,^1a) nebo jsou osobní údaje předány na základě rozhodnutí orgánu   Evropské  unie.  Informace  o  těchto  rozhodnutích  zveřejňuje Úřad ve   Věstníku.

 

   (3)  Není-li  podmínka  podle  odstavců 1 a 2 splněna, může být předání   osobních údajů uskutečněno, jestliže správce prokáže, že

 

   a)  předání  údajů se děje se souhlasem nebo na základě pokynu subjektu   údajů,

 

   b)  jsou  v třetí zemi, kde mají být osobní údaje zpracovány, vytvořeny   dostatečné   zvláštní   záruky   ochrany   osobních   údajů,  například   prostřednictvím    jiných   právních   nebo   profesních   předpisů   a   bezpečnostních  opatření.  Takové  záruky  mohou  být upřesněny zejména   smlouvou  uzavřenou  mezi  správcem  a  příjemcem,  pokud  tato smlouva   zajišťuje  uplatnění  těchto  požadavků  nebo  pokud  smlouva  obsahuje   smluvní  doložky  pro předání osobních údajů do třetích zemí zveřejněné   ve Věstníku Úřadu,

 

   c) jde o osobní údaje, které jsou na základě zvláštního zákona součástí   datových souborů veřejně přístupných nebo přístupných tomu, kdo prokáže   právní  zájem;  v  takovém  případě  lze osobní údaje zpřístupnit jen v   rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním zákonem,

 

   d)   je   předání   nutné  pro  uplatnění  důležitého  veřejného  zájmu   vyplývajícího  ze  zvláštního zákona nebo z mezinárodní smlouvy, kterou   je Česká republika vázána,

 

   e)  je  předání  nezbytné  pro  jednání  o uzavření nebo změně smlouvy,   uskutečněné  z  podnětu  subjektu údajů, nebo pro plnění smlouvy, jejíž   smluvní stranou je subjekt údajů,

 

   f)  je  předání  nezbytné  pro plnění smlouvy uzavřené v zájmu subjektu   údajů mezi správcem a třetí stranou, nebo pro uplatnění jiných právních   nároků, nebo

 

   g)  je  předání nezbytné pro ochranu práv nebo životně důležitých zájmů   subjektu  údajů,  zejména  pro  záchranu  života  nebo  pro  poskytnutí   zdravotní péče.

 

   (4)  Před  předáním  osobních údajů do třetích zemí podle odstavce 3 je   správce  povinen  požádat  Úřad  o  povolení  k  předání,  nestanoví-li   zvláštní zákon jinak.^25) Při posuzování žádosti Úřad přezkoumá všechny   okolnosti související s předáním osobních údajů, zejména zdroj, konečné   určení  a kategorie předávaných osobních údajů, účel a dobu zpracování,   s přihlédnutím k dostupným informacím o právních nebo jiných předpisech   upravujících  zpracování  osobních  údajů  ve  třetí zemi. V povolení k   předání  Úřad  stanoví  dobu,  po kterou může správce předání provádět.   Pokud dojde ke změně podmínek, za kterých bylo povolení vydáno, zejména   na  základě  rozhodnutí  orgánu Evropské unie, Úřad toto povolení změní   nebo zruší.

 

HLAVA IV

 

POSTAVENÍ A PŮSOBNOST ÚŘADU

 

§ 28

 

   (1) Úřad je nezávislý orgán. Ve své činnosti postupuje nezávisle a řídí   se pouze zákony a jinými právními předpisy.

 

   (2) Do činnosti Úřadu lze zasahovat jen na základě zákona.

 

   (3)  Činnost  Úřadu je hrazena ze samostatné kapitoly státního rozpočtu   České republiky.

 

§ 29

 

   (1) Úřad

 

   a)  provádí  dozor  nad  dodržováním povinností stanovených zákonem při   zpracování osobních údajů,

 

   b) vede registr zpracování osobních údajů,

 

   c)  přijímá  podněty  a  stížnosti  na  porušení povinností stanovených   zákonem při zpracování osobních údajů a informuje o jejich vyřízení,

 

   d) zpracovává a veřejnosti zpřístupňuje výroční zprávu o své činnosti,

 

   e) vykonává další působnosti stanovené mu zákonem,

 

   f)  projednává  přestupky a jiné správní delikty a uděluje pokuty podle   tohoto zákona,

 

   g)  zajišťuje  plnění  požadavků  vyplývajících  z mezinárodních smluv,   jimiž  je  Česká  republika  vázána,  a  z  přímo použitelných předpisů   Evropských společenství,

 

   h) poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů,

 

   i)  spolupracuje s obdobnými úřady jiných států, s orgány Evropské unie   a  s  orgány  mezinárodních  organizací  působícími  v  oblasti ochrany   osobních  údajů.  Úřad  v souladu s právem Evropských společenství plní   oznamovací povinnost vůči orgánům Evropské unie.^25a)

 

   (2)  Při  výkonu dozoru ve formě kontroly se postupuje podle zvláštního   právního předpisu.^26)

 

 

   (3)  Dozor nad zpracováním osobních údajů, které provádějí zpravodajské   služby, stanoví zvláštní právní předpis.^27)

 

§ 29a

 

   (1)  Ministerstvo  vnitra,  krajské  úřady  a  úřady  obcí s rozšířenou   působností poskytují Úřadu pro výkon působnosti stanovené tímto zákonem   a  dalšími  právními  předpisy  na základě žádosti Úřadu z informačního   systému  evidence  obyvatel  údaje  o obyvatelích; obyvatelem se rozumí   fyzická osoba podle zvláštního právního předpisu^3).

 

   (2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 jsou údaje o

 

   a) státních občanech České republiky^4)

 

   1. jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení,

 

   2. datum narození,

 

   3.  adresa  místa  trvalého  pobytu,  včetně  předchozích  adres  místa   trvalého pobytu,

 

   4.  počátek  trvalého  pobytu,  popřípadě datum zrušení trvalého pobytu   nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky,

 

   b) cizincích, kteří jsou obyvateli

 

   1. jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení,

 

   2. datum narození,

 

   3. druh a adresa místa pobytu,

 

   4. číslo a platnost povolení k pobytu,

 

   5. počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu.

 

   (3)  Z  poskytovaných  údajů  lze  v konkrétním případě použít vždy jen   takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

 

HLAVA V

 

ORGANIZACE ÚŘADU

 

§ 30

 

   (1) Zaměstnanci Úřadu jsou předseda, inspektoři a další zaměstnanci.

 

   (2) Kontrolní činnost Úřadu provádějí inspektoři a pověření zaměstnanci   (dále jen "kontrolující").

 

   (3)  Na  zaměstnance Úřadu se vztahují ustanovení zákoníku práce, pokud   tento zákon nestanoví jinak.

 

   (4)  Předseda Úřadu má nárok na plat, náhradu výdajů a naturální plnění   jako   prezident   Nejvyššího   kontrolního   úřadu   podle  zvláštního   zákona.^26a)

 

   (5)  Inspektoři  Úřadu  mají  nárok na plat, náhradu výdajů a naturální   plnění  jako  členové  Nejvyššího  kontrolního  úřadu  podle zvláštního   zákona.^26a)

 

   (6)  Platové poměry zaměstnanců Úřadu, s výjimkou předsedy a inspektorů   se  řídí  právními  předpisy  upravujícími  platové  poměry zaměstnanců   orgánů státní správy.^28)

 

   (7)  Zaměstnancům  Úřadu,  s  výjimkou  předsedy  a inspektorů přísluší   náhrada cestovních výdajů podle zvláštního právního předpisu.^29)

 

§ 31

 

   Kontrolní činnost Úřadu se provádí na základě kontrolního plánu nebo na   základě podnětů a stížností.

 

 

 

§ 32

 

Předseda Úřadu

 

   (1)  Úřad řídí předseda, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky   na návrh Senátu Parlamentu České republiky.

 

   (2)  Předseda  Úřadu  je  jmenován  na  dobu  5  let. Může být jmenován   maximálně na 2 po sobě jdoucí období.

 

   (3)  Předsedou  Úřadu  může  být  jmenován pouze občan České republiky,   který

 

   a) je způsobilý k právním úkonům,

 

   b)   je   bezúhonný,   splňuje  podmínky  stanovené  zvláštním  právním   předpisem^30)  a  jeho  znalosti,  zkušenosti a morální vlastnosti jsou   předpokladem, že bude svoji funkci řádně zastávat,

 

   c) má ukončené vysokoškolské vzdělání.

 

   (4)  Bezúhonnou  je  pro účel tohoto zákona fyzická osoba, která nebyla   pravomocně  odsouzena  pro  úmyslný  trestný  čin  nebo  i  trestný čin   spáchaný z nedbalosti v souvislosti se zpracováním osobních údajů.

 

   (5)  S  výkonem  funkce  předsedy Úřadu je neslučitelná funkce poslance   nebo  senátora,  soudce, státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné   správě,  funkce člena orgánů územní samosprávy a členství v politických   stranách a hnutích.

 

   (6)  Předseda  Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci, být v dalším   pracovním  poměru  ani  vykonávat  výdělečnou činnost s výjimkou správy   vlastního   majetku   a   činnosti   vědecké,  pedagogické,  literární,   publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo   neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu.

 

   (7)  Z funkce je předseda Úřadu odvolán, přestal-li splňovat některou z   podmínek pro jeho jmenování.

 

   (8)  Z funkce může být předseda odvolán také tehdy, jestliže nevykonává   po dobu 6 měsíců svoji funkci.

 

Inspektoři Úřadu

 

§ 33

 

   (1)  Inspektora  jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Senátu   Parlamentu České republiky.

 

   (2)  Inspektor  je  jmenován  na  období  10  let.  Může  být  jmenován   opakovaně.

 

   (3)  Inspektor  vykonává kontrolu, řídí kontrolu, vypracovává kontrolní   protokol a provádí další úkony, jež souvisejí s úkoly Úřadu.

 

   (4) Činnosti podle odstavce 3 vykonává 7 inspektorů Úřadu.

 

§ 34

 

   (1)  Inspektorem  může  být  jmenován  občan  České republiky, který je   způsobilý  k  právním  úkonům,  bezúhonný,  splňuje  podmínky stanovené   zvláštním  právním  předpisem^30)  a  má ukončené odborné vysokoškolské   vzdělání.

 

   (2)  S  výkonem  funkce inspektora je neslučitelná funkce poslance nebo   senátora,  soudce,  státního  zástupce,  jakákoliv  funkce  ve  veřejné   správě,  funkce člena orgánů územní samosprávy a členství v politických   stranách a hnutích. Inspektor nesmí zastávat jinou placenou funkci, být   v  pracovním  poměru ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou správy   vlastního   majetku   a   činnosti   vědecké,  pedagogické,  literární,   publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo   neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu.

 

   (3)  Z  funkce  je  inspektor  odvolán,  přestal-li splňovat některou z   podmínek pro jeho jmenování.

 

HLAVA VI

 

ČINNOST ÚŘADU

 

§ 35

 

Registr

 

   (1)  Do registru zpracování osobních údajů se k osobám správců zapisují   informace  z  oznámení  podle  § 16 odst. 2 a datum provedení, případně   zrušení registrace.

 

   (2)  Informace  zapsané do registru, s výjimkou informací uvedených v §   16  odst.  2  písm.  e)  a i), jsou veřejně přístupné, zejména způsobem   umožňujícím dálkový přístup.

 

   (3) Zrušení registrace podle § 17a oznamuje Úřad ve Věstníku Úřadu.

 

§ 36

 

Výroční zpráva

 

   (1)  Výroční  zpráva  Úřadu  obsahuje  zejména  informace  o  provedené   kontrolní  činnosti  a  její zhodnocení, informace a zhodnocení stavu v   oblasti  zpracovávání  a  ochrany  osobních  údajů  v České republice a   zhodnocení ostatní činnosti Úřadu.

 

   (2)  Výroční  zprávu  předkládá předseda Úřadu pro informaci Poslanecké   sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky a vládě České republiky do   2 měsíců po skončení rozpočtového roku a zveřejňuje ji.

 

§ 37

 

Oprávnění kontrolujících

 

   Kontrolující jsou při provádění kontroly oprávněni

 

   a)  vstupovat  do  objektů,  zařízení a provozů, na pozemky a do jiných   prostor   kontrolovaných  správců  a  zpracovatelů  nebo  každého,  kdo   zpracovává  osobní údaje, (dále jen "kontrolovaný"), pokud to souvisí s   předmětem  kontroly; do obydlí mohou vstupovat pouze v případě, že tato   slouží také k provozování podnikatelské činnosti,

 

   b)  požadovat na kontrolovaných a na jiných osobách, aby ve stanovených   lhůtách  předložily  originální doklady a další písemnosti, záznamy dat   na  paměťových  médiích,  výpisy  a  zdrojové  kódy  programů, pokud je   vlastní,  výpisy  a  opisy dat (dále jen "doklady"), pokud to souvisí s   předmětem kontroly, a provádět vlastní dokumentaci,

 

   c)  seznamovat  se  s  utajovanými  informacemi za podmínek stanovených   zvláštním  právním  předpisem,^31)  jakož i dalšími skutečnostmi, které   jsou chráněny povinností mlčenlivosti,

 

   d) požadovat na fyzických i právnických osobách poskytnutí pravdivých a   úplných informací o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech,

 

   e)  zajišťovat  v  odůvodněných případech doklady; jejich převzetí musí   kontrolovanému  písemně  potvrdit  a  na  jeho žádost mu ponechat kopie   převzatých dokladů,

 

   f)  pořídit  kopie  obsahu paměťových médií, obsahujících osobní údaje,   nacházejících se u kontrolovaného,

 

   g)  požadovat,  aby  kontrolovaní  podali  ve  stanovené lhůtě písemnou   zprávu o odstranění zjištěných nedostatků,

 

   h) používat telekomunikační zařízení kontrolovaných v případech, kdy je   jejich použití nezbytné pro zabezpečení kontroly.

 

§ 38

 

Povinnosti kontrolujících

 

   (1)  Kontrolu  nesmějí provádět ti kontrolující, u nichž se zřetelem na   jejich  vztah  ke  kontrolovaným  nebo k předmětu kontroly jsou důvodné   pochybnosti o jejich nepodjatosti.

 

   (2)  Kontrolující  je  povinen  bezprostředně  po  tom,  co  se dozví o   skutečnostech  nasvědčujících  jeho  podjatosti,  oznámit to předsedovi   Úřadu.

 

   (3)  O  námitce  podjatosti  kontrolujícího rozhodne předseda Úřadu bez   zbytečného   odkladu.   Do   rozhodnutí   o   námitce  podjatosti  činí   kontrolující pouze úkony, které nesnesou odkladu.

 

   (4) Proti rozhodnutí o námitce podjatosti se nelze odvolat.

 

   (5) Kontrolující jsou povinni

 

   a)  prokázat  se  kontrolovanému  průkazem,  jehož vzor upraví nařízení   vlády,

 

   b) oznámit kontrolovanému zahájení kontroly,

 

   c) šetřit práva a právem chráněné zájmy kontrolovaných,

 

   d)  předat  neprodleně převzaté doklady, jakož i kopie paměťových médií   kontrolovanému, pominou-li důvody jejich převzetí,

 

   e)  řádně  ochraňovat  zajištěné  doklady proti jejich ztrátě, zničení,   poškození nebo zneužití,

 

   f) pořizovat o výsledcích kontroly kontrolní protokol,

 

   g)   zachovávat  mlčenlivost  o  skutečnostech  zjištěných  při  výkonu   kontroly   a   nezneužít   znalosti   těchto   skutečností.  Povinností   mlčenlivosti není dotčena oznamovací povinnost podle zvláštních zákonů.   Povinnost  mlčenlivosti přetrvává i po skončení pracovněprávního vztahu   k  Úřadu.  Povinnosti  mlčenlivosti může kontrolujícího zbavit předseda   Úřadu.   Povinnost   mlčenlivosti  se  nevztahuje  na  anonymizované  a   zobecněné informace.

 

   (6)  Kontrolní protokol obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s   uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly   porušeny,  a  opatření, která byla uložena k nápravě, a stanovení lhůt,   do  kdy  je  třeba  je učinit. V kontrolním protokolu se uvádí označení   Úřadu   a  jména  kontrolujících  na  kontrole  zúčastněných,  označení   kontrolovaného,  místo  a  čas  provedení  kontroly,  předmět kontroly,   skutečný  stav,  označení  dokladů  a ostatních dokumentů a zjištění, o   které  se  protokol  opírá. Kontrolní protokol podepisují kontrolující,   kteří se kontroly zúčastnili.

 

   (7)  Povinností  kontrolujících  je  seznámit  kontrolované  s  obsahem   kontrolního   protokolu  a  předat  jim  jeho  stejnopis.  Seznámení  s   kontrolním  protokolem  a jeho převzetí potvrzují kontrolovaní podpisem   kontrolního protokolu. Odmítne-li kontrolovaný seznámit se s kontrolním   protokolem  nebo toto seznámení potvrdit, vyznačí se tyto skutečnosti v   kontrolním protokolu.

 

§ 39

 

   (1)  Každý  je  povinen  v  souvislosti  s  výkonem kontroly poskytnout   kontrolujícím při výkonu jejich činnosti potřebnou součinnost.

 

   (2)   Tomu,   kdo   neposkytne  Úřadu  při  výkonu  kontroly  potřebnou   součinnost, může být uložena pořádková pokuta do výše 25 000 Kč, a to i   opakovaně. Za neposkytnutí součinnosti se považuje i nesplnění opatření   uložených k nápravě zjištěného stavu ve stanovené lhůtě.

 

Opatření k nápravě

 

§ 40

 

   (1)  Zjistí-li  kontrolující,  že došlo k porušení povinností uložených   tímto zákonem, uloží inspektor, jaká opatření je třeba učinit, aby byly   zjištěné nedostatky odstraněny, a stanoví lhůtu pro jejich odstranění.

 

   (2)  Byla-li  uložena  likvidace  osobních  údajů, jsou osobní údaje do   likvidace blokovány. Proti uložení likvidace může správce podat námitku   k  předsedovi  Úřadu.  Do doby, než bude o námitce rozhodnuto, musí být   osobní  údaje  blokovány.  Proti  rozhodnutí  předsedy lze podat žalobu   podle  předpisů  o  správním  soudnictví.  Do  doby,  než  bude  soudem   rozhodnuto, jsou údaje blokovány.

 

   (3) Kontrolovaný je povinen ve stanovené lhůtě podat zprávu o přijatých   opatřeních.

 

§ 41

 

   V  řízení  ve  věcech  upravených  tímto  zákonem  se  postupuje  podle  správního řádu,^32) pokud ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak.

 

§ 42

 

   Provozováním  informačních systémů nakládajících s osobními údaji podle  dosavadních předpisů se rozumí zpracování osobních údajů.

 

§ 43

 

   Oprávnění a povinnosti při dozoru

 

   Oprávnění  a  povinnosti  kontrolujících  a kontrolovaných osob se řídí  zvláštním právním předpisem,^26) pokud tento zákon nestanoví jinak.

 

HLAVA VII

 

SPRÁVNÍ DELIKTY

 

§ 44

 

nadpis vypuštěn

 

   (1) Fyzická osoba, která

 

   a)  je  ke  správci  nebo  zpracovateli v pracovním nebo jiném obdobném   poměru,

 

   b)  vykonává  pro správce nebo zpracovatele činnosti na základě dohody,   nebo

 

   c)  v  rámci  plnění zvláštním zákonem uložených oprávnění a povinností   přichází u správce nebo zpracovatele do styku s osobními údaji,   se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti (§ 15).

 

   (2)  Fyzická  osoba  se jako správce nebo zpracovatel dopustí přestupku   tím, že při zpracování osobních údajů

 

   a) nestanoví účel, prostředky nebo způsob zpracování [§ 5 odst. 1 písm.   a)  a  b)]  nebo  stanoveným  účelem  zpracování  poruší povinnost nebo   překročí oprávnění vyplývající ze zvláštního zákona,

 

   b) zpracovává nepřesné osobní údaje [§ 5 odst. 1 písm. c)],

 

   c)  shromažďuje  nebo  zpracovává osobní údaje v rozsahu nebo způsobem,   který neodpovídá stanovenému účelu [§ 5 odst. 1 písm. d), f) až h)],

 

   d) uchovává osobní údaje po dobu delší než nezbytnou k účelu zpracování   [§ 5 odst. 1 písm. e)],

 

   e)  zpracovává  osobní  údaje  bez souhlasu subjektu údajů mimo případy   uvedené v zákoně (§ 5 odst. 2 a § 9),

 

   f)   neposkytne   subjektu  údajů  informace  v  rozsahu  nebo  zákonem   stanoveným způsobem (§ 11),

 

   g) odmítne subjektu údajů poskytnout požadované informace (§ 12 a 21),

 

   h)   nepřijme   nebo   neprovede  opatření  pro  zajištění  bezpečnosti   zpracování osobních údajů (§ 13),

 

   i) nesplní oznamovací povinnost podle tohoto zákona (§ 16 a 27).

 

   (3)  Fyzická  osoba  se jako správce nebo zpracovatel dopustí přestupku   tím,  že  při  zpracování  osobních  údajů  některým  ze  způsobů podle   odstavce 2

 

   a)  ohrozí větší počet osob svým neoprávněným zasahováním do soukromého   a osobního života, nebo

 

   b) poruší povinnosti pro zpracování citlivých údajů (§ 9).

 

   (4) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do výše 100 000 Kč.

 

   (5)  Za  přestupek podle odstavce 2 lze uložit pokutu do výše 1 000 000   Kč.

 

   (6)  Za  přestupek podle odstavce 3 lze uložit pokutu do výše 5 000 000   Kč.

 

§ 44a

 

   (1)  Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz zveřejnění   osobních údajů stanovený jiným právním předpisem.

 

   (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.   (3)  Za  přestupek podle odstavce 1 spáchaný tiskem, filmem, rozhlasem,   televizí,  veřejně  přístupnou  počítačovou  sítí  nebo  jiným  obdobně   účinným způsobem lze uložit pokutu do 5 000 000 Kč.

 

§ 45

 

nadpis vypuštěn

 

   (1)  Právnická  osoba  nebo  fyzická osoba podnikající podle zvláštních   předpisů  se  jako  správce  nebo zpracovatel dopustí správního deliktu   tím, že při zpracování osobních údajů

 

   a) nestanoví účel, prostředky nebo způsob zpracování [§ 5 odst. 1 písm.   a)  a  b)],  nebo  stanoveným  účelem  zpracování poruší povinnost nebo   překročí oprávnění vyplývající ze zvláštního zákona,

 

   b) zpracovává nepřesné osobní údaje [§ 5 odst. 1 písm. c)],

 

   c)  shromažďuje  nebo  zpracovává osobní údaje v rozsahu nebo způsobem,   který neodpovídá stanovenému účelu [§ 5 odst. 1 písm. d), f) až h)],

 

   d) uchovává osobní údaje po dobu delší než nezbytnou k účelu zpracování   [§ 5 odst. 1 písm. e)],

 

   e)  zpracovává  osobní  údaje  bez souhlasu subjektu údajů mimo případy   uvedené v zákoně (§ 5 odst. 2 a § 9),

 

   f)   neposkytne   subjektu  údajů  informace  v  rozsahu  nebo  zákonem   stanoveným způsobem (§ 11),

 

   g) odmítne subjektu údajů poskytnout požadované informace (§ 12 a 21),

 

   h)   nepřijme   nebo   neprovede  opatření  pro  zajištění  bezpečnosti   zpracování osobních údajů (§ 13),

 

   i) nesplní oznamovací povinnost podle tohoto zákona (§ 16 a 27).

 

   (2)  Právnická osoba jako správce nebo zpracovatel se dopustí správního   deliktu tím, že při zpracování osobních údajů některým ze způsobů podle   odstavce 1

 

   a)  ohrozí větší počet osob svým neoprávněným zasahováním do soukromého   a osobního života, nebo

 

   b) poruší povinnosti pro zpracování citlivých údajů (§ 9).

 

   (3)  Za  správní  delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do výše 5 000   000 Kč.

 

   (4)  Za  správní delikt podle odstavce 2 se uloží pokuta do výše 10 000   000 Kč.

 

§ 45a

 

   (1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního   deliktu  tím, že poruší zákaz zveřejnění osobních údajů stanovený jiným   právním předpisem.

 

   (2) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 1 000 000 Kč.

 

   (3)  Za  správní  delikt  podle  odstavce  1  spáchaný  tiskem, filmem,   rozhlasem,  televizí,  veřejně  přístupnou  počítačovou sítí nebo jiným   obdobně účinným způsobem se uloží pokuta do 5 000 000 Kč.

 

§ 46

 

nadpis vypuštěn

 

   (1)  Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že   vynaložila  veškeré  úsilí,  které  bylo  možno požadovat, aby porušení   právní povinnosti zabránila.

 

   (2)  Při  rozhodování  o  výši pokuty se přihlíží zejména k závažnosti,   způsobu,  době trvání a následkům protiprávního jednání a k okolnostem,   za nichž bylo protiprávní jednání spácháno.

 

   (3)  Odpovědnost  právnické  osoby  za  správní delikt zaniká, jestliže   správní  orgán  o  něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm   dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

 

   (4)  Správní  delikty  podle  tohoto  zákona projednává v prvním stupni   Úřad.

 

   (5)  Na  odpovědnost  za  jednání,  k němuž došlo při podnikání fyzické   osoby  nebo  v  přímé  souvislosti  s  ním,  se  použijí  ustanovení  o   odpovědnosti a postihu právnické osoby.

 

   (6) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení   nabylo právní moci.

 

   (7)  Pokutu  vybírá  Úřad  a  vymáhá  místně příslušný celní úřad podle   zvláštního zákona.^34) Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu.

 

HLAVA VIII

 

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

 

§ 47

 

Opatření pro přechodné období

 

   (1)  Každý, kdo zpracovává ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona osobní   údaje  a na něhož se vztahuje povinnost oznámení podle § 16, je povinen   tak  učinit  nejpozději  do  6  měsíců  ode dne nabytí účinnosti tohoto   zákona.

 

   (2) Zpracování osobních údajů prováděné před účinností tohoto zákona je   nutno uvést do souladu s tímto zákonem do 31. prosince 2001.

 

   (3)  V  případě,  že  kontrolující  zjistí  porušení  povinnosti  podle   odstavce  2,  ustanovení  §  46 odst. 1 a 2 se v takovém případě do 31.   prosince 2002 nepoužijí.

 

§ 48

 

Zrušovací ustanovení

 

   Zrušuje   se  zákon  č.  256/1992  Sb.,  o  ochraně  osobních  údajů  v   informačních systémech.

 

ČÁST DRUHÁ

 

§ 49

 

Novela trestního zákona

 

   Zákon  č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 120/1962 Sb.,   zákona  č.  53/1963 Sb., zákona č. 56/1966 Sb., zákona č. 148/1969 Sb.,   zákona  č.  45/1973  Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 10/1989 Sb.,   zákona  č.  159/1989 Sb., zákona č. 47/1990 Sb., zákona č. 84/1990 Sb.,   zákona č. 175/1990 Sb., zákona č. 457/1990 Sb., zákona č. 545/1990 Sb.,   zákona  č. 490/1991 Sb., zákona č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu   ČSFR  ze  4.  9.  1992,  zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb.,   zákona  č.  91/1994 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 19/1997 Sb.,   zákona  č. 103/1997 Sb., zákona č. 253/1997 Sb., zákona č. 92/1998 Sb.,   zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb.,   zákona  č. 96/1999 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 210/1999 Sb.,   zákona č. 223/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 305/1999 Sb.,   zákona č. 327/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb. a zákona č. 29/2000 Sb.,   se mění takto:

 

   1. V § 178 odstavec 1 zní:

 

   "(1)  Kdo, byť i  z nedbalosti, neoprávněně sdělí, zpřístupní, jinak   zpracovává  nebo  si  přisvojí  osobní  údaje  o  jiném  shromážděné  v  souvislosti s výkonem veřejné správy, bude potrestán odnětím svobody až   na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.".

 

   2. V § 178 odst. 2 se za slovo "kdo" vkládá slovo "osobní".

 

ČÁST TŘETÍ

 

§ 50

 

Novela zákona o svobodném přístupu k informacím

 

   Zákon  č.106/1999  Sb.,  o  svobodném  přístupu k informacím, se mění   takto:

 

   1. V § 2 odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. 1) zní:

 

   "(3)  Zákon  se  nevztahuje  na  poskytování osobních údajů a informací

   podle zvláštního právního předpisu.^1)

 

   1)  Například zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně   některých  zákonů,  a  zákon  č.123/1998  Sb., o právu na informace o   životním prostředí.".

 

   2.  V  § 5 odst. 3 se věta druhá nahrazuje větou, která včetně poznámky   pod čarou č. 3a) zní:

 

   "Na  tyto  subjekty  se  pro  tento  účel  nevztahuje povinnost zamezit   sdružování informací podle zvláštního právního předpisu.^3a)

 

   3a)  §  5  odst.  1 písm. h) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních   údajů a o změně některých zákonů.".

 

   3.  V  §  8 se odstavce 1 a 2 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 5)   zrušují.

 

ČÁST ČTVRTÁ

 

ÚČINNOST

 

§ 51

 

   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2000, s výjimkou ustanovení § 16, 17 a 35, která nabývají účinnosti dnem 1. prosince 2000.

 

Klaus v. r.

 

Havel v. r.

 

Zeman v. r.

 

   Vybraná ustanovení novel

 

   Čl.II zákona č. 439/2004 Sb.

 

   Přechodná ustanovení

 

   1.  Oznámení  a rozhodnutí ve věci registrace zpracování osobních údajů   podle § 16, 17 a 17a zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a   o  změně  některých  zákonů,  ve znění zákona č. 450/2001 Sb., podaná a   vydaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají v platnosti.

 

   2.  Povolení  k  předání  nebo předávání osobních údajů do jiného státu vydané  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto zákona pozbývá dnem nabytí   účinnosti  tohoto  zákona  platnosti,  pokud  státem, pro který  bylo   povolení  určeno,  je  členský  stát Evropské unie nebo stát, pro který   zákaz  omezování  volného  pohybu  osobních  údajů  vyplývá z vyhlášené   mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas, a kterou   je  Česká  republika vázána. Povolení k předání nebo předávání osobních   údajů  do  státu, který není uveden v předchozí větě, vydané přede dnem   nabytí účinnosti tohoto zákona zůstává v platnosti.

 

   3.  Řízení  zahájené  a  neskončené  přede dnem nabytí účinnosti tohoto  zákona se dokončí  podle dosavadních  právních  předpisů, s výjimkou   řízení  o povolení k předání nebo předávání osobních údajů do členského státu Evropské  unie  nebo  státu,  pro  který zákaz omezování volného   pohybu  osobních údajů vyplývá z vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejíž   ratifikaci  dal  Parlament souhlas, a kterou je Česká republika vázána,   které se zastaví.

 

   4.  Správce  provádějící  zpracování  osobních  údajů, ke kterému podle dosavadních  právních předpisů nebylo zapotřebí registrace, a které ode   dne  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona  registraci podléhá, musí takové zpracování osobních údajů oznámit Úřadu pro ochranu osobních údajů do 6   měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   1)  §  10 odst.1 písm. a) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách   informační  společnosti  a  o změně některých zákonů (zákon o některých   službách informační společnosti).

 

   1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně  jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o   volném pohybu těchto údajů.

 

   1a)  Úmluva  o  ochraně  osob  se zřetelem na automatizované zpracování  osobních dat č. 108, vyhlášená pod č. 115/2001 Sb.m. s.

 

   3)  § 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a  o změně  některých  zákonů  (zákon  o  evidenci  obyvatel),  ve  znění   pozdějších předpisů.

 

   4)  Například  ústavní  zákon  č.  110/1998  Sb.,  o  bezpečnosti České   republiky,  ve  znění  zákona č. 300/2000 Sb., zákon č. 219/1999 Sb., o   ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon   č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně   některých  zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/2000 Sb.,   o  krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění   zákona  č.  320/2002  Sb.,  zákon  č.  153/1994  Sb.,  o zpravodajských   službách  České  republiky,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  zákon č.   154/1994  Sb.,  o  Bezpečnostní  informační službě, ve znění pozdějších   předpisů,  a zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a   o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   4)  Zákon  č.  40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

 

   5)  Například  zákon  č. 222/1999  Sb.,  o  zajišťování  obrany  České republiky, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákon č. 218/1999 Sb., o   rozsahu  branné  povinnosti  a  o  vojenských správních úřadech (branný  zákon),  ve  znění  pozdějších  předpisů,  zákon  č.  219/1999  Sb.,  o   ozbrojených  silách  České  republiky,  ve znění pozdějších předpisů, a   zákon  č.  124/1992  Sb.,  o  Vojenské  policii,  ve  znění  pozdějších   předpisů.

 

   6)  Například  zákon  č.  240/2000  Sb.,  o  krizovém  řízení a o změně  některých  zákonů  (krizový  zákon),  ve  znění zákona č. 320/2002 Sb.,   zákon  č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a  zákon  č.  553/1991  Sb.,  o  obecní  policii,  ve  znění   pozdějších předpisů.

 

   7)  Například  zákon č.61/1996  Sb.,  o  některých  opatřeních proti   legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících   zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním   řízení  soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.   200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

 

   8)  Například  zákon  č.  241/2000  Sb., o hospodářských opatřeních pro   krizové  stavy  a  o  změně  některých  souvisejících  zákonů, ve znění   pozdějších předpisů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně   některých  zákonů  (krizový  zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., a   zákon  č.  148/1998  Sb.,  o  ochraně utajovaných skutečností a o změně   některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   9) Například zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně   některých   souvisejících   zákonů   (rozpočtová  pravidla),  ve  znění   pozdějších  předpisů,  zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech   územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/1993 Sb., o   České  národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 212/1992   Sb., o soustavě daní, ve znění zákona č. 302/1993 Sb.

 

   10)  Například  zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve  znění  pozdějších  předpisů,  zákon  č.  337/1992  Sb., o správě daní a   poplatků,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  a zákon č. 552/1991 Sb., o   státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

 

   10a)  Zákon č. 40/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností  bývalé Státní bezpečnosti, ve znění zákona č. 107/2002 Sb.

 

   11)  Například  zákon  č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších   předpisů.

 

   12)  Například  zákon  č.  111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a   doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších   předpisů,  zákon  č.  564/1990  Sb.,  o  státní  správě a samosprávě ve   školství,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  zákon  č.  153/1994 Sb., o   zpravodajských  službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských   zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve   znění  pozdějších předpisů, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a   o  změně  některých  souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění   pozdějších  předpisů,  zákon  č.  246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve  znění  pozdějších  předpisů,  zákon  č.  147/1996  Sb.,  o   rostlinolékařské  péči  a  změnách  některých  souvisejících zákonů, ve

   znění  pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu  osiva  a  sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o   oběhu osiva a sadby).

 

   13)  Zákon č. 81/1966 Sb.,o periodickém tisku a o ostatních hromadných   informačních prostředcích, ve znění pozdějších předpisů.

 

   15)  Například  zákon  č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění   pozdějších  předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví   a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,   zákon  č.  48/1997  Sb.,  o  veřejném  zdravotním pojištění a o změně a   doplnění  některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,   zákon  č.  280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších   zdravotních  pojišťovnách,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  zákon  č.   551/1991  Sb.,  o  Všeobecné  zdravotní  pojišťovně České republiky, ve   znění  pozdějších  předpisů,  a  zákon  č. 592/1992 Sb., o pojistném na   všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

 

   15a)  Například zákon č.582/1991 Sb., o  organizaci a  provádění   sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

 

   16)  Například zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších   předpisů,  zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a   o  průměrném  výdělku,  ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002   Sb.,  o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování   těchto   zaměstnanců  a  ostatních  zaměstnanců  ve  správních  úřadech   (služební  zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 1/1991 Sb.,   o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

 

   18)  Například  zákon  č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním  prostředí, zákon  č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění   pozdějších  předpisů,  zákon  č.  106/1999  Sb., o svobodném přístupu k   informacím.

 

   19)  Například  zákon  č.  148/1998  Sb., ve znění pozdějších předpisů,  zákon  č. 89/1995  Sb.,  zákon  č.  20/1966  Sb.,  ve znění pozdějších   předpisů,  zákon  č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a  doplnění dalších zákonů.

 

   20)  Například  §  167  a 168 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve   znění  pozdějších  předpisů,  zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění   pozdějších   předpisů,  zákon  č.  20/1966  Sb.,  ve  znění  pozdějších  předpisů.

 

   22) § 13 občanského zákoníku.

 

   23) Zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   24)  Zákon  č.  513/1991  Sb., obchodní  zákoník,  ve znění pozdějších  předpisů.

 

   25)  Například  §  5c  zákona  č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění  zákona  č.  167/1999  Sb.,  zákona č. 155/2000 Sb. a zákona č. 220/2002  Sb., § 71a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991   Sb.,  o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o   azylu),  ve znění zákona č. 2/2002 Sb., § 35 odst. 3 zákona č. 359/1999   Sb.,  o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a §   4a  odst.  3  zákona  č.  13/1993  Sb., celní zákon, ve znění zákona č.  1/2002 Sb.

 

   25a) Článek 8 odst. 6 a článek 26 odst. 3 Směrnice č. 95/46/ES.

 

   26)  Zákon č. 552/1991Sb., o  státní kontrole, ve znění pozdějších  předpisů.

 

   26a) Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s   výkonem  funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a   soudců, ve znění pozdějších předpisů.

 

   27) § 12 zákona č.153/1994 Sb.

 

   28)  Zákon  č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v   rozpočtových  a  některých  dalších  organizacích  a orgánech, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   Nařízení vlády č.253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů  státní  správy,  některých  dalších  orgánů a obcí, ve znění pozdějších   předpisů.

 

   29)  Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších  předpisů.

 

   30) Zákon č. 451/1991 Sb.

 

   31)  Zákon  č. 412/2005  Sb.,  o  ochraně  utajovaných  informací  a o  bezpečnostní způsobilosti.

 

   32)  Zákon  č.71/1967  Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění  zákona č. 29/2000 Sb.

 

   34) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.