Zákon č. 218/2002 Sb., ze dne 26. dubna 2002

Zákon č. 218/2002 Sb., ze dne 26. dubna 2002

o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)

   Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

 

ČÁST PRVNÍ

 

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

 

HLAVA I

 

PŘEDMĚT ÚPRAVY A ROZSAH PŮSOBNOSTI

 

§ 1

 

   Tento  zákon  upravuje  právní  poměry  zaměstnanců  vykonávajících  ve   správních  úřadech  státní  správu  jako službu, kterou Česká republika   poskytuje  veřejnosti (dále jen "státní zaměstnanec"), organizační věci   státní  služby  (dále jen "služba"), přípravu fyzických osob na službu,   služební   vztahy   státních   zaměstnanců   ve  správních  úřadech,^1)   odměňování  těchto osob, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak,^2)   řízení  ve  věcech služby, odměňování ostatních zaměstnanců v pracovním   poměru  ve  správních úřadech, jakož i organizační věci vztahující se k   zaměstnávání těchto zaměstnanců.

 

§ 2

 

   (1)  Tento  zákon  se  nevztahuje  na  členy  vlády  a  členy  Rady pro   rozhlasové  a  televizní  vysílání.  Oprávnění členů vlády podle tohoto   zákona jsou uvedena v § 9 odst. 5, § 10 odst. 3, § 12 odst. 3 a 4, § 16   odst.  2, § 53 odst. 4, § 68 odst. 1 až 4, § 172, § 173, § 174 odst. 4,   § 181, § 190 a § 196 odst. 4.

 

   (2)  Tento  zákon  se  nevztahuje,  s  výjimkou  odměňování a oprávnění   uvedených  v  odstavci  1,  na vedoucího Úřadu vlády České republiky^3)   (dále jen "Úřad vlády").

 

   (3)  Tento  zákon  se,  s  výjimkou  odměňování  a  organizačních  věcí   vztahujících se k zaměstnávání, nevztahuje ani na

 

   a) tiskového mluvčího člena vlády,

 

   b)  vedoucího  organizačního  útvaru, který pracuje pro člena vlády, na   poradce  a  zaměstnance, kteří vykonávají další jinak označené činnosti   pro člena vlády,

 

   c) náměstka člena vlády a zástupce vedoucího Úřadu vlády,

 

   d)  vedoucího  organizačního  útvaru, který pracuje pro vedoucího Úřadu   vlády,  na poradce a zaměstnance, kteří vykonávají další jinak označené   činnosti pro vedoucího Úřadu vlády,

 

   e)  zaměstnance, kteří vykonávají pouze pomocné, servisní nebo manuální   práce ve správních úřadech, jakož ani na zaměstnance, kteří pouze řídí,   organizují  a  kontrolují  výkon  pomocných, servisních nebo manuálních   prací.

 

 

 

HLAVA II

 

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

 

Díl 1

 

Správní úřad a služební úřad

 

§ 3

 

   Správním  úřadem pro účely tohoto zákona jsou ministerstva,^4) ústřední   správní  úřady^5) a ostatní správní úřady^6) (orgány státní správy),^7)   jestliže  jsou  zřízeny  zvláštními zákony, jsou těmito zákony výslovně   označeny  jako  ministerstva  nebo  správní  úřady  anebo orgány státní   správy a vykonávají na základě těchto zákonů státní správu.

 

§ 4

 

   Správní  úřad  podle § 3, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, je služebním  úřadem. Místo  (adresa) sídla  služebního  úřadu nebo  organizační  složky služebního  úřadu je služebním působištěm státního  zaměstnance.

 

Díl 2

 

Obor služby

 

§ 5

 

   (1)  Oborem  služby  se rozumí úsek činnosti služebního úřadu nebo jeho   část vyplývající ze zvláštního zákona, který stanoví jeho působnost.

 

   (2)  Státní  zaměstnanec  vykonává  službu  na  služebním místě v oboru   služby, do kterého byl jmenován.

 

   (3)  Vláda  stanoví  nařízením  obory  služby vyplývající ze zvláštních   zákonů.

 

 

Díl 3

 

Státní zaměstnanci

 

§ 6

 

   (1)  Neřídí-li  se  služební  vztahy fyzických osob zvláštními právními   předpisy  o služebním poměru,^8) jsou státními zaměstnanci podle tohoto   zákona fyzické osoby, které splňují tímto zákonem stanovené předpoklady   a  požadavky,  úspěšně  ukončily  přípravu na službu, byly jmenovány do   služby podle tohoto zákona k výkonu činností podle odstavce 2 a složily   služební slib.

 

   (2) Služba podle tohoto zákona zahrnuje

 

   a)  přípravu  návrhů  právních  předpisů  a zajišťování právní činnosti   správních úřadů,

 

   b) přípravu návrhů mezinárodních smluv,

 

   c) přípravu návrhů koncepcí a programů,

 

   d) řízení a usměrňování činnosti podřízených správních úřadů,

 

   e) vytváření a vedení informačních systémů ve státní správě,

 

   f) státní statistickou správu,

 

   g)  správu kapitoly státního rozpočtu vůči organizačním složkám státu a   právnickým  osobám,  s  výjimkou  služebního úřadu, ve kterém je služba   vykonávána,

 

   h) ochranu utajovaných informací,

 

   i) zabezpečování obrany státu,

 

   j) obhajobu zahraničních zájmů České republiky,

 

   k) dotační politiku,

 

   l) státní politiku výzkumu a vývoje,

 

   m) správní rozhodování,

 

   n) státní kontrolu, dozor nebo dohled,

 

   o)  zajišťování  organizačních věcí služby a správy služebních vztahů a   platových poměrů státních zaměstnanců podle tohoto zákona,

 

   p) řízení,

 

   r)  přípravu  a  vypracování  odborných  věcných  podkladů  k činnostem   uvedeným  v  písmenech  a)  až d), g), j), m) a n), s výjimkou podkladů   spočívajících  ve  fyzikálních  měřeních,  chemických  rozborech  nebo   kontrole, porovnávání a určování technických parametrů.

 

§ 7

 

   Předepsané vzdělání a služební označení státních zaměstnanců

 

   (1) Státním zaměstnancům přísluší služební označení.

 

   (2) Pro služební místo státního zaměstnance s předepsaným

 

   a) středním odborným vzděláním^9) je služební označení referent,

 

   b) úplným středním vzděláním^9) je služební označení odborný referent,

 

   c) úplným středním vzděláním je služební označení referent-specialista,

 

   d)   úplným středním vzděláním je služební označení vyšší referent,

 

   e)   úplným  středním  vzděláním  je služební označení vyšší referent-specialista; vykonává-li státní zaměstnanec kontrolní činnost,   je služební označení inspektor,

 

   f)  vyšším odborným vzděláním^9) nebo vysokoškolským vzděláním získaným   studiem  v  bakalářském  studijním  programu^10)  je  služební označení   vrchní  referent;  vykonává-li státní zaměstnanec kontrolní činnost, je   služební označení vrchní inspektor.

 

   (3) Pro služební místo státního zaměstnance s předepsaným

 

   a)  vysokoškolským  vzděláním  získaným studiem v bakalářském studijním   programu^10) je služební označení rada,

 

   b)  vysokoškolským  vzděláním získaným studiem v magisterském studijním   programu^11) je služební označení odborný rada,

 

   c)  vysokoškolským  vzděláním získaným studiem v magisterském studijním   programu je služební označení vrchní rada,

 

   d)  vysokoškolským  vzděláním získaným studiem v magisterském studijním   programu je služební označení ministerský rada,

 

   e)  vysokoškolským  vzděláním získaným studiem v magisterském studijním   programu je služební označení vyšší ministerský rada,

 

   f)  vysokoškolským  vzděláním získaným studiem v magisterském studijním   programu je služební označení vrchní ministerský rada.

 

   (4)  K dosažení vyššího vzdělání než předepsaného v odstavcích 2 a 3 se   nepřihlíží.

 

   (5)  V  ústředním  správním úřadu se místo služebního označení státního   zaměstnance  uvedeného  v  odstavci  3  písm. d) až f) použije služební   označení  státního  zaměstnance státní rada, vyšší státní rada a vrchní   státní  rada.  V  Úřadu  vlády  se  místo  služebního označení státního   zaměstnance  uvedeného  v  odstavci  3  písm. d) až f) použije služební   označení  státního  zaměstnance vládní rada, vyšší vládní rada a vrchní   vládní  rada.  Ve  správním  úřadu  s  celostátní  působností  se místo   služebního  označení uvedeného v odstavci 3 písm. d) použije služebního   označení státní rada.

 

   (6)   Používání   profesního   označení   podle   zvláštního   právního   předpisu^12) není odstavci 2, 3 a 5 dotčeno.

 

   (7)  Za  vysokoškolské  zdělání  se pro účely tohoto zákona nepovažuje  vzdělání  získané  studiem  na Vysoké škole politické Ústředního výboru  Komunistické  strany  Československa,  Vojenské politické  akademii  Klementa  ottwalda, vysokých  politických  a bezpečnostních školách a  učilištích  v  bývalém  vazu  sovětských socialistických republik a na  akultách všech těchto vysokých škol.

 

§ 8

 

Služební označení státních zaměstnanců v zahraniční službě

 

   (1)  Vedle  značení  podle §   se  řiznává nebo propůjčuje státním  zaměstnancům v  ahraniční  službě  též  diplomatická  hodnost  nebo  konzulární hodnost.

 

   (2) Diplomatickými hodnostmi jsou

 

   a) attaché,

 

   b) III. tajemník,

 

   c) II. tajemník,

 

   d) I. tajemník,

 

   e) velvyslanecký rada,

 

   f) rada-vyslanec,

 

   g) velvyslanec.

 

   (3) Konzulárními hodnostmi jsou

 

   a) konzulární jednatel pro attaché,

 

   b) vicekonzul pro III. a II. tajemníka,

 

   c) konzul pro I. tajemníka a velvyslaneckého radu,

 

   d) generální konzul pro radu-vyslance a velvyslance.

 

   (4)   Ministerstvo  ahraničních  věcí  stanoví  yhláškou postup při  přiznávání a propůjčování diplomatických nebo konzulárních hodností.

 

§ 9

 

Představení, služební orgány, služební označení a předepsané vzdělání

 

   (1) Představenými jsou vedoucí státní zaměstnanci, kteří jsou oprávněni   vést  na  jednotlivých stupních řízení správního úřadu podřízené státní   zaměstnance,  kládat  im  lužební  úkoly,  organizovat,  řídit  a  ontrolovat  výkon  jejich  služby  a dávat jim k tomu závazné příkazy.  ředstavenými  mohou  být rovněž fyzické osoby, které jsou ve služebním   poměru podle zvláštního právního předpisu.^8)

 

   (2)  Předepsané  vzdělání  představeného  e  odvozeno od nejnáročnější   činnosti,  jejíž  výkon  odborně  řídí.  Představenému  přísluší  vedle   služebního  značení  podle §  ,  opřípadě vedle služebního označení   podle § 8, též služební označení představeného.

 

   (3)  Služební  místa  určená pro představené a jejich služební označení jsou

 

   a) vedoucí oddělení a zástupce vedoucího oddělení,

 

   b) vedoucí zastupitelského úřadu,

 

   c) ředitel odboru a zástupce ředitele odboru,

 

   d) ředitel sekce a zástupce ředitele sekce,

 

   e) státní tajemník a zástupce státního tajemníka,

 

   f) vedoucí služebního úřadu a zástupce vedoucího služebního úřadu.

 

   (4)  Služební místa určená pro představené, do jejichž působnosti patří   organizační  věci  služby  a  služební  vztahy  státních zaměstnanců, a   jejich služební označení jsou

 

   a) personální ředitel a zástupce personálního ředitele,

 

   b)  generální  ředitel  státní  služby  a zástupce generálního ředitele   státní  služby  (dále  jen  "generální ředitel" a "zástupce generálního   ředitele").

 

   (5)  Služební  místo státního tajemníka se zřizuje v ministerstvech a v   Úřadu  vlády.  Státní  tajemník  řídí,  koordinuje  a kontroluje plnění   služebních,  popřípadě  pracovních  úkolů  řediteli  sekcí, personálním   ředitelem,  popřípadě  dalšími  jím  řízenými představenými a vedoucími   zaměstnanci.  Služební  úkoly  státnímu  tajemníku  ukládá ve služebním   úřadu, jímž je ministerstvo, ministr a ve služebním úřadu, jímž je Úřad   vlády, vedoucí Úřadu vlády.

 

   (6)  Vedoucí  služebního úřadu, s výjimkou služebních úřadů, jimiž jsou   ministerstva a Úřad vlády, je pro účely tohoto zákona orgán, který je v   čele  správního  úřadu a je oprávněn podle zvláštního právního předpisu   tento úřad řídit. Vedoucí služebního úřadu je ve správním úřadu nejvýše   postaveným představeným.

 

   (7)  Služební  označení  vedoucí  služebního  úřadu  přísluší  vedoucím   ústředních  správních  úřadů  a  vedoucím správních úřadů; to neplatí u   vedoucího Úřadu vlády. Označení, které přísluší služebnímu orgánu podle   zvláštního právního předpisu, není dotčeno.

 

   (8)  Služební  místo  personálního  ředitele  se  zřizuje ve služebních   úřadech,  jimiž  jsou  ministerstva, a ve služebním úřadu, jímž je Úřad   vlády.

 

   (9)  Představeným  může být jmenován jen státní zaměstnanec, s výjimkou představeného  vykonávajícího  v  zahraničí  službu  na  dobu určitou a  představeného vykonávajícího  službu  na  dobu  určitou jako člen Rady Českého telekomunikačního úřadu. Na jmenování představeným není nárok.

 

   (10)  Vedoucí  služebního  úřadu,  zástupce vedoucího služebního úřadu,  personální ředitel, zástupce personálního ředitele, generální ředitel a  zástupce generálního  ředitele jsou služebními orgány. Služební orgány  zajišťují činnosti podle § 6 odst. 2 písm. o).

 

Díl 4

 

Služební předpisy

 

§ 10

 

   (1)  Služební  předpis  zejména  stanoví rozsah oprávnění představených   dávat  státním  zaměstnancům  závazné příkazy k výkonu služby. Služební   předpisy mohou být vydávány pouze písemně.

 

   (2)  K vydávání služebních předpisů jsou oprávněny služební orgány (§ 9   odst. 10).

 

   (3) Služební předpis, kterým se stanoví rozsah oprávnění představených,   popřípadě  určených  státních zaměstnanců (§ 68 odst. 1), dávat státním   zaměstnancům  závazné  příkazy  k  výkonu služby ve služebních úřadech,   jimiž  jsou  ministerstva,  se  vydává  v dohodě se členem vlády, který   ministerstvo  řídí,  a  státním tajemníkem. Ve služebním úřadu, jímž je   Úřad  vlády,  se  služební  předpis  podle věty první vydává v dohodě s   vedoucím Úřadu vlády a státním tajemníkem.

 

   (4)  Služební  předpisy  nesmějí  být  vzájemně  v  rozporu. Dojde-li k   rozporu   mezi  služebními  předpisy,  postupuje  se  podle  služebního   předpisu vydaného nadřízeným služebním orgánem.

 

   (5)  Služební  předpis,  který  je  v  rozporu  s právními předpisy, se   považuje  za  neplatný. Nadřízený služební orgán zruší služební předpis   vydaný  podřízeným  služebním  orgánem,  který  je v rozporu s právními   předpisy.  Generální  ředitel  zruší  služební předpis vydaný služebním   orgánem, který je v rozporu s právními předpisy. Služební předpis podle   odstavce  3,  který  je  v  rozporu s právními předpisy, zruší vláda na   návrh předsedy vlády.

 

   (6)  Služební  orgán  je  povinen  zajistit  vedení  přehledu  platných   služebních předpisů a tento přehled aktualizovat.

 

   (7)  Služební předpisy jsou pro státní zaměstnance závazné; jestliže to   tento zákon stanoví, jsou služební předpisy závazné i pro fyzické osoby   připravující  se na službu a zaměstnance ve správních úřadech. Služební   úřad  je  povinen  zajistit,  aby státní zaměstnanci byli se služebními   předpisy  řádně seznámeni a bylo jim umožněno do nich nahlížet, a podle   potřeby jim zabezpečit na svůj náklad text těchto předpisů.

 

HLAVA III

 

ORGANIZAČNÍ VĚCI SLUŽBY A SPRÁVA SLUŽEBNÍCH VZTAHŮ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

 

§ 11

 

Generální ředitelství státní služby a generální ředitel

 

   (1)   Generální  ředitelství  státní  služby  (dále  jen  "generální  ředitelství")  je organizační  jednotkou  Úřadu  vlády;  působí  jako   organizační,  koncepční,  koordinační,  ústřední  řídící, výkonné a  kontrolní místo ve věcech služby podle tohoto zákona.

 

   (2) Úkoly uvedené v odstavci 1 plní generální ředitelství

 

   a) přípravou návrhu systemizace a kontrolou jejího dodržování,

 

   b)  přípravou návrhů právních předpisů týkajících se služby, s výjimkou   návrhů právních předpisů o odměňování podle tohoto zákona,

 

   c) přípravou návrhů služebních předpisů,

 

   d)  zabezpečováním  jednotného  postupu  při  provádění  tohoto zákona, právních  předpisů  vydaných  k  jeho  provedení  a služebních předpisů  vydaných generálním ředitelem,

 

   e)  koordinací  vzdělávání státních zaměstnanců a koordinací vzdělávání fyzických osob připravujících se na službu,

 

   f)  vedením  Informačního  systému o službě a platech; jeho součástí je rejstřík  státních zaměstnanců a rejstřík fyzických osob připravujících   se na službu,

 

   g) přidělováním evidenčních čísel státním zaměstnancům,

 

   h) plněním dalších povinností podle tohoto zákona.

 

   (3)  V  čele generálního ředitelství je generální ředitel. Generálního   ředitele  zastupuje zástupce generálního ředitele. Zástupce generálního  ředitele plní další povinnosti stanovené tímto zákonem.

 

   (4) Generální ředitel

 

   a) řídí generální ředitelství,

 

   b) stanoví závazná pravidla pro organizaci služebních úřadů a schvaluje   jejich organizační struktury,

 

   c) vydává a zrušuje služební předpisy,

 

   d)  připravuje podklady ke zrušení služebního předpisu podle § 10 odst.   5 věty čtvrté,

 

   e) plní další úkoly stanovené tímto zákonem a dalšími zákony.

 

   (5)  Generální ředitel a státní zaměstnanci jím pověření jsou oprávněni   vykonávat ve služebních úřadech kontrolu v organizačních věcech služby,   služebních  vztazích  státních  zaměstnanců  a jejich zabezpečení podle   tohoto  zákona; při výkonu kontroly postupují podle zvláštního právního   předpisu  o  státní  kontrole.^13)  Služební orgán je povinen provedení   kontroly umožnit.

 

   (6)  Rejstřík  státních  zaměstnanců  se  vede  odděleně  od  rejstříku   fyzických osob připravujících se na službu.

 

   (7) Rejstřík státních zaměstnanců obsahuje

 

   a) jméno, příjmení a akademický titul,

 

   b) rodné číslo,

 

   c) evidenční číslo státního zaměstnance,

 

   d) služební označení státního zaměstnance,

 

   e) den vzniku služebního poměru,

 

   f) druh služby,

 

   g) obor služby,

 

   h) služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu.

 

   (8) Rejstřík fyzických osob připravujících se na službu obsahuje

 

   a) jméno, příjmení a akademický titul,

 

   b) rodné číslo,

 

   c) obor služby, pro který se připravuje,

 

   d) služební úřad, v němž se připravuje na výkon služby.

 

§ 12

 

Personální ředitel

 

   (1)   Personální   ředitel  působí  v  organizačních  věcech  služby  a   služebních  vztazích  státních  zaměstnanců  včetně  jejich  odměňování   zařazených ve služebním úřadu. Personálního ředitele zastupuje zástupce   personálního  ředitele.  Personální  ředitel  je  vedoucím personálního   útvaru.   Personální  ředitel  spravuje  rovněž  pracovněprávní  vztahy   ostatních  zaměstnanců  ve  správním  úřadu  včetně  jejich odměňování,   popřípadě   organizační   věci   služby   a  služební  vztahy  státních   zaměstnanců  ve  služebním poměru podle zvláštních právních předpisů^8)   včetně jejich odměňování. Je-li vedoucím správního úřadu fyzická osoba,   která  je  ve  služebním  poměru podle zvláštního právního předpisu,^8)   spravuje organizační věci služby a služební vztahy státních zaměstnanců   podle tohoto zákona včetně jejich odměňování, kteří vykonávají službu v   tomto úřadu a považuje se za služební orgán (§ 9 odst. 10).

 

   (2)  Personální  ředitel  je v organizačních věcech služby a služebních   vztazích  státních  zaměstnanců  podřízen státnímu tajemníkovi. Vedoucí   služebního  úřadu,  který  je  ústředním  správním  úřadem,  a  vedoucí   služebních   úřadů,  které  nemají  nadřízený  služební  úřad,  jsou  v   organizačních  věcech služby a služebních vztazích státních zaměstnanců   podřízeni  generálnímu  řediteli.  Vedoucí služebních úřadů podřízených   ministerstvu  jsou  v organizačních věcech služby a služebních vztazích   státních   zaměstnanců   podřízeni   personálnímu   řediteli.   Vedoucí   služebních   úřadů   podřízených   ústředním  správním  úřadům  jsou  v   organizačních  věcech  státní  služby  a  služebních  vztazích státních   zaměstnanců  podřízeni  vedoucímu  služebního  úřadu, kterým je vedoucí   ústředního  správního  úřadu. Vedoucí ostatních služebních úřadů jsou v   organizačních  věcech  státní  služby  a  služebních  vztazích státních   zaměstnanců  podřízeni  vedoucímu služebního úřadu, který je služebnímu   úřadu nadřízen.

 

   (3)  Ve  služebních vztazích týkajících se změn služby podle § 37 písm.   e), f) a h) a skončení služby postupuje personální ředitel ve služebním   úřadu,   jímž   je   ministerstvo,  v  dohodě  s  členem  vlády,  který   ministerstvo  řídí. Ve služebním úřadu, jímž je Úřad vlády, postupuje v   případech podle věty první personální ředitel v dohodě s vedoucím Úřadu   vlády.

 

   (4)  Požádá-li  člen vlády, který ministerstvo řídí, nebo vedoucí Úřadu   vlády  o  poskytnutí  informace  v  jiných  věcech,  než jsou uvedeny v   odstavci 3, je personální ředitel povinen informaci poskytnout.

 

 

 

§ 13

 

Personální útvar

 

   (1)  Personální útvar je organizační jednotkou služebního úřadu, v němž   státní   zaměstnanec  vykonává  službu;  zabezpečuje  organizační  věci   služby, služební vztahy státních zaměstnanců podle tohoto zákona včetně   jejich  odměňování  a  pracovněprávní  vztahy  ostatních zaměstnanců ve   správním  úřadu  včetně  jejich  odměňování, popřípadě organizační věci   služby a služební vztahy státních zaměstnanců ve služebním poměru podle   zvláštních právních předpisů^8) včetně jejich odměňování.

 

   (2)  Personální  útvar  se  v rozsahu stanoveném systemizací zřizuje ve   služebních  úřadech,  v  nichž  vykonává  službu  a  v pracovním poměru   pracuje celkem alespoň 25 fyzických osob. Personální útvar se nezřizuje   v  obvodních  báňských  úřadech,^14)  ve finančních úřadech a v celních   úřadech.^15)  Personální  útvar  se ve služebním úřadu nezřizuje, pokud   činnosti,  které  by  měl vykonávat, zabezpečí služební úřad méně než 5   systemizovanými místy.

 

   (3)   Není-li   ve   služebním   úřadu   zřízen  personální  útvar  ani   systemizovaná  místa  určená  k výkonu jeho činnosti (odstavec 2), plní   úkoly  personálního  útvaru  personální  útvar  v  nadřízeném služebním  úřadu.  Nemá-li  služební  úřad  nadřízený  služební  úřad,  plní úkoly   personálního útvaru generální ředitelství.

 

   (4) Personálním útvarem vedoucího služebního úřadu v ústředním správním   úřadu  je generální  ředitelství.  Personálním  útvarem  personálního   ředitele,   zástupce  personálního  ředitele,  generálního  ředitele  a   zástupce generálního ředitele je generální ředitelství.

 

HLAVA IV

 

SYSTEMIZACE

 

§ 14

 

   (1) Systemizace ve službě a pro přípravu na službu vychází ze závazných   pravidel   pro  organizaci  služebních  úřadů  a  hledisek  pro  účinné   zajišťování úkolů v oborech služby; zahrnuje stanovení

 

   a)  počtu služebních míst řadových státních zaměstnanců klasifikovaných platovými třídami (§ 136 odst. 1),

 

   b)  počtu  služebních  míst  představených  podle  § 9  odst. 3  a  4 klasifikovaných platovými třídami (§ 136 odst. 1),

 

   c)  objemu  prostředků  na  platy  státních  zaměstnanců  ve služebních  úřadech,

 

   d)  počtu míst fyzických osob připravujících se na službu ve služebních   úřadech klasifikovaných platovými třídami,

 

   e)  objemu  prostředků  na  platy  fyzických  osob připravujících se na   službu ve služebních úřadech.

 

   (2)   Návrh  systemizace  na  příslušný  kalendářní  rok  připravuje  v   předcházejícím roce generální ředitelství v součinnosti s Ministerstvem   financí.  Při přípravě návrhu systemizace vychází generální ředitelství   z  návrhů  služebních  orgánů,  které  je  předkládají  prostřednictvím   nadřízených   služebních   orgánů.  Nemá-li  služební  orgán  nadřízený   služební  orgán,  předkládá  návrh generálnímu ředitelství přímo. Návrh   systemizace  projedná  generální  ředitelství  s nadřízenými služebními   orgány,  nemá-li  služební  úřad  nadřízený  služební  orgán,  projedná   generální ředitelství návrh systemizace s příslušným služebním orgánem.

 

   (3)  Návrh  systemizace  obsahuje  souhrnné  údaje  podle odstavce 1 za  ústřední  správní úřady a souhrnné údaje za jim podřízené správní úřady   a souhrnné údaje za správní úřady, které nemají nadřízený správní úřad.

 

   (4)   Systemizaci  a příslušný  kalendářní  rok  schvaluje  láda v  předcházejícím  roce.  Vláda  je  oprávněna  upravit  v  souvislosti se   schvalováním  systemizace  organizační strukturu služebního úřadu [§ 11  odst. 4 písm. b)]. Návrh systemizace vládě předkládá předseda vlády.

 

   (5)  Podle  vládou  schválené  systemizace  (odstavec  4)  a  závazných  pravidel  pro  organizaci  služebních  úřadů  [§  11  odst. 4 písm. b)]   služební orgány zpracují návrhy organizačních struktur služebních úřadů   a  služební  orgán  je  prostřednictvím  nadřízených  služebních orgánů   předloží generálnímu řediteli.

 

   (6) Služební místa a finanční prostředky na platy státních zaměstnanců,  místa  a  finanční prostředky na platy fyzických osob připravujících se na službu podle schválené systemizace nesmějí být použity pro jiný než  stanovený účel.

 

   (7)  Schválenou  systemizaci  postoupí generální  ředitel Ministerstvu financí v termínu navazujícím na harmonogram zpracování návrhu státního  rozpočtu.

 

§ 15

 

   Změna systemizace, jejímž důsledkem je změna počtu služebních míst nebo  změna platové třídy státního zaměstnance, je přípustná, jen dojde-li ke   změně  působnosti služebního úřadu na základě zvláštního zákona, nebo k   podstatné  změně podmínek, za kterých byla schválena. Změnu systemizace   schvaluje vláda.

 

§ 16

 

   (1)  Služební  orgány  předkládají  generálnímu  ředitelství na základě   závazných pravidel pro organizaci služebních úřadů návrh systemizace (§ 14  odst.  1)  a návrh organizační struktury služebních úřadů v termínu   stanoveném  generálním   ředitelstvím   prostřednictvím  nadřízených   služebních  orgánů.  Nemá-li  služební  orgán nadřízený služební orgán,   předkládá návrh generálnímu ředitelství přímo.

 

   (2)  Návrh  systemizace a návrh organizační struktury služebních úřadů,   jimiž jsou ministerstva nebo Úřad vlády, se připravují v součinnosti se   členem  vlády, který řídí příslušné ministerstvo, nebo s vedoucím Úřadu vlády.

 

   (3)   Generální   ředitelství je oprávněno návrh  podle  odstavce  1  přezkoumat a vyžádat si jeho doplnění nebo přepracování.

 

   (4) Služební orgány jsou povinny požadavku podle odstavce 3 vyhovět.

 

ČÁST DRUHÁ

 

PŘÍPRAVA NA SLUŽBU

 

HLAVA I

 

PŘEDPOKLADY K PŘIJETÍ PRO PŘÍPRAVU NA SLUŽBU

 

§ 17

 

   (1)  Fyzická  osoba,  která  písemně  požádá  služební úřad o přijetí k  přípravě  na  službu  (dále  jen  "uchazeč"),  musí  splňovat  tyto  předpoklady:

 

   a) být státním občanem České republiky,^16)

 

   b) dosáhnout věku alespoň 18 let,

 

   c) mít plnou způsobilost k právním úkonům,

 

   d)  být  bezúhonná; tento předpoklad není splněn v případě pravomocného   odsouzení  pro  úmyslný  trestný  čin  nebo pro nedbalostní trestný čin   maření  úkolů veřejného činitele, pokud odsouzení nebylo zahlazeno nebo   pokud se podle zákona na pachatele nehledí, jako by nebyl odsouzen,

 

   e)  dosáhnout tímto zákonem předepsané vzdělání pro obor služby, včetně   odborného  zaměření  vzdělání,  popřípadě  požadavek kladený na znalost   cizího  jazyka  nebo  jiný oprávněný odborný požadavek určený služebním   orgánem potřebný k výkonu služby,

 

   f) mít potřebnou zdravotní způsobilost.

 

   (2)  Předpoklad  podle odstavce  1  písm. f) se řídí zvláštním právním  předpisem.17)  Uchazeč  je  povinen  se  podrobit ověření své zdravotní  způsobilosti.

 

HLAVA II

 

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ K PŘÍPRAVĚ NA SLUŽBU

 

§ 18

 

   (1)  Podmínkou  přijetí k přípravě na službu je, že uchazeč se podrobil  výběrovému řízení, v němž má být místo k přípravě na službu obsazeno, a   v tomto řízení uspěl.

 

   (2)  Vyhlášení výběrového řízení k přípravě na službu musí být veřejné. Ve vyhlášení výběrového řízení se uvedou tyto údaje:

 

   a) předpoklady podle § 17 odst. 1,

 

   b) obor služby, na který se má příprava provádět,

 

   c)  zda  pro  služební  místo v oboru služby, na které se bude příprava  provádět,  bude  třeba  způsobilosti  seznamovat  se  s  utajovanými   informacemi podle právních předpisů o utajovaných informacích,^18)

 

   d)  platové  zařazení  a  předpokládaná  výše  platu v době přípravy na  službu,

 

   e) předpokládané zařazení do platové třídy, bude-li uchazeč jmenován do  služby,

 

   f)  datum, do kterého musí být podána služebnímu úřadu žádost o přijetí   k přípravě na službu.   Výběrové řízení vyhlašuje služební orgán.

 

   (3)  Předpoklady  podle § 17 odst. 1 je uchazeč povinen spolu s podáním  žádosti  o  přijetí  k  přípravě  na  službu  služebnímu úřadu osvědčit   příslušnými  listinami nebo jejich ověřenými stejnopisy.^19) Předpoklad   bezúhonnosti  [§  17 odst. 1 písm. d)] se osvědčuje výpisem z Rejstříku   trestů,^20) který nesmí být starší než 3 měsíce.

 

§ 19

 

   (1)  Uchazeče, kteří nesplňují předpoklady podle § 17 odst. 1, služební   úřad o tom bez zbytečného odkladu písemně vyrozumí a zároveň jim sdělí,   že se z tohoto důvodu nemohou výběrového řízení zúčastnit.

 

   (2)  S  uchazeči, kteří splňují předpoklady podle § 17 odst. 1, provede   výběrová komise pohovor. Pohovor je zaměřen k otázkám oboru služby, pro   který  se  má  příprava  konat, a ke znalosti cizího jazyka, je-li jeho  znalost požadována.

 

   (3)  Pohovor  podle  odstavce  2  lze  nahradit  nebo  doplnit písemnou   zkouškou;  obsah  obecné části této zkoušky stanoví služebním předpisem   generální  ředitel  a  obsah  její  zvláštní  části  stanoví  služebním   předpisem služební orgán.

 

   (4) Výběrová komise má 3 členy, které jmenuje a odvolává služební orgán  ze státních  zaměstnanců,  kteří vykonávají službu ve služebním úřadu,  který výběrové  řízení  vyhlásil.  Členem výběrové komise je zpravidla  státní zaměstnanec vykonávající službu v personálním útvaru.

 

   (5)  Výběrová  komise  po  ukončení pohovorů sestaví pořadí uchazečů, v  jakém se ve výběrovém řízení umístili; o tomto pořadí uchazeče služební   úřad písemně bez zbytečného odkladu vyrozumí.

 

   (6)  Pořadí  získané ve výběrovém řízení opravňuje uchazeče k přijetí k   přípravě  na  službu.  Nemá-li  uchazeč  s  lepším  pořadím o přijetí k   přípravě  na  službu prokazatelně zájem, získávají toto oprávnění další   uchazeči v pořadí, v jakém se ve výběrovém řízení umístili.

 

   (7)  Výběrová komise může výběrové řízení ukončit též závěrem, že žádný  uchazeč pro přijetí k přípravě na službu nevyhovuje; v tomto případě se  vyhlásí nové výběrové řízení.

 

 

 

 

 

HLAVA III

 

VÝJIMKY Z VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ K PŘÍPRAVĚ NA SLUŽBU

 

§ 20

 

   (1)  Výběrové  řízení  se  neprovádí,  má-li  být  na  služební  místo   představeného  ve  službě na dobu určitou v zahraničí (§ 29 odst. 2) se   služebním působištěm v zahraničí jmenována fyzická osoba, která splňuje  předpoklady podle § 17 odst. 1 a předpoklad stanovený právními předpisy  o  utajovaných informacích^18) a která vykonávala v posledních 4 letech  funkci člena  vlády,  poslance Poslanecké sněmovny  Parlamentu  nebo  senátora Senátu Parlamentu.

 

   (2)  Výběrové  řízení  se  neprovádí na služební místo představeného ve  službě  na  dobu  určitou,  jímž je člen Rady Českého telekomunikačního   úřadu,  splňuje-li  fyzická  osoba  předpoklady  podle  § 17 odst. 1 a   předpoklad stanovený právními předpisy o utajovaných skutečnostech.^18)

 

HLAVA IV

 

PRŮBĚH PŘÍPRAVY NA SLUŽBU

 

§ 21

 

   (1)  Příprava  na  službu  se  uskutečňuje  v  pracovním  poměru  podle   pracovněprávních  předpisů,^21) není-li v tomto zákoně stanoveno jinak;   trvá  zpravidla  12 měsíců. K přípravě na službu se uzavírá s uchazečem   pracovní poměr na dobu určitou. Součástí přípravy na službu je zkušební   doba  v  trvání 3 měsíců. Doba přípravy na službu může být se souhlasem   uchazeče  přijatého  k  přípravě  na  službu zkrácena nebo prodloužena.   Zkrácení nebo prodloužení přípravy na službu navrhuje služebnímu orgánu   státní  zaměstnanec,  který  byl tímto orgánem určen jako školitel, pod   jehož dohledem se příprava na službu koná.

 

   (2)  Do  doby  přípravy  na  službu  se  nezapočítává  doba dovolené na   zotavenou.  Jiné  doby  nepřítomnosti  v  práci  se do doby přípravy na   službu započítávají v celkovém rozsahu nejvýše 20 pracovních dnů.

 

   (3)  Uchazeč  přijatý k přípravě na službu se označuje jako čekatel pro  obor  služby,  pro který se připravuje. Označení uchazeče jako čekatele   je druhem práce, který se uvede v pracovní smlouvě.

 

§ 22

 

   (1) Příprava čekatele na službu je zaměřena na zvládnutí základů výkonu   služby v oboru služby, pro který se příprava provádí.

 

   (2)  Příprava  čekatele na službu organizovaná služebním úřadem je jeho   povinností  vyplývající  mu  z pracovního poměru. Příprava na službu je   výkonem práce, za který přísluší čekateli plat.

 

§ 23

 

   Příprava  na službu se neprovádí v případech uvedených v § 20. Příprava   na  službu se neprovádí rovněž u fyzických osob, které jako zaměstnanci   krajů  nebo obcí v pracovním poměru vykonávaly státní správu alespoň po   dobu  3  let  předcházejících výběrovému řízení (§ 31 odst. 6) a jejich   odborná způsobilost byla ověřena zkouškou zvláštní odborné způsobilosti   podle zvláštního právního předpisu.^22)

 

HLAVA V

 

UKONČENÍ PŘÍPRAVY NA SLUŽBU

 

§ 24

 

   (1)  Čekatel  a fyzické osoby, které vykonaly praxi v příslušném oboru  státní  služby v nevládním nebo soukromém sektoru alespoň po dobu 3 let   a splňují předpoklady podle § 17, mají právo vykonat úřednickou zkoušku   před  zkušební  komisí.  Účelem  úřednické  zkoušky  je ověřit, zda má čekatel potřebné vědomosti a je dostatečně odborně připraven na to, aby  mohl  zastávat  služební místo státního zaměstnance v oboru služby, pro  který se připravoval.

 

   (2)  Úřednická  zkouška  se  skládá  z části písemné a ústní. Obě části  úřednické zkoušky se konají zpravidla v jeden den. Zkušební komise může  určit, že písemná část a ústní část zkoušky se konají v různých dnech.

 

   (3)  Před  uplynutím  doby  trvání  pracovního  poměru  na dobu určitou   předloží  bezprostředně nadřízený představený čekatele v součinnosti se   školitelem  služebnímu  orgánu hodnocení čekatele, které musí obsahovat   závěr  o  tom,  zda  je čekatel připraven na službu v oboru služby, pro   který  se  připravoval. Služební orgán je povinen čekatele s hodnocením   seznámit  a na jeho žádost mu vydat stejnopis hodnocení. Služební orgán   postoupí  stejnopis  hodnocení  též  zkušební  komisi, jestliže čekatel   hodlá vykonat úřednickou zkoušku.

 

   (4)  Služební  úřad  je  povinen  umožnit  čekateli  vykonat úřednickou   zkoušku  a  určit  její konání. Brání-li čekateli ve vykonání úřednické   zkoušky  v  určeném dni překážka v práci, prodlouží se doba trvání jeho   pracovního  poměru tak, aby skončil uplynutím doby jednoho kalendářního   týdne  po  dni, který byl po skončení překážky v práci určen k vykonání   úřednické zkoušky, nejdéle však o 6 kalendářních měsíců.

 

   (5)  Služební  úřad  je  povinen  určit  datum,  místo  a hodinu konání   úřednické  zkoušky,  svolat  zkušební  komisi  a  písemně  na ni pozvat   čekatele.  Čekatele  je  třeba  pozvat alespoň 3 kalendářní týdny přede   dnem konání úřednické zkoušky.

 

   (6)  O  úspěšném  vykonání  úřednické  zkoušky  nebo její části vystaví  zkušební  komise  osvědčení;  toto  osvědčení  předá  služebnímu úřadu.   Služební  úřad  doručí  osvědčení  bez  zbytečného  odkladu čekateli do   vlastních rukou.^23)

 

   (7)  O  neúspěšném  vykonání  úřednické zkoušky nebo její části vystaví  zkušební  komise  písemnou  zprávu; tuto zprávu předá služebnímu úřadu.   Služební   úřad  doručí  zprávu  bez  zbytečného  odkladu  čekateli  do  vlastních rukou.^23)

 

§ 25

 

   (1)  Jestliže  čekatel  úřednickou  zkoušku  nebo  její  část nevykonal   úspěšně,  povolí  mu  služební  orgán  na  základě jeho písemné žádosti   opakování  této zkoušky nebo její části. Na opakování úřednické zkoušky   nebo  její  části má čekatel právo. Úřednickou zkoušku lze opakovat jen  jednou.

 

   (2) Žádost podle odstavce 1 musí být doručena služebnímu úřadu ve lhůtě  5  kalendářních  dnů po doručení zprávy o neúspěšném vykonání úřednické   zkoušky  nebo  její  části,  jinak právo na opakování této zkoušky nebo   její části zaniká.

 

   (3)  Opakovaná  úřednická  zkouška může být konána nejdříve po uplynutí  doby  3  kalendářních  měsíců  po neúspěšném vykonání úřednické zkoušky   nebo její části.

 

   (4) Opakovanou úřednickou zkoušku skládá čekatel před zkušební komisí v  jiném složení.

 

   (5) Pracovní poměr se při opakování úřednické zkoušky neprodlužuje.

 

§ 26

 

   (1)  Zkušební  komise se zřizuje podle oboru služby u služebního úřadu,  jímž  je  ministerstvo nebo ústřední správní úřad. U této komise se též   konají  úřednické  zkoušky  čekatelů  připravujících  se  na  službu  v  podřízených  služebních  úřadech.  Pro  služební  úřady,  které  nemají   nadřízený  služební  úřad,  a  fyzické  osoby,  které  vykonaly praxi v   příslušném  oboru  státní  služby  v  nevládním  nebo soukromém sektoru   alespoň  po  dobu  3  let a splňují předpoklady podle § 17, se zkušební   komise zřizuje u generálního ředitelství.

 

   (2)  Členy  zkušební komise jmenuje a odvolává služební orgán. Zkušební   komise má 5 členů,  většinu  jejích členů tvoří státní zaměstnanci z  oboru  služby;  omisi  předsedá  nejvýše  služebně  postavený  státní  zaměstnanec.  Je-li ve zkušební komisi více stejně služebně postavených   státních zaměstnanců, určí se z nich předseda komise losem. Dva z členů   zkušební  komise  lze jmenovat na základě jejich předchozího souhlasu z  fyzických  osob, které  působí ve vědě, výzkumu nebo vysokém školství;   činnost  těchto  osob  v  komisi  je jiným úkonem v obecném zájmu^24) s  nárokem  na  poskytnutí  pracovního  volna s náhradou mzdy a cestovních   výdajů  podle zvláštního právního předpisu^25) platného pro zaměstnance    pracovním poměru.

 

   (3)  Zkušební komise se usnáší o výsledku úřednické zkoušky hlasováním;  usnášeníschopná je, je-li přítomen plný počet jejích členů; usnesení se   přijímá  většinou  hlasů. Členové zkušební komise se při své činnosti v   komisi  neřídí  příkazy  představených. Člen  zkušební komise se nesmí  zdržet  hlasování. Usnesení  zkušební  komise  zní:  "vyhověl"  nebo   "nevyhověl".

 

HLAVA VI

 

SPOLEČNÉ USTANOVENÍ O PŘÍPRAVĚ NA SLUŽBU

 

§ 27

 

   (1)  Předpoklady  uvedené v § 17 odst. 1 musí čekatel splňovat po celou  dobu  přípravy  na  službu;  je povinen služebnímu úřadu bez zbytečného   odkladu oznámit, že tyto předpoklady nesplňuje.

 

   (2)  Soud,  který  v  prvním  stupni  rozhodl  o odsouzení čekatele pro   trestný  čin  nebo  o  zbavení nebo omezení jeho způsobilosti k právním  úkonům,  vyrozumí  o  svém  rozhodnutí  bez zbytečného průtahu služební  úřad, ve kterém se čekatel připravuje na službu.

 

ČÁST TŘETÍ

 

SLUŽEBNÍ POMĚR

 

HLAVA I

 

SLUŽEBNÍ POMĚR A DRUHY SLUŽBY

 

§ 28

 

   Služba  se  vykonává  ve  služebním poměru. Služební poměr se zakládá k  České republice na základě jmenování na služební místo v oboru služby.

 

§ 29

 

   (1)  Základním  druhem  služby  podle  tohoto  zákona je služba na dobu  neurčitou.

 

   (2) Služba na dobu určitou představuje časově omezené trvání služebního   poměru. Službu na dobu určitou je možné uplatnit ve službě se služebním   působištěm  v zahraničí. Službu na dobu určitou po dobu, po kterou trvá   podle  zvláštního  právního  předpisu jejich funkční období, vykonávají  též  předseda  Úřadu  pro ochranu  hospodářské soutěže,  předseda Energetického  regulačního  úřadu  a  členové Rady Českého  telekomunikačního úřadu.^26)

 

   (3) Součástí služby podle odstavce 2 věty druhé je též služba, která se  koná ve služebním úřadu v České republice.

 

   (4)  Na  jmenování  do služby na dobu neurčitou, popřípadě do služby na dobu určitou není nárok.

 

HLAVA II

 

PŘEDPOKLADY  KE  JMENOVÁNÍ  DO  SLUŽBY,  PŘEKÁŽKY JMENOVÁNÍ DO SLUŽBY A

VÝKONU  SLUŽBY,  JMENOVÁNÍ  DO SLUŽBY, SLUŽEBNÍ SLIB A VZNIK SLUŽEBNÍHO

POMĚRU

 

Díl 1

 

Předpoklady ke jmenování do služby a jejich plnění po dobu služby

 

§ 30

 

   (1)  Ke  jmenování  do  služby  musí fyzická osoba splňovat předpoklady   uvedené  v § 17  odst. 1, úspěšně  vykonat úřednickou zkoušku a být  způsobilá  seznamovat se s utajovanými informacemi v souladu s právními  předpisy  o  utajovaných  informacích,^18)  je-li  tento předpoklad pro  služební místo požadován. Do služby nelze jmenovat fyzickou osobu podle věty  první, u které nelze prokazatelně předpokládat, že bude ve službě   dodržovat demokratické zásady ústavního pořádku České republiky a řádně  vykonávat službu.

 

   (2)  Předpoklady uvedené v § 17 odst. 1 musí fyzická osoba jmenovaná do  služby  splňovat po celou dobu služby; tato osoba je povinna služebnímu  úřadu bez zbytečného odkladu oznámit, že tyto předpoklady nesplňuje.

 

   (3)   Soud,  který  v  prvním  stupni  rozhodl  o  odsouzení  státního  zaměstnance  pro  trestný  čin  nebo  o  zbavení  nebo  omezení  jeho  způsobilosti   k  právním  úkonům,  vyrozumí  o  svém  rozhodnutí  bez  zbytečného  průtahu  služební  úřad,  ve  kterém  je státní zaměstnanec  jmenován do služby.

 

Díl 2

 

Jmenování do služby, služební slib a vznik služebního poměru

 

§ 31

 

   (1)  Jmenovat fyzickou osobu na služební místo do služby v oboru služby  je  možné  jen  tehdy,  bylo-li  toto místo podle schválené systemizace vytvořeno a je-li volné. Volným služebním místem se rozumí místo, které  se trvale uvolnilo, nebo místo nově vytvořené.

 

   (2)  Na  volné  služební  místo  se  koná  výběrové řízení; to neplatí,  postupuje-li  se podle § 52, nebo jedná-li se o služební místo zařazené  ve  stejné  platové třídě, jako bylo služební místo, z něhož byl státní   zaměstnanec  zařaze   mimo  službu.  Na  obsazení  služebního  místa  zařazeného do vyšší platové třídy, než bylo služební místo, z něhož byl   státní  zaměstnanec  zařazen  mimo  službu,  se  však  výběrové  řízení  vztahuje. Na výběrové řízení se přiměřeně použije § 18 odst. 2 a § 19.

 

   (3)  V  prvním  kole  se  mohou  výběrového řízení zúčastnit jen státní   zaměstnanci  zařazení  v nižší platové třídě a vykonávající stejný obor   služby,  který  se  týká volného služebního místa, a státní zaměstnanci  zařazení  ve služebním úřadu mimo službu, jakož i fyzické osoby, které   složily  úřednickou  zkoušku  pro  obor  služby, v němž má být služební   místo obsazeno.

 

   (4)  Obsadí-li  se  volné  služební místo státním zaměstnancem postupem   podle  odstavce  3,  může být fyzická osoba, která ukončila přípravu na  službu,  jmenována  na  služební  místo,  které  se jmenováním státního  zaměstnance uvolnilo.

 

   (5)  Nepodaří-li  se  obsadit  volné  služební místo ani postupem podle   odstavců  3  a  4,  yhlásí  se  na  volné  služební  místo  druhé kolo   výběrového  řízení; tohoto řízení se mohou zúčastnit státní zaměstnanci     jiných  služebních  úřadů,  i  když nevykonávají stejný obor služby,   který se týká volného služebního místa, a fyzické osoby, které vykonaly  úřednickou zkoušku.

 

   (6) Nepodaří-li se obsadit volné služební místo postupem podle odstavce   5,  vyhlásí  se  na  volné služební místo třetí kolo výběrového řízení;   tohoto  řízení  se  mohou  zúčastnit  státní  zaměstnanci ze služebního   úřadu,  v  němž  je volné služební místo, a státní zaměstnanci z jiných   služebních úřadů, i když nevykonávají stejný obor služby, který se týká   volného služebního místa, jakož i fyzické osoby, které jako zaměstnanci   krajů  nebo obcí v pracovním poměru vykonávaly státní správu alespoň po   dobu   3   let  předcházejících  výběrovému  řízení  a  jejich  odborná   způsobilost  byla  ověřena zkouškou zvláštní odborné způsobilosti podle   zvláštního právního předpisu.^22)

 

   (7) Jmenování do služby provádí příslušný služební orgán rozhodnutím.

 

§ 32

 

   (1) Rozhodnutí o jmenování obsahuje

 

   a) jméno, příjmení a akademický titul,

 

   b) datum a místo narození,

 

   c) rodné číslo,

 

   d) evidenční číslo státního zaměstnance,

 

   e) služební označení státního zaměstnance,

 

   f) druh služby,

 

   g) obor služby,

 

   h) dobu trvání služby na dobu určitou,

 

   i) služební úřad, v němž státní zaměstnanec bude vykonávat službu,

 

   j) služební místo a platové zařazení,

 

   k) délku kratší doby výkonu služby, jestliže byla povolena.

 

   (2)  Nástup  služby  nesmí  předcházet  složení  služebního  slibu. Den  složení služebního slibu je dnem nástupu služby.

 

§ 33

 

   Služební  poměr  na  základě jmenování vzniká dnem, ve kterém je složen  služební slib.

 

§ 34

 

   (1) Jmenovaná fyzická osoba složí služební slib.

 

   (2)  Služební  slib zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu   služby  se  budu  řídit  ústavními  zákony,  dalšími  zákony,  právními   předpisy  České  republiky,  mezinárodními  smlouvami,  jimiž  je Česká   republika  vázána,  a  služebními  předpisy  a v souladu s nimi příkazy   představených.   Své   povinnosti   budu  vykonávat  řádně,  nestranně,   svědomitě a nebudu zneužívat postavení státního zaměstnance."

 

   (3)  Služební  slib  je  složen,  jestliže  po  přečtení slibu prohlásí   jmenovaná  fyzická  osoba  "Tak  slibuji"  a  podepíše  se na záznamu o   složení služebního slibu. V písemném záznamu o složení služebního slibu   musí být uvedeno datum a místo složení služebního slibu.

 

   (4) Služební slib se skládá před služebním orgánem.

 

   (5)  Služební  slib  se  skládá  bez  zbytečného  odkladu  po  doručení   rozhodnutí o jmenování do služby (§ 32 odst. 1).

 

   (6)  Odmítnutí  složit  služební  slib  nebo složení služebního slibu s   výhradou má za následek, že služební poměr nevznikne.

 

Díl 3

 

Překážky jmenování do služby a výkonu služby

 

§ 35

 

   (1)  Překážkami,  které  vylučují  jmenování do služby nebo pozastavují  výkon služby, jsou případy, kdy fyzická osoba

 

   a) je justičním čekatelem nebo právním čekatelem,

 

   b)  je  poslancem  Poslanecké sněmovny Parlamentu nebo senátorem Senátu  Parlamentu,

 

   c) je prezidentem republiky,

 

   d) je členem vlády,

 

   e) je soudcem Ústavního soudu,

 

   f) je asistentem soudce Ústavního soudu,

 

   g) je ředitelem Bezpečnostní informační služby,

 

   h) je členem voleného orgánu územního samosprávného celku,

 

   i) je prezidentem nebo viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu,

 

   j)  je  guvernérem,  viceguvernérem  nebo  členem  bankovní  rady České   národní banky,

 

   k)  je  na  vojenském cvičení nebo v mimořádné službě, vykonává civilní  službu místo vojenského cvičení,

 

   l) je předsedou nebo inspektorem Úřadu pro ochranu osobních údajů,

 

   m) je vedoucím Úřadu vlády,

 

   n) je Veřejným ochráncem práv nebo zástupcem Veřejného ochránce práv,

 

   o) je členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,

 

   p) vykonává činnosti uvedené v § 2 odst. 3, nebo

 

   r)   je  poslancem  Evropského  parlamentu,  zvoleným  na  území  České  republiky.

 

   (2)   Překážkami,  které  vylučují  jmenování  do  služby,  nebo  které  zakládají  důvod  skončení  služebního  poměru,  jestliže je služba již   vykonávána, jsou případy, kdy fyzická osoba je

 

   a) soudcem,

 

   b) státním zástupcem,

 

   c) vojákem z povolání,

 

   d) příslušníkem Policie České republiky,

 

   e) příslušníkem Hasičského záchranného sboru České republiky,

 

   f) příslušníkem Bezpečnostní informační služby,

 

   g) příslušníkem Vězeňské služby České republiky,

 

   h) příslušníkem celní správy,

 

   i) vyšším soudním úředníkem, nebo

 

   j) členem nebo kontrolorem Nejvyššího kontrolního úřadu.

 

   (3)  Fyzická  osoba  je povinna služebnímu úřadu bez zbytečného odkladu  oznámit vznik překážek podle odstavců 1 a 2.

 

HLAVA III

 

ZAŘAZENÍ STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE VE SLUŽBĚ S OHLEDEM NA PŘÍBUZENSKÉ A JINÉ

PODOBNÉ VZTAHY

 

§ 36

 

   (1)  Státní  zaměstnanci,  kteří jsou osobami blízkými podle zvláštního   právního  předpisu,^27)  nesmějí  být zařazeni ve službě tak, aby jeden   byl  přímo  podřízen  druhému  nebo podléhal jeho finanční anebo účetní   kontrole. V zahraniční službě se služebním působištěm v zahraničí mohou   být státní zaměstnanci podle věty první podřízeni jeden druhému.

 

   (2)  Fyzická  osoba je povinna oznámit služebnímu úřadu před jmenováním   okolnosti  podle  odstavce  1.  Státní  zaměstnanec  je povinen oznámit   služebnímu  úřadu  bez zbytečného průtahu okolnosti podle odstavce 1, k   nimž došlo po vzniku služebního poměru ve službě.

 

   (3) Nastanou-li okolnosti podle odstavce 1 po vzniku služebního poměru,   služební  orgán změní podřízenost státního zaměstnance oproti té, která   vyplývá  ze  služebního  předpisu  (§  10 odst. 3). Nelze-li postupovat   podle  věty  první, služební orgán přesune služební místo, na kterém je   státní zaměstnanec, do jiného organizačního útvaru služebního úřadu.

 

 

 

 

 

 

HLAVA IV

 

ZMĚNY SLUŽEBNÍHO POMĚRU

 

Díl 1

 

Druhy změn služby

 

§ 37

 

   Změnou služby státního zaměstnance je

 

   a) služební cesta,

 

   b) přeložení,

 

   c) zproštění služby pro sdělení obvinění z trestného činu,

 

   d) přerušení služby z důvodu vazby,

 

   e) jmenování na služební místo představeného,

 

   f) odvolání ze služebního místa představeného,

 

   g) převedení na jiné služební místo,

 

   h) zařazení mimo službu z organizačních důvodů,

 

   i)  zařazení  mimo  službu  z  důvodu  mateřské  dovolené  a rodičovské  dovolené,

 

   j) zařazení mimo službu pro výkon funkce v odborovém orgánu,

 

   k) zastupování,

 

   l) zařazení mimo službu pro pozastavení služby (§ 35 odst. 1),

 

   m)  vyslání  ke  službě  v  zahraničí  a  zařazení po ukončení služby v  zahraničí, nebo

 

   n) zkrácení délky doby výkonu služby po vzniku služebního poměru.

 

§ 38

 

Služební cesta

 

   (1)  Služební  úřad  může  vyslat státního zaměstnance na dobu nezbytné   potřeby na služební cestu, a to i bez jeho souhlasu. Služební úřad určí   místo  nástupu a místo cíle služební cesty, dobu trvání, způsob dopravy   a  jejího  ukončení;  může též určit další podmínky služební cesty. Při   vyslání  na  služební  cestu  musí  být  přihlédnuto  k osobnímu stavu,   rodinným poměrům a povinnostem státního zaměstnance, které má k rodině.

 

   (2)  Těhotné  státní  zaměstnankyně  a  státní  zaměstnankyně  a státní zaměstnanci  pečující  o  děti  do 8 let smějí být vysíláni na služební   cestu jen se svým souhlasem.

 

   (3)  Odstavec  2  platí i pro osamělou státní zaměstnankyni a osamělého státního zaměstnance pečující o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let.

 

   (4)  Státní  zaměstnanec  na  služební  cestě koná službu podle příkazů   představeného, který ho na tuto cestu vyslal.

 

   (5)  Státní  zaměstnanec je povinen nastoupit služební cestu i ve dnech   pracovního klidu, jestliže to je k plnění úkolů služby třeba.

 

   (6)  Služební  cestou se rozumí doba od nástupu státního zaměstnance na   cestu  k  výkonu  služby  do  jiného  místa,  než je služební působiště   státního zaměstnance, včetně doby výkonu služby v místě, které je cílem   služební cesty, do ukončení této cesty.

 

   (7)  Zahraniční  služební  cestou  se  rozumí doba služební cesty podle   odstavce  6  z  České  republiky  do  zahraničí,  ze zahraničí do České  republiky a doba služební cesty v zahraničí.

 

   (8)  Za člena rodiny státního zaměstnance se pro účely náhrady výdajů v   souvislosti  se  služební  cestou  považuje  jeho  manžel, partner^28),   vlastní  dítě,  osvojenec,   dítě  svěřené  státnímu  zaměstnanci  do   pěstounské  péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitel, opatrovník   a  pěstoun. Jiná fyzická osoba je postavena na roveň člena rodiny pouze  za předpokladu, že žije se státním zaměstnancem v domácnosti. Domácnost   se posuzuje podle občanského zákoníku.

 

§ 39

 

Přeložení

 

   (1)  Státní  zaměstnanec  může být na dobu nezbytné potřeby, která musí   být  předem  určena,  nejdéle  však  na  dobu  180  kalendářních  dnů v  kalendářním  roce,  přeložen  k  výkonu  služby  v  oboru služby, který  vykonává, do jiného služebního úřadu, a to i bez svého souhlasu.

 

   (2)  Pro  přeložení  musí trvat potřeba zajištění výkonu služby v jiném   služebním úřadu, a to po celou dobu přeložení. Přeložení nelze použít k   jinému  účelu  než  k  zajištění  výkonu služby. Při přeložení státního   zaměstnance  musí  být  přihlédnuto  k  jeho  osobnímu  stavu, rodinným   poměrům a povinnostem, které má k rodině. Těhotné státní zaměstnankyně,   státní  zaměstnankyně  a  státní  zaměstnanci  pečující o děti do 8 let   smějí  být  přeloženi  jen se svým souhlasem; to platí též pro osamělou   státní  zaměstnankyni a osamělého státního zaměstnance pečující o dítě,  dokud dítě nedosáhlo věku 15 let.

 

   (3)  Při  přeložení  státního zaměstnance do jiné obce, než ve které je  jeho  služební  působiště  (§  4)  nebo  adresa  místa  jeho  trvalého   pobytu,^29)  zajistí státnímu zaměstnanci služební úřad, do kterého byl   přeložen,  ubytování  na své náklady a poskytuje mu náhrady výdajů jako  při služební cestě (§ 95).

 

   (4)   Dojde-li  v  důsledku   přeložení  ke  snížení  platu  státního   zaměstnance, přísluší státnímu zaměstnanci doplatek do výše platu před   přeložením.

 

§ 40

 

Zproštění služby pro sdělení obvinění z trestného činu

 

   (1)  Bylo-li  státnímu  zaměstnanci  sděleno  obvinění pro trestný čin,   jehož  se  měl  dopustit  porušením  služebních  povinností, zprostí se   výkonu  služby  až  do  skončení  trestního  stíhání;^30)  to neplatí v   případech, kdy byl státní zaměstnanec vzat do vazby.^31)

 

   (2) Ode dne zproštění výkonu služby činí plat státního zaměstnance 40 %   měsíčního  platu;  tato  část  platu se zvýší o 10 % měsíčního platu na   každou  státním zaměstnancem vyživovanou osobu, nejvýše však do výše 70  %  měsíčního  platu.  Vyživovanou  osobou se rozumí osoba, které státní  zaměstnanec výživu poskytuje nebo je povinen poskytovat.

 

   (3)  Pominou-li důvody zproštění výkonu služby, státnímu zaměstnanci se  zkrácení  jeho  platu  doplatí; to neplatí, jestliže  byl  státní   zaměstnanec pravomocně odsouzen.

 

§ 41

 

Přerušení služby z důvodu vazby

 

   Státnímu  zaměstnanci  se  přeruší  výkon  služby, jestliže byl vzat do  vazby.^31)  Výkon služby může být státnímu zaměstnanci přerušen nejdéle  na  dobu  3  let. Po  dobu přerušení výkonu služby nepřísluší státnímu  zaměstnanci plat.

 

§ 42

 

Jmenování na služební místo představeného a odvolání z tohoto místa

 

   (1)  Na  služební  místo  představeného  nelze jmenovat fyzickou osobu,  která se provinila porušováním lidských práv a svobod.

 

   (2)  Podle  výsledku  výběrového řízení, s výjimkou případů podle § 20,   lze  státního  zaměstnance  s jeho souhlasem jmenovat na služební místo   představeného.  Výběrového  řízení  na  služební místo představeného se   mohou  zúčastnit  státní  zaměstnanci,  fyzické  osoby,  které vykonaly   úřednickou  zkoušku,  a  fyzické  osoby, které jako zaměstnanci krajů a   obcí  v pracovním poměru vykonávaly státní správu alespoň po dobu 5 let   předcházejících  výběrovému  řízení ve funkci ředitele krajského úřadu,   vedoucího  odboru  krajského  úřadu, ředitele Magistrátu hlavního města   Prahy,  vedoucího  odboru  Magistrátu  hlavního  města Prahy, tajemníka   statutárního  města  nebo  tajemníka pověřeného obecního úřadu a jejich   odborná způsobilost byla ověřena zkouškou zvláštní odborné způsobilosti   podle zvláštního právního předpisu.^22) Na výběrové řízení se přiměřeně   použije  §  18 odst. 2 a § 19. Na služební místo představeného, jímž je člen Rady  Českého  telekomunikačního úřadu ve službě na dobu určitou,   může   být   jmenována  rovněž  fyzická  osoba, která  není  státním   zaměstnancem,  splňuje-li  předpoklady  podle  § 17 odst. 1, předpoklad  stanovený  právními  předpisy  o  utajovaných  informacích^18)  a další   předpoklady stanovené v jiných právních předpisech.^18a)

 

   (3) Představený se odvolá ze služebního místa jen na základě

 

   a)  organizačních změn ve služebním úřadu, jejichž důsledkem je zrušení   služebního místa představeného,

 

   b) nevykazování řádných výsledků ve službě podle služebního hodnocení,

 

   c) zdravotních důvodů,

 

   d)  pozbytí způsobilosti seznamovat se s utajovanými informacemi, pokud   se k zastávání služebního místa vyžaduje,

 

   e) pravomocně uloženého kárného opatření, nebo

 

   f) důvodu uvedeného v § 41.

 

   (4) Představený se ze služebního místa představeného odvolá, jestliže o   odvolání  služební  úřad písemně požádá. Odvolání se provede tak, aby k  němu  došlo do uplynutí doby nejpozději 60 kalendářních dnů od doručení   žádosti o odvolání.

 

   (5)  Představený,  který  je  vedoucím  zastupitelského úřadu, může být  odvolán  ze  služebního  místa  z  jakýchkoli  důvodů  nebo bez uvedení   důvodů.

 

   (6)  Generální  ředitel  nebo zástupce generálního ředitele může být ze  služebního  místa  představeného  odvolán  z jakýchkoli důvodů nebo bez   uvedení důvodů.

 

   (7)  Generální ředitel a zástupce generálního ředitele se ze služebního  místa  představeného odvolá, jestliže o odvolání písemně požádal vládu. Odstavec 4 věta druhá platí i zde.

 

§ 43

 

Převedení na jiné služební místo

 

   (1)  Státní  zaměstnanec  se  převede na jiné služební místo, nemůže-li  vykonávat službu na dosavadním služebním místě

 

   a) ze zdravotních důvodů,

 

   b) jestliže byl odvolán ze služebního místa představeného (§ 42 odst. 3  až 7),

 

   c) v důsledku pravomocně uloženého trestu zákazu činnosti,

 

   d) jestliže pozbyl způsobilost seznamovat se s utajovanými informacemi,  a to i bez svého souhlasu.

 

   (2) Podle odstavce 1 písm. a) se převede státní zaměstnanec na služební   místo, na kterém je služba pro něj vhodná,

 

   a)  jestliže  pozbyl  vzhledem  ke  svému  zdravotnímu stavu na základě   lékařského  posudku  nebo  rozhodnutí  orgánu  státní  zdravotní správy  dlouhodobě  způsobilost  vykonávat dosavadní službu nebo ji nesmí konat  pro onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí,

 

   b)  koná-li  těhotná  státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně, která   kojí, nebo  státní  zaměstnankyně-matka  do  konce  devátého měsíce po   porodu  službu, kterou nesmějí být tyto státní zaměstnankyně zaměstnány  nebo  která  podle  lékařského  posudku  ohrožuje její těhotenství nebo   mateřské poslání,

 

   c)  jestliže  to  je  nutné  podle  lékařského  posudku nebo rozhodnutí   příslušného  orgánu  ochrany  veřejného  zdraví  v zájmu ochrany zdraví   jiných fyzických osob před infekčními nemocemi,

 

   d) jestliže byl uznán nezpůsobilým ke službě v noci,

 

   e)  požádá-li  o to těhotná státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně,   která kojí, nebo státní zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po   porodu, která vykonává službu v noci.

 

   (3)  Za  dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle odstavce 2 písm. a)   se  považuje  nepříznivý  zdravotní stav, který podle poznatků lékařské   vědy potrvá déle než 12 měsíců.

 

   (4)  Při  převedení  státního  zaměstnance  podle  odstavce  2 se vedle   zdravotních  hledisek  sleduje,  aby  služba  byla  pro  něj vhodná též   vzhledem k jeho kvalifikaci a schopnostem.

 

   (5)  Dojde-li  v  důsledku  převedení podle odstavce 2 písm. a) a c) ke snížení  platu  státního  zaměstnance, přísluší státnímu zaměstnanci po   dobu převedení k platu doplatek do výše platu před převedením. Doplatek   přísluší nejdéle po dobu 12 měsíců po sobě jdoucích.

 

§ 44

 

Zařazení mimo službu z organizačních důvodů

 

   Nemůže-li  být  státní zaměstnanec v případech uvedených v § 43 odst. 1   písm.  b)  až  d)  a  odst. 2 písm. a) převeden na jiné služební místo,   protože  žádné  služební místo není volné, zařadí se státní zaměstnanec   mimo  výkon služby; toto zařazení může trvat nejdéle 12 měsíců. Ode dne   zařazení  mimo  výkon  služby  činí  plat  státního  zaměstnance  50  %   měsíčního  platu;  tato  část  platu se zvýší o 10 % měsíčního platu na   každou  státním zaměstnancem vyživovanou osobu, nejvýše však do výše 80   % měsíčního platu.

 

§ 45

 

Zařazení mimo službu z důvodu mateřské dovolené a rodičovské dovolené

 

   Státní  zaměstnankyně,  která čerpá mateřskou dovolenou, se zařadí mimo   výkon služby. Mimo výkon služby se zařadí též státní zaměstnankyně nebo   státní  zaměstnanec, čerpají-li rodičovskou dovolenou. Po dobu zařazení   podle věty první a druhé nepřísluší plat.

 

§ 46

 

Zařazení mimo službu pro výkon funkce v odborovém orgánu

 

   Státní  zaměstnanec,  který byl zvolen do funkce v příslušném odborovém   orgánu,  jejíž  výkon  vyžaduje  jeho uvolnění v rozsahu stanovené doby   výkonu  služby, se zařadí mimo výkon služby po dobu výkonu této funkce.   Po dobu zařazení podle věty první nepřísluší státnímu zaměstnanci plat.

 

§ 47

 

Zastupování

 

   (1)  Státní  zaměstnanec  je  povinen  na základě příkazu [§ 61 odst. 1   písm.   l)]  zastupovat  představeného  nebo  státního  zaměstnance  na   služebním  místě  zařazeném  ve  vyšší  platové  třídě, než je zařazeno   služební  místo,  na  které  byl  státní  zaměstnanec  jmenován. V době   zastupování  státní  zaměstnanec  nevykonává  v plném rozsahu dosavadní   služební úkoly.

 

   (2) Doba zastupování nesmí překročit 180 kalendářních dnů výkonu služby   v kalendářním roce; to neplatí v případě, že státní zaměstnanec s delší   dobou zastupování souhlasí.

 

§ 48

 

Zařazení mimo službu pro pozastavení služby

 

   Nastanou-li  po  vzniku služebního poměru překážky uvedené v § 35 odst.   1,  zařadí  se  státní  zaměstnanec mimo výkon služby. Po dobu zařazení   podle věty první nepřísluší státnímu zaměstnanci plat.

 

 

§ 49

 

   Vyslání  ke  službě  do  zahraničí  a  zařazení  po  ukončení  služby v   zahraničí

 

   (1)  Státní zaměstnanec může být se svým předchozím souhlasem vyslán na   určenou dobu k výkonu služby v zahraničí.

 

   (2)  Služební  úřad  může  se  státním  zaměstnancem  v případech podle   odstavce  1  uzavřít  dohodu,  kterou  se  státní  zaměstnanec zavazuje   setrvat  v  místě  vyslání  v  zahraničí  po  určenou dobu nebo uhradit   náklady spojené s vysláním k výkonu služby v zahraničí, nesplní-li svůj   závazek  setrvat  v  místě  vyslání v zahraničí po určenou dobu. Dohoda   podle  věty  první musí být písemná; obsahuje druhy nákladů, které bude   státní  zaměstnanec  povinen  služebnímu  úřadu  uhradit, a důvody, pro   které  státnímu  zaměstnanci nevzniká povinnost k úhradě nákladů, jinak   je dohoda neplatná.

 

   (3)  Státní  zaměstnanec  vracející  se  do České republiky po ukončení   výkonu  služby  v  zahraničí  může  být zařazen v jím vykonávaném oboru   služby i do jiného služebního úřadu, jímž je ministerstvo nebo ústřední   správní  úřad,  až  na dobu 2 let, i kdyby s tím nesouhlasil, a se svým   souhlasem  i  na  dobu  delší.  V  případech podle věty první se nekoná   výběrové řízení.

 

§ 50

 

   Zkrácení délky doby výkonu služby po vzniku služebního poměru

 

   Státnímu  zaměstnanci  může  být na jeho žádost povoleno zkrácení délky  doby výkonu služby.

 

Díl 2

 

Společná ustanovení o změnách služby

 

§ 51

 

   Generální ředitelství vede přehled státních zaměstnanců zařazených mimo   výkon  služby  podle  § 44 a 46. Služební úřady jsou povinny sdělit bez   zbytečného  odkladu generálnímu ředitelství prostřednictvím nadřízených   služebních úřadů počet, evidenční číslo, služební označení, obor služby   a  platové zařazení státních zaměstnanců zařazených mimo výkon služby a   tyto údaje aktualizovat.

 

§ 52

 

   Odpadne-li  důvod  změny  služby,  pro  který nemůže státní zaměstnanec   vykonávat  službu,  státní zaměstnanec se zařadí k výkonu služby. Volná   služební   místa   se   obsazují   přednostně  státními  zaměstnanci  z   příslušného  oboru  služby  zařazenými  mimo  službu (§ 31 odst. 2 věta   první a odst. 3).

 

§ 53

 

   (1) Změny služebního poměru provádí služební orgán rozhodnutím, není-li   v  §  198  odst.  2  stanoveno  jinak. Na rozhodnutí o změně služebního   poměru se přiměřeně použije § 32 odst. 1.

 

   (2)  Generálního  ředitele  a zástupce generálního ředitele na služební  místo  jmenuje  a  z tohoto místa odvolává prezident republiky na návrh   vlády.

 

   (3)  Personálního ředitele a zástupce personálního ředitele na služební  místo jmenuje a z tohoto místa odvolává státní tajemník.

 

   (4)  Státního tajemníka a zástupce státního tajemníka na služební místo   jmenuje  a  z  tohoto  místa  odvolává  ve  služebním  úřadu,  jímž  je   ministerstvo,  generální  ředitel  v dohodě se členem vlády, který toto   ministerstvo  řídí,  a  v  Úřadu  vlády  generální  ředitel  v dohodě s   vedoucím  Úřadu  vlády. Na služební místo státního tajemníka a zástupce   státního tajemníka může být jmenován jen ředitel sekce. Státní tajemník   a  zástupce  státního  tajemníka  vykonává  službu  rovněž jako ředitel   sekce.  Státní tajemník a zástupce státního tajemníka může být z tohoto   služebního místa odvolán z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů.

 

   (5) Vedoucí služebních úřadů v ústředních správních úřadech na služební   místo   jmenuje  a  z  tohoto  místa  odvolává  orgán  příslušný  podle   zvláštního  právního  předpisu^32)  postupem uvedeným v tomto zvláštním   právním  předpisu;  ustanovení  § 9 odst. 1 a § 42 odst. 2 platí i zde.   Příslušný  služební  orgán písemně sdělí orgánu podle věty první, který   je  oprávněn  jmenování  na  služební  místo provést, popřípadě orgánu,   který jmenování na služební místo navrhuje, pořadí uchazečů, v jakém se   umístili  ve  výběrovém  řízení.  Vedoucí ostatních služebních úřadů na   služební  místo jmenuje a z tohoto místa odvolává služební orgán, který   je  nadřízen  služebnímu  úřadu, v němž má být služební místo obsazeno;   nemá-li  služební  úřad  nadřízený  služební  úřad,  na  služební místo   jmenuje  a  z  tohoto místa odvolává vedoucí ostatních služebních úřadů   zástupce  generálního  ředitele. Zástupce vedoucího služebního úřadu na   služební  místo  jmenuje  a  z tohoto místa odvolává vedoucí služebního   úřadu.  Zástupce  generálního  ředitele  na  služební místo jmenuje a z   tohoto místa odvolává představené, o kterých to stanoví zvláštní právní   předpis.  Jmenování  a  odvolání  generálního  ředitele Vězeňské služby   České  republiky  a  členů Rady Českého telekomunikačního úřadu se řídí   zvláštními právními předpisy.

 

HLAVA V

 

SKONČENÍ SLUŽEBNÍHO POMĚRU

 

§ 54

 

   Služební  poměr  skončí  v  případech  stanovených  tímto  zákonem, neskončil-li  smrtí  státního  zaměstnance  nebo  jeho  prohlášením  za   mrtvého,  popřípadě  uplynutím  doby,  jde-li  o službu na dobu určitou   podle § 29 odst. 2.

 

Díl 1

 

Skončení služebního poměru služebním orgánem

 

§ 55

 

   (1) Služební orgán skončí služební poměr

 

   a)  nesplňuje-li státní zaměstnanec předpoklad státního občanství České   republiky^16) [§ 17 odst. 1 písm. a)],

 

   b)   nesplňuje-li  státní  zaměstnanec  předpoklad  potřebné  zdravotní   způsobilosti  [§ 17 odst. 1 písm. f)], protože pozbyl vzhledem ke svému   zdravotnímu  stavu na základě lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánu   státní zdravotní správy dlouhodobě způsobilost vykonávat službu nebo ji   nesmí  konat  pro  onemocnění  nemocí  z  povolání  nebo ohrožení touto

   nemocí, uplynula-li doba uvedená v § 43 odst. 5 větě druhé,

 

   c)  z  důvodu  organizačních a úsporných opatření, jejichž důsledkem je  snížení počtu státních zaměstnanců,

 

   d)  jestliže  státní  zaměstnanec  podle výsledku dvou po sobě jdoucích  služebních hodnocení nevykonává řádně službu,

 

   e)  v případě, kdy trestně stíhaný státní zaměstnanec byl vzat do vazby  a doba trvání vazby přesáhla 3 roky,

 

   f)  nesplňuje-li  státní zaměstnanec bez zavinění služebního úřadu jiný  oprávněný požadavek potřebný k výkonu služby,

 

   g) uplynula-li doba 12 měsíců, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen  mimo výkon služby z organizačních důvodů, v případě, kdy

 

   1.  byl  státní  zaměstnanec odvolán ze služebního místa představeného,  popřípadě  jestliže  představený  o odvolání  ze  služebního  místa   představeného požádal,

 

   2.  byl  státnímu  zaměstnanci  pravomocně uložen trest zákazu činnosti  vykonávat službu,

 

   3.  státní  zaměstnanec  pozbyl způsobilost seznamovat se s utajovanými informacemi.

 

   (2) Při skončení služebního poměru ve službě na dobu neurčitou z důvodu   podle odstavce  1 písm. c) a g) bodů 1 a 3 má státní zaměstnanec nárok  na  výplatu  odbytného  od   služebního  úřadu. Výše odbytného  je odstupňována  podle doby služby, kterou státní zaměstnanec vykonal. Při  nepřetržité době služby

 

   a)  nepřesahující 3 roky přísluší odbytné ve výši trojnásobku měsíčního   platu,

 

   b)  nepřesahující  6  let,  ale přesahující 3 roky, přísluší odbytné ve   výši šestinásobku měsíčního platu,

 

   c) nepřesahující 9 let, ale přesahující 6 let, přísluší odbytné ve výši   devítinásobku měsíčního platu,

 

   d) přesahující 9 let přísluší odbytné ve výši dvanáctinásobku měsíčního   platu   státního zaměstnance.

 

   (3)  Není-li  odbytné podle odstavce 2 vyplaceno státnímu zaměstnanci v   den  skončení  služebního  poměru,  vyplatí  se  v nejbližším výplatním   termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu.

 

   (4)  Služební  poměr  skončí  uplynutím doby uvedené v rozhodnutí; tato   doba činí v případě podle

 

   a) odstavce 1 písm. a) a g) 10 kalendářních dnů,

 

   b) odstavce 1 písm. b) až f) 60 kalendářních dnů   a počíná běžet ode dne doručení rozhodnutí.

 

Díl 2

 

Skončení služebního poměru na základě žádosti státního zaměstnance

 

§ 56

 

   Služební  poměr skončí na základě písemné žádosti státního zaměstnance.   Skončení  se  provede tak, aby k němu došlo do doby 60 kalendářních dnů   od doručení žádosti služebnímu úřadu.

 

Díl 3

 

Skončení služebního poměru ze zákona

 

§ 57

 

   (1) Služební poměr skončí

 

   a)  v  případě,  kdy  byl  státní  zaměstnanec  pravomocně odsouzen pro   úmyslný trestný čin nebo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu   odnětí  svobody,  dnem  následujícím  po dni, kdy bylo služebnímu úřadu  doručeno oznámení podle § 30 odst. 3,

 

   b)  v  případě,  kdy  byl  státní  zaměstnanec  na základě pravomocného   soudního  rozhodnutí  zbaven  způsobilosti  k  právním úkonům nebo jeho   způsobilost  k  právním  úkonům byla omezena, dnem následujícím po dni,   kdy bylo služebnímu úřadu doručeno oznámení podle § 30 odst. 3,

 

   c)  bylo-li  státnímu  zaměstnanci  pravomocně  uloženo  kárné opatření   propuštění  ze  služebního  poměru,  dnem  nabytí  právní  moci  tohoto   rozhodnutí,

 

   d)  dnem  31. prosince  kalendářního  roku,  v němž státní zaměstnanec  dovršil věk 65 let.

 

   (2)  Služební  poměr  skončí  rovněž  dnem  rozhodným pro vznik funkce,  popřípadě činnosti v případech uvedených v § 35 odst. 2.

 

   (3) Při skončení služebního poměru podle odstavců 1 a 2 oznámí služební  orgán  písemně  státnímu  zaměstnanci,  kterým dnem jeho služební poměr   skončí.

 

 

 

Díl 4

 

Rozhodnutí o skončení služebního poměru

 

§ 58

 

   Skončení  služebního  poměru  podle  §  55  a 56 se provádí rozhodnutím  služebního orgánu.

 

HLAVA VI

 

SLUŽEBNÍ  POSUDEK,  POTVRZENÍ  O  SLUŽBĚ A NEPLATNÉ SKONČENÍ SLUŽEBNÍHO

POMĚRU

 

§ 59

 

   (1)  Při  skončení  služebního  poměru  je služební orgán povinen vydat   státnímu  zaměstnanci  služební posudek a potvrzení o službě; jinému je   nelze vydat.

 

   (2)   Služební   posudek   vychází  ze  služebního  hodnocení  státního   zaměstnance a smí obsahovat jen skutečnosti týkající se výkonu služby.

   (3) Potvrzení o službě obsahuje

 

   a) obor služby, který státní zaměstnanec vykonával,

 

   b) dobu trvání služby,

 

   c) závazky státního zaměstnance vůči služebnímu úřadu,

 

   d)  v  jakém  pořadí  a v čí prospěch jsou z platu státního zaměstnance   prováděny srážky,

 

   e) údaj o důvodu skončení služby,

 

   f)  údaje  o  výši  průměrného  výdělku^33)  a  o dalších skutečnostech   rozhodných  pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti a podporu  při rekvalifikaci.^34)

 

   (4)  Jiné  informace  o  státním zaměstnanci, než uvedené v odstavci 1, mohou být podávány pouze s jeho souhlasem, nestanoví-li zvláštní právní   předpis jinak.

 

§ 60

 

   (1)  Je-li  podle  pravomocného  rozhodnutí  skončení služebního poměru   neplatné,  služební poměr trvá se všemi právy, včetně nároku na plat za  dobu od neplatného skončení služebního poměru do doby zařazení státního  zaměstnance k výkonu služby.

 

   (2) Oznámí-li státní zaměstnanec služebnímu úřadu, že nehodlá ve službě  pokračovat, postupuje se při skončení služebního poměru podle § 56.

 

ČÁST ČTVRTÁ

 

POVINNOSTI, ZÁKLADNÍ PRÁVA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, OMEZENÍ NĚKTERÝCH PRÁV

STÁTNÍCH  ZAMĚSTNANCŮ,  PŘÍKAZY  K VÝKONU SLUŽBY A ODMĚNY ZA PŘÍKLADNOU

SLUŽBU

 

HLAVA I

 

POVINNOSTI,  ZÁKLADNÍ  PRÁVA  STÁTNÍCH  ZAMĚSTNANCŮ A OMEZENÍ NĚKTERÝCH

PRÁV STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

 

Díl 1

 

Povinnosti státních zaměstnanců

 

§ 61

 

   (1) Státní zaměstnanci jsou povinni

 

   a)  zachovávat  při  výkonu služby věrnost České republice; věrností se   rozumí  dodržování  Ústavy  České  republiky,  jejího právního řádu při   uznání práv a svobod a při dodržování zájmů České republiky,

 

   b) vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění a zdržet se při   výkonu   služby  všeho,  co  by  mohlo  ohrozit  důvěru  v  nestrannost   rozhodování,

 

   c)  při  výkonu služby dodržovat právní předpisy vztahující se k jejímu   výkonu a služební předpisy,

 

   d) plnit služební úkoly na svém služebním místě osobně, řádně a včas,

 

   e) prohlubovat si vzdělání podle pokynů služebního úřadu,

 

   f) dodržovat služební kázeň,

 

   g)  poskytovat  informace  o  činnosti  služebního úřadu podle zákona o   svobodném  přístupu  k  informacím,^35)  jestliže  to  patří  k  jejich   služebním úkolům,

 

   h)  zachovávat  mlčenlivost  o  skutečnostech,  o nichž se dověděli při  výkonu  služby  a  které  v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným  osobám;  to  neplatí,  pokud  byli této povinnosti zproštěni. Povinnost   zachovávat  mlčenlivost,  která  státním  zaměstnancům  vyplývá  ze  zvláštních právních předpisů, není dotčena,^18),^36)

 

   i)  zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se  zájmy  osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s   výkonem služby ve prospěch vlastní nebo někoho jiného,

 

   j)  v  souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, s  výjimkou darů nebo výhod poskytovaných služebním úřadem,

 

   k) oznámit, že je proti nim vedeno trestní stíhání,

 

   l)  zastupovat  představeného  nebo  státního  zaměstnance na služebním   místě zařazeném ve vyšší platové třídě,

 

   m)  zastupovat  služební  úřad ve věcech služebního poměru podle tohoto   zákona,

 

   n)  vykonávat  činnost ve výběrové komisi, zkušební komisi, při smírčím  řízení,  v  kárné  komisi  a v poradních orgánech zřizovaných služebním   orgánem  podle  tohoto  zákona,  popřípadě  podle  služebního předpisu;  činnost v těchto orgánech je výkonem služby,

 

   o) vykonávat službu jako školitelé čekatele (§ 21),

 

   p) školit, popřípadě instruovat státní zaměstnance k prohloubení jejich  kvalifikace  v jimi vykonávaném oboru služby; činnost v těchto orgánech   je výkonem služby,

 

   r)  zachovávat  pravidla  slušnosti vůči představeným, ostatním státním  zaměstnancům a zaměstnancům ve služebním úřadu,

 

   s) zachovávat pravidla slušnosti při úředním jednání,

 

   t) plně využívat služební dobu k výkonu služby,

 

   u)  řádně  hospodařit  s  prostředky  svěřenými  jim služebním úřadem a   střežit  a  ochraňovat  majetek, který jim byl svěřen, před poškozením,  ztrátou, zničením a zneužitím,

 

   v)   při   úředním  ústním  nebo  písemném  jednání  s  fyzickými  nebo  právnickými osobami sdělit své jméno, příjmení, služební označení, a ve kterém organizačním útvaru služebního úřadu jsou zařazeni,

 

   w)  být  při  výkonu  služby  viditelně označeni jmenovkou, na které je  uvedeno jejich jméno, příjmení, služební označení a označení služebního  úřadu,  ve  kterém  vykonávají  službu; případy, kdy státní zaměstnanci  nemusí  být  označeni  jmenovkou,  stanoví  generální ředitel služebním  předpisem,

 

   x)  podílet  se  na odvracení živelní události nebo jiné hrozící nehody   anebo  na  zmírnění  jejich  bezprostředních  následků; tato činnost je   výkonem služby,

 

   y)  dodržovat  pravidla  etiky  státního  zaměstnance  vydaná služebním  předpisem generálního ředitele v mezích tohoto zákona.

 

   (2)  Povinnosti  podle  odstavce  1  písm.  h)  až k) je povinen státní  zaměstnanec dodržovat, i když nevykonává službu.

 

   (3) Politické ani světonázorové zaměření státního zaměstnance nesmí být  na újmu řádnému a nestrannému výkonu jeho služby.

 

   (4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech může státního   zaměstnance  zprostit  služební orgán. Povinnosti podle věty první může  vedoucího  služebního  úřadu  zprostit  vedoucí  nadřízeného služebního   úřadu,  nemá-li  služební  úřad  nadřízený  služební  úřad,  generální   ředitel.  Povinnosti  podle věty první může vedoucího služebního úřadu,  jímž  je  ústřední  správní  úřad,  personálního  ředitele  a  zástupce  generálního  ředitele zprostit generální ředitel; zástupce personálního   ředitele může této povinnosti zprostit personální ředitel a generálního   ředitele předseda vlády.

 

   (5) Zvláštní právní předpisy nejsou odstavcem 4 dotčeny.^18)

 

§ 62

 

   Vedle povinností podle § 61 odst. 1 jsou představení dále povinni

 

   a)  řídit  a kontrolovat výkon služby podřízenými státními zaměstnanci, průběžně  hodnotit poměr státních zaměstnanců ke službě a podílet se na  jejich služebním hodnocení,

 

   b)  plnit  vůči  podřízeným státním zaměstnancům úkoly služebního úřadu  podle tohoto zákona,

 

   c) zachovávat pravidla slušnosti vůči podřízeným státním zaměstnancům a  zaměstnancům,

 

   d)   vystupovat  v  řízení  týkajícím  se  služebních  vztahů  státních   zaměstnanců a jednat za služební úřad před soudem,

 

   e)  plnit vůči podřízeným zaměstnancům povinnosti vedoucích zaměstnanců   podle zvláštního právního předpisu.^37)

 

Díl 2

 

Základní práva státních zaměstnanců

 

§ 63

 

   (1)  Státní  zaměstnanci,  kteří  vykonávají  službu v mezích oprávnění   stanovených  zvláštními  právními  předpisy, tímto zákonem a služebními   předpisy,  mají právo, aby jim služební úřad, v němž vykonávají službu,   poskytoval podporu při výkonu služby. Bude-li vůči nim podána stížnost,   že porušili povinnosti, které státním zaměstnancům vyplývají ze zákona,  je nezbytné,  aby  byla  tato  stížnost  služebním úřadem řádně a včas   vyřízena.

 

   (2) Státní zaměstnanci mají zejména právo

 

   a) na vytváření podmínek pro řádný výkon služby,

 

   b) na zajištění textů právních předpisů, textů mezinárodních smluv,^38)   služebních  předpisů, sbírek soudních rozhodnutí a v přiměřeném rozsahu   též  odborných  časopisů  a  odborné  literatury,  jejichž  zaměření se  vztahuje  k  výkonu  jejich služby; okruh státních zaměstnanců, jimž se  poskytují uvedené materiály, stanoví služební předpis vydaný generálním   ředitelem,

 

   c)  na  veřejné užívání služebního označení státního zaměstnance včetně služebního označení představeného,

 

   d) na prohlubování vzdělání,

 

   e) na plat a platový postup podle tohoto zákona; platová třída státního   zaměstnance  odpovídá  služebnímu  místu  v  oboru  služby, na které je   státní   zaměstnanec  jmenován.  Změnu  služebního  místa  spojenou  se   snížením  platové  třídy  nebo  příplatku  za  službu  lze bez souhlasu   státního  zaměstnance provést jen v případech stanovených tímto zákonem   nebo na základě zákona, kterým se mění působnost služebního úřadu,

 

   f)  odmítnout  vyřizovat  ve  styku  se  stranami služební úkoly, které  nepatří  podle  zvláštních  právních  předpisů do působnosti služebního   úřadu,  v  němž  vykonávají službu, nebo nepatří-li tyto úkoly do oboru  služby, v němž vykonávají službu,

 

   g)  odmítnout  splnit služební úkol, který má podle zvláštního právního   předpisu,  služebního  předpisu nebo příkazu splnit osobně představený;   to neplatí v případě zastupování,

 

   h)  podávat ve věcech výkonu služby a ve věcech služebních vztahů podle   tohoto zákona žádosti nebo stížnosti,

 

   i)  zákonným způsobem se domáhat svých práv vyplývajících ze služebního   poměru.

 

Díl 3

 

Omezení některých práv státních zaměstnanců

 

§ 64

 

   Po  dobu  trvání  služebního  poměru nesmí představený vykonávat žádnou  funkci v politické straně nebo v politickém hnutí.^39)

 

§ 65

 

   (1)  Státní  zaměstnanci  nesmějí  být  členy řídících nebo kontrolních   orgánů   právnických   osob  provozujících  podnikatelskou  činnost,  s  výjimkou  případů,  kdy byli do těchto orgánů vysláni služebním úřadem;  vyslaní  státní  zaměstnanci  jednají  v  těchto orgánech jako zástupci  České  republiky,  jsou  povinni  prosazovat  její  zájmy  a nesmějí od  příslušné  právnické osoby pobírat odměnu, nestanoví-li zvláštní právní  předpis  jinak.  Státní  zaměstnanci  nesmějí  být ani členy zvláštních   orgánů,  které  podle  zvláštních  právních  předpisů vykonávají státní   správu.

 

   (2)  Státní  zaměstnanci  nesmějí  vykonávat  žádnou  jinou  výdělečnou   činnost  než  službu  podle  tohoto  zákona;  toto  omezení  neplatí  v   případech  uvedených  v  §  46  a  48,  při  výkonu vazby^31) a dále se   nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární   nebo  uměleckou,  na  činnost  znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle   zvláštního právního předpisu^40) pro soud nebo správní úřad, na činnost   v poradních orgánech vlády a na správu vlastního majetku.

 

   (3)  Odměna  podle  odstavce  1 věty první nesmí být vyplacena fyzické  osobě ani v době po skončení služebního poměru.

 

§ 66

 

   (1) Představeným nepřísluší vykonávat právo na stávku.^41)

 

   (2)  Požadavky týkající se služebních vztahů státních zaměstnanců podle   tohoto zákona uplatňované představenými musí být bez zbytečného odkladu   a  průtahů  projednány  ve  smírčím  řízení.  Ve smírčím řízení jednají   představení  nebo  jejich  zástupci  a za služební úřad služební orgán,   popřípadě určený státní zaměstnanec nebo zástupce.

 

§ 67

 

   (1) Představený, který vykonával službu na služebním místě jako vedoucí   služebního  úřadu  nebo  ředitel  sekce,  jehož služební poměr skončil,   nesmí  po  dobu  2  let  po skončení služebního poměru vykonávat přímou   podnikatelskou   činnost  ani  podnikatelskou  činnost  jako  společník   právnické  osoby  v takovém oboru, v jakém vykonával službu. Věta první  neplatí,  jde-li  o  podnikatelskou  činnost  vykonávanou jako svobodné   povolání podle zvláštního právního předpisu.^42)

 

   (2)  Porušení  povinnosti  podle odstavce 1 je přestupkem, za který lze  uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.

 

   (3)  Přestupek  podle  odstavce 2 projedná  krajský úřad,^43) v jehož  obvodu má bývalý představený trvalý pobyt.^29)

 

 

 

HLAVA II

 

PŘÍKAZY K VÝKONU SLUŽBY

 

§ 68

 

   (1)  Služební  úkoly  ukládají, jejich plnění řídí a kontrolují členové   vlády,  kteří  služební úřady řídí, vedoucí Úřadu vlády a představení a   dále státní zaměstnanci, kteří jsou podle služebního předpisu oprávněni   v  nejnižším  organizačním útvaru služebního úřadu organizovat, řídit a   kontrolovat  výkon  služby  jiných  státních zaměstnanců a zaměstnanců,   kteří  se podílejí na plnění obdobných nebo podobných služebních úkolů,   a dávat jim k tomu závazné pokyny (dále jen "vedoucí referátu").

 

   (2)  Závazné  příkazy  k  výkonu  služby  jsou  oprávněny dávat státním  zaměstnancům osoby uvedené v odstavci 1; představení a vedoucí referátu  jsou  oprávněni  státním  zaměstnancům  dávat  tyto  příkazy  v rozsahu   stanoveném  služebním předpisem (§ 10 odst. 3). Státní zaměstnanci jsou   povinni se příkazy podle věty první řídit.

 

   (3)  Osoby  uvedené  v  odstavci 2 nejsou oprávněny přikázat podřízeným   státním  zaměstnancům,  aby  plnili  služební  úkol,  který  mají podle  zvláštního  právního  předpisu, služebního předpisu nebo příkazu splnit   osobně samy; to neplatí v případě zastupování.

 

   (4)  Má-li  státní  zaměstnanec  za to, že vydaný příkaz je v rozporu s   právními  předpisy nebo služebními předpisy, je povinen na to upozornit   bezprostředně  nadřízeného  představeného, vyššího představeného, člena   vlády  nebo  vedoucího Úřadu vlády dříve, než tento příkaz začne plnit.   Nedojde-li  k nápravě, je státní zaměstnanec povinen provést upozornění   písemně.  Trvá-li  bezprostředně   nadřízený   představený,   vyšší   představený,  člen  vlády, který služební úřad řídí, nebo vedoucí Úřadu   vlády  na splnění příkazu, je povinen vydat příkaz státnímu zaměstnanci   písemně.  Požádá-li  státní  zaměstnanec  služební  orgán,  aby písemné   upozornění  a  písemný  příkaz  byly  uloženy  v jeho osobním spisu, je  služební orgán povinen žádosti vyhovět.

 

   (5)  Státní  zaměstnanec  nesmí  plnit  příkaz, který odporuje věrnosti   České  republice  [§  61 odst. 1 písm. a) část věty za středníkem] nebo   jestliže  by jím došlo ke spáchání trestného činu, přestupku, popřípadě   jiného správního deliktu.

 

HLAVA III

 

ODMĚNY ZA PŘÍKLADNOU SLUŽBU

 

§ 69

 

   (1)  Služební  orgán může za příkladný výkon služby poskytnout státnímu  zaměstnanci odměnu.

 

   (2) Odměnami za příkladnou službu jsou

 

   a) písemná pochvala, nebo

 

   b) věcný dar. Písemná  pochvala  se  zakládá  do osobního spisu státního zaměstnance.   Hodnota  věcného  daru  nesmí překročit v kalendářním roce částku 5 000  Kč.

 

   (3)  Služební  orgán  může  státnímu  zaměstnanci  poskytnout peněžitou   odměnu,  kterou ocení výkon služby při dovršení 50 let věku, poskytnutí   pomoci   při   předcházení  požárům  nebo  živelním  událostem,  jejich   likvidaci nebo odstraňování jejich následků nebo při jiných mimořádných   událostech, při nichž může být ohrožen majetek, zdraví nebo život.

 

   (4)  Odměnami  podle  odstavců  2 a 3 nejsou dotčeny odměny poskytované  jako složka platu.

 

 

 

 

ČÁST PÁTÁ

 

KÁRNÁ ODPOVĚDNOST

 

HLAVA I

 

SLUŽEBNÍ KÁZEŇ

 

§ 70

 

   Služební  kázní  se  rozumí  řádné  plnění  všech  povinností  státních   zaměstnanců  vyplývajících  jim z tohoto zákona, ze zvláštních právních   předpisů,  které se vztahují ke službě v jimi vykonávaném oboru služby,   ze  služebních předpisů a vydaných příkazů včetně dodržování služebního   slibu (§ 34 odst. 2).

 

HLAVA II

 

KÁRNÉ PROVINĚNÍ, KÁRNÉ OPATŘENÍ A ZÁNIK KÁRNÉ ODPOVĚDNOSTI

 

§ 71

 

   (1)  Státní  zaměstnanec,  s  výjimkou  generálního ředitele a zástupce  generálního ředitele, odpovídá za kárné provinění.

 

   (2) Zaviněné porušení služební kázně je kárným proviněním (§ 70).

 

§ 72

 

   (1) Za kárné provinění lze uložit státnímu zaměstnanci některé z těchto  kárných opatření

 

   a) písemná důtka,

 

   b) snížení platu až o 15 % na dobu až 3 kalendářních měsíců,

 

   c) odvolání ze služebního místa představeného, nebo

 

   d) propuštění ze služebního poměru.

 

   (2)  Kárné  opatření  nelze  uložit,  byl-li  státní zaměstnanec za týž   skutek  pravomocně  odsouzen  soudem;  bylo-li  kárné  opatření uloženo   dříve, zruší se s účinností ode dne uložení.

 

   (3)  Rozhodnutí  o uložení kárného opatření, které je v právní moci, se  zakládá do osobního spisu státního zaměstnance.

 

   (4)  Drobné  nedostatky ve službě může nadřízený představený, popřípadě  služební orgán, vyřídit tím, že je státnímu zaměstnanci vytkne.

 

§ 73

 

   Kárná  odpovědnost  státního  zaměstnance  za  kárné  provinění zaniká,  jestliže  v  době  jednoho  roku  od jeho spáchání nebyl podán návrh na  zahájení kárného řízení.

 

HLAVA III

 

VÝKON KÁRNÉ PRAVOMOCI

 

§ 74

 

   (1)  Kárnou  pravomoc  vykonávají  kárné komise prvního stupně a kárné komise druhého stupně.

 

   (2)  Členy  kárné  komise  složené  ze státních  zaměstnanců jmenuje a   odvolává  služební  orgán;  komise musí mít 3 členy. Nejméně jeden člen   kárné  komise musí  mít právnické vysokoškolské vzdělání magisterského   studijního  programu.  Kárné komisi předsedá nejvýše služebně postavený   státní  zaměstnanec.  Je-li  v  kárné  komisi  více  stejně  služebně  postavených státních zaměstnanců, určí se z nich předseda komise losem.  Členem  kárné  komise  nemůže  být  státní zaměstnanec,  kterému  bylo   pravomocně uloženo kárné opatření, pokud nebylo zahlazeno.

 

   (3)  Kárná komise se usnáší v kárném řízení hlasováním; usnášeníschopná  je, je-li  přítomen  plný  počet  jejích  členů;  usnesení  se přijímá  většinou  hlasů.  Člen  kárné komise se nesmí zdržet hlasování. Členové  kárné  komise  se  při  svém rozhodování v kárném řízení neřídí příkazy  představených.

 

   (4)  Kárná  komise  se  nejprve  usnáší  o  tom, zda státní zaměstnanec  spáchal  kárné  provinění,  a  posléze o tom, jaké kárné opatření se mu  uloží.

 

§ 75

 

   (1)  Kárná  komise prvního stupně rozhoduje o uložení kárného opatření;   zřizuje  se  ve služebním úřadu, jestliže v něm službu vykonává alespoň   25  státních  zaměstnanců.  Nelze-li  ve  služebním úřadu zřídit kárnou   komisi prvního stupně, je příslušná kárná komise prvního stupně zřízená   u   nadřízeného  služebního  úřadu.  Nemá-li  služební  úřad  nadřízený   služební  úřad,  je  příslušná  kárná  komise  prvního stupně zřízená u   generálního ředitelství.

 

   (2)  Kárnou  pravomoc  vůči  vedoucímu  služebního úřadu vykonává kárná  komise  prvního  stupně zřízená u nadřízeného služebního úřadu. Nemá-li  služební  úřad  nadřízený služební úřad, vykonává kárnou pravomoc kárná   komise prvního stupně zřízená u generálního ředitelství.

 

   (3)  Kárnou  pravomoc vůči vedoucímu služebního úřadu, jímž je ústřední   správní  úřad, nebo personálnímu řediteli vykonává kárná komise prvního   stupně zřízená u generálního ředitelství.

 

§ 76

 

   (1) Kárná komise druhého stupně rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí o

   uložení kárného opatření; zřizuje se u generálního ředitelství.

 

   (2)  Kárná  komise  druhého stupně musí být složena z jiných členů, než  kárná komise prvního stupně.

 

HLAVA IV

 

ZAHÁJENÍ KÁRNÉHO ŘÍZENÍ

 

§ 77

 

   (1)  Kárné  řízení  se zahajuje na návrh příslušného služebního orgánu.   Jde-li  o  kárné provinění vedoucího služebního úřadu, je navrhovatelem   služební  orgán  v  nadřízeném  služebním  úřadu, nemá-li služební úřad   nadřízený  služební  úřad, je navrhovatelem generální ředitel. Jde-li o   kárné provinění vedoucího služebního úřadu, který je ústředním správním   úřadem, nebo personálního ředitele, je navrhovatelem generální ředitel.

 

   (2)   Návrh  na  zahájení  kárného  řízení  může  podat  rovněž  státní  zaměstnanec proti sobě samému.

 

   (3) Podaný návrh na zahájení kárného řízení nelze vzít zpět; to neplatí  v případech podle odstavce 2.

 

   (4)  Navrhovatel  nebo  jím  zmocněný  státní zaměstnanec [§ 61 odst. 1  písm. m)] jedná v řízení před kárnou komisí, popřípadě před soudem;^44)   to neplatí v případech podle odstavce 2.

 

§ 78

 

   (1)  Návrh  na zahájení kárného řízení lze podat u kárné komise prvního   stupně  ve  lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dověděl o kárném   provinění, pokud kárná odpovědnost nezanikla (§ 73), jinak tato možnost   zaniká.

 

   (2)  Návrh  na zahájení kárného řízení, došlo-li ke kárnému provinění v   cizině,  lze  podat  u  příslušné  kárné komise prvního stupně ještě ve   lhůtě  2 měsíců po návratu státního zaměstnance ze služebního působiště   v  cizině, pokud kárná odpovědnost nezanikla (§ 73), jinak tato možnost  zaniká.

 

   (3)   Návrh  na  zahájení  kárného  řízení  obsahuje  jméno,  příjmení,  akademický  titul,  datum  narození,  rodné  číslo,  evidenční  číslo a   označení státního zaměstnance, proti němuž návrh směřuje, popis skutku,  pro  který se navrhuje zahájit kárné řízení, a označení důkazů, o které   se návrh na zahájení kárného řízení opírá.

 

HLAVA V

 

ZAHLAZENÍ KÁRNÉHO OPATŘENÍ

 

§ 79

 

   Po  uplynutí  doby  1  roku od právní moci rozhodnutí o uložení kárného   opatření  se  státní  zaměstnanec  posuzuje,  jako  by  nebyl  za kárné   provinění  postižen;  kárné  opatření  se z jeho osobního spisu vyřadí.   Kárné opatření podle § 72 odst. 1 písm. d) se z osobního spisu státního   zaměstnance  nevyřazuje.  Jestliže  výkon kárného opatření neskončil do   doby  uvedené  ve  větě  první,  kárné  opatření se zahlazuje vykonáním   kárného opatření.

 

ČÁST ŠESTÁ

 

PODMÍNKY VÝKONU SLUŽBY

 

HLAVA I

 

ZÁKAZ DISKRIMINACE VE SLUŽEBNÍM POMĚRU

 

§ 80

 

   (1)  Služební  úřad  je  povinen  zajišťovat  rovné  zacházení se všemi   státními  zaměstnanci,  pokud  jde  o  jejich  podmínky  výkonu služby,   odměňování  a  jiná  plnění  peněžité hodnoty, vzdělávání a příležitost   dosáhnout  postupu  ve  službě,  nestanoví-li zákon jinak. Před vznikem   pracovního  poměru  k  přípravě  na  službu  se  rovné  zacházení  řídí   zákoníkem práce.

 

   (2)  V  služebních  vztazích  podle tohoto zákona je zakázána jakákoliv   diskriminace  státních zaměstnanců z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví,   sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného   smýšlení,  členství  nebo  činnosti   v  politických  stranách  nebo   politických  hnutích,  odborových  organizacích  a  jiných  sdruženích,   národnosti,  etnického   nebo   sociálního   původu,   majetku,  rodu,   zdravotního  stavu, věku, manželského a rodinného stavu nebo povinností  k  rodině.  Je  zakázáno  i  takové jednání, které diskriminuje nikoliv   přímo, ale až ve svých důsledcích.

 

   (3)  Nikdo  nesmí  výkonu práv a povinností vyplývajících ze služebního   poměru  zneužívat  k újmě jiného státního zaměstnance nebo k ponižování   jeho  lidské  důstojnosti  ani  k  újmě  jiných.  Za  ponižování lidské   důstojnosti  státního zaměstnance se považuje i sexuální chování, které   je  nevítané, nevhodné nebo urážlivé, nebo které může být jiným státním   zaměstnancem  oprávněně  vnímáno  jako  podmínka, která ovlivňuje výkon   práv nebo povinností vyplývajících ze služebního poměru.

 

   (4)   Služební  úřad  nesmí  státního  zaměstnance  jakýmkoli  způsobem   postihovat  nebo  znevýhodňovat  proto,  že se zákonným způsobem domáhá  svých práv vyplývajících ze služebního poměru.

 

   (5)  Dojde-li  ve  služebním  poměru  k  porušení  práv nebo povinností   vyplývajících  ze  zákazu  diskriminace  z  důvodu  rasy,  barvy pleti,  pohlaví,  sexuální  orientace,  jazyka, víry a náboženství, politického   nebo  jiného  smýšlení,  členství  nebo činnosti v politických stranách  nebo  politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích,   národnosti,   etnického   nebo   sociálního   původu,   majetku,  rodu,   zdravotního  stavu, věku, manželského a rodinného stavu nebo povinností   k  rodině, má státní zaměstnanec právo se domáhat, aby bylo upuštěno od   tohoto  porušování  nebo  chování,  aby byly odstraněny následky tohoto   porušování  nebo chování a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění. V   těchto případech je dána pravomoc soudu.^45)

 

   (6) Byla-li ve značné míře snížena důstojnost státního zaměstnance nebo   jeho  vážnost ve služebním poměru a nebylo postačující zjednání nápravy   podle  odstavce 5, má právo, aby mu služební úřad nahradil nemajetkovou   újmu  v  penězích. Výši nemajetkové újmy podle věty první určí na návrh   státního  zaměstnance  soud v občanském soudním řízení s přihlédnutím k   závažnosti  újmy  a  k  okolnostem,  za  nichž  k  porušení  práv  nebo   povinností došlo.

 

 

 

HLAVA II

 

DOBA VÝKONU SLUŽBY A DOBA ODPOČINKU

 

Díl 1

 

Doba výkonu služby a přestávky ve službě

 

§ 81

 

   (1)  Doby  výkonu  služby státních zaměstnanců a přestávky ve službě se   řídí  § 78, § 79 odst. 1, odst. 2 písm. a) až c) a odst. 3, § 80 až 84,   88 a 89 zákoníku práce, s tím, že dobu výkonu služby rozvrhuje a kratší   dobu  výkonu  služby  povoluje  a  začátek  a  konec doby výkonu služby  stanoví služební orgán podle § 90 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a e), § 91  odst. 1, 2 a odst. 3 písm. c) až f) a odst. 4 a 5, § 92 odst. 1 až 3 a   § 96 zákoníku práce.

 

   (2)  Generální  ředitel stanoví služebním předpisem bližší podmínky pro   rozvržení doby výkonu služby, popřípadě též začátku a konce doby výkonu   služby.

 

Díl 2

 

Služební pohotovost

 

§ 82

 

   Služební pohotovost státních zaměstnanců se řídí § 95 zákoníku práce.

 

Díl 3

 

Služba přesčas a služba v noční době

 

§ 83

 

   Služba  přesčas a služba v noční době státních zaměstnanců se řídí § 93  a 94 zákoníku práce.

 

Díl 4

 

Dovolená

 

§ 84

 

   (1)  Dovolená státních zaměstnanců se řídí § 211 písm. a) a b), § 212 a  213 zákoníku práce s tím, že délka jejich dovolené činí 5 týdnů, § 214,   216 až 223 zákoníku práce.

 

   (2)  Státní  zaměstnanec, který koná službu nepřetržitě alespoň 1 rok v   tropických  nebo  jiných  zdravotně  obtížných  oblastech,  má nárok na   dodatkovou  dovolenou v délce jednoho týdne. Koná-li státní zaměstnanec   službu  za podmínek uvedených ve větě první jen část kalendářního roku,   přísluší  mu  za  každých  21  takto  odsloužených dnů jedna dvanáctina   dodatkové dovolené. Státní zaměstnanec, který dovršil 1 rok nepřetržité   služby v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech, má nárok   na  dodatkovou  dovolenou  již  za tento rok. Stanovení tropických nebo   jiných  zdravotně  obtížných  oblastí  se  řídí  § 215 odst. 3 zákoníku   práce.

 

   (3) Dobu čerpání dovolené určuje služební úřad.

 

HLAVA III

 

SLUŽEBNÍ VOLNO

 

Díl 1

 

Překážky na straně státního zaměstnance

 

§ 85

 

   Překážky  ve službě státních zaměstnanců pro důležité osobní překážky a  překážky  ve službě z důvodu obecného zájmu a náhrada platu, s výjimkou  výkonu  veřejné  funkce,  náhrada platu za pracovní volno související s  brannou povinností se řídí § 191, 199 až 204 a 206 zákoníku práce.

 

Díl 2

 

Překážky na straně služebního úřadu

 

§ 86

 

   (1)  Nemohl-li  státní  zaměstnanec  konat službu pro přechodnou závadu   způsobenou  dodávkou  energie, chybnými podklady nebo jinými provozními  příčinami, přísluší mu náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

 

   (2)  Nemůže-li  státní  zaměstnanec  konat  službu v důsledku přerušení  způsobeného  nepříznivými  povětrnostními  vlivy,  přísluší  mu náhrada   platu ve výši průměrného výdělku.

 

   (3)  Nemohl-li  státní  zaměstnanec  konat  službu pro jiné překážky na   straně  služebního  úřadu,  než  jsou uvedeny v odstavci 1, poskytne mu   služební úřad náhradu platu ve výši průměrného výdělku.

 

HLAVA IV

 

VZDĚLÁVÁNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

 

§ 87

 

   (1)  Prohlubování  vzdělání státních zaměstnanců je součástí služebních   vztahů státních zaměstnanců; zaměřuje se na jejich další odborný růst v   jimi vykonávaném oboru služby včetně zdokonalování, popřípadě získávání   jazykových  znalostí, přitom se vychází z výsledku služebního hodnocení   státního zaměstnance. Náklady prohlubování vzdělání nese služební úřad.   Doba  prohlubování  vzdělání  je  výkonem  služby,  za  který  přísluší   státnímu zaměstnanci plat.

 

   (2)   Státnímu  zaměstnanci   přísluší  v  kalendářním  roce  volno  k   individuálním  studijním  účelům nejvýše v rozsahu 6 dnů výkonu služby.  Za dobu volna podle věty první přísluší státnímu zaměstnanci plat.

 

   (3) Volno podle odstavce 2 státní zaměstnanec čerpá na základě povolení  služebního úřadu, nebrání-li čerpání vážné služební důvody.

 

§ 88

 

   (1) Zvýšení vzdělání státního zaměstnance účastí na školení nebo studiu   při   výkonu   služby   je  překážkou  ve  službě  na  straně  státního   zaměstnance. Zvýšením vzdělání se rozumí též jeho rozšíření. Ke zvýšení   vzdělání  státního  zaměstnance  na  náklady  služebního úřadu je třeba   předchozího souhlasu služebního orgánu. Při zvyšování vzdělání státního  zaměstnance se úlevy ve službě a hmotné zabezpečení řídí § 232 zákoníku   práce.

 

   (2)  Podmínkou  předchozího  souhlasu  služebního  orgánu  se  zvýšením  vzdělání státního zaměstnance podle odstavce 1 věty druhé je, že státní  zaměstnanec  uzavřel  dohodu  o  zvýšení  vzdělání. Dohodu  o  zvýšení  vzdělání uzavírá služební orgán.

 

   (3)  Dohoda  o  zvýšení  vzdělání  státního  zaměstnance  se řídí § 234  zákoníku  práce  s tím, že pro účely tohoto zákona se za práci považuje  služba, za pracovní poměr služební poměr.

 

   (4)  Služební  úřad  je povinen kontrolovat průběh a výsledky zvyšování  vzdělání státního zaměstnance; může zastavit poskytování úlev ve službě  a hmotného zabezpečení, jestliže

 

   a)  státní zaměstnanec se stal dlouhodobě nezpůsobilým k výkonu služby, pro  kterou  si  zvyšuje  vzdělání; v takovém případě mu služební orgán  může poskytnout služební volno bez náhrady platu,

 

   b)  státní  zaměstnanec  bez  zavinění  služebního  úřadu po delší dobu   neplní bez vážného důvodu podstatné povinnosti při zvyšování vzdělání.

 

   (5) Povinnost státního zaměstnance k úhradě nákladů nevzniká, jestliže

 

   a)  služební  úřad  v  průběhu  zvyšování vzdělání zastavil poskytování  hmotného  zabezpečení, protože státní zaměstnanec se bez svého zavinění   stal  dlouhodobě  nezpůsobilým pro výkon služby, pro kterou si zvyšoval   vzdělání,

 

   b)  služební  poměr skončil z důvodů uvedených v § 55 odst. 1 písm. b),  c) a g) bodech 1 a 3.

 

HLAVA V

 

INSTITUT STÁTNÍ SPRÁVY

 

§ 89

 

   (1) Zřizuje se Institut státní správy (dále jen "Institut") jako státní   příspěvková  organizace  s  právem  hospodařit  s  majetkem se sídlem v  Praze.

 

   (2) Institut je právnickou osobou.

 

   (3)  Institut  je  podřízen  Úřadu  vlády,  za  který  jedná  generální   ředitelství.

 

   (4)  Statutárním  orgánem  Institutu  je  ředitel.  Ředitele Institutu   jmenuje  a  odvolává generální  ředitel;  ředitel  vykonává  funkci  v   pracovním poměru.

 

§ 90

 

   (1)  Institut  zabezpečuje vzdělávání státních zaměstnanců podle tohoto  zákona, jakož i vzdělávání ostatních zaměstnanců ve správních úřadech.

 

   (2)  K  úkolům  Institutu při zabezpečování vzdělávání podle odstavce 1  patří zejména:

 

   a)  příprava vzdělávacích programů a pedagogické činnosti ke vzdělávání  podle tohoto zákona,

 

   b)  realizace  vzdělávacích  činností státních zaměstnanců podle tohoto  zákona a vzdělávání ostatních zaměstnanců ve správních úřadech,

 

   c)  koordinace  využití  vzdělávacích  možností správních úřadů, škol a  školských zařízení pro účely vzdělávání podle tohoto zákona,

 

   d) ustavení lektorského sboru a usměrňování jeho činnosti,

 

   e) informační a publikační činnost,

 

   f)  uvádění  výsledků  vědecko-výzkumné  činnosti  do  vzdělávání podle  tohoto zákona,

 

   g)  spolupráce  s tuzemskými i zahraničními vzdělávacími institucemi za účelem zkvalitňování vzdělávání podle tohoto zákona.

 

   (3)  Bližší  podmínky  činnosti  Institutu  a jeho úkoly upraví statut, který schvaluje vláda.

 

§ 91

 

   (1)  Dozor  nad  činností  Institutu provádí správní rada. Správní radě   přísluší usnášet se o:

 

   a) vzdělávacím plánu Institutu a jeho plnění,

 

   b) rozpočtu Institutu a jeho plnění,

 

   c)  výroční  zprávě  o  činnosti Institutu a o způsobu a termínu jejího   zveřejnění.

 

   (2)  Správní  rada  je  oprávněna  projednávat připravované materiály a  opatření Institutu, které si vyžádá od ředitele Institutu, a usnášet se  k  nim.  Generální  ředitel  nebo ředitel Institutu je oprávněn požádat   správní  radu  o projednání a přijetí usnesení k materiálům a opatřením   připravovaným Institutem.

 

   (3) Správní rada má 7 členů; jejími členy mohou být jen fyzické osoby.

 

   (4)  Členy  správní rady jmenuje a odvolává generální ředitel zpravidla  ze  státních  zaměstnanců. Člen se může činnosti ve správní radě vzdát.  Jmenování,  odvolání členem správní rady, jakož i vzdání se činnosti ve  správní radě musí být provedeno písemně.

 

   (5) Ke jmenování členem správní rady je třeba předchozí souhlas fyzické  osoby.  Je-li  členem  správní  rady  jmenován státní zaměstnanec, není  činnost  ve  správní  radě  plněním  jeho  služebních úkolů. Činnost ve   správní  radě  se  považuje za překážku v práci pro jiný úkon v obecném   zájmu;^46)  členu  správní  rady  přísluší nárok v nezbytném rozsahu na   pracovní volno s náhradou mzdy (platu).

 

§ 92

 

   (1)  Funkční období člena správní rady je dvouleté a může trvat nejvíce  3  po  sobě jdoucí období. Tatáž fyzická osoba může být znovu jmenována  členem  správní  rady  po  uplynutí  doby 12  měsíců  od skončení doby  posledního funkčního období.

 

   (2) Správní radu řídí předseda, jehož zastupuje místopředseda; předsedu  a  místopředsedu  volí a odvolává správní rada ze svých členů na období   nejdéle 2 let.

 

   (3)   Správní   rada je  usnášení schopná,  je-li  přítomna  alespoň   nadpoloviční většina jejích členů.

 

   (4) Usnesení správní rady se vyhotovují písemně.

 

§ 93

 

   (1)  Jednání  správní  rady  se  konají  podle  potřeby,  nejméně  však  čtyřikrát v kalendářním roce.

 

   (2)  Jednání  správní  rady  svolává generální ředitel. Jednání správní  rady jsou neveřejná.

 

   (3)  Jednání správní rady se zúčastňuje ředitel Institutu nebo jiný jím   určený vedoucí zaměstnanec Institutu.

 

   (4)  Jednání  správní  rady  je oprávněn zúčastnit se generální ředitel   nebo jiný jím určený představený.

 

   (5)  Správní  rada  musí  být svolána, požádá-li o její svolání ředitel  Institutu nebo nadpoloviční většina členů správní rady.

 

§ 94

 

   Za  činnost  ve správní radě přísluší členu, s výjimkou člena, který je  státním  zaměstnancem, jednou  za  kalendářní  rok  přiměřená odměna z  prostředků Institutu; o výši odměny rozhoduje generální ředitel.

 

HLAVA VI

 

NÁHRADY VÝDAJŮ POSKYTOVANÉ STÁTNÍM ZAMĚSTNANCŮM V SOUVISLOSTI S VÝKONEM

SLUŽBY

 

§ 95

 

   (1)  Poskytování  náhrad  výdajů, které státním zaměstnancům vzniknou v   souvislosti  s  výkonem  služby  a  při  výkonu  zahraniční  služby  se  služebním působištěm v zahraničí, se řídí § 151 až 155, 173 až 176, 178   až  187 a 189 zákoníku práce^47); nelze však použít možnosti ujednání v   kolektivní  smlouvě  ani  v jiné smlouvě. Kde se v části sedmé zákoníku  práce  používá  pojmu  "určí  zaměstnavatel",  rozumí  se tím stanovení   služebním předpisem generálního ředitele.

 

   (2)  Státnímu  zaměstnanci se služebním působištěm v zahraničí přísluší   za  dny  cesty z České republiky do místa tohoto služebního působiště a   zpět  a  při služebních cestách v zahraničí náhrady jako při zahraniční  služební  cestě. Jestliže se státním zaměstnancem cestuje jeho rodinný   příslušník, lze státnímu zaměstnanci poskytnout též náhrady prokázaných   jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly tomuto   rodinnému  příslušníku.  Státnímu  zaměstnanci  uvedenému ve větě první   nepřísluší  stravné za dobu služební cesty na území České republiky a v  zemi služebního působiště v zahraničí.

 

 

 

 

HLAVA VII

 

BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY

 

§ 96

 

   Bezpečnost  a  ochrana zdraví při výkonu služby státních zaměstnanců se  řídí  §  101 až 108 a 323 zákoníku práce a § 2 až 11 zákona o zajištění  dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci^47a).

 

HLAVA VIII

 

VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK PRO VÝKON SLUŽBY A ZABEZPEČENÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

 

Díl 1

 

Vytváření podmínek pro výkon služby

 

§ 97

 

   (1) Služební úřad, v němž státní zaměstnanci vykonávají službu, vytváří  státním  zaměstnancům  podmínky pro řádný a hospodárný výkon služby; za  tím účelem jim zajišťuje zejména

 

   a) informace potřebné k výkonu služby,

 

   b) jmenovky státních zaměstnanců [§ 61 odst. 1 písm. w)],

 

   c)  zřizování,  udržování  a  zlepšování  zařízení potřebných pro výkon  služby,

 

   d) péči o vzhled a úpravu míst, kde se vykonává služba,

 

   e)  vytváření  podmínek  pro  uspokojování  kulturních,  rekreačních  a  tělovýchovných potřeb a zájmů státních zaměstnanců,

 

   f) zdravotní péči.^48)

 

   (2)  Na  služební  úřady  se  vztahují zvláštní právní předpisy o fondu   kulturních  a  sociálních  potřeb;^49)  ustanovení § 225 zákoníku práce   platí i zde.

 

   (3)  Služební úřad vytváří podmínky pro stravování státních zaměstnanců   a  bývalých  státních  zaměstnanců  (důchodců),  které  se  řídí  §  69  rozpočtových pravidel.^50)

 

   (4)  Služební  úřady jsou povinny zaměstnávat státní zaměstnance, kteří   jsou  osobami se zdravotním postižením, na vhodných služebních místech.   Ustanovení § 237 zákoníku práce platí i zde.

 

   (5)   Bezpečná  úschova  svršků  a  osobních  předmětů,  které  státní  zaměstnanci obvykle do práce nosí, se řídí § 226 zákoníku práce.

 

Díl 2

 

Zabezpečení státních zaměstnanců

 

§ 98

 

   (1)  Státnímu  zaměstnanci  přísluší  od  služebního  úřadu  při prvním  skončení služebního poměru na dobu neurčitou po

 

   a) přiznání plného invalidního důchodu, nebo

 

   b) vzniku nároku na starobní důchod   odchodné ve výši pětinásobku měsíčního platu.

 

   (2)  Státnímu  zaměstnanci  přísluší  od  služebního úřadu při skončení  služebního  poměru z důvodu dlouhodobého neplnění předpokladu zdravotní   způsobilosti, k němuž došlo v souvislosti s výkonem služby, odchodné ve   výši pětinásobku měsíčního platu.

 

   (3) Odchodné podle odstavců 1 a 2 přiznává služební orgán rozhodnutím.

 

   (4)  Není-li  odchodné  vyplaceno  státnímu  zaměstnanci v den skončení   služebního poměru, vyplatí se v nejbližším výplatním termínu určeném ve   služebním úřadu pro výplatu platu.

 

HLAVA IX

 

PODMÍNKY   VÝKONU  SLUŽBY  STÁTNÍCH  ZAMĚSTNANKYŇ,  TĚHOTNÝCH  STÁTNÍCH

ZAMĚSTNANKYŇ  A  STÁTNÍCH  ZAMĚSTNANKYŇ  - MATEK, MATEŘSKÁ A RODIČOVSKÁ

DOVOLENÁ A PŘESTÁVKY KE KOJENÍ

 

Díl 1

 

Podmínky výkonu služby státních zaměstnankyň

 

§ 99

 

   Podmínky  výkonu služby státních zaměstnankyň se řídí § 238 odst. 2 a 3  zákoníku práce.

 

Díl 2

 

Podmínky  výkonu  služby  těhotných  státních  zaměstnankyň  a státních

zaměstnankyň - matek

 

§ 100

 

   Převedení  těhotné  státní  zaměstnankyně,  státní zaměstnankyně, která  kojí,  nebo  státní  zaměstnankyně-matky  do  konce  devátého měsíce po   porodu,  které vykonávají službu, kterou nesmějí být tyto zaměstnankyně   zaměstnávány,  na  jiné služební místo a zařazení těchto zaměstnankyň z   noční služby na denní službu se řídí § 239 zákoníku práce.

 

§ 101

 

   Zařazování  státních  zaměstnankyň pečujících o děti k výkonu služby ve   směnách a omezení výkonu služby přesčas státních zaměstnankyň se řídí §   241  zákoníku  práce.  Podle  věty první se postupuje rovněž u státních

   zaměstnanců, kteří pečují o dítě.

 

Díl 3

 

Mateřská dovolená a rodičovská dovolená a přestávky ke kojení

 

§ 102

 

   (1)  Mateřská  dovolená  státních  zaměstnankyň  a  rodičoská  dovolená  státních zaměstnanců se řídí § 195 až 198 zákoníku práce.

 

   (2) Přestávky ke kojení se řídí § 242 odst. 1 a 2 zákoníku práce.

 

   (3)  Přestávky ke kojení se započítávají do doby výkonu služby. Po dobu  přestávek ke kojení se plat nekrátí.

 

ČÁST SEDMÁ

 

NÁHRADA ŠKODY, SLUŽEBNÍ ÚRAZ A NEMOC Z POVOLÁNÍ

 

HLAVA I

 

PŘEDCHÁZENÍ ŠKODÁM

 

§ 103

 

   (1)  Vytváření  podmínek  státním  zaměstnancům  k  předcházení škodám,   kontrola,  zda  státní  zaměstnanci  plní  své  služební úkoly tak, aby   nedocházelo  ke  škodám,  a  kontrola  věcí,  které  státní zaměstnanci   vnášejí  nebo  odnášejí ze služebního působiště, se řídí § 248 zákoníku   práce s tím, že pracovním řádem se rozumí služební předpis.

 

   (2)  Povinnosti  státního  zaměstnance při předcházení škodám se řídí §  249 zákoníku práce.

 

 

 

HLAVA II

 

ODPOVĚDNOST STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE ZA ŠKODU

 

§ 104

 

   (1)  Odpovědnost  státního  zaměstnance za škodu se řídí § 250 až 264 a  272 až 274 zákoníku práce.

 

   (2)  Generální  ředitel stanoví služebním předpisem okruh činností, pro   jejichž  výkon  je  nezbytné  uzavření dohody o hmotné odpovědnosti; se   státními  zaměstnanci  vykonávajícími  tyto  činnosti  uzavírá služební   orgán dohodu o hmotné odpovědnosti.

 

HLAVA III

 

ODPOVĚDNOST   SLUŽEBNÍHO   ÚŘADU   ZA   ŠKODU  A  ZABEZPEČENÍ  STÁTNÍHO

ZAMĚSTNANCE PŘI SLUŽEBNÍM ÚRAZU NEBO NEMOCI Z POVOLÁNÍ

 

§ 105

 

   (1)  Odpovědnost  České republiky, za niž jedná služební úřad, za škodu   se  řídí  §  265  až  268  zákoníku práce; vnitřním předpisem se rozumí   služební  předpis. Zabezpečení státního zaměstnance při služebním úrazu   nebo   nemoci   z   povolání  se  řídí  zákonem  o  úrazovém  pojištění   zaměstnanců.

 

   (2)  Služebním  úrazem  se pro účely tohoto zákona rozumí pracovní úraz  podle právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců. Jako služební úraz   se  vždy  posuzuje  úraz,  který  státní  zaměstnanec utrpěl pro plnění   služebních úkolů.

 

   (3)  Česká republika, za niž jedná příslušný služební úřad, odpovídá za  škodu   způsobenou  státnímu  zaměstnanci  na  jeho  majetku,  bylo-li   prokázáno,  že  tato škoda mu byla způsobena pro plnění jeho služebních   úkolů.

 

HLAVA IV

 

ZVLÁŠTNÍ ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU VE SLUŽBĚ NEBO V SOUVISLOSTI SE SLUŽBOU

 

§ 106

 

   (1)  Česká republika, za niž jedná příslušný služební úřad, odpovídá za  škodu   způsobenou   fyzické   osobě,  která  poskytla  pomoc  státnímu   zaměstnanci  na  jeho žádost při plnění jeho služebních úkolů. Služební   úřad  se odpovědnosti podle věty první zprostí jen tehdy, způsobí-li si   škodu poškozený sám.

 

   (2)  Dojde-li  u poškozené fyzické osoby ke škodě na zdraví nebo smrti,  řídí se náhrada škody občanským zákoníkem jako v případě fyzických osob   plnících veřejné funkce^51)

 

§ 107

 

   Dojde-li k poškození zdraví nebo smrti

 

   a)  osoby  blízké^28)  státnímu zaměstnanci v důsledku útoku jiné osoby  pro plnění služebních úkolů státního zaměstnance nebo

 

   b)  fyzické osoby, které státní zaměstnanec poskytoval nebo byl povinen  poskytovat výživu,   řídí se náhrada škody občanským zákoníkem jako v případě fyzických osob   plnících veřejné funkce^51).

 

 

HLAVA V

 

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU SLUŽEBNÍHO ÚŘADU

 

§ 108

 

   Společná  ustanovení o odpovědnosti za škodu služebního úřadu se řídí §   269  až  274  zákoníku  práce.  Zabezpečení  státního  zaměstnance  při   služebním úrazu nebo nemoci z povolání se řídí § 275 zákoníku práce.

 

 

ČÁST OSMÁ

 

SOCIÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

 

HLAVA I

 

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

 

§ 109

 

   Zdravotní   pojištění,   nemocenské  pojištění  a  důchodové  pojištění  státních zaměstnanců upravují zvláštní právní předpisy.^52)

 

§ 110

 

   Státním  zaměstnancům  náleží  podle  tohoto zákona sociální zajištění,  které zahrnuje

 

   a) plat při dočasné neschopnosti k výkonu služby,

 

   b) příspěvek za výsluhu služebních let k důchodu (dále jen "příspěvek k  důchodu").

 

HLAVA II

 

PLAT PŘI DOČASNÉ NESCHOPNOSTI K VÝKONU SLUŽBY

 

§ 111

 

   Státnímu  zaměstnanci,  který  byl  uznán  dočasně  neschopným k výkonu   služby,   přísluší   v   době   prvních  14  kalendářních  dnů  dočasné   neschopnosti k výkonu služby za dny, které jsou dny výkonu služby, plat   ve  snížené  výši,  a  to ve výši 60 %, s výjimkou prvních 3 dnů, které   jsou dny výkonu služby, za které plat při dočasné pracovní neschopnosti   nepřísluší. Plat stanovený podle věty první se snižuje o 50 %, jde-li o   případy,  kdy  nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění náleží   ve  výši  50  %;  plat  stanovený  podle věty první nepřísluší státnímu   zaměstnanci,  který  si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost.   Dočasnou neschopností k výkonu služby se pro účely tohoto zákona rozumí   dočasná   pracovní   neschopnost   uznaná   podle  zvláštního  právního   předpisu^52b)   a   karanténa   nařízená   podle   zvláštního  právního   předpisu^52c).

 

HLAVA III

 

PŘÍSPĚVEK K DŮCHODU

 

§ 112

 

   (1)  Na  příspěvek  k  důchodu  mají  nárok  za  podmínek stanovených v   odstavcích  2  až  4  státní  zaměstnanci ve službě na dobu neurčitou a   pozůstalí po těchto zaměstnancích.

 

   (2) Státní zaměstnanec má nárok na příspěvek k důchodu, jestliže

 

   a)  služba  na  dobu  neurčitou  trvala  celkem  nejméně 5 let v období   posledních  20  roků  přede  dnem,  od něhož byl přiznán starobní, plný   invalidní  nebo částečný invalidní důchod z důchodového pojištění; tato   podmínka  se  považuje za splněnou, pokud plná invalidita nebo částečná   invalidita  vznikla v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání,  za které služební úřad odpovídá,

 

   b)  mu  byl  přiznán plný invalidní nebo částečný invalidní důchod nebo   dosáhl  věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod stanoveného   pro muže v § 32 zákona o důchodovém pojištění a byl mu přiznán starobní   důchod,

 

   c) služební poměr skončil.

 

   (3) Pozůstalí po státním zaměstnanci mají nárok na příspěvek k důchodu,   jestliže

 

   a)  státní zaměstnanec zemřel v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z   povolání, za které služební úřad odpovídá, a

 

   b) z důvodu úmrtí státního zaměstnance podle písmene a) jim byl přiznán  vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod z důchodového pojištění.

 

   (4) Nárok na příspěvek k důchodu zanikne,

 

   a)  zanikne-li  nárok  na  důchod  uvedený v odstavcích 2 a 3; nárok na  příspěvek  k  důchodu  vznikne  znovu,  vznikne-li znovu nárok na tento  důchod,

 

   b) vznikne-li znovu služební poměr.

 

   (5)  Nárok  na příspěvek k důchodu nevznikne, skončil-li služební poměr  podle § 72 odst. 1 písm. d).

 

   (6)  Do počtu let služby se zahrnuje jen doba služby na dobu neurčitou, za kterou příslušel státnímu zaměstnanci plat nebo jeho část.

 

§ 113

 

   (1)  Výše  příspěvku  k  důchodu  se  stanoví v závislosti na počtu let  služby na dobu neurčitou a na výši výpočtové základny. Ustanovení § 112   odst. 6 platí i zde. Do počtu let služby podle věty první se započítává   nejvýše  20  let  služby;  doba  této služby se zjišťuje ode dne vzniku   služebního  poměru  státního  zaměstnance  do dne, od něhož se přiznává  důchod z důchodového pojištění.

 

   (2)  Výpočtová  základna  se  stanoví jako součin koeficientu 30,4167 a   podílu  úhrnu  rozhodných  ročních  vyměřovacích  základů zjištěných za   rozhodné  období  a  počtu  kalendářních  dnů připadajících na rozhodné   období;  jsou-li  v  rozhodném  období  vyloučené doby, snižuje se o ně   počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období.

 

   (3)  Rozhodným  obdobím  je  období posledních 5 kalendářních roků před   rokem,  od  něhož se přiznává důchod z důchodového pojištění. Není-li v   takto  stanoveném  rozhodném  období  5  kalendářních roků, v nichž měl   státní  zaměstnanec nárok na plat (dále jen "rok s platem"), prodlužuje   se  rozhodné  období  v rámci období uvedeného v § 112 odst. 2 písm. a)   části  věty  před  středníkem  postupně  tak,  aby  zahrnovalo 5 roků s   platem;  není-li  po  tomto  prodloužení  v  rozhodném  období 5 roků s   platem,  jsou  rozhodným  obdobím  všechny celé kalendářní roky v rámci   období  uvedeného v § 112 odst. 2 písm. a) části věty před středníkem a   výpočtová  základna  se  zjišťuje  v  tomto  rozhodném období z nižšího   dosaženého  počtu  roků  s  platem.  Byl-li přiznán plný invalidní nebo   částečný  invalidní  důchod  v  důsledku služebního úrazu nebo nemoci z   povolání  v  kalendářním  roce,  v  němž  vznikl služební poměr, nebo v   kalendářním  roce  následujícím,  je  rozhodným  obdobím doba od vzniku   služebního  poměru  do  dne,  od něhož se přiznává tento důchod, byl-li   přiznán  tento důchod a nelze stanovit rozhodné období podle části věty   před  středníkem  anebo  věty  první  nebo  druhé, je rozhodným obdobím   období  všech  celých  kalendářních  roků následujících po roce, v němž   vznikl služební poměr.

 

   (4)  Rozhodný  roční  vyměřovací  základ se zjišťuje obdobně jako roční   vyměřovací základ pojištěnce pro účely důchodového pojištění^53) s tím,   že  vyměřovacím  základem  je plat státního zaměstnance, pokud se z něj   odvádí  pojistné  na  sociální  zabezpečení.^54) Vyloučenými dobami pro   účely  stanovení  výpočtové  základny  jsou doby, které se za vyloučené   doby považují pro účely důchodového pojištění,^55) a dále doby, v nichž   v rozhodném období netrval služební poměr.

 

   (5)  Výpočtová  základna  stanovená  podle  odstavců  1 až 4 se omezuje   stejným   způsobem,  jako  se  omezuje  osobní  vyměřovací  základ  při   stanovení  výpočtového  základu  pro  vyměření  důchodu  z  důchodového   pojištění.^56)

 

§ 114

 

   (1) Výše příspěvku k důchodu činí měsíčně

 

   a)  1  %  výpočtové  základny  za  každý celý rok trvání služby na dobu  neurčitou,  byl-li  státnímu  zaměstnanci  přiznán  starobní  nebo plný   invalidní důchod,

 

   b)  0,5  %  výpočtové  základny za každý celý rok trvání služby na dobu  neurčitou,  byl-li  státnímu  zaměstnanci  přiznán  částečný  invalidní   důchod,

 

   c) 50 % příspěvku k důchodu, na který by měl nárok státní zaměstnanec v  době  smrti,  byl-li  přiznán  vdovský nebo vdovecký důchod pozůstalému   manželu (manželce) po státním zaměstnanci,

 

   d) 40 % příspěvku k důchodu, na který by měl nárok státní zaměstnanec v  době smrti, byl-li přiznán sirotčí důchod pozůstalému dítěti po státním   zaměstnanci.

 

   (2)  V  případě  uvedeném  v  §  112  odst.  2  písm.  a) části věty za   středníkem  se  státnímu  zaměstnanci připočítává k době služby na dobu   neurčitou  tolik  let této služby, aby celkový rozsah doby služby činil   20  let;  pokud  však  doba  ode  dne  přiznání plného invalidního nebo   částečného  invalidního  důchodu  do dovršení věku potřebného pro vznik   nároku  na  starobní  důchod  stanoveného  pro  muže  v  §  32 zákona o   důchodovém  pojištění  činí méně než 20 let, připočítává se tato kratší   doba.

 

   (3)  V  případě opětovného vzniku nároku na příspěvek k důchodu podle §  112  odst. 4  písm.  a)  nesmí výše příspěvku k důchodu být nižší, než   kolik činila výše příspěvku k důchodu naposledy vypláceného.

 

   (4) Příspěvek k důchodu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

 

§ 115

 

   Příspěvek  k  důchodu  se  zvyšuje  od  1.  ledna  tak,  že se vynásobí  přepočítacím  koeficientem  pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu   pro  účely  důchodového  pojištění^57)  stanoveným  naposledy nařízením   vlády, pokud hodnota tohoto koeficientu je větší než 1.

 

§ 116

 

   Příspěvek k důchodu se vyplácí, jen je-li vyplácen důchod z důchodového   pojištění,  jehož  přiznání bylo podmínkou vzniku nároku na příspěvek k   důchodu  [§  112 odst. 2 písm. a) a odst. 3]; není přitom rozhodné, zda   je  důchod  upraven  pro  souběh  s  jiným  důchodem  nebo  s příjmem z   výdělečné činnosti.

 

§ 117

 

   Nárok  na příspěvek k důchodu nezaniká uplynutím času. Nárok na výplatu  příspěvku  k  důchodu  zaniká uplynutím 3 let ode dne, za který náleží;  tato  lhůta  neplyne po dobu řízení o příspěvku k důchodu a po dobu, po  kterou  oprávněnému,  který  musel  mít  opatrovníka,  nebyl opatrovník   ustanoven.

 

§ 118

 

   O  příspěvku  k  důchodu rozhoduje zástupce generálního ředitele; tento   příspěvek vyplácí služební úřad, jímž je Úřad vlády.

 

§ 119

 

   (1)  Poživatel  příspěvku k důchodu je povinen do 8 dnů písemně oznámit   služebnímu  úřadu, který příspěvek vyplácí, zánik nároku na důchod nebo  zánik  nároku  na výplatu důchodu, jehož přiznání bylo podmínkou vzniku  nároku na příspěvek k důchodu.

 

   (2)  Poživatel  příspěvku  k důchodu je povinen vrátit služebnímu úřadu   částky  vyplacené na příspěvku k důchodu, které byly vyplaceny, aniž na   ně byl nárok. Nárok na vrácení těchto částek zaniká uplynutím 3 let ode   dne jejich výplaty.

§ 120

 

   (1)  Příspěvek k důchodu se vyplácí v měsíčních splátkách nejpozději do  15.  dne kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, za   který náleží.

 

   (2)  Příspěvek k důchodu se vyplácí oprávněnému v hotovosti; na základě  žádosti  oprávněného se příspěvek k důchodu nebo jeho část poukazuje na  účet  příjemce  u  banky  nebo  pobočky  zahraniční  banky^58)  nebo  spořitelního či úvěrního družstva^59) v České republice.

 

   (3)  Oprávněný  může  k  přebírání  příspěvku k důchodu písemně zmocnit  jinou fyzickou osobu. Podpis státního zaměstnance na plné moci musí být   úředně ověřen.

 

§ 121

 

   Výdaje na příspěvek k důchodu se hradí ze státního rozpočtu.

 

ČÁST DEVÁTÁ

 

INFORMOVÁNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ A PROJEDNÁNÍ SE STÁTNÍMI ZAMĚSTNANCI V

ZÁLEŽITOSTECH   VÝKONU  SLUŽBY  A  PODMÍNEK  JEJÍHO  VÝKONU,  OPRÁVNĚNÍ

ODBOROVÝCH   ORGÁNŮ,   RADA  STÁTNÍCH  ZAMĚSTNANCŮ,  ZÁSTUPCI  STÁTNÍCH

ZAMĚSTNANCŮ  PRO BEZPEČNOST A OCHRANU ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY A JEJICH

OPRÁVNĚNÍ

 

HLAVA I

 

INFORMOVÁNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ A PROJEDNÁNÍ SE STÁTNÍMI ZAMĚSTNANCI V

ZÁLEŽITOSTECH VÝKONU SLUŽBY A PODMÍNEK JEJÍHO VÝKONU

 

Díl 1

 

Základní ustanovení

 

§ 122

 

   (1)   Státní  zaměstnanci  mají  právo  na  informace  a  projednání  v   záležitostech  výkonu  služby  a  podmínek jejího výkonu. Informování a   projednání  se  uskutečňuje v případech a za podmínek stanovených tímto   zákonem. Projednáním se rozumí jednání mezi služebním úřadem a státními  zaměstnanci, v němž mají možnost zaujmout své stanovisko k projednávané   věci za účelem dosažení shody.

 

   (2)  Služební  úřad je povinen informovat státní zaměstnance a jednat s  nimi přímo. Působí-li ve služebním úřadu odborová organizace, zajišťuje   informování a projednání vůči všem státním zaměstnancům. Nepůsobí-li ve   služebním úřadu odborová organizace, zajišťuje informování a projednání   vůči všem státním zaměstnancům rada státních zaměstnanců, jestliže byla   zvolena,  a projednání v záležitostech bezpečnosti a ochrany zdraví při

   výkonu  služby zajišťují zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a  ochranu zdraví při výkonu služby, jestliže byli zvoleni.

 

   (3)  Projednání na vyšší úrovni, než je služební úřad, přísluší vyššímu  odborovému orgánu.

 

Díl 2

 

Informování státních zaměstnanců

 

§ 123

 

   (1) Služební úřad je povinen informovat státní zaměstnance o

 

   a) pravděpodobném vývoji zaměstnanosti ve služebním úřadu,

 

   b) stavu a struktuře státních zaměstnanců ve služebním úřadu,

 

   c) základních otázkách podmínek výkonu služby a jejich změnách.

 

   (2)   Informování  státních  zaměstnanců  za  služební  úřad  zajišťuje  služební orgán a představení.

 

Díl 3

 

Projednání se státními zaměstnanci

 

§ 124

 

   (1)  Služební  úřad je povinen se státními zaměstnanci projednat otázky   bezpečnosti  a  ochrany zdraví při výkonu služby v rozsahu stanoveném § 101  až 108  zákoníku  práce  a  §  2 až 11 zákona o zajištění dalších   podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci^47a).

 

   (2)  Účast  státních zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany  zdraví  při  výkonu  služby, jde-li o činnost zástupců pro bezpečnost a   ochranu  zdraví při výkonu služby nebo o přímé jednání nebo poskytování  informací státním zaměstnancům, se řídí § 108 zákoníku práce.

 

   (3)  Projednání se státními  zaměstnanci  za služební úřad zajišťuje služební orgán a představení.

 

HLAVA II

 

OPRÁVNĚNÍ  ODBOROVÉ  ORGANIZACE PŮSOBÍCÍ VE SLUŽEBNÍM ÚŘADU A OPRÁVNĚNÍ

VYŠŠÍHO ODBOROVÉHO ORGÁNU

 

§ 125

 

   (1)  Odborová  organizace  působící  ve  služebním  úřadu  má  právo na   informace  podle  §  123  a na projednání podle § 124 odst. 1 a dále je   oprávněna zejména

 

   a)  projednat  a  zaujmout stanovisko k podkladům potřebným k sestavení   organizační struktury služebního úřadu,

 

   b)  dostat  oznámení  o  přijatých  čekatelích  a  jmenovaných státních  zaměstnancích,

 

   c)  projednat  a zaujmout stanovisko k návrhům rozhodnutí týkajících se  změn a skončení služebního poměru,

 

   d) projednat a zaujmout stanovisko k návrhům služebních předpisů,

 

   e)  projednat  a  zaujmout  stanovisko  k  návrhům na zlepšení podmínek   výkonu služby a tyto návrhy předkládat,

 

   f) být zúčastněna ve zkušebních orgánech podle tohoto zákona,

 

   g)  být  zúčastněna  v  poradních  orgánech  generálního ředitele podle  tohoto zákona,

 

   h)  vykonávat  kontrolu  nad  stavem  bezpečnosti  a ochrany zdraví při  výkonu  služby  v  rozsahu a za podmínek vyplývajících z § 322 zákoníku   práce.

 

   (2)  Vyšší odborový orgán při projednání podle § 122 odst. 3 je zejména  oprávněn projednat a zaujmout stanovisko k návrhům

 

   a) ve věcech systemizace služebních úřadů,

 

   b) na zlepšení podmínek výkonu služby a tyto návrhy předkládat,

 

   c) právních předpisů týkajících se státních zaměstnanců,

 

   d) služebních předpisů.

 

   (3)  Služební  orgán  je  povinen  zajistit,  aby  odborová  organizace   působící  ve  služebním úřadu a vyšší odborový orgán mohly uskutečňovat   oprávnění, která jim jsou tímto zákonem stanovena.

 

   (4) Za odborovou organizaci působící ve služebním úřadu jedná příslušný   odborový  orgán.  Příslušným  odborovým  orgánem  nebo vyšším odborovým   orgánem  se  pro  účely  tohoto  zákona rozumí orgán, který je oprávněn   vystupovat  v  právních  vztazích jménem příslušné odborové organizace;   vyšším  odborovým  orgánem se rozumí též ústřední odborový orgán, který   je  oprávněn  vystupovat  v  právních vztazích jménem příslušného svazu   odborových organizací.^60)

 

HLAVA III

 

RADA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, ZÁSTUPCI STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ PRO BEZPEČNOST

A OCHRANU ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY A JEJICH OPRÁVNĚNÍ

 

§ 126

 

   (1)  Státní  zaměstnanci  ve  služebním úřadu, v němž nepůsobí odborová   organizace,  si  mohou  zvolit  radu  státních  zaměstnanců  a zástupce  státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.

 

   (2)  Služební  úřad informuje radu státních zaměstnanců o záležitostech   podle § 123.

 

   (3)  Rada státních zaměstnanců má právo na informace podle § 123 a dále  je  oprávněna  se služebním  úřadem projednat opatření v souvislosti s   organizačními změnami.

 

   (4)  Služební  úřad  projedná  se  zástupcem  státních  zaměstnanců pro  bezpečnost  a  ochranu  zdraví  při výkonu služby záležitosti v rozsahu   stanoveném v § 124.

 

   (5) Služební orgán je povinen zajistit, aby rada státních zaměstnanců a   zástupce  státních  zaměstnanců  pro  bezpečnost  a  ochranu zdraví při  výkonu  služby  mohli  uskutečňovat  oprávnění,  která  jim  jsou tímto  zákonem stanovena.

 

   (6) Oprávnění podle odstavce 3, § 123 a 124 nelze dále rozšiřovat.

 

§ 127

 

   (1)  Radu  státních  zaměstnanců  lze zvolit ze státních zaměstnanců ve  služebním  úřadu,  v  němž  vykonává  službu  více  než  25  státních  zaměstnanců. Rada  státních  zaměstnanců má nejméně 3, nejvýše však 15   členů; počet jejích členů musí být lichý.

 

   (2)  Zástupce  státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při   výkonu  služby lze zvolit ze státních zaměstnanců ve služebním úřadu, v   němž  vykonává  službu více než 10 státních zaměstnanců; jejich celkový  počet  závisí  na  celkovém  počtu  státních  zaměstnanců  a  na riziku   vykonávané služby. Jednoho zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost   a  ochranu  zdraví  při výkonu služby lze však ustanovit nejvýše pro 10   státních zaměstnanců.

 

   (3)  Počet  členů  rady  státních zaměstnanců a počet zástupců státních  zaměstnanců  pro  bezpečnost  a  ochranu  zdraví při výkonu služby určí   služební orgán po projednání s volební komisí.

 

   (4) Pro volby rady státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců  pro  bezpečnost  a  ochranu  zdraví při výkonu služby je rozhodný počet   státních  zaměstnanců  vykonávajících  službu ve služebním úřadu ke dni  podání písemného návrhu na vyhlášení voleb.

 

   (5)  Funkční  období  rady  státních  zaměstnanců  a  zástupce státních  zaměstnanců  pro  bezpečnost  a ochranu zdraví při výkonu služby trvá 3 roky.

 

   (6)  Rada  státních  zaměstnanců  zvolí  ze svých členů na svém prvním  zasedání předsedu a informuje o tom služební úřad a státní zaměstnance.

 

   (7)  Působí-li  při  přechodu  výkonu  práv  a povinností ze služebního   poměru  mezi  služebními  úřady i u přejímajícího služebního úřadu rada   státních  zaměstnanců  a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a   ochranu  zdraví při výkonu služby, přejímající služební úřad plní tímto   zákonem  stanovené  povinnosti  vůči oběma radám státních zaměstnanců a   zástupcům  státních  zaměstnanců  pro  bezpečnost  a ochranu zdraví při   výkonu  služby,  nedohodnou-li se mezi sebou a služebním orgánem jinak.   Rady   státních   zaměstnanců   a  zástupci  státních  zaměstnanců  pro   bezpečnost  a  ochranu zdraví při výkonu služby plní povinnosti podle §   126  až  do dne, kdy jim skončí funkční období. Jestliže před skončením   funkčního  období počet členů jedné z rad státních zaměstnanců klesl na   méně než 3, přebírá její funkci zbývající rada státních zaměstnanců.

 

§ 128

 

   (1)  Funkce  rady  státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců  pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby zaniká dnem

 

   a)  kdy  odborová organizace služebnímu orgánu prokáže, že vznikla a že  ve služebním úřadu působí,

 

   b) skončení funkčního období,

 

   c)  převodu služebního úřadu, pokud v převáděném služebním úřadu nebo v  přejímajícím služebním úřadu působí odborová organizace,

 

   d) zrušení služebního úřadu.

 

   (2) Rada státních zaměstnanců zaniká vedle případů uvedených v odstavci  1 také dnem, kdy počet členů rady zaměstnanců klesl na méně než 3.

 

   (3)  V  případech  uvedených  v  odstavcích  1  a 2 předá rada státních   zaměstnanců  a  zástupce  státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu   zdraví  při výkonu služby veškeré podklady související s výkonem funkce   služebnímu  úřadu, který je uschová po dobu 5 let ode dne zániku funkce   rady státních zaměstnanců nebo funkce zástupce státních zaměstnanců pro   bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.

 

   (4)  Členství  v  radě  státních zaměstnanců a funkce zástupce státních   zaměstnanců  pro  bezpečnost  a  ochranu zdraví při výkonu služby končí   rovněž dnem

 

   a) vzdání se funkce,

 

   b) skončení služebního poměru.

 

§ 129

 

   Volby  rady  státních  zaměstnanců  a zástupce pro bezpečnost a ochranu   zdraví  při výkonu služby se řídí § 283 až 285 zákoníku práce s tím, že   radou  zaměstnanců  se  rozumí rada státních zaměstnanců, zástupcem pro   oblast  bezpečnosti  a  ochranu zdraví při práci se rozumí zástupce pro   bezpečnost  a  ochranu  zdraví  při  výkonu  služby, zaměstnavatelem se   rozumí  služební  úřad,  v  němž  vykonává  státní  zaměstnanec službu,   zaměstnanci se rozumí státní zaměstnanci, kteří vykonávají ve služebním   úřadu  službu,  pracovním  poměrem  se rozumí služební poměr a pracovní   cestou  se  rozumí  služební  cesta.  Volby rady státních zaměstnanců a   zástupce  pro  bezpečnost  a ochranu zdraví při výkonu služby vyhlašuje   služební orgán.

 

HLAVA IV

 

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

 

§ 130

 

   (1)  Členové  odborových  orgánů,  členové  rady státních zaměstnanců a  zástupci  státních  zaměstnanců  pro  bezpečnost  a  ochranu zdraví při  výkonu  služby  nesmějí  být pro výkon své činnosti diskriminováni nebo   znevýhodněni ani zvýhodněni.

 

   (2)  Služební poměr nesmí být skončen z důvodu výkonu funkce v odborové   organizaci,  vyšším  odborovém  orgánu,  radě státních zaměstnanců nebo   zástupce  státních  zaměstnanců  pro  bezpečnost  a  ochranu zdraví při  výkonu služby.

 

§ 131

 

   (1)  Služební úřad je povinen poskytnout k výkonu činnosti podle § 124,   §  125  odst.  1  a  2  a § 126 odst. 4 odborové organizaci působící ve   služebním  úřadu,  vyššímu  odborovému  orgánu  nebo  radě  státních   zaměstnanců  a  zástupcům státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu  zdraví  při  výkonu služby pravdivé a úplné informace a podklady včas a   přihlížet  k  jejich  stanoviskům.  Na  požádání  je povinen poskytnout   informace písemně. Odborová organizace nebo rada státních zaměstnanců a   zástupci  státních  zaměstnanců  pro  bezpečnost  a  ochranu zdraví při   výkonu  služby  a  v  případě  uvedeném v § 122 odst. 2 větě první mají  státní  zaměstnanci  právo  požadovat  na  služebním  úřadu  doplnění  informací a odpovědi na položené otázky.

 

   (2)  Odborová  organizace  působící  ve  služebním úřadu, rada státních   zaměstnanců  a  zástupci  státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu   zdraví  při  výkonu  služby  jsou  povinni  vhodným způsobem informovat   státní  zaměstnance  o  své  činnosti a o obsahu a závěrech informací a  projednání se služebním úřadem.

 

   (3)  Služební úřad je povinen umožnit státním zaměstnancům konání voleb  členů  odborové  organizace,  členů rad státních zaměstnanců a zástupců   státních  zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby   a  vytvořit  podmínky  pro  řádný  výkon  jejich  činnosti, zejména jim   poskytovat   podle  svých  provozních  možností  v  přiměřeném  rozsahu  místnosti  s  nezbytným  vybavením, hradit nezbytné náklady na údržbu a   technický provoz a náklady na potřebné podklady.

 

   (4)  Služební  úřad je povinen poskytnout členům volební komise, členům   odborové  organizace,  členům  rad  státních  zaměstnanců  a  zástupcům   státních  zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby  k  výkonu jejich činnosti podle tohoto zákona služební volno v nezbytně   nutném rozsahu; za dobu uvolnění jim přísluší plat.

 

   (5)  Členové  odborové  organizace,  členové rad státních zaměstnanců a   zástupci  státních  zaměstnanců  pro  bezpečnost  a  ochranu zdraví při  výkonu  služby  jsou  povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o   nichž  se dovědí při výkonu své funkce, pokud by porušením mlčenlivosti   mohlo   dojít  k  prozrazení   utajovaných  informací  nebo  porušení   oprávněných zájmů služebního úřadu nebo státních zaměstnanců. Povinnost  podle  věty první trvá po dobu 1 roku po skončení výkonu jejich funkce,   pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

 

§ 132

 

   (1)  Za účelem zlepšení podmínek výkonu služby, zdravotních, sociálních   a  kulturních podmínek může uzavřít příslušný odborový orgán, popřípadě  vyšší  odborový  orgán jménem státních zaměstnanců kolektivní dohodu se  služebním úřadem.^61)

 

   (2)  Na  postup  při  uzavírání  kolektivní  dohody,  na její platnost,  účinnost   a  na  řešení  kolektivních  sporů  se  vztahují  ustanovení   zvláštního právního předpisu; ustanovení § 66 platí i zde.

 

ČÁST DESÁTÁ

 

ODMĚŇOVÁNÍ  STÁTNÍCH  ZAMĚSTNANCŮ,  ČEKATELŮ,  OSTATNÍCH ZAMĚSTNANCŮ VE

SPRÁVNÍCH  ÚŘADECH  A  ORGANIZAČNÍ  VĚCI  VZTAHUJÍCÍ  SE K ZAMĚSTNÁVÁNÍ

TĚCHTO ZAMĚSTNANCŮ

 

HLAVA I

 

ODMĚŇOVÁNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

 

Díl 1

 

Plat

 

§ 133

 

   (1)  Státnímu  zaměstnanci  přísluší plat za výkon služby, nestanoví-li  tento zákon jinak.

 

   (2)  Platem státního zaměstnance je peněžité plnění poskytované ve výši   a  za podmínek stanovených tímto zákonem, prováděcím právním předpisem,  služebním  předpisem,  a pokud tak stanoví tento zákon, zákoníkem práce  jako

 

   a) platový tarif,

 

   b) příplatek za službu,

 

   c) příplatek za vedení,

 

   d) příplatek za zastupování,

 

   e) plat za službu přesčas,

 

   f) příplatek za službu v sobotu a v neděli,

 

   g) příplatek za službu v noční době,

 

   h) příplatek za službu ve svátek,

 

   i) příplatek za službu ve ztíženém pracovním prostředí,

 

   j) zvláštní příplatek,

 

   k) příplatek za diplomatické a konzulární hodnosti,

 

   l) příplatek za výchovu čekatele,

 

   m) osobní příplatek,

 

   n) odměna.

 

   (3) Za služební pohotovost (§ 82) přísluší státnímu zaměstnanci odměna,  která  se  nepovažuje za plat. Podmínky nároku na odměnu a její výše se   řídí § 140 zákoníku práce.

 

§ 134

 

Platový tarif

 

   Platový tarif je základní pravidelně měsíčně poskytovanou složkou platu   stanovenou  v  měsíčních  částkách  za stanovenou dobu výkonu služby (§   81). Státnímu zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou   třídu  stanovenou  pro  služební  místo,  na  které byl jmenován, a pro   platový stupeň, do kterého byl zařazen.

 

§ 135

 

Platové tarify

 

   (1) Platové tarify se stanoví ve dvanácti platových třídách a v každé z nich  ve dvanácti platových stupních. Platový tarif ve dvanácté platové třídě  činí  nejméně 2,4násobek platového tarifu v první platové třídě.  Platový  tarif  ve dvanáctém  platovém  stupni činí nejméně 1,5násobek   platového  tarifu  v prvním platovém stupni. Platové tarify v platových třídách  a stupních se oproti nejblíže nižšímu platovému stupni zvyšují  o shodný procentní přírůstek. Platové tarify se zaokrouhlují na desítky  korun nahoru.

 

   (2)  Výši platových tarifů pro jednotlivé platové třídy a způsob jejich určení  pro  státní  zaměstnance  stanoví  vláda nařízením. Pro platové třídy platí tyto minimální platové tarify:

 

platová třída          minimální platový tarif v Kč měsíčně

------------------------------------------------------------

  1.                                10 240

  2.                                11 140

  3.                                12 040

  4.                                13 070

  5.                                14 170

  6.                                15 390

  7.                                16 700

  8.                                18 090

  9.                                19 650

 10.                                21 320

 11.                                23 100

 12.                                25 230.

 

§ 136

 

Platová třída

 

   (1)  Pro  služební  místo státního zaměstnance se stanoví platová třída   podle  nejnáročnější  činnosti,  jejíž  výkon  se  na  služebním  místě   vyžaduje.  Pro  služební  místo  představeného se stanoví platová třída   podle  nejnáročnější  činnosti  v  působnosti příslušného organizačního   útvaru  služebního  úřadu.  Pro  služební místo představeného, který je  státním  tajemníkem  nebo vedoucím služebního úřadu, se stanoví platová   třída  podle nejnáročnější činnosti v působnosti příslušného služebního  úřadu.

 

   (2)  V  souladu s charakteristikami platových tříd, uvedenými v příloze  č. 1 k tomuto  zákonu,  stanoví  vláda  nařízením  katalog správních  činností,  zařazených podle jejich  složitosti,  odpovědnosti  a  namáhavosti do jednotlivých platových tříd (dále jen "katalog správních   činností").

 

   (3)  Při  změně  systemizace (§  15)  navrhuje platovou třídu pro nové  služební   místo  státního  zaměstnance  nebo nové  služební  místo  představeného  generální  ředitelství  v dohodě s Ministerstvem práce a  sociálních věcí, pokud činnosti požadované na nových služebních místech  nejsou v katalogu správních činností uvedeny.

 

§ 137

 

Platový stupeň

 

   (1)  Státní  zaměstnanec  se  zařadí  do příslušného platového stupně v  závislosti na získaných odborných zkušenostech, době péče o dítě a době  výkonu  vojenské  základní  (náhradní) služby nebo civilní služby (dále  jen "započitatelná praxe").

 

   (2)  Způsob,  rozsah  a podmínky pro určení započitatelné praxe stanoví vláda nařízením.

 

§ 138

 

Příplatek za službu

 

   (1)  K  ocenění  podmínek výkonu služby, věrnosti České republice, její  reprezentaci,  rizik  a  neuropsychické  zátěže  vyplývajících z hájení  jejích  zájmů  přísluší  státním  zaměstnancům  příplatek  za službu ve  nejméně  ve  výši  25 % jejich platového tarifu. Příplatek za službu se  zaokrouhluje na desítky korun nahoru.

 

   (2) Výši příplatku za službu podle odstavce 1 stanoví vláda nařízením.

 

§ 139

 

Příplatek za vedení

 

   (1)  Představeným přísluší vedle platového tarifu a příplatku za službu   příplatek  za  vedení  poskytovaný  ve  stanovených měsíčních částkách.  Rozpětí  příplatků za vedení stanoví podle působnosti správních úřadů a  stupňů řízení příloha č. 2 k tomuto zákonu.

 

   (2) Vedoucímu referátu přísluší příplatek za vedení stanovený v příloze  č. 2 k tomuto zákonu v rámci rozpětí pro zástupce vedoucího oddělení.

 

   (3)  Řediteli  sekce  přísluší po dobu výkonu služby na služebním místě  státního  tajemníka  příplatek  za  vedení  stanovený  v příloze č. 2 k  tomuto  zákonu  v  rámci  rozpětí  pro státního tajemníka; příplatek za  vedení  stanovený  v příloze č. 2 k tomuto zákonu pro ředitele sekce mu   po tuto dobu nepřísluší.

 

   (4)  Služební  předpis  vydaný  generálním  ředitelem  nebo  nadřízeným  služebním   orgánem  může stanovit závazná  pravidla  pro  stanovení   konkrétní výše příplatků za vedení v rámci stanoveného rozpětí.

 

   (5)  Výši  příplatku  za  vedení pro služební místa představených a pro   vedoucí referátů ve služebním úřadu stanoví služební předpis.

 

§ 140

 

Příplatek za zastupování

 

   (1)  Státnímu  zaměstnanci,  který  v  plném  rozsahu  řídící  činnosti   zastupuje  představeného po dobu alespoň 20 po sobě jdoucích dnů výkonu   služby,  přísluší od prvého dne zastupování příplatek za zastupování ve výši  příplatku za vedení stanoveného pro služební místo představeného,   kterého  zastupuje. Pokud představeného zastupuje představený na nižším   stupni   řízení,  nebo  vedoucí referátu, nepřísluší  jim  po  dobu   zastupování příplatek za vedení podle § 139.

 

   (2)  Příplatek  za  zastupování představeného nepřísluší představenému, který vykonává službu na služebním místě zástupce představeného.

 

   (3)  Státnímu  zaměstnanci,  který  v  plném rozsahu zastupuje státního   zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě po dobu   alespoň  20  po sobě jdoucích dnů výkonu služby, přísluší od prvého dne   zastupování  příplatek  za  zastupování  ve  výši rozdílu mezi platovým   tarifem a příplatkem za službu, které mu příslušejí na služebním místě,  na které byl jmenován, a platovým tarifem a příplatkem za službu, které by mu příslušely na služebním místě zastupovaného státního zaměstnance.

 

§ 141

 

Plat a náhradní volno za službu přesčas

 

   Za hodinu služby přesčas (§ 83) přísluší státnímu zaměstnanci plat nebo   náhradní  volno,  jejichž  výše nebo rozsah a podmínky nároku se řídí §   127  zákoníku  práce  s  tím, že výše platu za službu přesčas se určuje   rovněž  z  poměrné  části  příplatku  za  službu, a s tím, že k veškeré   službě  přesčas je přihlédnuto v platu představeného, který je vedoucím  služebního úřadu, generálním ředitelem nebo jejich zástupcem.

 

§ 141a

 

Příplatek za službu v sobotu a v neděli

 

   (1)  Státnímu  zaměstnanci  přísluší  za  hodinu služby v sobotu nebo v  neděli příplatek ve výši stanovené v § 126 odst. 1 zákoníku práce.

 

   (2)  Při  výkonu služby v zahraničí lze státnímu zaměstnanci poskytovat  příplatek  podle  odstavce  1  místo  za službu v sobotu a v neděli, za  službu  ve dnech,  na  které  podle  místních podmínek obvykle připadá  nepřetržitý odpočinek v týdnu.

 

§ 142

 

Příplatek za službu v noční době

 

   Státnímu  zaměstnanci,  s  výjimkou  představeného  uvedeného  v § 141,  přísluší  za  hodinu  služby  v  noční  době  (§  83) příplatek ve výši  stanovené v § 125 zákoníku práce.

 

§ 143

 

Příplatek a náhradní volno za službu ve svátek

 

   (1) Státnímu zaměstnanci, který nevykonával službu proto, že svátek^67) připadl na jeho obvyklý den výkonu služby, se plat nekrátí.

 

   (2)  Za  službu  ve svátek přísluší státnímu zaměstnanci náhradní volno  nebo  příplatek,  jejichž  rozsah nebo výše a podmínky nároku se řídí § 135 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

 

§ 143a

 

Příplatek za službu ve ztíženém pracovním prostředí

 

   (1)  Státnímu  zaměstnanci,  který  koná  službu  ve ztíženém pracovním  prostředí,  přísluší  příplatek  ve  výši  a za podmínek stanovených na   základě zákoníku práce^68).

 

   (2)  Služební  předpis vydaný generálním ředitelem stanoví pravidla pro  konkrétní výši příplatku podle odstavce 1.

 

   (3)  Výši  příplatku  za  službu  ve  ztíženém  pracovním prostředí pro   služební místa ve služebním úřadě stanoví služební předpis.

 

§ 144

 

Zvláštní příplatek

 

   (1)   Státnímu   zaměstnanci,  který   vykonává  službu  spojenou  s   neuropsychickou  zátěží,  rizikem  ohrožení života a zdraví a obtížnými   režimy  služby  nebo  jinými  závažnými riziky při ochraně zájmů státu,   přísluší  zvláštní příplatek za podmínek a ve výši, které stanoví vláda   nařízením.

 

   (2)  Služební  předpis vydaný generálním ředitelem stanoví pravidla pro  konkrétní výši zvláštního příplatku podle odstavce 1.

 

   (3)  Výši  zvláštního  příplatku  pro služební místa ve služebním úřadě  stanoví služební předpis.

 

§ 144a

 

Příplatek za diplomatickou nebo konzulární hodnost

 

   (1)  Vláda  stanoví  nařízením  výši příplatků za přiznané diplomatické  nebo konzulární hodnosti.

 

   (2)  Státnímu  zaměstnanci, kterému přísluší příplatek za diplomatickou  nebo  konzulární  hodnost,  nenáleží  plat  za  službu přesčas (§ 141),   příplatek za službu v sobotu a v neděli (§ 141a), příplatek za službu v  noční dob  (§  142),  příplatek za službu ve svátek (§ 143 odst. 2) a  odměna za pracovní pohotovost (§ 133 odst. 3).

 

 

 

§ 145

 

Příplatek za výchovu čekatele

 

   Státnímu  zaměstnanci,  který  je  určen jako školitel čekatele (§ 21),  přísluší  po dobu přípravy čekatele na službu příplatek ve výši, kterou   stanoví vláda nařízením.

 

§ 146

 

zrušen

 

§ 147

 

Osobní příplatek

 

   (1)  Osobní  příplatek  je nenárokovou složkou platu, kterou lze ocenit  mimořádně  kvalitní  výkon  služby nebo kvalitní plnění většího rozsahu   služebních úkolů, než plní jiní státní zaměstnanci.

 

   (2)  Osobní  příplatek  lze  určit  až do výše, 50 % platového tarifu  nejvyššího  platového  stupně  v  platové  třídě stanovené pro služební   místo, na které byl státní zaměstnanec jmenován.

 

   (3)  Státnímu  zaměstnanci,  který  je vynikajícím, všeobecně uznávaným   odborníkem  a  vykonává  službu  na  služebním  místě,  pro  které byla   stanovena  šestá  až dvanáctá platová třída, lze určit osobní příplatek   až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové  třídě stanovené pro služební místo, na které byl jmenován.

 

§ 148

 

Odměna

 

   Odměna je jednorázovou nenárokovou složkou platu, kterou lze ocenit

 

   a) splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu,

 

   b)   dobrovolné  převzetí  splnění  naléhavých  služebních  úkolů  za  nepřítomného státního zaměstnance, pokud nevznikl nárok na příplatek za  zastupování.

 

§ 149

 

Splatnost platu

 

   (1)  Plat je splatný pozadu za měsíční období, nestanoví-li tento zákon   jinak,  a to ve výplatním termínu, který stanoví služební předpis podle   zásad  stanovených  služebním  předpisem  vydaným generálním ředitelem,  nejpozději  však  do  konce  kalendářního  měsíce  následujícího  po   kalendářním měsíci, ve kterém vznikl státnímu zaměstnanci nárok na plat  nebo  na  některou  jeho složku. Připadne-li výplatní termín na sobotu,  neděli  nebo  svátek,  je  plat  splatný  v  poslední den výkonu služby   předcházející výplatnímu termínu.

 

   (2)   Plat  splatný  během  dovolené  vyplatí  služební  úřad  státnímu   zaměstnanci před nastoupením dovolené, pokud se se státním zaměstnancem   nedohodl jinak. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu platů, poskytne  služební  úřad  státnímu  zaměstnanci přiměřenou část platu a zbývající   část mu vyplatí v nejbližším výplatním termínu následujícím po skončení   dovolené.

 

   (3)  V  den  skončení  služebního poměru vyplatí služební úřad státnímu  zaměstnanci  na  jeho  žádost  plat, na který mu vznikl nárok, jinak mu  vyplatí  přiměřenou část platu a zbývající část mu vyplatí v nejbližším  výplatním termínu následujícím po skončení služebního poměru.

 

§ 150

 

Výplata platu

 

   (1)  Plat  se  vyplácí  státnímu zaměstnanci v zákonných penězích^69) a   zaokrouhluje se na celé koruny nahoru.

 

   (2)  Plat se vyplácí v době výkonu služby na místě stanoveném služebním   předpisem.  Nemůže-li se státní zaměstnanec z vážných důvodů dostavit k  výplatě  platu,  zašle  mu  služební  úřad  plat  ve výplatním termínu,  popřípadě  v  nejbližší  den  výkonu služby na svůj náklad a nebezpečí,   pokud se se státním zaměstnancem nedohodl jinak.

 

   (3)   Při  výplatě  platu  je  služební  úřad  povinen  vydat  státnímu  zaměstnanci  doklad  obsahující údaje o jednotlivých složkách platu a o  provedených  srážkách.  Na žádost státního zaměstnance mu služební úřad  předloží  k nahlédnutí podklady, na jejichž základě byl plat zúčtován k  výplatě.

 

   (4)  Státní  zaměstnanec  může  k  přijetí  platu písemně zmocnit jinou  osobu.  Manželu  nebo  partnerovi^28)  lze plat vyplatit jen na základě   písemného zmocnění. Bez písemného zmocnění lze vyplatit plat jiné osobě  než  státnímu  zaměstnanci,  jen  pokud  to  stanoví  zvláštní  právní   předpis.^70)

 

   (5) Na žádost státního zaměstnance je služební úřad povinen při výplatě  platu,  popřípadě  jiných  peněžitých  plnění  ve  prospěch  státního  zaměstnance poukázat částku určenou státním zaměstnancem na svůj náklad  a  nebezpečí  na  jeden  účet  státního  zaměstnance  u  banky  nebo   spořitelního  či úvěrního družstva^59) nejpozději ve výplatním termínu,  pokud se státním zaměstnancem nesjedná písemně jiný termín.

 

   (6) Státnímu zaměstnanci se služebním působištěm v zahraničí lze s jeho  souhlasem  poskytovat  plat  nebo  jeho  část v dohodnuté cizí měně, ke  které  je  Českou  národní  bankou  vyhlašován  kurz.  Odstavec  1  o  zaokrouhlování se použije přiměřeně.

 

   (7)  Pro  přepočet  platu  nebo jeho části na cizí měnu se použije kurz   vyhlášený  Českou  národní bankou platný v den, ve kterém služební úřad   nakupuje cizí měnu pro účel výplaty platu.

 

§ 151

 

Srážky z platu

 

   Srážky z platu se řídí § 145 až 150 zákoníku práce.

 

Díl 2

 

Společná ustanovení o platu státních zaměstnanců

 

§ 152

 

   Služební  úřad  je  povinen  poskytovat  státním zaměstnancům a státním  zaměstnankyním  za  výkon  služby  stejné  nebo srovnatelné složitosti,  odpovědnosti   a  namáhavosti,  která  se  koná  ve  stejných  nebo  srovnatelných podmínkách výkonu služby, při stejných nebo srovnatelných   schopnostech   a  způsobilosti  k  výkonu  služby  a  při  stejné  nebo   srovnatelné výkonnosti stejný plat.

 

§ 153

 

   Služební  úřad  je  povinen  umožnit  státnímu  zaměstnanci nahlížet do   právních předpisů, které upravují poskytování platu.

 

§ 154

 

   (1)  O  zařazení  státního  zaměstnance  do  platového  stupně a o výši   platového  tarifu,  příplatku za službu, příplatku za vedení, příplatku   za  službu  ve  ztíženém  pracovním  prostředí,  zvláštního příplatku a   příplatku  za  výchovu čekatele a o změnách uvedených složek platu vydá  služební orgán rozhodnutí, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

 

   (2)  Služební  orgán  rozhodne  též  o  poskytnutí  a výši příplatku za   zastupování,  popřípadě  odměn,  o  přiznání a výši osobního příplatku,   jejím  zvýšení,  snížení  nebo o odejmutí osobního příplatku, není-li v   tomto zákoně stanoveno jinak.

 

§ 155

 

   Ustanovení  § 149  až 151  platí  i pro náhradu platu a pro odměnu za  služební pohotovost.

 

 

 

§ 156

 

zrušen

 

§ 157

 

   Plat  a  jeho  složky  stanovené  za  hodinu  služby  přísluší státnímu   zaměstnanci  i za zlomky hodin výkonu služby v období, za které se plat  poskytuje.

 

§ 158

 

   (1)  Při poskytování platu představenému na služebním místě generálního   ředitele,  zástupce  generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce  státního tajemníka nebo vedoucího služebního úřadu, postupuje příslušný   personální  útvar obdobně podle § 134, § 136 odst. 1, § 137, 138, § 139   odst.  5, § 143 a 157. Výši platového tarifu, výši příplatku za vedení   poskytnutí  odměny  a  její  výši a přiznání a výši osobního příplatku,   její zvýšení, snížení nebo odejmutí osobního příplatku představenému na   služebním  místě  generálního  ředitele, zástupce generálního ředitele,   státního  tajemníka,  zástupce státního tajemníka, vedoucího služebního   úřadu  v  ústředních  správních  úřadech  a vedoucího služebního úřadu,   který   nemá   nadřízený  služební  orgán,  určí  orgán,  který  tohoto   představeného  na  služební  místo jmenoval (§ 53 odst. 2, odst. 4 věta  první  a odst. 5 věta první a třetí), na návrh příslušného personálního   útvaru.  U  vedoucích  ostatních  služebních úřadů rozhodne o platových   věcech uvedených ve větě druhé nadřízený služební orgán.

 

   (2)  Spory  ve  věcech  podle  odstavce  1  věty  druhé  projednávají a  rozhodují soudy v občanském soudním řízení.^45)

 

HLAVA II

 

ODMĚŇOVÁNÍ ČEKATELŮ

 

Díl 1

 

Plat

 

§ 159

 

   (1) Čekateli (§ 21 odst. 3) přísluší po dobu přípravy na službu plat za  vykonanou práci, nestanoví-li tento zákon jinak.

 

   (2)  Platem  čekatele  je  peněžité  plnění  poskytované  ve  výši a za  podmínek stanovených tímto zákonem jako

 

   a) platový tarif,

 

   b) plat za práci přesčas,

 

   c) příplatek za práci v sobotu a v neděli,

 

   d) příplatek za práci v noční době,

 

   e) příplatek za práci ve svátek,

 

   f) příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí,

 

   g) zvláštní příplatek.

 

§ 160

 

Platový tarif

 

   Čekateli  přísluší  nejnižší  platový  tarif  v  nejnižší platové třídě  stanovené  pro  služební  místo  v  oboru  služby, pro který se čekatel   připravuje,   a  pro  které  splňuje  státnímu  zaměstnanci  předepsané   vzdělání.

 

§ 161

 

Plat a náhradní volno za práci přesčas

 

   Za hodinu práce přesčas^73) přísluší čekateli plat nebo náhradní volno, jejichž  výše  nebo  rozsah  a  podmínky  nároku se řídí § 127 zákoníku   práce.

 

§ 161a

 

Příplatek za práci v sobotu a v neděli

 

   Čekateli  přísluší  za hodinu práce v sobotu nebo v neděli příplatek ve   výši  stanovené  v  §  126 odst. 1 zákoníku práce. U čekatele, který se  připravuje  na  službu  v  zahraničí, lze použít § 126 odst. 2 zákoníku   práce.

 

§ 162

 

Příplatek za noční práci

 

   Čekateli přísluší za hodinu noční práce^74) příplatek ve výši stanovené  v § 125 zákoníku práce.

 

§ 163

 

Příplatek a náhradní volno za práci ve svátek

 

   (1)  Čekateli,  který  nepracoval  proto, že svátek^67) připadl na jeho  obvyklý pracovní den, se plat nekrátí.

 

   (2) Za práci ve svátek přísluší čekateli náhradní volno nebo příplatek,  jejichž  rozsah  nebo  výše a podmínky nároku se řídí § 135 odst. 2 a 3   zákoníku práce.

 

§ 164

 

Příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí

 

   Čekateli,  který  koná  práci ve ztíženém pracovním prostředí, přísluší  příplatek  ve  výši  a  za  podmínek  stanovených  v  §  143a odst. 1 a   služebním  předpisem  vydaným generálním ředitelem podle § 143a odst. 2   pro státní zaměstnance.

 

§ 165

 

Zvláštní příplatek

 

   Čekateli, který koná práci spojenou s rizikem ohrožení života a zdraví,   obtížnými  pracovními  režimy  nebo jinými závažnými riziky při ochraně   zájmů  státu,  přísluší zvláštní příplatek ve výši a za podmínek, které  stanoví vláda  nařízením  a  generální  ředitel  ve služebním předpise  vydaném podle § 144 odst. 2 pro státní zaměstnance.

 

§ 165a

 

Odměna za pracovní pohotovost

 

   Za  hodinu  pracovní  pohotovosti^75)  přísluší čekateli odměna ve výši  stanovené v § 140 zákoníku práce.

 

Díl 2

 

Společná ustanovení o platu čekatelů

 

§ 166

 

   Ustanovení  §  149,  §  150  odst. 1 až 5, § 151, 155 a 157 platí i pro   čekatele. Ustanovení  §  152, pokud jde o poskytování stejného platu v   době přípravy na službu, se použije i na čekatele.

 

§ 167

 

   Služební úřad je povinen umožnit čekateli nahlížet do právních předpisů   a služebních předpisů, které upravují poskytování jeho platu.

 

§ 168

 

   Služební  úřad  je  povinen  v  den nástupu do práce písemně informovat   čekatele  o  jeho platu formou platového výměru. Platový výměr obsahuje   informaci  o  platové  třídě,  do  které  je  čekatel  zařazen,  o výši   platového  tarifu,  popřípadě  příplatku za práci ve ztíženém pracovním   prostředí  i  zvláštního příplatku. O změnách ve výši platového tarifu,   popřípadě   příplatku  za  práci  ve  ztíženém  pracovním  prostředí  a   zvláštního  příplatku,  a  jejich důvodech, informuje nejpozději v den,   kdy  změna  nabývá  účinnosti,  služební  úřad  čekatele  formou  změny   platového výměru.

 

HLAVA III

 

ODMĚŇOVÁNÍ  OSTATNÍCH  ZAMĚSTNANCŮ  VE  SPRÁVNÍCH ÚŘADECH A ORGANIZAČNÍ

VĚCI VZTAHUJÍCÍ SE K ZAMĚSTNÁVÁNÍ TĚCHTO ZAMĚSTNANCŮ

 

Díl 1

 

Plat

 

§ 169

 

   Odměňování  zaměstnanců  v  pracovním poměru, kteří vykonávají práci ve  správním  úřadu,  se  řídí  zákoníkem  práce,  nestanoví-li tento zákon  jinak.

 

§ 170

 

zrušen

 

§ 171

 

zrušen

 

§ 172

 

Platová třída

 

   Splnění  kvalifikačních předpokladů pro zařazení do platové třídy podle   §  123  odst. 2 zákoníku práce stanovených v nařízení vlády podle § 123   odst.  6  písm.  c)  zákoníku  práce  nemusí  správní  úřad požadovat u   zaměstnanců  uvedených  v  §  2  odst. 3 písm. a) až d), pokud tak člen   vlády  nebo  vedoucí  Úřadu  vlády,  pro kterého vykonávají práci, nebo   kterého zastupují, určí.

 

§ 173

 

Způsob určování platového tarifu

 

   Zaměstnanci uvedenému v § 2 odst. 3 písm. a) až d) určuje platový tarif  v příslušné platové třídě stanovený podle § 123 odst. 5 a odst. 6 písm. e)  zákoníku  práce  podle  vlastního uvážení fyzická osoba, pro kterou   vykonává práci, nebo kterou zastupuje.

 

§ 174

 

Příplatek za vedení

 

   (1) Vedoucímu zaměstnanci^76) přísluší vedle platového tarifu příplatek   za vedení poskytovaný ve stanovených měsíčních částkách v rámci rozpětí   příplatků  za  vedení stanovených v příloze č. 2 k tomuto zákonu s tím,  že představeným se rozumí vedoucí zaměstnanec na shodném stupni řízení.

 

   (2) Zaměstnanci, který je podle organizačního řádu oprávněn v nejnižším   organizačním  útvaru  správního  úřadu organizovat, řídit a kontrolovat   práci  jiných  zaměstnanců,  kteří se podílejí na plnění obdobných nebo   podobných  pracovních  úkolů,  a  dávat jim k tomu účelu závazné pokyny  (dále  jen  "vedoucí  pracovní  skupiny"), přísluší příplatek za vedení   stanovený  v  příloze č. 2 k tomuto zákonu v rámci rozpětí pro zástupce  vedoucího oddělení.

 

   (3)  Výši příplatku za vedení stanoví správní úřad ve vnitřním platovém  předpisu.

 

   (4)  Náměstkovi  člena  vlády  určí člen vlády jako svému zástupci výši   příplatku za vedení v rámci rozpětí stanoveného v příloze č. 2 k tomuto  zákonu  pro státního tajemníka; obdobně postupuje vedoucí Úřadu vlády u  svého zástupce.

 

 

 

§ 175

 

Příplatek za zastupování

 

   (1)  Zaměstnanci,  který  v  plném  rozsahu  řídící  činnosti zastupuje   vedoucího  zaměstnance  po  dobu alespoň 20 po sobě jdoucích pracovních   dnů,  přísluší  od  prvního dne zastupování příplatek za zastupování ve  výši  příplatku za vedení stanoveného ve vnitřním platovém předpisu pro   zastupovaného   vedoucího   zaměstnance.  Pokud  vedoucího  zaměstnance   zastupuje  vedoucí  zaměstnanec  na  nižším  stupni řízení nebo vedoucí   pracovní  skupiny,  nepřísluší  jim  po  dobu  zastupování příplatek za  vedení podle § 174.

 

   (2) Příplatek za zastupování vedoucích zaměstnanců nepřísluší zástupcům  vedoucích zaměstnanců.

 

§ 176

 

zrušen

 

§ 177

 

zrušen

 

§ 178

 

zrušen

 

§ 179

 

zrušen

 

§ 180

 

zrušen

 

§ 181

 

Osobní příplatek

 

   Zaměstnanci  uvedenému  v § 2 odst. 3 písm. a) až d) přiznává, zvyšuje,  snižuje  nebo  odnímá  osobní  příplatek  člen vlády nebo vedoucí Úřadu  vlády,  pro  kterého  vykonává práci, nebo kterého zastupuje. Maximální  výše  osobního  příplatku  stanovená podle § 131 zákoníku práce platí i   zde

 

§ 182

 

zrušen

 

§ 183

 

zrušen

 

Díl 2

 

Společná  ustanovení o platu ostatních zaměstnanců ve správních úřadech

a organizační věci vztahující se k zaměstnávání těchto zaměstnanců

 

§ 184

 

   Ustanovení § 149 až 151, § 155 a 157 platí i pro zaměstnance.

 

§ 185

 

zrušen

 

§ 186

 

zrušen

 

§ 187

 

zrušen

 

 

§ 188

 

zrušen

 

§ 189

 

zrušen

 

§ 190

 

   (1)  Pro stanovení počtu míst zaměstnanců a objemu prostředků na jejich  platy platí § 14 až 16 obdobně s tím, že počet míst zaměstnanců, kterým   je  platový  tarif  určován  podle  §  173, a objem prostředků na platy  těchto zaměstnanců navrhuje fyzická osoba, pro kterou vykonávají práci,  nebo kterou zastupují.

 

   (2)  Náměstek člena vlády je zástupcem člena vlády, s výjimkou osobních   práv  nebo  povinností  člena  vlády. Místo náměstka člena vlády není v  organizačním  uspořádání  správního  úřadu  stupněm řízení. Ve správním   úřadu  mohou  být  s ohledem na jeho působnost nejvýše 2 místa náměstků   člena vlády a nejvýše 1 místo zástupce vedoucího Úřadu vlády.

 

§ 191

 

   Pokud  tento  zákon  nestanoví  jinak,  řídí  se  pracovněprávní vztahy  ostatních zaměstnanců ve správních úřadech zákoníkem práce.

 

ČÁST JEDENÁCTÁ

 

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

 

HLAVA I

 

ZPŮSOBILOST  FYZICKÉ  OSOBY K PRÁVŮM A POVINNOSTEM A K PRÁVNÍM ÚKONŮM A

ZASTOUPENÍ

 

§ 192

 

   (1) Způsobilost fyzické osoby k právům a povinnostem a k právním úkonům  a zastoupení podle tohoto zákona se řídí § 6 odst. 1 zákoníku práce a §  10, 22, 23, 31, 32, 33, 33a a 33b občanského zákoníku.

 

   (2)   Státní   zaměstnanec  se  může   dát  zastoupit  jiným  státním   zaměstnancem, advokátem nebo jinou fyzickou osobou způsobilou k právním  úkonům;  služební   úřad  se  může  dát  zastoupit  pověřeným  státním  zaměstnancem nebo advokátem.

 

HLAVA II

 

OSOBNÍ SPIS, SLUŽEBNÍ PRŮKAZ, SLUŽEBNÍ HODNOCENÍ STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE A

ŽÁDOST NEBO STÍŽNOST STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE

 

Díl 1

 

Osobní spis

 

§ 193

 

   (1)  O služebním poměru státního zaměstnance vede služební orgán osobní  spis,  který smí obsahovat jen písemnosti nezbytné pro služební poměr a   hodnocení státního zaměstnance.

 

   (2)  Do  osobního spisu mohou nahlížet představení, kteří jsou státnímu   zaměstnanci  nadřízeni. Právo nahlížet do osobního spisu, jakož i právo  na zapůjčení osobního spisu má generální ředitelství, úřad práce, soud,   státní  zástupce,  příslušný  orgán  Policie  České  republiky, Národní   bezpečnostní úřad a zpravodajské služby.

 

   (3)  Státní  zaměstnanec  a  státní  zaměstnanec,  jehož služební poměr  skončil  má právo  nahlížet  do  svého osobního spisu, činit si z něj   výpisy  a  na  náklady  služebního  úřadu  z  něho požadovat stejnopisy   listin.

 

 

 

 

Díl 2

 

Služební průkaz

 

§ 194

 

(1)    Služební  úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, vystaví  státnímu  zaměstnanci  služební  průkaz.  Služební průkaz osvědčuje, že  jeho  držitel  je  státním  zaměstnancem  podle tohoto zákona. Služební

 

   a) fotografii státního zaměstnance,

 

   b) jméno, příjmení a akademický titul,

 

   c) evidenční číslo státního zaměstnance,

 

   d)  označení  služebního  úřadu,  v  němž  státní  zaměstnanec vykonává  službu,

 

   e) číslo služebního průkazu,

 

   f) datum vystavení a datum platnosti služebního průkazu.

 

   (2) Vydáním služebního průkazu podle odstavce 1 nejsou dotčeny zvláštní  právní předpisy.^80)

 

   (3)  Vzor  a rozměry služebního průkazu stanoví služební předpis vydaný  generálním ředitelem.

 

Díl 3

 

Služební hodnocení státního zaměstnance

 

§ 195

 

   (1) Státní zaměstnanec podléhá služebnímu hodnocení. Služební hodnocení  se  provádí v průběhu každého kalendářního čtvrtletí, v němž uplyne rok   výkonu služby státního zaměstnance.

 

   (2) Služební hodnocení státního zaměstnance zahrnuje hodnocení

 

   a)   zachovávání  věrnosti  státu  a  nezneužívání  postavení  státního  zaměstnance,

 

   b)   řádného   výkonu   služby   z  hlediska  správnosti,  rychlosti  a  samostatnosti,

 

   c) dodržování služební kázně,

 

   d) výsledků vzdělávání.

 

   (3)  Služební  hodnocení  musí  obsahovat závěr o tom, zda služba byla,  nebo  nebyla v hodnoceném období vykonávána řádně, popřípadě zda státní   zaměstnanec  dosahoval mimořádné výsledky ve službě. Služební hodnocení   obsahuje rovněž úkoly pro další osobní rozvoj státního zaměstnance.

 

   (4)  Státní  zaměstnanec musí být se služebním hodnocením seznámen a na  jeho žádost mu musí být vydán jeho stejnopis.

 

§ 196

 

   (1)  Služební  hodnocení  státního zaměstnance provádí služební orgánv   součinnosti  s  bezprostředně  nadřízeným  představeným,  není-li  dále   stanoveno jinak.

 

   (2)   Návrh  služebního  hodnocení  vypracuje  bezprostředně  nadřízený   představený státního zaměstnance.

 

   (3)  Služební  hodnocení vedoucího služebního úřadu, který je ústředním   správním  úřadem,  a  vedoucího  služebního úřadu, který nemá nadřízený  služební  orgán,  provádí generální ředitel; návrh služebního hodnocení   se  nevypracuje.  Služební  hodnocení  vedoucího podřízeného služebního   úřadu  provádí  nadřízený služební orgán; návrh služebního hodnocení se   nevypracuje.

 

   (4) Služební hodnocení státního tajemníka a zástupce státního tajemníka  provádí  generální   ředitel  spolu  se členem  vlády,  který  toto   ministerstvo  řídí,  a  v  Úřadu  vlády  s  vedoucím Úřadu vlády. Návrh  služebního  hodnocení  státního tajemníka a zástupce státního tajemníka  se nevypracuje.

 

   (5)  Služební  hodnocení  státních zaměstnanců podřízených personálnímu   řediteli  (generálnímu  řediteli) provádí personální ředitel (generální   ředitel).

 

   (6)  Služební hodnocení personálního ředitele provádí generální ředitel   spolu se státním tajemníkem. Návrh služebního hodnocení se nevypracuje.

 

   (7)  Služební  hodnocení  generálního  ředitele  a zástupce generálního   ředitele se neprovádí.

 

Díl 4

 

Žádost nebo stížnost státního zaměstnance

 

§ 197

 

   (1)  Státní  zaměstnanec může podat ve věcech výkonu služby a ve věcech  služebních vztahů podle tohoto zákona žádost nebo stížnost; žádost nebo   stížnost státního zaměstnance se podává písemně.

 

   (2)  Žádost  nebo  stížnost  státního zaměstnance vyřizuje podle jejího  obsahu  představený,  který  je  státnímu  zaměstnanci  nadřízen,  nebo   služební orgán, není-li dále stanoveno jinak.

 

   (3)  Stížnost  státního  zaměstnance  nesmí  vyřizovat představený nebo   služební  orgán,  vůči  kterému stížnost směřuje; vyřizuje ji nadřízený   představený nebo nadřízený služební orgán představeného nebo služebního   orgánu, vůči kterému směřuje.

 

   (4)  Žádost  nebo  stížnost  státního  zaměstnance,  který je služebním  orgánem,  vyřizuje   nadřízený  služební  orgán,  popřípadě  generální   ředitel.

 

   (5)  Žádost  nebo  stížnost  státního  zaměstnance, který je generálním   ředitelem nebo zástupcem generálního ředitele, vyřizuje předseda vlády.

 

   (6) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance musí být vyřízena nejdéle   do 20 kalendářních dnů od jejího doručení.

 

   (7)  Jestliže státní zaměstnanec stížnost opakuje, je nutné přezkoumat,  zda  původní  stížnost  byla  správně  vyřízena,  a o výsledku státního  zaměstnance  vyrozumět.  Neobsahují-li  další  stížnosti  státního  zaměstnance v téže věci nové skutečnosti, není nutno je vyřizovat.

 

   (8)  Státní zaměstnanec je oprávněn požádat o součinnost při vyřizování   své  stížnosti  odborovou organizaci působící ve služebním úřadu, vyšší   odborový  orgán,  radu  státních  zaměstnanců a ve věcech týkajících se   bezpečnosti  a  ochrany  zdraví  při  výkonu  služby  zástupce státních   zaměstnanců   pro  bezpečnost  a  ochranu  zdraví  při  výkonu  služby.   Organizace  a  orgány  uvedené  ve  větě  první  jsou  povinny státnímu   zaměstnanci součinnost poskytnout.

 

HLAVA III

 

ŘÍZENÍ VE VĚCECH SLUŽEBNÍHO POMĚRU

 

Díl 1

 

Řízení v prvním stupni

 

Oddíl 1

 

Úvodní ustanovení

 

§ 198

 

   (1) Řízení podle této hlavy se vztahuje na věci služebního poměru podle  tohoto zákona, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.

 

   (2) Řízení podle této hlavy se nevztahuje na věci týkající se

 

   a) vyslání na služební cestu,

 

   b) zastupování,

 

   c)   jmenování   na  služební  místo  generálního  ředitele,  zástupce  generálního  ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka,  personálního  ředitele,  zástupce  personálního  ředitele, a odvolání z   tohoto  místa  a jmenování na služební místo vedoucích služebních úřadů   podle § 53 odst. 5 věty první, a odvolání z tohoto místa,

 

   d) zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost,

 

   e) důstojnosti státního zaměstnance a jeho vážnosti ve služebním poměru  (§ 80 odst. 6),^45)

 

   f) nařízení pohotovosti ve službě,

 

   g) určení nástupu dovolené a služebního volna,

 

   h) služebního hodnocení státního zaměstnance,

 

   i) určení platových nároků představeného na služebním místě generálního   ředitele,  zástupce  generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce   státního  tajemníka,  vedoucího služebního úřadu v ústředních správních   úřadech  a  vedoucího  služebního  úřadu, který nemá nadřízený služební   orgán (§ 158 odst. 1 věta druhá),^45)

 

   j)  žádosti nebo stížnosti státního zaměstnance; to neplatí, vyplývá-li  z jejího obsahu, že se jedná o podání.

 

Oddíl 2

 

Účastníci řízení a orgán, který rozhoduje

 

§ 199

 

   (1) Účastníky řízení jsou

 

   a)  státní  zaměstnanec  a  státní  zaměstnanec,  jehož  služební poměr  skončil,

 

   b) pozůstalý po státním zaměstnanci,

 

   c) služební úřad.

 

   (2) Za služební úřad v řízení jedná

 

   a)  ve věcech kárné odpovědnosti příslušný služební orgán; to neplatí v  případech, kdy podal  návrh na zahájení kárného  řízení  státní zaměstnanec proti sobě samému,

 

   b)  v  ostatních  věcech  bezprostředně  nadřízený představený státního  zaměstnance,  popřípadě představený, o němž to stanoví služební předpis  (dále jen "oprávněný představený").

 

§ 200

 

   V  řízení  ve věcech kárné odpovědnosti rozhoduje v prvním stupni kárná  komise prvního  stupně. V řízení v ostatních věcech rozhoduje v prvním  stupni příslušný služební orgán; jde-li o věci týkající se personálního   ředitele  a  zástupce  personálního  ředitele,  a ve věcech příspěvku k  důchodu  rozhoduje  zástupce generálního ředitele. Kárná komise prvního  stupně, příslušný  služební orgán a zástupce generálního ředitele jsou  rozhodující orgány.

 

Oddíl 3

 

Základní ustanovení

 

§ 201

 

   Řízení podle tohoto zákona je neveřejné a probíhá zpravidla jako řízení ústní.

 

 

§ 202

 

   (1)  Uplatnění  námitky  podjatosti  vůči  některému členu kárné komise   oznámí  účastník  řízení neprodleně služebnímu orgánu, u něhož je kárná   komise  zřízena.  Námitka  podle  věty  první  musí být podána písemně.  Služební  orgán  námitku podjatosti přezkoumá. Je-li námitka podjatosti  důvodná,  vyloučí  služební  orgán  rozhodnutím  člena  kárné  komise z   jednání  a zároveň rozhodne, který státní zaměstnanec vyloučeného člena   nahradí; jinak námitku zamítne.

 

   (2)  Uplatnění  námitky  podjatosti  vůči příslušnému služebnímu orgánu   oznámí  účastník  řízení  neprodleně  tomuto orgánu. Námitka podle věty  první  musí  být  podána  písemně.  Příslušný  služební  orgán,  jehož   nepodjatost  je  námitkou   napadena,  námitku  předloží  nadřízenému   služebnímu  orgánu.  Nadřízený  služební  orgán  námitku  podjatosti  přezkoumá.  Je-li  námitka  důvodná,  vyloučí  nadřízený služební orgán  rozhodnutím  služební  orgán  a  zároveň  přijme  opatření  k  řádnému   provedení dalšího řízení; jinak námitku zamítne.

 

   (3)  Námitka  podjatosti  může  být  uplatněna  jen  z  důvodu poměru k  projednávané věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům.

 

   (4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 není odvolání přípustné.

 

§ 203

 

   (1)  Rozhodující  orgán  postupuje před vydáním rozhodnutí tak, aby byl   přesně  a  úplně  zjištěn  skutkový stav věci; za tím účelem je povinen  opatřit  si  potřebné  podklady  pro  rozhodnutí.  Rozhodující orgán je  oprávněn  uložit  účastníku  řízení,  aby  se k věci vyjádřil písemně a   připojil listinné důkazy, jichž se dovolává.

 

   (2)   Při  posuzování  věci  rozhodující  orgán  objasňuje  se  stejnou  pečlivostí  všechny  rozhodné okolnosti bez ohledu na to, zda svědčí ve   prospěch nebo neprospěch státního zaměstnance, jehož se řízení týká.

 

§ 204

 

Podání a postoupení

 

   (1)  Jestliže  to stanoví tento zákon, je třeba učinit podání písemně a doručit je rozhodujícímu orgánu.

 

   (2) Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být patrné, kdo  je činí, jaké věci se týká a co se navrhuje.

 

   (3) Není-li rozhodující orgán příslušný k rozhodnutí, je povinen podání  neprodleně  postoupit příslušnému rozhodujícímu orgánu a uvědomit o tom  účastníka  řízení. Je-li nebezpečí z prodlení, učiní rozhodující orgán   nezbytné úkony, zejména k odvracení hrozící škody.

 

§ 205

 

Písemný záznam

 

   (1)  O  ústních podáních a důležitých úkonech v řízení vede rozhodující  orgán písemný záznam.

 

   (2)  Z  písemného  záznamu  musí být patrné, kdo a kdy řízení prováděl,  předmět řízení, které osoby se ho účastnily, jak řízení probíhalo, jaké  návrhy  byly  podány  a  jaká opatření byla přijata; v písemném záznamu  týkajícím  se  uložení kárného opatření se uvede též výrok rozhodnutí a  výsledek hlasování (§ 74 odst. 3 a 4).

 

   (3)  Písemný  záznam  podepisuje  ten, kdo úkon provádí, a podle povahy   věci  i  osoby  na  úkonu  zúčastněné. Odepření podpisu, důvody tohoto   odepření a námitky proti obsahu písemného záznamu se v něm uvedou.

 

§ 206

 

Zahájení řízení

 

   (1)   Řízení  se  zahajuje  na  návrh  státního  zaměstnance,  státního  zaměstnance,  jehož  služební  poměr  skončil,  pozůstalého  po státním  zaměstnanci nebo oprávněného představeného (§ 199 odst. 2).

 

   (2)  Řízení  o  přiznání  příspěvku  k  důchodu  se zahajuje na základě  písemné  žádosti. Žádost  se podává  na  tiskopisu, jehož náležitosti  stanoví generální ředitel služebním předpisem.

 

   (3)  Řízení  o  změně  výše,  zastavení výplaty nebo odnětí příspěvku k   důchodu  se  zahajuje  z  podnětu  poživatele  příspěvku k důchodu nebo  služebního úřadu.

 

   (4)  Řízení  je  zahájeno dnem, kdy je podání účastníka řízení doručeno   rozhodujícímu  orgánu. Zahajuje-li se řízení na návrh navrhovatele nebo  oprávněného  představeného,  je  řízení  zahájeno dnem, kdy rozhodující   orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon.

 

   (5)  Pro  řízení  o  příspěvku  k důchodu, nabytí nároku na příspěvek k   důchodu  a  výplatu  splatných částek v případě smrti oprávněného platí  obdobně § 63 zákona o důchodovém pojištění.

 

§ 207

 

Práva a povinnosti účastníků řízení

 

   (1) Účastník řízení má právo navrhnout důkazy a jejich doplnění a klást  svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a ohledání.

 

   (2)  Účastníci  řízení  jsou  povinni  postupovat  tak, aby neztěžovali  řízení a nezpůsobili jeho průtahy.

 

   (3) Účastníci řízení mají právo nahlížet do spisu, s výjimkou písemného  záznamu o výsledku hlasování, a pořizovat si z něho výpisy.

 

   (4)  Rozhodující  orgán  je povinen učinit opatření, aby nahlédnutím do  spisu nebyly porušeny právní předpisy o utajovaných informacích.^18)

 

Zjišťování podkladů pro rozhodnutí

 

§ 208

 

   (1)  K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a   objasnit skutkový stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.

 

   (2)  Důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutkového stavu věci,  zejména  výpovědi  a  vyjádření  účastníků  řízení  a  svědků, znalecké  posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení jiných osob, listiny a ohledání.  Rozhodující  orgán je oprávněn ustanovit znalce a tlumočníka. Závisí-li   rozhodnutí   na  posouzení  skutečností,  k  nimž  je  třeba  odborných   znalostí,  ustanoví  rozhodující  orgán  znalce;  neovládá-li některý z   účastníků  řízení  nebo  svědků český jazyk, ustanoví rozhodující orgán   tlumočníka.

 

   (3)  Účastník  řízení  je  oprávněn  navrhnout na podporu svých tvrzení  důkazy.  Rozhodující orgán je oprávněn určit, které z důkazů podle věty  první  budou  provedeny.  Rozhodující  orgán  je povinen provést i jiné  důkazy,  než byly účastníkem řízení navrženy, jestliže jsou potřebné ke   zjištění skutkového stavu.

 

   (4)  Skutečnosti  tvrzené  o  tom,  že  účastník  řízení byl přímo nebo   nepřímo  diskriminován  na základě svého pohlaví, národnosti nebo rasy,   má služební úřad za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

 

   (5)  Rozhodující orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz  jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

 

   (6)  Vyskytne-li  se  v  řízení  otázka, o které již pravomocně rozhodl   příslušný  orgán, je rozhodující orgán takovým rozhodnutím vázán; jinak  si  rozhodující  orgán  může  o  takové  otázce  učinit  úsudek nebo dá   příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení.

 

   (7) Rozhodující orgán si nemůže jako o předběžné otázce učinit úsudek o   tom,  zda a kým byl spáchán trestný čin, správní delikt nebo přestupek  anebo  o  osobním  stavu  fyzické  osoby,  přísluší-li o něm rozhodovat  soudu.

 

§ 209

 

   Rozhodující orgán předvolá k ústnímu řízení osoby, jejichž osobní účast  při projednání věci je nutná.

 

§ 210

 

   (1)   Státní  zaměstnanec  je  povinen  dostavit  se  na  předvolání  k   rozhodujícímu  orgánu  a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a   nic  nezamlčovat.  Výpověď  může  svědek  odepřít  jen  tehdy, kdyby jí   způsobil nebezpečí stíhání pro trestný čin, přestupek nebo jiný správní   delikt sobě nebo osobám sobě blízkým.^27)

 

   (2)  Jako  svědek  nesmí  být  vyslechnut  ten, kdo by výpovědí porušil  právní  předpisy  o  utajovaných informacích,^18) ledaže byl povinnosti   mlčenlivosti zproštěn.

 

   (3)  Rozhodující  orgán  poučí svědka před výslechem o možnosti odepřít   výpověď,  o  jeho  povinnosti  vypovídat  pravdivě  a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.^81)

 

§ 211

 

Pořádkové opatření

 

   Tomu,  kdo  ztěžuje  postup  řízení,  zejména  tím, že se bez závažných   důvodů  nedostaví  na výzvu k rozhodujícímu orgánu, ruší přes předchozí   napomenutí  pořádek,  bezdůvodně  odmítá  svědeckou výpověď, předložení   listiny   nebo   provedení  ohledání,  může  rozhodující  orgán  uložit   rozhodnutím pořádkovou pokutu až do výše 2 000 Kč.

 

§ 212

 

Náklady řízení

 

   (1)  Náklady  řízení,  které  vznikly  služebnímu úřadu, hradí služební  úřad.  Náklady,  které  vznikly  státnímu  zaměstnanci,   státnímu  zaměstnanci,  jehož  služební  poměr  skončil,  pozůstalému  po státním  zaměstnanci,  nesou  tyto  fyzické  osoby;  nárok na náhradu nákladů od  služebního úřadu mají, jestliže byli v řízení úspěšní.

 

   (2)  Zastupoval-li  státního  zaměstnance,  státního zaměstnance, jehož   služební  poměr skončil, nebo pozůstalého po státním zaměstnanci, jemuž   vznikl  nárok  na  náhradu  nákladů  řízení,  advokát, je služební úřad   povinen zaplatit je advokátu. Výše této odměny hrazené služebním úřadem   se určí podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.^82)

 

   (3)  Služební  úřad  hradí  svědku  hotové  výdaje  a výdělek, který mu  prokazatelně ušel; právo  je  nutno  uplatnit  do  3 dnů ode dne jeho  vzniku, jinak zaniká.

 

   (4)  Náklady spojené s předložením listiny a s ohledáním, které vznikly  tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí služební úřad.

 

   (5)  Náhrada  hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům  se řídí zákonem o znalcích a tlumočnících.^40),^83)

 

§ 213

 

Rozhodnutí

 

   (1)  Rozhodující orgán je povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se   před  vydáním  rozhodnutí  mohli  vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu   jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění.

 

   (2)  Rozhodnutí  musí  být  v  souladu s právními předpisy, vycházet ze  zjištění skutkového stavu věci, obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o  odvolání. Rozhodnutí  musí  být vždy písemné; musí obsahovat též datum   jeho  vydání,  být  podepsáno   uvedením jména, příjmení a služebního  označení  rozhodujícího  orgánu  a  opatřeno otiskem razítka služebního   úřadu.

 

   (3)  Výrok rozhodnutí obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení  právního  předpisu,  podle  kterého  bylo  rozhodnuto,  a  rozhodnutí o   nákladech  řízení;  jestliže  rozhodnutí  ukládá  povinnost  k  plnění,   stanoví se pro ni lhůta.

 

   (4)  V odůvodnění rozhodnutí rozhodující orgán uvede, které skutečnosti  byly  podkladem  rozhodnutí,  jakými  úvahami  byl  veden při hodnocení  důkazů  a  při  použití  právních  předpisů,  na  základě  nichž  bylo  rozhodnuto.

 

   (5)  Chyby  v  psaní,  počtech  a  jiné  zřejmé nesprávnosti v písemném  vyhotovení  rozhodnutí rozhodující orgán opraví i bez návrhu a vyrozumí   o tom účastníky řízení.

 

   (6) Rozhodnutí, proti kterému se nelze odvolat, je v právní moci.

 

   (7)  Rozhodnutí  je  vykonatelné,  jestliže se proti němu nelze odvolat  nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek.

 

§ 214

 

Lhůta pro rozhodnutí

 

   Lze-li  rozhodnout  na  základě dokladů předložených účastníkem řízení,  musí být rozhodnuto bez odkladu. V ostatních věcech musí být rozhodnuto  ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení (§ 206); ve zvlášť složitých věcech  ve lhůtě do 60 dnů.

 

§ 215

 

Výkon rozhodnutí

 

   Nesplní-li  účastník  řízení  ve  stanovené  lhůtě dobrovolně povinnost   uloženou mu rozhodnutím, které je vykonatelné, provede výkon rozhodnutí   na návrh služebního úřadu soud podle zvláštního právního předpisu.^84)

 

Díl 2

 

Přezkoumání rozhodnutí

 

Oddíl 1

 

Odvolací řízení

 

§ 216

 

   (1)  Proti  rozhodnutí  rozhodujícího orgánu může účastník řízení podat  odvolání,  nestanoví-li  tento  zákon  jinak, nebo jestliže se účastník  řízení  odvolání  písemně  nebo  ústně do písemného záznamu nevzdal. Ve  věcech   kárné  odpovědnosti  je  třeba  odvolání  podat  ve  lhůtě  8  kalendářních  dnů a v ostatních věcech ve lhůtě 15 kalendářních dnů ode  dne doručení rozhodnutí.

 

   (2) Odvolání se podává písemně u rozhodujícího orgánu, který rozhodnutí  vydal.

 

   (3) Jestliže účastník řízení v důsledku nesprávného poučení nebo proto,   že  nebyl  poučen  vůbec,  podal  odvolání  po  uplynutí  tímto zákonem  stanovené  lhůty  nebo  u  nepříslušného  orgánu, má se za to, že podal  odvolání včas a u příslušného orgánu, jestliže tak učinil nejpozději ve   lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

 

   (4)  Odvolací  orgán  může  prominout zmeškání lhůty k podání odvolání,  jestliže k němu došlo ze závažných důvodů a účastník řízení o to požádá  ve  lhůtě 15  dnů  ode  dne, kdy  došlo  ke zmeškání, a zároveň podá   odvolání.

 

   (5) Podané odvolání nemá odkladný účinek; to neplatí ve věcech

 

   a) kárné odpovědnosti,

 

   b) náhrady škody a bezdůvodného obohacení.

 

   (6)  Rozhodující  orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání   sám  vyhovět,  jen  vyhoví-li  mu  v  plném rozsahu; neučiní-li tak, je   povinen  bez  odkladu,  nejpozději  však  ve  lhůtě  15  dnů  od podání   odvolání, předložit odvolání se spisovým materiálem odvolacímu orgánu.

 

   (7) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze dále odvolat.

 

 

 

 

 

§ 217

 

Odvolací orgán

 

   (1) Odvolacím orgánem je

 

   a) ve věcech kárné odpovědnosti kárná komise druhého stupně,

 

   b) v ostatních věcech nadřízený služební orgán.

 

   (2) O odvolání proti rozhodnutím vydaným zástupcem generálního ředitele   (§ 200 věta druhá a třetí) rozhoduje generální ředitel.

 

   (3)  Jestliže  jsou pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo   zruší,  jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí. Odvolá-li se proti   rozhodnutí o uložení kárného opatření jen státní zaměstnanec, nemůže mu   být uloženo přísnější kárné opatření.

 

   (4)  Rozhodnutí  odvolacího  orgánu,  s výjimkou odvolání týkajících se   kárné  odpovědnosti,  předchází  projednání odvolání v poradní odvolací   komisi.  Poradní  odvolací  komise  odvolacímu  orgánu  doporučí  návrh   rozhodnutí o odvolání. Odvolací orgán není doporučením poradní odvolací   komise vázán.

 

§ 218

 

Poradní odvolací komise a doporučení návrhu rozhodnutí

 

   (1)  Služební orgán, který je odvolacím orgánem [§ 217 odst. 1 písm. b)   a odst. 2], zřizuje poradní odvolací komisi.

 

   (2) Poradní odvolací komise musí mít nejméně 3 členy, má-li více členů,   musí  jich být lichý počet. Členy poradní odvolací komise mohou být jen   státní  zaměstnanci,  zpravidla  s  právnickým vysokoškolským vzděláním   magisterského  studijního  programu.  Poradní  odvolací komisi předsedá   nejvýše služebně postavený státní zaměstnanec; je-li v této komisi více   stejně  služebně  postavených  státních  zaměstnanců,  určí  se  z nich   předseda losem.

 

   (3)  Členem  poradní  odvolací  komise nesmí být oprávněný představený,   státní  zaměstnanec,  který  se podílel na přípravě rozhodnutí v prvním   stupni, a státní zaměstnanec z důvodů uvedených v § 202 odst. 3.

 

   (4)  Poradní odvolací komise je schopna se usnášet, je-li přítomen plný

   počet členů, a to většinou všech hlasů.

 

   (5)  Požádá-li  účastník  řízení,  aby byl seznámen se složením poradní

   odvolací komise, je odvolací orgán povinen mu vyhovět.

 

   (6)   Účastník   řízení  může  uplatnit  u  odvolacího  orgánu  námitku   podjatosti  vůči  členu  poradní odvolací komise z důvodů uvedených v §   202 odst. 3. Námitka podle věty první musí být podána písemně. Odvolací   orgán  námitku  podjatosti přezkoumá. Je-li námitka podjatosti důvodná,   vyloučí  odvolací  orgán  rozhodnutím  člena  poradní odvolací komise z   jednání  a zároveň rozhodne, který státní zaměstnanec vyloučeného člena   nahradí; jinak námitku zamítne.

 

   (7) Proti rozhodnutí podle odstavce 6 není odvolání přípustné.

 

   (8)  Poradní  odvolací  komise  projedná  odvolání  na  základě  celého   spisového materiálu a přezkoumá správnost napadeného rozhodnutí.

 

   (9)   Výsledkem  projednání  odvolání  v  poradní  odvolací  komisi  je   doporučení, které obsahuje

 

   a)  označení  poradní  odvolací  komise,  jména,  příjmení a akademické   tituly  státních  zaměstnanců,  kteří  jsou  členy  této komise, jejich   služební označení a evidenční čísla,

 

   b) místo a datum zasedání,

 

   c)  označení  účastníka  řízení,  jméno,  příjmení  a akademický titul;   jde-li  o státního zaměstnance, i jeho služební označení, rodné číslo a   evidenční číslo,

 

   d) označení rozhodnutí, které bylo odvoláním napadeno, nebo jeho části,

 

   e)  doporučující  výrok,  jeho odůvodnění, výsledek hlasování a podpisy   členů poradní odvolací komise.

 

Oddíl 2

 

Přezkoumání pravomocných rozhodnutí

 

§ 219

 

   (1)  Zjistí-li  se  dodatečně  závažné okolnosti, které účastník řízení   nemohl  bez  své  viny v řízení uplatnit a které odůvodňují příznivější   rozhodnutí  v  jeho prospěch, může rozhodující orgán na návrh účastníka   řízení  změnit  nebo  zrušit  pravomocné rozhodnutí. Rozhodující orgán,   který  rozhodnutí  zrušil,  rozhodne  ve  věci  samé.  Ve  věcech kárné   odpovědnosti může návrh podle věty první podat jen státní zaměstnanec.

 

   (2)  Návrh  podle  odstavce 1 může účastník řízení podat jen ve lhůtě 3   měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech odůvodňujících navrhovanou   změnu, nejpozději však ve lhůtě 3 let od nabytí právní moci rozhodnutí,   jinak toto právo zaniká.

 

   (3)  Zjistí-li  se  dodatečně,  že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s   právními  předpisy,  zruší je ve věcech kárné odpovědnosti kárná komise   druhého   stupně  a  v  ostatních  věcech  odvolací  orgán.  Takto  lze   pravomocné  rozhodnutí zrušit ve lhůtě 3 let ode dne, kdy nabylo právní   moci, jinak tato možnost zaniká.

 

HLAVA IV

 

DORUČOVÁNÍ VE VĚCECH SLUŽEBNÍHO POMĚRU

 

§ 220

 

   (1)  Písemnosti  týkající  se služebního poměru (dále jen "písemnosti")   musí být doručeny státnímu zaměstnanci do vlastních rukou.

 

   (2)  Písemnosti  doručuje  služební  úřad  státnímu zaměstnanci v místě   sídla   služebního   úřadu,  který  je  služebním  působištěm  státního   zaměstnance,  v  jeho  bydlišti  nebo kdekoli bude zastižen; není-li to   možné, lze doručit písemnost držitelem poštovní licence.

 

   (3)  Písemnosti  doručované  držitelem  poštovní licence se doručují na   poslední  známou  adresu státního zaměstnance jako doporučená zásilka s   doručenkou a poznámkou "do vlastních rukou".

 

   (4)  Nebyl-li  státní  zaměstnanec,  kterému má být písemnost doručena,   zastižen,  ačkoliv  se  v  místě  doručení  zdržuje,  doručovatel uloží   písemnost  v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo   u  orgánu  obce  a státního zaměstnance o tom vhodným způsobem uvědomí.   Písemnost  se  uloží  po  dobu 10 dnů. Počátek doby uložení musí být na   písemnosti  vyznačen.  Není-li  písemnost  v době uvedené ve větě druhé   státním  zaměstnancem  vyzvednuta,  vrátí  ji  držitel poštovní licence   odesílajícímu  služebnímu  úřadu jako nedoručitelnou. Odmítne-li státní   zaměstnanec  písemnost  převzít,  držitel  poštovní  licence na ni tuto   skutečnost vyznačí a odesílajícímu služebnímu úřadu písemnost vrátí.

 

   (5)  Povinnost  služebního  úřadu doručit písemnost je splněna, jakmile   státní  zaměstnanec  písemnost  převezme  nebo  jakmile  byla držitelem   poštovní   licence   vrácena   odesílajícímu   služebnímu   úřadu  jako   nedoručitelná  a  státní  zaměstnanec  svým  jednáním  nebo  opomenutím   doručení  písemnosti zmařil. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže   státní zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

 

   (6)  Podmínky  doručení podle odstavců 1 až 5 platí i v případě, kdy se   písemnost  doručuje  jiné  osobě  než  státnímu  zaměstnanci.  Podmínky   doručení advokátovi se řídí § 48b občanského soudního řádu.

 

 

 

§ 221

 

   (1)  Státní  zaměstnanec,  popřípadě  jiná  osoba,  doručuje písemnosti   určené  služebnímu  úřadu  zpravidla  osobním  předáním  v  místě sídla   služebního úřadu. Na žádost státního zaměstnance, popřípadě jiné osoby,   je  služební  úřad povinen doručení písemnosti podle věty první písemně   potvrdit.

 

   (2) Povinnost doručit písemnost služebnímu úřadu je splněna, jakmile ji

   služební úřad převzal.

 

HLAVA V

 

PŘEZKOUMÁNÍ PRAVOMOCNÝCH ROZHODNUTÍ VE VĚCECH SLUŽEBNÍHO POMĚRU SOUDEM

 

§ 222

 

   (1)  Žalobu  proti rozhodnutí vydanému v řízení podle tohoto zákona lze   podat soudu do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.

 

   (2)   Byla-li   podána  žaloba  podle  odstavce  1  proti  pravomocnému   rozhodnutí   ve   věcech   kárné   odpovědnosti,   náhrady  škody  nebo   bezdůvodného  obohacení,  odkládá se vykonatelnost rozhodnutí do právní   moci rozhodnutí soudu o žalobě.

 

   (3)  Jestliže  soud na návrh státního zaměstnance shledal, že přeložení   (§  39)  bylo  nezákonné,  přísluší  státnímu zaměstnanci od služebního   úřadu, z něhož byl přeložen, jeden měsíční plat.

 

HLAVA VI

 

PŘECHOD VÝKONU PRÁV A POVINNOSTÍ ZE SLUŽEBNÍHO POMĚRU

 

§ 223

 

   (1)  Stanoví-li  zvláštní  právní  předpis,  že  služební  úřad  zaniká   sloučením  nebo splynutím s jiným služebním úřadem, přechází výkon práv   a  povinností  ze  služebního  poměru  v  plném  rozsahu na přejímající   služební úřad.

 

   (2)  Stanoví-li  zvláštní  právní  předpis,  že  služební  úřad  zaniká   rozdělením,  přechází  výkon  práv a povinností ze služebního poměru na   služební úřady nově vzniklé. Tento právní předpis stanoví, který z nově   vzniklých  služebních  úřadů  přejímá  od  dosavadního služebního úřadu   výkon  práv  a  povinností  ze  služebního  poměru,  které  do dne jeho   rozdělení zanikly.

 

   (3)  Stanoví-li zvláštní právní předpis, že služební úřad se zřizuje na   určitou  dobu,  stanoví  tento  předpis  též,  na  který  služební úřad   přechází  výkon  práv  a  povinností  ze  služebního  poměru při zániku   služebního úřadu uplynutím této doby.

 

§ 224

 

   (1)  Stanoví-li  zvláštní  právní  předpis, že část služebního úřadu se   převádí do jiného služebního úřadu, přechází výkon práv a povinností ze   služebního   poměru  týkajících  se  této  části  služebního  úřadu  na   přejímající služební úřad.

 

   (2)  Práva  a povinnosti ze služebního poměru vůči státním zaměstnancům   části služebního úřadu převáděné podle odstavce 1, které do dne převodu   zanikly, vykonává dosavadní služební úřad.

 

§ 225

 

   Stanoví-li  zvláštní  právní předpis, že služební úřad se ruší, stanoví   tento  předpis, na který služební úřad přechází výkon práv a povinností   ze  služebního poměru státních zaměstnanců zrušeného služebního úřadu a   který  služební  úřad  uspokojí  nároky  státních zaměstnanců zrušeného   služebního   úřadu,   popřípadě   uplatní  nároky  vůči  těmto  státním   zaměstnancům.

 

HLAVA VII

 

OBECNÁ USTANOVENÍ

 

Díl 1

 

Právní úkony

 

§ 226

 

   (1) Právní úkony pro účely tohoto zákona se řídí § 34 až 39, § 40 odst.   3  až  5,  § 41, 41a, 42a, 43, 43a, 43b, 43c, 44, 45, 48, 49, 49a, 50a,   50b a 51 občanského zákoníku a § 19 až 29 zákoníku práce.

 

   (2)  Nebyl-li  právní  úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo   dohoda účastníků, je neplatný.

 

Díl 2

 

Zajištění práv a povinností ze služebního poměru

 

§ 227

 

   Zajištění  práv a povinností ze služebního poměru se řídí § 544 odst. 1   a  2,  §  545  až  550,  552,  151n,  151o, 151p, 152 až 180 občanského   zákoníku.

 

Díl 3

 

Zánik práv a povinností ze služebního poměru

 

§ 228

 

   Zánik  práv  a  povinností ze služebního poměru se řídí § 559 až 573, §   574 odst. 1, § 575 až 578, § 580, 581, 584 až 587 občanského zákoníku.

 

Díl 4

 

Promlčení a zánik práva

 

§ 229

 

   (1)  Promlčení se řídí § 329 odst. 2 a § 333 odst. 2 zákoníku práce a §   100  odst.  1  a 2, § 101, 103, 106 a 107 občanského zákoníku s tím, že   vrácení  neprávem  vyplacených  částek  může  služební  úřad na státním   zaměstnanci  požadovat jen tehdy, jestliže zaměstnanec věděl nebo musel   z  okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem   vyplacené,  a  to do 3 let od jejich výplaty, a dále § 109 až 112 a 122   občanského zákoníku.

 

   (2)  K  zániku  práva  proto,  že  nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno,   dochází v případech uvedených v § 25 odst. 2, § 73, § 78 odst. 1 a 2, §   117 větě druhé, § 212 odst. 3, § 219 odst. 2 a 3. K zániku práva proto,   že  nebylo  ve  stanovené  době  uplatněno,  dochází  též  v  případech   uvedených v § 267 odst. 2 zákoníku práce.

 

Díl 5

 

Výklad některých pojmů

 

§ 230

 

   Platem  státního zaměstnance se pro účely § 39 odst. 4, § 40 odst. 2, §   43  odst. 5, § 44 věty druhé, § 55 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. b), § 87   odst.  1  a 2, § 98 odst. 1 a 2 a § 222 odst. 3 rozumí součet měsíčních   částek  platového  tarifu,  příplatku  za  službu, příplatku za vedení,   příplatku  za  službu  ve  ztíženém  pracovním  prostředí,  osobního  a   zvláštního  příplatku,  na  které státnímu zaměstnanci naposledy vznikl   nárok, nebo které mu byly naposled určeny.

 

§ 231

 

   (1)  Pro  pojem  ohrožení  nemocí  z  povolání se použije § 347 odst. 1   zákoníku práce.

 

   (2)  Právními  a  ostatními  předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany   zdraví  při  výkonu  služby  a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany   zdraví  při výkonu služby se rozumějí předpisy a pokyny uvedené v § 349   odst. 1 a 2 zákoníku práce.

 

   (3)  Osamělými  se  rozumějí neprovdané, ovdovělé nebo rozvedené státní   zaměstnankyně,  svobodní,  ovdovělí nebo rozvedení státní zaměstnanci a   státní  zaměstnankyně  i  státní  zaměstnanci  osamělí z jiných vážných   důvodů, nežijí-li s druhem, popřípadě s družkou.

 

§ 232

 

   Zjišťování  a  používání  průměrného  výdělku se řídí § 352, 353, § 354   odst. 1 až 3, § 355 až 362 zákoníku práce. Plat podle § 40 odst. 2 a 3,   §  44  věty druhé, § 87 odst. 2 a § 222 odst. 3 se pro účely zjišťování   průměrného  výdělku  nezahrnuje  do  hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k   výplatě  v rozhodném období a doba, po kterou je tento plat poskytován,   se nepovažuje za odpracovanou v rozhodném období.

 

HLAVA VIII

 

POUŽITÍ PRACOVNÍHO POMĚRU

 

§ 233

 

   (1)  Služební  orgán  může  obsadit  služební  místo  fyzickou osobou v   pracovním poměru na dobu určitou podle pracovněprávních předpisů,

 

   a)  jestliže  státní zaměstnanec je vojákem na vojenském cvičení nebo v   mimořádné  službě,  nebo  vykonává-li  civilní  službu místo vojenského   cvičení,

 

   b)  čerpá-li  státní  zaměstnankyně  mateřskou dovolenou, nebo čerpá-li   státní zaměstnankyně nebo státní zaměstnanec rodičovskou dovolenou,

 

   c) jestliže je státní zaměstnanec ve vazbě,

 

   d)  jestliže  byl  státní  zaměstnanec  převeden na jiné služební místo   podle § 43 odst. 1 písm. a), nebo

 

   e) byl-li státní zaměstnanec zařazen mimo službu podle § 46 a 48.

 

   (2)  Fyzická  osoba  musí splňovat předpoklady podle § 17 odst. 1; tato   osoba může být však starší než 65 let.

 

   (3)  Zaměstnanec  v  pracovním  poměru  podle  odstavce  1  je  povinen   dodržovat   služební   předpisy  vztahující  se  k  výkonu  služby.  Se   služebními  předpisy  podle  věty  první  musí  být  zaměstnanec  řádně   seznámen.

 

   (4)  Se zaměstnancem podle odstavce 1 se sjednávají požadované činnosti   jako  druh  práce  v  pracovní  smlouvě  a přísluší mu plat podle části   desáté hlavy první, s výjimkou příplatku za službu (§ 138).

 

HLAVA IX

 

INFORMAČNÍ SYSTÉM O SLUŽBĚ A PLATECH

 

§ 234

 

   (1)   Personální   útvary  služebních  úřadů  jsou  povinny  poskytovat   generálnímu  ředitelství  údaje podle § 11 odst. 7 a 8, údaje o platech   státních  zaměstnanců,  čekatelů  a  ostatních zaměstnanců ve správních   úřadech  a  další  údaje  o  služebním  poměru  státních zaměstnanců do   Informačního systému o službě a platech.

 

   (2)  Rozsah  a  způsob poskytování údajů podle odstavce 1 stanoví vláda   nařízením.

 

   (3)  Generální ředitelství je povinno předávat údaje o platech státních   zaměstnanců,  čekatelů  a  ostatních  zaměstnanců  ve správních úřadech   Ministerstvu  práce  a  sociálních věcí, Ministerstvu financí a Českému   statistickému úřadu.

 

ČÁST DVANÁCTÁ

 

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

 

HLAVA I

 

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

 

Díl 1

 

Systemizace v přechodném období

 

§ 235

 

   (1)  Přechodné  období  systemizace  podle  tohoto  zákona  se ve všech   dotčených  správních  úřadech  stanoví od 1. ledna 2012 do 31. prosince   2014.

 

   (2) Systemizace v přechodném období se řídí § 14 až 16 a § 190.

 

   (3)  Systemizace  v  přechodném období se zaměřuje zejména na vytváření   služebních míst státních zaměstnanců a míst zaměstnanců.

 

Díl 2

 

Jmenování  generálního  ředitele, zástupce generálního ředitele a další

služební orgány

 

§ 236

 

   (1)  Prezident  republiky  písemně jmenuje na návrh vlády z dosavadních   zaměstnanců  ve  správních  úřadech,  kteří  jsou v pracovním poměru ve   správním  úřadu, splňují předpoklady podle § 17 odst. 1 a § 42 odst. 1,   je  u  nich  dán  předpoklad  jmenování  do  služby, protože vykonávají   činnosti podle § 6 odst. 2 a pracují ve státní správě alespoň po dobu 6   let,  generálního  ředitele  a zástupce generálního ředitele. Generální   ředitel  a  zástupce generálního ředitele je jmenován do služby na dobu   neurčitou; službu na služebním místě generálního ředitele nebo zástupce   generálního  ředitele  vykonávají  po  dobu  3  let  ode dne jmenování.   Generální ředitel a zástupce generálního ředitele podle věty první jsou   služebními orgány podle tohoto zákona.

 

   (2)  Generální  ředitel  a zástupce generálního ředitele složí služební   slib před prezidentem republiky; jinak platí § 33 a 34.

 

   (3)  Generální  ředitel  vyhlásí  nejpozději  do  doby  2  let  ode dne   účinnosti  tohoto  zákona výběrová řízení na služební místo generálního   ředitele a na služební místo zástupce generálního ředitele. Na výběrová   řízení se přiměřeně použije § 18 odst. 2 a § 19. K výběrovému řízení se   mohou  přihlásit  státní zaměstnanci, kteří mají ve státní správě praxi   alespoň  po  dobu  6  let. Na jmenování generálního ředitele a zástupce   generálního ředitele z výběrového řízení se použije § 42 odst. 1 a § 53   odst.  2  s  tím,  že  jde  o jmenování do služby na dobu neurčitou. Na   jmenování  generálním  ředitelem  a zástupcem generálního ředitele není   nárok.

 

   (4)  Generální ředitel a zástupce generálního ředitele podle odstavce 3   se  ujímají  služebních  míst  po  uplynutí  doby jmenování generálního   ředitele a zástupce generálního ředitele podle odstavce 1.

 

§ 237

 

   (1)  Vedoucí  ústředních  správních  úřadů  a vedoucí dalších správních   úřadů  a  jejich  zástupci  se  považují  za vedoucí služebních úřadů a   zástupce  vedoucích  služebních úřadů a za služební orgány podle tohoto   zákona  ve  službě na dobu neurčitou. Vedoucí služebních úřadů a jejich   zástupci  vykonávají  službu  na  služebním místě po dobu 3 let ode dne   účinnosti tohoto zákona.

 

   (2)   Předseda   Úřadu   pro   ochranu  hospodářské  soutěže,  předseda   Energetického    regulačního    úřadu    a    členové    Rady   Českého   telekomunikačního  úřadu  se  považují  za služební orgány ve službě na   dobu určitou po dobu, po kterou trvá podle zvláštního právního předpisu   jeho   funkční  období.^26)  Předseda  Úřadu  pro  ochranu  hospodářské   soutěže,  předseda  Energetického regulačního úřadu a člen Rady Českého   telekomunikačního  úřadu  mohou  být po skončení služby na dobu určitou   jmenováni,  jestliže o to písemně požádají, do služby na dobu neurčitou   na volné služební místo.

 

   (3) Vedoucí služebních úřadů, kteří jsou vedoucími ústředních správních   úřadů  a  zástupci vedoucích služebních úřadů, složí služební slib před   generálním ředitelem, vedoucí ostatních služebních úřadů složí služební   slib  před  nadřízeným  služebním  orgánem,  popřípadě  před generálním   ředitelem; jinak platí § 33 a 34.

 

   (4)   Předseda   Úřadu   pro   ochranu  hospodářské  soutěže,  předseda   Energetického    regulačního    úřadu    a    členové    Rady   Českého   telekomunikačního  úřadu složí služební slib před generálním ředitelem;   jinak platí § 33 a 34.

 

   (5)  Vedoucí  služebních  úřadů  podle odstavce 1 vyhlásí nejpozději do   doby  2  let  ode  dne  plné účinnosti tohoto zákona výběrová řízení na   služební  místo vedoucího služebního úřadu a na služební místo zástupce   vedoucího  služebního  úřadu. Na výběrová řízení se přiměřeně použije §   18  odst.  2  a  §  19.  K  výběrovému řízení se mohou přihlásit státní   zaměstnanci,  kteří  mají ve státní správě praxi alespoň po dobu 3 let.   Na jmenování vedoucího služebního úřadu a zástupce vedoucího služebního   úřadu z výběrového řízení se použije § 42 odst. 1 a § 53 odst. 5 s tím,   že  jde  o jmenování do služby na dobu neurčitou. Na jmenování vedoucím   služebního úřadu a jeho zástupcem není nárok.

 

   (6)  Na  služební  místo  představeného,  který  je předsedou Úřadu pro   ochranu  hospodářské soutěže, předsedou Energetického regulačního úřadu   nebo  členem  Rady  Českého telekomunikačního úřadu, se výběrové řízení   nevyhlašuje.

 

   (7)  Vedoucí  služebního  úřadu  a  jeho  zástupce  podle odstavce 5 se   ujímají služebních míst po uplynutí doby uvedené v odstavci 1.

 

Díl 3

 

Jmenování dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech do služby

 

§ 238

 

Služební poměr ve službě na dobu určitou

 

   (1)  Dosavadní  zaměstnanec  ve  správním  úřadu  (dále  jen "dosavadní   zaměstnanec"),  který  vykonává  činnosti podle § 6 odst. 2 a je ke dni   účinnosti  tohoto  zákona  v  pracovním  poměru  na  dobu  neurčitou, a   dosavadní  zaměstnanec,  který  vykonává  činnosti  podle § 6 odst. 2 v   zahraniční  službě  a  je  ke  dni  účinnosti tohoto zákona v pracovním   poměru na dobu určitou, má nárok být na základě systemizace podle § 235   jmenován  do  služby  na  dobu  určitou  a dosavadní zaměstnanec, který   vykonává  činnosti  podle § 6 odst. 2 v zahraniční službě, má nárok být   na  základě  systemizace podle § 235 jmenován do služby na dobu určitou   podle § 29 odst. 2, jestliže

 

   a)  splňuje  předpoklady  uvedené  v  §  30 odst. 1; nevyžaduje se však   splnění  podmínky  přípravy  na  službu ani doložení potřebné zdravotní   způsobilosti,

 

   b) bude podle systemizace vykonávat činnosti podle § 6 odst. 2,

 

   c)  o  jmenování  do služby správní úřad písemně ve lhůtě 30 pracovních   dnů  ode dne účinnosti tohoto zákona požádá, jinak tato možnost zaniká;   § 229 odst. 2 platí i zde.

 

   (2)  Předpoklady  podle  odstavce  1  písm. a) je dosavadní zaměstnanec   povinen  správnímu  úřadu  osvědčit  příslušnými  listinami nebo jejich   ověřenými  stejnopisy.^19)  Předpoklad bezúhonnosti [§ 17 odst. 1 písm.   d)]  se osvědčuje výpisem z Rejstříku trestů,^20) který není starší než   3 měsíce.

 

   (3)  Pracovní  poměr  dosavadního  zaměstnance  trvá  ode dne účinnosti   tohoto  zákona  až  do  dne  vzniku  služebního  poměru;  to nevylučuje   skončení  pracovního  poměru  podle  pracovněprávních  předpisů  i před   vznikem služebního poměru.

 

   (4)  Jmenování  do  služby  na  dobu určitou provádí příslušný služební   orgán rozhodnutím (§ 32 odst. 1).

 

   (5)  Na  základě  jmenování  do  služby vznikne dosavadnímu zaměstnanci   složením  služebního  slibu podle § 34 odst. 2 služební poměr ve službě   na  dobu určitou v trvání do 31. prosince 2014. Služební slib se skládá   před služebním orgánem (odstavec 4).

 

   (6)  Nepožádá-li dosavadní zaměstnanec, který vykonává činnosti podle §   6  odst.  2,  o jmenování do služby, zaniká jeho pracovní poměr na dobu   neurčitou  uplynutím  doby  3  let  ode dne účinnosti tohoto zákona; to   nevylučuje  skončení  tohoto pracovního poměru před uplynutím této doby   podle  pracovněprávních  předpisů.  Věta  první  platí  i v případě, že   dosavadní  zaměstnanec  nebyl jmenován do služby na dobu určitou proto,   že  nesplňuje předpoklady podle odstavce 1 písm. a); v tomto případě mu   přísluší  odstupné podle pracovněprávních předpisů.^85) Požádal-li však   o  jmenování do služby dosavadní zaměstnanec, který nevykonává činnosti   podle  §  6  odst.  2 a nebyl proto do služby na dobu určitou jmenován,   jeho pracovní poměr na dobu neurčitou nekončí.

 

   (7)  Dosavadní  zaměstnanec  podle  odstavce 6 věty první vykonává druh   práce   podle  své  pracovní  smlouvy  na  služebním  místě,  dosavadní   zaměstnanec  podle  odstavce 6 věty třetí vykonává druh práce podle své   pracovní  smlouvy na pracovním místě; při odměňování těchto zaměstnanců   se postupuje podle § 233 odst. 4.

 

§ 239

 

Služební poměr ve službě na dobu neurčitou

 

   (1)  Na  jmenování do služby na dobu neurčitou má státní zaměstnanec ve   službě  na dobu určitou podle § 238 nárok, jestliže v této době úspěšně   složí kvalifikační zkoušku.

 

   (2) Pro kvalifikační zkoušku platí přiměřeně ustanovení § 24 až 26.

 

   (3)  Jmenování  do  služby na dobu neurčitou provádí příslušný služební   orgán rozhodnutím.

 

   (4)  V  době trvání služby na dobu určitou podle § 238 odst. 5 může být   státní zaměstnanec podle systemizace uvedené v § 235 jmenován do služby   na  dobu  neurčitou,  jestliže  s  tímto  jmenováním  vysloví předchozí   písemný  souhlas.  Souhlas  státního  zaměstnance  podle  věty první si   vyžádá  služební  úřad.  Rozhodnutí o jmenování státního zaměstnance do   služby  na  dobu neurčitou (§ 32 odst. 1) musí být vydáno nejpozději do   doby  3  kalendářních  měsíců před uplynutím doby trvání služby na dobu   určitou. Na základě jmenování se služební poměr státního zaměstnance ve   službě  na  dobu  určitou  změní  ve  služební  poměr ve službě na dobu   neurčitou.

 

   (5)  Není-li  státní zaměstnanec do uplynutí doby trvání jeho služby na   dobu  určitou  jmenován  do  služby  na  dobu neurčitou, služební poměr   skončí  uplynutím  doby  trvání služby na dobu určitou; v tomto případě   přísluší  státnímu  zaměstnanci  odbytné  podle  § 55 odst. 2 písm. a),   které je splatné podle § 55 odst. 3.

 

§ 240

 

Řízení a přezkoumání rozhodnutí

 

   (1)  Na  vydání  a  přezkoumání  rozhodnutí podle § 238 odst. 4 a § 239   odst. 3 se vztahuje řízení podle tohoto zákona.

 

   (2) Pro doručování písemností se použije § 220 a 221.

 

Díl 4

 

Představení, jmenování státních tajemníků, zástupců státních tajemníků,

personálních ředitelů a zástupců personálních ředitelů

 

§ 241

 

   (1)  Dosavadní  vedoucí  zaměstnanci  ve  správních úřadech, kteří byli   jmenováni  do služby na dobu určitou (§ 238), mohou vykonávat službu na   služebních  místech  představených  po dobu trvání této služby i v době   služby na dobu neurčitou, nejdéle však do doby, kdy bude služební místo   představeného obsazeno na základě výsledku výběrového řízení.

 

   (2)  Zaměstnanci podle odstavce 1, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona   vykonávali  funkci  vedoucího oddělení, ředitele odboru, ředitele sekce   nebo zástupce ředitele odboru, se považují za představené na služebních   místech  vedoucích  oddělení,  ředitelů  odborů  nebo zástupců ředitelů   odborů podle § 9 odst. 3 písm. a) a c).

 

   (3)  Zaměstnanci podle odstavce 1, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona   vykonávali  funkci  vrchního ředitele, náměstka člena vlády nebo funkci   náměstka  vedoucího ústředního správního úřadu, se považují za ředitele   sekcí podle § 9 odst. 3 písm. d).

 

   (4)  Služební orgán vyhlásí po 3 letech ode dne účinnosti tohoto zákona   výběrové  řízení  na  služební  místa představených vedoucích oddělení,   zástupců vedoucích oddělení, ředitelů odborů, zástupců ředitelů odborů,   ředitelů  sekcí  a  zástupců  ředitelů  sekcí.  Na  výběrová  řízení se   přiměřeně  použije  §  18  odst. 2 a § 19. K výběrovému řízení se mohou   přihlásit  státní  zaměstnanci  ve  službě  na  dobu  neurčitou,  kteří   vykonávají  ve  služebním úřadu, v němž má být služební místo obsazeno,   stejný obor služby, který se týká služebního místa představeného, které   má být obsazeno. Na jmenování představených podle věty první se použije   § 42 odst. 1, § 53 odst. 1; na jmenování představeným není nárok.

 

   (5)  Vedoucí  oddělení,  zástupce  vedoucího  oddělení, ředitel odboru,zástupce ředitele odboru, ředitel sekce a zástupce ředitele sekce podleodstavce  4  se  ujímají  služebního  místa dnem určeným v rozhodnutí ojmenování.

 

§ 242

 

   (1)  Generální ředitel písemně jmenuje ve správních úřadech, jimiž jsou   ministerstva, v dohodě se členem vlády, který toto ministerstvo řídí, a   v  Úřadu  vlády  v  dohodě  s vedoucím Úřadu vlády státního tajemníka a   zástupce  státního  tajemníka  z  dosavadních  vedoucích  zaměstnanců v   těchto  správních  úřadech,  kteří vykonávají funkci vrchního ředitele,   ředitele  sekce  nebo náměstka člena vlády, splňují předpoklady podle §   17  odst.  1  a  §  42  odst.  1, je u nich dán předpoklad jmenování do   služby,  protože  vykonávají  činnosti  podle  § 6 odst. 2 a pracují ve   státní  správě  alespoň  po  dobu  4 let. Státního tajemníka a zástupce   státního  tajemníka  je  třeba  jmenovat  též  ředitelem  sekce. Státní   tajemník  a  zástupce  státního tajemníka je jmenován do služby na dobu   neurčitou.   Na   jmenování  státního  tajemníka  a  zástupce  státního   tajemníka  a  jeho  odvolání  se  vztahuje § 53 odst. 4 a § 198 odst. 2   písm. c).

 

   (2)  Státní  tajemník a zástupce státního tajemníka složí služební slib   před generálním ředitelem, jinak platí § 33 a 34.

 

§ 243

 

   (1)  Státní  tajemník  písemně jmenuje ve správních úřadech, jimiž jsou   ministerstva   a   Úřad   vlády,   personálního   ředitele  a  zástupce   personálního  ředitele  z  dosavadních  vedoucích  zaměstnanců v těchto   správních  úřadech,  kteří  přímo  zajišťují zaměstnanecké vztahy podle   pracovněprávních  předpisů,  splňují předpoklady podle § 17 odst. 1 a §   42  odst.  1,  je  u  nich  dán předpoklad jmenování do služby, protože   vykonávají  činnosti podle 6 odst. 2 a pracují ve státní správě alespoň   po  dobu  3  let. V případě zástupce personálního ředitele nemusí jít o   vedoucího  zaměstnance.  Personální  ředitel  a  zástupce  personálního   ředitele  vykonávají  službu  na  služebním  místě  ve  službě  na dobu   neurčitou po dobu 3 let ode dne jmenování.

 

   (2) Personální ředitel a zástupce personálního ředitele jsou služebními   orgány podle tohoto zákona.

 

   (3)  Personální ředitel a zástupce personálního ředitele složí služební   slib před státním tajemníkem, jinak platí § 33 a 34.

 

   (4)  Státní tajemník vyhlásí nejpozději do doby 2 let ode dne účinnosti   tohoto zákona výběrové řízení na služební místo personálního ředitele a   na služební místo zástupce personálního ředitele. Na výběrové řízení se   přiměřeně  použije  §  18  odst. 2 a § 19. K výběrovému řízení se mohou   přihlásit státní zaměstnanci, kteří mají ve státní správě praxi alespoň   po   dobu   3  let.  Na  jmenování  personálního  ředitele  a  zástupce   personálního  ředitele  z výběrového řízení se vztahuje § 42 odst. 1, §   53 odst. 3 a § 198 odst. 2 písm. c) s tím, že jde o jmenování do služby   na  dobu  neurčitou.  Na  jmenování  personálním  ředitelem a zástupcem   personálního ředitele není nárok.

 

   (5)  Personální ředitel a zástupce personálního ředitele podle odstavce   4  se  ujímají  služby na služebních místech po uplynutí doby jmenování   personálního  ředitele  a zástupce personálního ředitele podle odstavce   1.

 

Díl 5

 

Omezení některých práv státních zaměstnanců

 

§ 244

 

   Do doby 15 dnů po vzniku služebního poměru ve službě na dobu určitou (§   238)  jsou  státní zaměstnanci povinni ukončit jinou výdělečnou činnost   podle § 65 odst. 2 část věty před středníkem.

 

Díl 6

 

Odměňování

 

§ 245

 

zrušen

 

§ 246

 

   (1)  Dosavadního  zaměstnance,  který  se  při výkonu práce v pracovním   poměru dlouhodobě osvědčil, přestože nesplňoval pro požadované činnosti   předpoklad  vzdělání  podle  právního  předpisu  o  platových  poměrech   zaměstnanců  orgánů  státní  správy,^87) lze jmenovat do služby na dobu   určitou a do služby na dobu neurčitou na služební místo, na kterém bude   vykonávat službu obdobného obsahu, jaký měl jeho druh práce v pracovním   poměru,  i  v  případě, že pro toto služební místo nesplňuje předepsané   vzdělání podle § 7 odst. 2 písm. f) a odst. 3.

 

   (2)  Po  dobu výkonu služby na služebním místě uvedeném v odstavci 1 se   na  státního  zaměstnance  pohlíží  jako na státního zaměstnance, který   předepsané vzdělání splňuje.

 

§ 247

 

zrušen

 

§ 248

 

zrušen

 

Díl 7

 

Práva a povinnosti z pracovního poměru

 

§ 249

 

   Práva   a   povinnosti  vyplývající  z  pracovního  poměru  dosavadních   zaměstnanců,  kteří  byli  jmenováni  státními  zaměstnanci podle § 236   odst.  1,  §  237  odst. 1, § 238 odst. 5, § 239 odst. 3, § 242 a § 243   odst. 1, se řídí pracovněprávními předpisy.

 

Díl 8

 

Služební hodnocení státních zaměstnanců

 

§ 250

 

   První služební hodnocení (§ 195) státních zaměstnanců uvedených v § 249   se provádí po 1. lednu 2015.

 

Díl 9

 

Příspěvek k důchodu

 

§ 251

 

   Doba  trvání služby na dobu určitou a služby na dobu neurčitou státních   zaměstnanců podle § 249 se započte do doby služby podle § 112 odst. 6.

 

Díl 10

 

Zřízení personálních útvarů

 

§ 252

 

   Ve  služebních úřadech, v nichž má podle § 13 působit personální útvar,   zřídí služební orgán bez zbytečného odkladu personální útvar.

 

 

 

 

 

 

 

HLAVA II

 

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

 

§ 253

 

   Zrušuje  se zákon č. 213/1948 Sb., o úpravě některých poměrů na ochranu   veřejných zájmů.

 

§ 254

 

   Tento  zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012, s výjimkou ustanovení   §  5 odst. 3, § 6 odst. 2, § 9 odst. 3 písm. d) a e) a odst. 4, § 11 až   13,  §  32 až 34, § 135, § 136 odst. 2, § 235, § 236 odst. 1 a 2, § 237   odst.  1, 3 a 4, § 242, § 243 odst. 1 až 3, § 252 a přílohy č. 1, která   nabývají účinnosti dnem vyhlášení.

 

Klaus v. r.

 

Havel v. r.

 

v z. Rychetský v. r.

 

   Příl.1

 

   Charakteristiky  platových  tříd  státních  zaměstnanců  ve  služebních   úřadech

 

   1. 1. platová třída

 

   Služební označení: referent

 

   Předepsané vzdělání: střední odborné vzdělání

 

   Stejnorodé,  přesně  vymezené  činnosti  s  rámcovým zadáním a s přesně   vymezenými  výstupy,  s větší možností volby jiného postupu a rámcovými   návaznostmi  na  další  procesy  (dále  jen "rutinní činnosti"), kde je   předmětem  činnosti mnoho prvků se vzájemnými vazbami a souvztažnostmi,   které  jsou  součástí  určitého  systému  nebo  samostatné  systémy bez   dalších   vazeb,  například  podklady  jednotlivých  správních  řízení,   důležité adresné písemnosti, předvolání, lhůty.

 

   2. 2. platová třída

 

   Služební označení: odborný referent

 

   Předepsané vzdělání: úplné střední vzdělání

 

   Rutinní  činnosti,  kde jsou předmětem ucelené systémy s vnitřním řádem   mnoha  prvků s dílčími vazbami na malý okruh dalších systémů, například   jednoduchá  podání do protokolu, evidence, registrace, soubory podkladů   pro správní řízení v jednoduchých věcech (malého rozsahu a jednoduchého   způsobu   zjišťování  bez  dalších  náležitostí  stanovených  zvláštním   předpisem),   například  shromažďování  a  vedení  návrhů  a  vyjádření   účastníků  řízení,  důkazů,  čestných  prohlášení,  přiznání a dokladů,   provádění výpočtů, poskytování odborných informací.

 

   3. 3. platová třída

 

   Služební označení: referent-specialista

 

   Předepsané vzdělání: úplné střední vzdělání

 

   Různorodé, rámcově vymezené činnosti se zadáním podle obvyklých postupů   se  stanovenými  výstupy,  postupy  a značnými vazbami na další procesy   (dále  jen  "odborné  činnosti"), kde jsou předmětem ucelené samostatné   systémy  s  případným členěním na dílčí subsystémy a s vazbami na další   systémy,  například  příprava správního řízení (případu) s jednoznačným   postupem  a  s  malým  počtem  účastníků nebo příprava (vedení) ucelené   podkladové   dokumentace   pro  rozhodnutí  s  dalšími  náležitostmi  a   listinnými   důkazy,   požadovanými   zvláštním  předpisem,  znaleckými   posudky, ohledáním.

 

   4. 4. platová třída

 

   Služební označení: vyšší referent

 

   Předepsané vzdělání: úplné střední vzdělání

 

   Odborné  činnosti,  kde  jsou  předmětem  komplexní  systémy s vnitřním   členěním  na  ucelené  subsystémy s úzkými vazbami na další systémy a s   dalším   vnitřním  členěním,  například  vyřizování  správních  případů   (správního   řízení)   s   více   účastníky,  s  rozsáhlou  podkladovou   dokumentací,  zasahujících  do více právních a věcných oblastí, náročné   na   dobu   řízení   (lhůty)  a  předpokládající  složitou  podkladovou   dokumentaci,  vedení  jednoduchých  agend s jednotlivými prvky systému,   malým  rozsahem  působnosti a omezenými vazbami na další agendy, vedení   soustavy  podkladové  dokumentace spojené s vyhledáváním (bez analýzy),   dokumentováním,   složitými   výpočty   (mnoho   parametrů),  šetřením,   prošetřováním.

 

   5. 5. platová třída

 

   Služební označení: vyšší referent-specialista (inspektor)

 

   Předepsané vzdělání: úplné střední vzdělání

 

   Zajišťování  širokého  souboru  činností s rámcově stanovenými vstupy a   způsobem   vykonávání  a  vymezenými  výstupy,  které  jsou  organickou   součástí  širších procesů (dále jen "odborné specializované činnosti"),   kde  jsou  předmětem  činnosti  zvlášť  složité správní případy s mnoha   účastníky  zasahující do mnoha různorodých právních a věcných oblastí a   vyžadující   rozsáhlou   podkladovou  dokumentaci,  dožádání,  znalecké   posudky a složitý výkon rozhodnutí. Zajišťování uceleného souhrnu prací   v oboru služby (dále jen "služební agenda") územních správních úřadů.

 

   6. 6. platová třída

 

   Služební označení: vrchní referent (vrchní inspektor)

 

   Předepsané  vzdělání:  vyšší  odborné vzdělání nebo bakalářský studijní

   program

 

   Zajišťování  komplexu  činností  s  obecně  vymezenými  vstupy, rámcově   stanovenými  výstupy,  značnou  variantností způsobu řešení a postupů a   specifickými  vazbami  na  široký  okruh  procesů  (dále jen "systémové   činnosti"),  kde  jsou  předmětem činnosti komplexní systémy složené ze   samostatných  různorodých  systémů  se zásadními určujícími vnitřními a   vnějšími  vazbami, například složité služební agendy územních správních   úřadů  s  rozsáhlými vnitřními a vnějšími vazbami na další obory služby   nebo služební agendy správních úřadů s celostátní působností.

 

   7. 7. platová třída

 

   Služební označení: rada

 

   Předepsané vzdělání: bakalářský studijní program

 

   Systémové  činnosti,  kde  je  předmětem služební agenda ministerstev a   ústředních  správních  úřadů  s  danými jednoznačnými vztahy k ostatním   agendám,  průběhem  a způsobem provádění nebo služební agenda správních   úřadů s celostátní působností s rozsáhlými vnitřními a vnějšími vazbami   na  další  agendy a s dopady na široké skupiny obyvatelstva. Činnosti s   nespecifikovanými  vstupy,  způsoby  řešení  a velmi rámcově vymezenými   výstupy  s velmi širokými vazbami na další procesy (dále jen "systémové   specializované činnosti") v oborech služby územních správních úřadů.

 

   8. 8. platová třída

 

   Služební označení: odborný rada

 

   Předepsané vzdělání: magisterský studijní program

 

   Systémové  činnosti,  kde  je  předmětem služební agenda ministerstev a   ústředních   správních   úřadů  nebo  obor  služby  správních  úřadů  s   celostátní  působností.  Systémové  specializované  činnosti  v oborech   služby  územních  správních  úřadů  s  rozsáhlým  vnitřním členěním a s   četnými vazbami na další služební obory a zasahujících do mnoha věcných   a právních oblastí.

 

   9. 9. platová třída

 

   Služební označení: vrchní rada

 

   Předepsané vzdělání: magisterský studijní program

 

   Činnosti  s  nespecifikovanými  vstupy,  způsoby řešení a velmi rámcově   vymezenými  výstupy s velmi širokými vazbami na další procesy (dále jen   "koncepční  činnost")  v  oborech  služby  správních úřadů s celostátní   působností  nebo  v oborech služby územních správních úřadů s rozsáhlým   vnitřním členěním na specializované obory služby a s četnými vazbami na   další  obory  služby  a  zasahující do mnoha věcných a právních oblastí   nebo  se zvlášť obtížnými podmínkami pro plnění úkolů celospolečenského   významu  včetně  koordinace  a  sjednocování postupu územních správních   úřadů  při  výkonu  daného  oboru  služby. Systémové činnosti v oborech   služby  ministerstev  a  ústředních  správních úřadů nebo ve služebních   agendách  těchto  úřadů  zasahujících  do  různých  věcných  a právních   oblastí nebo jinak věcně a organizačně složitých služebních agendách se   zásadními vazbami na další obory služby.

 

   10. 10. platová třída

 

   Služební označení: ministerský rada (státní rada, vládní rada)

 

   Předepsané vzdělání: magisterský studijní program

 

   Systémové  specializované  činnosti  ve specializovaných oborech služby   ministerstev  a  ústředních  správních  úřadů nebo systémové činnosti v   oborech  služby  ministerstev  a ústředních správních úřadů s rozsáhlým   vnitřním  členěním  a  s  širokými  vazbami  na  jiné  obory  služby  s   celostátní  působností. Koncepční činnosti správních úřadů s celostátní   působností s rozsáhlým vnitřním členěním na specializované obory služby   a s četnými vazbami na další obory služby a zasahující do mnoha věcných   a právních oblastí nebo se zvlášť obtížnými podmínkami pro plnění úkolů   celospolečenského  významu  včetně  koordinace  a  sjednocování postupu   dalších územních správních úřadů při výkonu daného oboru služby.

 

   11. 11. platová třída

 

   Služební  označení:  vyšší  ministerský  rada (vyšší státní rada, vyšší

   vládní rada)

 

   Předepsané vzdělání: magisterský studijní program

 

   Koncepční  činnost  ve  specializovaných  oborech služby ministerstev a   ústředních  správních  úřadů  včetně  systémové  koordinace  více oborů   služby  a  systémů  celospolečenského významu. Systémové specializované   činnosti  v  oborech služby ministerstev a ústředních správních úřadů s   rozsáhlým  vnitřním  členěním s širokými vazbami na jiné obory služby s   celostátní působností.

 

   12. 12. platová třída

 

   Služební  označení: vrchní ministerský rada (vrchní státní rada, vrchní

   vládní rada)

 

   Předepsané vzdělání: magisterský studijní program

 

   Stanovování  koncepce  dlouhodobého  vývoje oborů služby ministerstev a   ústředních   správních   úřadů   s   rozsáhlým   vnitřním  členěním  na   specializované obory služby a s širokými vazbami na jiné obory služby s   celostátní  působností  a  jiné  celospolečenské  systémy  předurčující   konání  nejširších  skupin  dalších  osob  v zásadních oblastech včetně   systémové koordinace s mezinárodními a nadnárodními systémy.

 

   Příl.2

 

   ROZPĚTÍ PŘÍPLATKŮ ZA VEDENÍ

 

   (v % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do

   které je místo představeného zařazeno)

 

---------------------------------------------------------------------------

Představený             ministerstva    správní      správní      ostatní

                        a               úřady        úřady        správní

                        ústřední        s celostátní s krajskou   úřady

                        správní úřady   působností   působností

---------------------------------------------------------------------------

zástupce vedoucího

oddělení                10 až 20        5 až 15

---------------------------------------------------------------------------

vedoucí oddělení

zástupce ředitele

odboru                  20 až 30        10 až 20

zástupce personálního

ředitele

vedoucí zastupitelského

úřadu

---------------------------------------------------------------------------

ředitel odboru

zástupce ředitele sekce

personální ředitel      30 až 40        25 až 35     20 až 30     15 až 25

vedoucí zastupitelského

úřadu

---------------------------------------------------------------------------

ředitel sekce

zástupce státního

tajemníka               40 až 50        35 až 45     30 až 40     25 až 35

zástupce generálního

ředitele

---------------------------------------------------------------------------

zástupce vedoucího

služebního úřadu

státní tajemník

vedoucí služebního      50 až 60        45 až 55     35 až 45     30 až 40

úřadu

generální ředitel

---------------------------------------------------------------------------

 

   Příl.3

 

   zrušena

 

   Vybraná ustanovení novel

 

   Čl. XIII zákona č. 359/2004 Sb.

 

   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

 

   1.  Ustanovení  o neslučitelnosti funkce poslance Evropského parlamentu   podle  §  53  odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do   Evropského  parlamentu  a  o změně některých zákonů, se poprvé užijí na   poslance  Evropského parlamentu zvolené v prvních volbách do Evropského   parlamentu v roce 2004.

 

   2.  Ustanovení  částí  druhé  až  jedenácté se poprvé užijí na poslance   Evropského   parlamentu   zvolené   v  prvních  volbách  do  Evropského   parlamentu v roce 2004.

 

   Čl.LVI zákona č. 264/2006 Sb.

 

   Přechodné ustanovení

 

   Do  doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců   se  řídí odpovědnost služebního úřadu při služebních úrazech a nemocech   z povolání § 365 až 393 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

 

   1) Čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky.

 

   2)  §  25  odst. 2 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o   změně a doplnění dalších zákonů.

 

   Zákon  č.  236/1995  Sb.,  o  platu a dalších náležitostech spojených s   výkonem  funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a   soudců, ve znění pozdějších předpisů.

 

   3)  §  28 odst. 3 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných   ústředních  orgánů  státní  správy  České republiky, ve znění zákona č.   219/2002 Sb.

 

   4) § 1 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   5) § 2 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   6)  Například § 5 zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a   o vojenských správních úřadech (branný zákon).

 

   7)  Například  §  2  zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti   orgánů  České  republiky  na  úseku  zaměstnanosti,  ve znění zákona č.   167/1999  Sb., § 1 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve   znění zákona č. 110/1997 Sb.

 

   8)  Zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České   republiky, ve znění pozdějších předpisů.

 

   Zákon  č.  154/1994  Sb.,  o  Bezpečnostní  informační službě, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   Zákon  č.  221/1999  Sb.,  o  vojácích  z povolání, ve znění pozdějších   předpisů.

 

   9)  Zákon  č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a   vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

 

   10)  §  45  a 98 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a   doplnění  dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č.   147/2001 Sb.

 

   11) § 46 a 98 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění zákona č. 147/2001 Sb.

 

   12)  Například  §  18  a  19  zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a   samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů.

 

   13)  Zákon  č.  552/1991  Sb.,  o  státní kontrole, ve znění pozdějších   předpisů.

 

   14)  §  38  odst.  6  zákona  č.  61/1988  Sb.,  o  hornické  činnosti,   výbušninách a o státní báňské správě.

 

   15)  §  10  odst.  1  zákona  č.  531/1990  Sb.,  o územních finančních   orgánech.

 

   §  5  odst.  2  zákona  č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č.

 

   16) Zákon č. 40/1993 Sb., o státním občanství České republiky, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   17)   Směrnice   Ministerstva   zdravotnictví   č.   49/1967   Věstníku   Ministerstva zdravotnictví, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci   (registrována v částce 2/1968 Sb.), ve znění pozdějších předpisů.

 

   18)  Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně   některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   18a)   Například  §  107  zákona  č.  127/2005  Sb.,  o  elektronických   komunikacích   a  o  změně  některých  souvisejících  zákonů  (zákon  o   elektronických komunikacích).

 

   19) Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád),   ve  znění  pozdějších předpisů. Zákon č. 41/1993 Sb., o ověřování shody   opisů  nebo kopií s listinou a o ověřování pravosti podpisu okresními a   obecními  úřady  a o vydání potvrzení orgány obcí a okresními úřady, ve   znění pozdějších předpisů.

 

   20) § 11 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů.

 

   21) Zákoník práce.

 

   22)  Například  vyhláška  č. 345/2000 Sb., o ověřování zvláštní odborné   způsobilosti  zaměstnanců  obcí, krajů, hlavního města Prahy, městských   částí  hlavního  města  Prahy  a okresních úřadů, osob stojících v čele   zvláštních  orgánů  zřízených  na  základě zvláštních zákonů a předsedů   komisí,  kterým  byl  svěřen  výkon  přenesené  působnosti  (vyhláška o   zvláštní  odborné  způsobilosti),  ve  znění  vyhlášky č. 427/2000 Sb.,   vyhláška č. 51/1998 Sb., kterou se stanoví předpoklady pro výkon funkcí   vyžadujících  zvláštní  odbornou  způsobilost  v  okresních úřadech a v   obecních  úřadech  (vyhláška o zvláštní odborné způsobilosti), ve znění   vyhlášky č. 121/1999 Sb.

 

   23) § 266a zákoníku práce.

 

   24) § 124 odst. 1 zákoníku práce.

 

   25)  Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších   předpisů.

 

   26) § 23 odst. 3 zákona č. 15/1998 Sb.

 

   §  1 odst. 3 a 5 zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu   hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 187/1999 Sb.

 

   § 107 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o   změně   některých   souvisejících   zákonů   (zákon   o  elektronických   komunikacích).

 

   §  17 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu   státní  správy  v  energetických  odvětvích  a o změně některých zákonů   (energetický zákon).

 

   27)§ 116 občanského zákoníku.

 

   28)  Zákon  č.  115/2006  Sb.,  o  registrovaném  partnerství a o změně   některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 261/2007 Sb.

 

   29)  Zákon  č.  133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o   změně  některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č.   2/2002 Sb.

 

   30) § 12 odst. 10 trestního řádu.

 

   31) § 67 a násl. trestního řádu.

 

   32) § 2 odst. 3 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   § 21 odst. 1 zákona č. 15/1998 Sb.

 

   33)  § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a   o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů.

 

   34) Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

 

   35)  Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   36)  Například  § 12 odst. 2 zákona č. 531/1990 Sb., ve znění zákona č.   311/1999  Sb., § 17 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě,   ve  znění  zákona  č.  411/2000  Sb.,  §  57  zákona č. 359/1999 Sb., o   sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 272/2001 Sb.

 

   37) Například § 74 zákoníku práce.

 

   38)  Zákon  č.  309/1999  Sb.,  o  Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních   smluv.

 

   39)  Zákon  č.  424/1991  Sb.,  o sdružování v politických stranách a v   politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů.

 

   40) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

 

   41) Čl. 44 Listiny základních práv a svobod.

 

   42)  Například  zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných   architektů  a  o  výkonu  povolání  autorizovaných  inženýrů a techniků   činných  ve  výstavbě,  ve  znění pozdějších předpisů, zákon č. 85/1996   Sb.,  o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 254/2000 Sb.,   o auditorech a o změně zákona č. 165/1988 Sb.

 

   43)  Zákon  č.  129/2000  Sb.,  o  krajích  (krajské zřízení), ve znění   pozdějších předpisů.

 

   Zákon  č.  131/2000  Sb.,  o  hlavním  městě Praze, ve znění pozdějších   předpisů.

 

   44) § 21a občanského soudního řádu.

 

   45) § 7 odst. 2 občanského soudního řádu.

 

   46) § 124 zákoníku práce.

 

   47)  Nařízení  vlády  č.  62/1994  Sb.,  o poskytování náhrad některých   výdajů   zaměstnancům   rozpočtových   a   příspěvkových  organizací  s   pravidelným  pracovištěm  v  zahraničí,  ve  znění  nařízení  vlády  č.   183/1999  Sb.,  nařízení  vlády  č.  465/2001  Sb.  a nařízení vlády č.   214/2003 Sb.

 

   47a)  Zákon  č.  309/2006  Sb.,  kterým  se  upravují  další  požadavky   bezpečnosti  a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o   zajištění  bezpečnosti  a  ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování   služeb  mimo  pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek   bezpečnosti  a  ochrany  zdraví při práci), ve znění zákona č. 362/2007   Sb.

 

   48)  §  40  zákona  č.  20/1966  Sb.,  o  péči  o zdraví lidu, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   49) Vyhláška č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb.

 

   50)  Zákon  č.  218/2000  Sb.,  o  rozpočtových  pravidlech  a  o změně   některých   souvisejících   zákonů   (rozpočtová  pravidla),  ve  znění   pozdějších předpisů.

 

   Vyhláška  č.  430/2001  Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich   úhradě   v   organizačních  složkách  státu  a  státních  příspěvkových   organizacích.

 

   51) § 425 občanského zákoníku.

 

   52)  Zákon  č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a   doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve   znění pozdějších předpisů.

 

   Zákon  č.  54/1956  Sb.,  o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   Zákon  č.  155/1995  Sb.,  o  důchodovém pojištění, ve znění pozdějších   předpisů.

 

   Zákon  č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku   na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

 

   52b) § 55 a 57 zákona č. 187/2006 Sb.

 

   52c)  Zákon  č.  258/2000  Sb.,  o  ochraně  veřejného zdraví a o změně   některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   53) § 16 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.

 

   54) Zákon č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   55) § 16 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   56) § 15 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   57) § 17 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb.

 

   58) Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

 

   59)  Zákon  č.  87/1995  Sb.,  o  spořitelních  a úvěrních družstvech a   některých  opatřeních  s  tím  souvisejících  a o doplnění zákona České   národní  rady  č.  586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších   předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   60)  Zákon  č.  83/1990  Sb.,  o sdružování občanů, ve znění pozdějších   předpisů.

 

   61a)  Zákon  č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v   rozpočtových  a  v  některých dalších organizacích a orgánech, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   67)  §  1  a 2 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních   svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu.

 

   68) § 117 věta druhá a § 128 zákoníku práce.

 

   69) § 16 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

 

   70) Například § 11 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a   jinými toxikomaniemi.

 

   73) § 93 zákoníku práce.

 

   74) § 94 zákoníku práce.

 

   75) § 78 odst. 1 písm. h) a § 95 zákoníku práce.

 

   75) § 95 zákoníku práce.

 

   76) § 9 odst. 3 zákoníku práce.

 

   79) Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů.

 

   Vyhláška  č.  117/1974  Sb.,  kterou se stanoví kritéria pro posuzování   písemností jako archiválií a podrobnosti skartačního řízení.

 

   Vyhláška č. 118/1974 Sb., o podnikových archivech.

 

   80) Například § 13a zákona č. 531/1990 Sb., ve znění zákona č. 311/1999   Sb.

 

   81)  §  46  zákona  č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších   předpisů.

 

   82)  Vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů   za  poskytování  právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších   předpisů.

 

   83)   Vyhláška  č.  37/1967  Sb.,  k  provedení  zákona  o  znalcích  a   tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.

 

   84) § 274 písm. e) občanského soudního řádu.

 

   85) § 60a, 60b a 60c zákoníku práce.

 

   87) Nařízení vlády č. 253/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.