Zákon č. 337/1992 Sb., ze dne 5. května 1992

Zákon č. 337/1992 Sb., ze dne 5. května 1992

o správě daní a poplatků

   Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

 

ČÁST PRVNÍ

 

OBECNÁ USTANOVENÍ

 

§ 1

 

Rozsah působnosti

 

   (1)  Tento  zákon upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto   příjmy  a  odvodů  za  porušení  rozpočtové kázně^1) (dále jen "daně"),   které jsou příjmem

 

   a)  státního  rozpočtu, státních finančních aktiv nebo rezervních fondů   organizačních složek státu (dále jen "státní rozpočet"),

 

   b)  rozpočtů územních samosprávných celků (dále jen "územní rozpočet"),   nebo

 

   c) státních fondů nebo Národního fondu (dále jen "fond").

 

   (2) Správou daně se rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a   úplnému  zjištění,  stanovení  a  splnění  daňových povinností, zejména   právo  vyhledávat  daňové  subjekty,  daně  vyměřit, vybrat, vyúčtovat,   vymáhat   nebo  kontrolovat  podle  tohoto  zákona  jejich  splnění  ve   stanovené  výši  a  době.  Správce  daně  má způsobilost být účastníkem   občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i   procesní způsobilost.^2)

 

   (3)  Podle  tohoto  zákona postupují územní finanční orgány ^3) a další   správní  i  jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány územních   samosprávných  celků  věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě   daní  (dále  jen  "správce daně"), daňové subjekty, jakož i třetí osoby   stanovené v tomto zákoně.

 

   (4)  Je-li  rozhodnutím  vydaným orgánem moci výkonné, orgánem územního   samosprávného  celku  nebo  jiným  orgánem,  právnickou  nebo  fyzickou   osobou,  pokud  vykonávají  zákonem  nebo  na  základě  zákona svěřenou   působnost  v  oblasti veřejné správy (dále jen "správní orgán"), soudem   nebo jiným státním orgánem podle tohoto nebo jiného zákona,^3b) uložena   platební  povinnost do státního rozpočtu, územních rozpočtů nebo fondů,   nebo  vznikla-li  povinnost  tohoto  plnění  přímo ze zákona bez vydání   rozhodnutí  (dále  jen  "platební  povinnost"),  postupuje se při jejím   placení,  které zahrnuje evidování a vybrání, popřípadě vymáhání, podle   části  šesté tohoto zákona jako při placení daní, s výjimkou ustanovení   §  63,  §  67  až 69, § 71 a 72, a s tím, že ustanovení ostatních částí   tohoto  zákona se použijí, pokud jsou k uplatnění části šesté nezbytná;   to  platí  za podmínky, že zákon, podle kterého byla platební povinnost   uložena,  nestanoví  jinak. Správní orgán, soud nebo jiný státní orgán,   věcně  příslušný ke správě placení platební povinnosti, je považován za   správce daně.

 

§ 2

 

Základní zásady daňového řízení

 

   (1)  Při  správě  daně jednají správci daně v řízení o daních (dále jen   "daňové řízení") v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními   předpisy,  chrání zájmy státu a dbají přitom na zachování práv a právem   chráněných  zájmů  daňových  subjektů  a ostatních osob zúčastněných na   daňovém řízení.

 

   (2)  Správci  daně  postupují  v  daňovém  řízení  v úzké součinnosti s   daňovými  subjekty  a při vyžadování plnění jejich povinností v daňovém   řízení  volí  jen  takové  prostředky,  které  daňové  subjekty nejméně   zatěžují a umožňují přitom ještě dosáhnout cíle řízení, tj. stanovení a   vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy.

 

   (3)  Při  rozhodování hodnotí správce daně důkazy podle své úvahy, a to   každý  důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti;   přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo.

 

   (4) Daňové řízení je vždy neveřejné.

 

   (5)  Jakékoliv  osoby,  s výjimkou daňových subjektů v daňovém řízení o   jejich  daňové  povinnosti,  které  byly jakkoliv zúčastněny na daňovém   řízení, jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se v řízení nebo   v  souvislosti s ním dozvěděly; tato povinnost však nezprošťuje správce   daně  povinnosti poskytnout údaje osobě, která prokáže, že je oprávněna   tyto   údaje   získat  podle  zvláštního  právního  předpisu^3a).  Této   povinnosti  mohou  být  zproštěny  jen  za  podmínek  stanovených tímto   zákonem.

 

   (6) Daňové řízení je povinen správce daně i z vlastního podnětu zahájit   vždy,  jakmile  jsou  splněny  zákonné  podmínky pro vznik či existenci   daňové  pohledávky,  a  to i v případech, kdy daňový subjekt nesplnil v   tom směru buď vůbec, nebo řádně své povinnosti.

 

   (7)  Při  uplatňování  daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu   vždy  skutečný  obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro   stanovení  či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a   liší se od něho.

 

   (8)  Všechny  daňové  subjekty mají v daňovém řízení před správcem daně   stejná procesní práva a povinnosti.

 

   (9)  Právem  i povinností všech daňových subjektů je úzce spolupracovat   se  správcem  daně  při  správném stanovení a vybrání daně. Přitom jsou   povinny dodržovat zákony i ostatní obecně závazné právní předpisy.

 

§ 3

 

Úřední jazyk

 

   (1)  Před  správcem  daně  se  jedná  v  jazyce českém nebo slovenském.   Veškerá  písemná  podání  se  předkládají  v češtině nebo slovenštině a   listinné důkazy musí být opatřeny úředním překladem do jednoho z těchto   jazyků. Správce daně může v odůvodněných případech upustit od toho, aby   listinné  důkazy byly opatřeny úředními překlady. Správce daně může při   ústním  jednání  připustit  tlumočníka  zapsaného v seznamu tlumočníků,   pokud si jej na své náklady obstará daňový subjekt.

 

   (2)  Občané  České  republiky  příslušející  k  národnostním a etnickým   menšinám  mohou  jednat před správcem daně ve svém jazyce, musí si však   obstarat  tlumočníka  zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady na tohoto   tlumočníka nese správce daně.

 

§ 4

 

Místní příslušnost

 

   (1)  Místní  příslušnost  správce daně, není-li stanoveno jinak v tomto   nebo ve zvláštním zákoně, se řídí u právnické osoby místem jejího sídla   v  České republice a u fyzické osoby bydlištěm v České republice, jinak   místem,  kde se převážně zdržuje, tj. v němž pobývá nejvíce dnů v roce.   Pro  účely  tohoto  zákona  se  rozumí  bydlištěm  fyzické  osoby místo   trvalého pobytu.

 

   (2) Místně příslušným správcem daně částek za porušení rozpočtové kázně   je  finanční  úřad  podle odstavce 1. U odvodů příspěvkových organizací   postupuje  pouze  takto  určený  správce  daně,  a  to  jen v případech   ukládání odvodů za porušení rozpočtové kázně.

 

   (3) Nelze-li určit místní příslušnost podle odstavce 1, řídí se místem,   kde  má  stálou  provozovnu  ^4)  nebo  místem,  v  němž daňový subjekt   vykonává  na  území  České  republiky  hlavní  část své činnosti, jejíž   výsledky jsou předmětem zdanění, popřípadě místem, v němž se nachází na   území České republiky převážná část jeho nemovitého majetku.

 

   (4)  Nelze-li  určit  místní  příslušnost  podle  odstavců  1  až 3, je   příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1, jde-li o obor daní,   k jejichž správě jsou příslušné územní finanční orgány.

 

   (5)  Vzniká-li  podle  daňových  předpisů  daňová  povinnost  okamžikem   přechodu  státní  hranice,  řídí  se místní příslušnost místem přechodu   státní hranice.

 

   (6)  U poplatků je místně příslušný ten správce daně, který je oprávněn   podle zvláštních předpisů k provedení poplatného úkonu.

 

   (7)  U  daní, kde předmětem zdanění je nemovitost, je místně příslušným   správcem  daně  finanční  úřad,  v  obvodu  jehož  územní působnosti se   nemovitost  nachází.  Tento správce daně je pak povinen sdělit výsledky   vyměření  a  případně další potřebné údaje tomu správci daně, u kterého   je dána místní příslušnost podle předchozích ustanovení.

 

   (8)  Je-li  předmětem  zdanění  převod,  přechod  či nabytí majetku, je   místně  příslušným  správcem  daně finanční úřad, v obvodu jehož územní   působnosti

 

   a) měl zůstavitel bydliště nebo se převážnou dobu zdržoval,

 

   b)  se  nachází nemovitost, a to i v případě, nabývá-li se současně též   movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch,

 

   c)  má  bydliště  nebo  sídlo  nabyvatel  movitého  majetku nebo jiného   majetkového prospěchu,

 

   d)   má   bydliště  nebo  sídlo  dárce  movitého  majetku  nebo  jiného   majetkového prospěchu, jde-li o dar do ciziny.

 

   (9)  Má-li  plátce  daně  z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a   funkčních  požitků  organizační  jednotku,  kde dochází k vybírání nebo   srážení  daně  nebo  záloh  na  ni  a  kde jsou k tomu uloženy potřebné   doklady,  je  tato  organizační  jednotka  plátcovou  pokladnou. Místně   příslušným  správcem  daně  plátcovy  pokladny je finanční úřad v místě   plátcovy  pokladny.  Plátcova pokladna má stejná oprávnění a povinnosti   jako  plátce  daně.  Majetková  odpovědnost plátce za jeho pokladny tím   zůstává nedotčena.

 

   (10)   U  srážkové  daně  vybírané  zvláštní  sazbou  daně^5)  bankami,   pobočkami zahraničních bank (dále jen "banky"), spořitelními a úvěrními   družstvy  a  pojišťovnami  je  místně příslušným správcem daně finanční   úřad  v  sídle banky, spořitelního a úvěrního družstva, pojišťovny nebo   jejich  pobočky  či  organizační  jednotky, kde dochází k vybírání nebo   srážení  zvláštní  sazbou  daně,  pokud  jsou  zde  k dispozici veškeré   doklady  nutné pro provedení řádné srážky a její kontroly. Tyto pobočky   či organizační jednotky jsou plátcovou pokladnou podle odstavce 9.

 

   (11)  Je-li místně příslušných několik správců daně, řízení provede ten   z  nich,  který  je  zahájil  jako  první,  pokud  se příslušní správci   nedohodnou   jinak.  Spory  o  místní  příslušnost  mezi  správci  daně   rozhoduje  orgán  jim  nejblíže  nadřízený  a  v  nejvyšším  stupni pak   Ministerstvo financí České republiky (dále jen "ministerstvo").

 

   (12)  Dojde-li  u daňového subjektu ke změně místní příslušnosti, dosud   příslušný  správce  daně vykoná jen neodkladné úkony a postoupí spisový   materiál daňového subjektu za dobu, za kterou dosud nezaniklo právo daň   vyměřit  nebo  dodatečně stanovit, tomu správci daně, na kterého přešla   nově   místní  příslušnost.  Za  stejné  období  připojí  ke  spisovému   materiálu  i  výpis  z osobního účtu daňového subjektu. K tomuto výpisu   doklady  nepřipojuje.  Je-li  vedena  proti  daňovému  subjektu  daňová   exekuce,  sdělí  dosavadní  správce  daně  osobám,  u  nichž  je vedena   (poddlužník,  plátce  apod.),  změnu  místní  příslušnosti a oznámí jim   současně nové číslo účtu u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva,   kam budou zabavené prostředky nadále poukazovány.

 

   (13)  Každý  správce daně je v obvodu své územní působnosti příslušný k   provedení místního šetření podle § 15, a to i bez delegace.

 

   (14)  Nelze-li  místně příslušného správce daně určit podle tohoto nebo   zvláštního zákona, stanoví jej ministerstvo. Ministerstvo může rovněž z   důležitých důvodů, zejména z důvodu hospodárnosti nebo rychlosti řízení   stanovit místní příslušnost jinak.

 

   (15) Pokud ukládá platební povinnost podle § 1 odst. 4 orgán nepověřený   současně  jejím  vybráním, je ke správě jejího placení místně příslušný   správce daně v sídle orgánu, který platební povinnost uložil.

 

§ 5

 

Dožádání a delegace

 

   (1) Místně příslušný správce daně může požádat o provedení jednotlivých   úkonů  v  daňovém  řízení kteréhokoliv jiného věcně příslušného správce   daně,  téhož nebo nižšího stupně, může-li tento správce daně požadovaný   úkon  provést  snáze, hospodárněji nebo rychleji. Dožádaný správce daně   je  povinen  žádosti  vyhovět  nebo  sdělit  důvody, pro které dožádání   vyhovět nemůže.

 

   (2)  Spory  o  opodstatněnost dožádání rozhoduje orgán nadřízený orgánu   dožádanému a v nejvyšším stupni ministerstvo.

 

   (3)  Na  návrh  daňového  subjektu  nebo  z  podnětu správce daně, může   správce  daně  vyššího  stupně  nadřízený oběma správcům daně delegovat   místní  příslušnost  ke  správě  daně  na  jiného,  pokud shledá důvody   takového  návrhu opodstatněnými. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný   opravný prostředek.

 

§ 6

 

Daňové subjekty

 

   (1)  Daňovým  subjektem  se  rozumí  poplatník,  plátce  daně  a právní   nástupce  fyzické  či  právnické  osoby,  která  je jako daňový subjekt   vymezena zákonem.

 

   (2)  Poplatníkem se rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou   přímo podrobeny dani.

 

   (3)  Plátcem  daně  se  rozumí  osoba,  která  pod  vlastní  majetkovou   odpovědností  odvádí  správci  daně  daň  vybranou  od  poplatníků nebo   sraženou poplatníkům.

 

§ 7

 

Osoby zúčastněné na řízení

 

   (1)  Daňového  řízení  vedeného  správcem  daně  se  zúčastňují,  kromě   pověřených  pracovníků  správce  daně,  daňové  subjekty a třetí osoby.   Všechny  osoby  zúčastněné  na řízení jsou povinny na požádání prokázat   svoji totožnost.

 

   (2) Třetími osobami se rozumějí

 

   a) svědci a osoby přezvědné,

 

   b) osoby, které mají listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízení,

 

   c) znalci, auditoři a tlumočníci,

 

   d)  ručitelé,  poddlužníci  a  plátci  působící v rámci zajišťovacího a   vymáhacího řízení,

 

   e) státní orgány a orgány obcí,

 

   f)  případně  další  osoby,  které mají povinnost součinnosti v daňovém   řízení v rozsahu a způsobem stanoveným tímto zákonem.

 

§ 8

 

Svědci a osoby přezvědné

 

   (1)  Každý  je  povinen  vypovídat  jako  svědek nebo osoba přezvědná o   důležitých  okolnostech  v  daňovém  řízení  týkajících se jiných osob,   pokud  jsou  mu  známy;  musí  vypovídat  pravdivě a nic nesmí zamlčet.   Správce daně může svědkovi nebo osobě přezvědné uložit, aby se dostavil   osobně k podání výpovědi.

 

   (2)  Výpověď  může  odepřít ten, kdo by jí způsobil nebezpečí trestního   stíhání  sobě  nebo  osobám blízkým. Osobou blízkou se pro účely tohoto   zákona  rozumí  manžel, partner^5a), druh, příbuzný v řadě přímé a jeho   manžel nebo partner, sourozenec a jeho manžel nebo partner, osvojitel a   jeho manžel nebo partner, osvojenec a jeho potomci, manžel nebo partner   osvojence a manželé nebo partneři jeho potomků.

 

   (3)  Jako  svědek nebo osoba přezvědná nesmí být vyslechnut ten, kdo by   porušil státní tajemství,^6) nebo zákonem uloženou nebo zákonem uznanou   povinnost   mlčenlivosti,   ledaže  by  byl  této  povinnosti  zproštěn   příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.

 

   (4)  Správce  daně  je  povinen před výslechem poučit svědka nebo osobu   přezvědnou  o  možnosti  odepřít  výpověď,  o jeho povinnosti vypovídat   pravdivě  a  nic  nezamlčet  a  o  právních  následcích nepravdivé nebo   neúplné výpovědi.

 

   (5)  Jako  osoba  přezvědná  může  být  k výpovědi vyzván každý, kdo má   znalosti  o  povšechných  poměrech určitého daňového subjektu nebo celé   skupiny   daňových   subjektů   nebo   oboru  činnosti  či  majetkového   vlastnictví, které jsou předmětem zdanění.

 

§ 9

 

Způsobilost k jednání

 

   (1)  Každý  může  před správcem daně samostatně jednat v tom rozsahu, v   jakém  má  způsobilost  vlastními  úkony  nabývat  práva a brát na sebe   povinnosti.

 

   (2)  Za  právnickou osobu jedná statutární orgán nebo ten, kdo prokáže,   že je oprávněn za ni jednat.

 

§ 9a

 

   Osoby  ustanovené  podle zákona6a), které v rozsahu svých zmocnění plní   povinnosti při správě daní stanovené daňovým subjektům, zejména správce   dědictví  a  insolvenční  správce, mají obdobná práva a povinnosti jako   daňový subjekt.

 

§ 10

 

Zastupování

 

   (1)   Za  fyzické  osoby,  které  nemohou  před  správcem  daně  jednat   samostatně  pro  nezpůsobilost  nebo  omezenou  způsobilost  k  právním   úkonům,  jednají  jejich  zákonní  zástupci.^7)  Pokud nebyl opatrovník   soudem ustanoven, stanoví zástupce pro daňové řízení správce daně.

 

   (2)  Správce  daně  může ustanovit zástupce také tomu, jehož pobyt není   znám  nebo  jemuž  se  nepodařilo  doručit písemnost na známou adresu a   který  nezmocnil žádného zástupce, jakož i tomu, kdo byl stižen duševní   nebo  jinou  poruchou, pro kterou nemůže v řízení jednat, nebo kdo není   schopen srozumitelně se vyjadřovat. Správce daně ustanoví zástupce také   právnické  osobě,  pokud  vzniknou  pochybnosti  o tom, kdo je oprávněn   jednat  jejím  jménem.  Proti  rozhodnutí  o ustanovení zástupce se lze   odvolat.

 

   (3)  Daňový  subjekt, jeho zákonný zástupce nebo ustanovený zástupce se   může  dát  zastupovat  zástupcem,  jehož si zvolí. V téže věci může mít   současně  jen  jednoho  zástupce.  Zástupce  jedná  v rozsahu plné moci   udělené  písemně  nebo  ústně  do  protokolu.  Není-li  rozsah zmocnění   vymezen nebo není-li vymezen přesně, je tato plná moc pro daňové řízení   neomezená.

 

   (4)  Zastupování  daňového  subjektu  zástupcem nevylučuje, aby správce   daně  jednal  v nutných případech s daňovým subjektem přímo nebo aby ho   vyzval  k  vykonání  některých  úkonů.  Daňový subjekt je povinen výzvě   správce  daně  vyhovět.  Správce  daně  musí  o  tomto jednání zástupce   daňového subjektu současně vyrozumět.

 

   (5)  Pokud  v  téže věci jedná daňový subjekt i zástupce jím zmocněný a   jejich  jednání  si  odporuje, respektuje správce daně jednání daňového   subjektu.  Správce daně musí o tomto jednání zástupce daňového subjektu   současně vyrozumět.

 

   (6)   Učinilo-li   několik   daňových  subjektů  společné  podání  nebo   vystupují-li  společně  ve  stejné  věci,  případně jsou spoluvlastníky   věci,  která  je  předmětem  zdanění, jsou povinni si zvolit společného   zástupce  pro  účely  daňového  řízení. Pokud tak neučiní ani na výzvu,   určí  společného  zástupce  správce  daně  sám a vyrozumí o tom všechny   příslušné daňové subjekty.

 

§ 11

 

Vyloučení ze zastupování

 

   (1)  Správce  daně  je  oprávněn  k  daňovému řízení nepřipustit nebo z   daňového  řízení  vyloučit  též  zástupce,  pokud by došlo ke střetu se   zájmy  zastupovaného  nebo ke střetu zájmů daňových subjektů v daňových   věcech zastupovaných týmž zástupcem.

 

   (2)   Je-li  zástupcem  daňový  poradce  nebo  právnická  osoba,  která   oprávněně  vykonává  daňové  poradenství nebo advokát (dále jen "daňový   poradce)",^7a)  nemůže  ho  správce  daně  vyloučit  z  podání daňového   přiznání   nebo  hlášení  a  podání  řádných  a  mimořádných  opravných   prostředků  proti rozhodnutí správce daně, i když by jinak byly splněny   podmínky pro vyloučení podle odstavce 1.

 

   (3)  Není-li zástupcem daňový poradce a nejde-li o společného zástupce,   může  zástupce  zastupovat  současně u jednoho správce daně pouze jeden   daňový  subjekt,  nejde-li  o osoby blízké nebo osoby, které vykonávají   činnosti  nezbytné  pro  plnění  daňových  povinností u osob, nad nimiž   vykonávají kontrolu^7b).

 

§ 12

 

Protokol o ústním jednání

 

   (1)  O  ústním  jednání  v daňovém řízení sepíše správce daně protokol,   který je veřejnou listinou.^8)

 

   (2)  Z  protokolu musí být zejména patrno, kdo, kde a kdy daňové řízení   prováděl,   které  osoby  se  zúčastnily,  označení  hlavního  předmětu   jednání,  souvislé  vylíčení  jeho  průběhu,  označení dokladů a jiných   listin odevzdaných při jednání nebo podstatný obsah listin předložených   k  nahlédnutí, udělená poučení, vyjádření poučených osob, jejich návrhy   nebo  námitky  směřující  proti  obsahu  protokolu, rozhodnutí o těchto   návrzích  nebo  námitkách  apod. Nahrazuje-li protokol podání, musí mít   též jeho náležitosti.

 

   (3)  Součástí protokolu jsou i ujednání přijatá při ústním projednávání   věci a rozhodnutí vyhlášená při jednání.

 

   (4)  Protokol  podepisují po seznámení se s ním všechny osoby, které se   jednání  nebo  provedení  úkonu  zúčastnily,  včetně pracovníků správce   daně.  Není-li  protokol hlasitě diktován, je nutno jej před podepsáním   hlasitě  přečíst  a zapsat v něm, že se tak stalo a dále uvést, co bylo   před  podpisem protokolu opraveno nebo jinak změněno. Přeškrtnutá místa   musí  zůstat čitelná. Po vyznačení všech návrhů, námitek, oprav či změn   musí být protokol schválen a jednání skončeno. Odepření podpisu, důvody   tohoto  odepření a námitky proti obsahu protokolu se v něm zaznamenají.   Bezdůvodné  odepření  podpisu nemá vliv na důkazní moc protokolu. Na to   je  třeba  osobu  odepírající podpis upozornit. Vzdálila-li se osoba na   jednání  zúčastněná  před  podpisem  protokolu,  nutno  tuto okolnost v   protokolu zaznamenat s uvedením důvodu.

 

   (5)  Opis  protokolu  vydá  správce daně daňovému subjektu, s nímž bylo   ústně jednáno.

 

   (6)  Správce  daně  opraví  v  protokolu  chyby  v  psaní a jiné zřejmé   nesprávnosti.  Rozhoduje  též  o  návrzích  na  doplnění  protokolu a o   námitkách proti jeho znění. Proti tomuto rozhodnutí se nelze samostatně   odvolat.

 

§ 13

 

Úřední záznam

 

   Úřední záznam zachycuje skutečnosti mající vztah k daňovým spisům jinde   neuvedené,   např.  různá  ústní  sdělení,  oznámení,  poznámky,  obsah   telefonických  hovorů,  odkazy  na  jiné  spisové  materiály, výpisy ze   záznamů  ať  již  vlastních  nebo  cizích a další skutečnosti k věci se   vztahující  a  zjištěné správcem daně. Úřední záznam podepíše pracovník   správce  daně,  který  ho vyhotovil, s uvedením data. V úředním záznamu   odkáže  též na zdroj informace v záznamu uvedené. Pro další náležitosti   úředního záznamu platí přiměřeně ustanovení týkající se protokolu.

 

§ 14

 

Lhůty

 

   (1)  Není-li  lhůta  pro některý úkon v daňovém řízení stanovena obecně   závazným  právním  předpisem, určí přiměřenou lhůtu rozhodnutím správce   daně.  Zároveň upozorní na právní důsledky nedodržení této lhůty. Lhůtu   kratší osmi dnů lze stanovit jen zcela výjimečně pro úkony jednoduché a   zvlášť naléhavé.

 

   (2) Z důležitých důvodů mohou osoby zúčastněné na řízení před uplynutím   stanovené lhůty požádat správce daně o její prodloužení k úkonům, jichž   se lhůta týká.

 

   (3)  Na  první  žádost o prodloužení lhůty, pokud se nejedná o zákonnou   lhůtu, povolí správce daně vždy prodloužení lhůty alespoň o dobu, která   v  den  podání  žádosti  ještě zbývala ze lhůty, o jejíž prodloužení je   žádáno. Správce daně však nemůže povolit delší prodloužení lhůty, než o   jaké je žádáno.

 

   (4)  Nerozhodne-li  správce  daně  o  žádosti  o prodloužení lhůty před   uplynutím  žádané  lhůty,  považuje  se  žádané  prodloužení  lhůty  za   povolené.  Je-li  zamítavé  rozhodnutí  o  včas  podané  žádosti  podle   odstavce  2  doručeno po uplynutí stanovené lhůty, jejíž prodloužení je   žádáno,  končí  běh  žádané  lhůty  uplynutím  tolika  dnů  po doručení   zamítavého  rozhodnutí,  kolik  dnů  zbývalo  v  době podání žádosti do   uplynutí stanovené lhůty.

 

   (5) Prošla-li původní lhůta již před podáním žádosti a nešlo-li o lhůtu   již  prodlouženou  podle  předchozích  ustanovení, může správce daně ze   zvlášť  závažných  důvodů  povolit  navrácení  v  předešlý  stav, to je   obnovit běh lhůty a stanovit lhůtu novou. Žádost o navrácení v předešlý   stav  může  být  podána  nejdéle do třiceti dnů ode dne, kdy u žadatele   pominuly  důvody  zmeškání  původní  lhůty.  Tuto novou lhůtu nelze ani   prodloužit ani navrátit v předešlý stav.

 

   (6)  Do  běhu  lhůty  se  nezapočítává  den,  kdy  došlo ke skutečnosti   určující počátek lhůty.

 

   (7) Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne,   který se svým jménem nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy došlo   ke  skutečnosti  určující  počátek  lhůty. Není-li takový den v měsíci,   končí lhůta posledním dnem měsíce.

 

   (8)  Připadne-li  poslední  den lhůty pro uplatnění právních úkonů vůči   správci  daně na sobotu, neděli nebo státem uznaný svátek, je posledním   dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

 

   (9)  Lhůta  je  zachována,  je-li  posledního  dne  lhůty učiněn úkon u   správce  daně  nebo  podána  poštovní zásilka obsahující daňové podání,   popřípadě   dojde-li   čitelná^8a)  datová  zpráva  opatřená  zaručeným   elektronickým  podpisem^8b)  na  adresu  elektronické podatelny správce   daně nebo dojde-li datová zpráva do datové schránky správce daně^8c).

 

   (10)  Kromě  případu uvedeného v odstavci 5 nelze prodloužit lhůtu nebo   povolit  navrácení  v  předešlý  stav  také  u  řádných  a  mimořádných   opravných  prostředků  a u lhůt, se kterými je spojen zánik práva podle   tohoto zákona nebo zvláštních předpisů.

 

   (11)  Lhůtu  nelze  prodloužit  ani  nelze povolit navrácení v předešlý   stav, uplynul-li ode dne skončení původní lhůty jeden rok.

 

   (12)  V  pochybnostech  se  považuje  lhůta  za  zachovanou,  pokud  se   neprokáže opak.

 

   (13)  Proti rozhodnutí o žádosti za prodloužení lhůty nebo za navrácení   v  předešlý  stav není přípustný opravný prostředek. Podaná žádost nemá   odkladný účinek, nestanoví-li tento zákon jinak.

 

   (14)  O povolování lhůt k zaplacení daně platí zvláštní úprava obsažená   v § 60.

 

 

§ 15

 

Místní šetření

 

   (1)  Správce  daně je oprávněn v souvislosti s daňovým řízením provádět   místní  šetření  jak  u subjektu daně, tak i u jiných osob. K provedení   místního   šetření  je  pracovník  správce  daně  povinen  se  prokázat   služebním průkazem pracovníka správce daně.

 

   (2)  Pracovník  správce  daně  má  v  době  přiměřené předmětu šetření,   zejména  v  době  provozu,  právo  na přístup do každé provozní budovy,   místnosti  a místa, včetně dopravních prostředků a přepravních obalů, k   účetním  písemnostem, záznamům a informacím na technických nosičích dat   v  rozsahu nezbytně nutném pro dosažení účelu podle tohoto zákona. Toto   právo  má  též,  jde-li o obydlí, které daňový subjekt užívá rovněž pro   podnikání.

 

   (3)  Pracovník správce daně má právo provést nebo si vyžádat z účetních   písemností,  záznamů nebo jiných informací bezúplatně výpis nebo kopii,   a  to  i  na  technických nosičích dat. V rozsahu nezbytném k prověření   údajů  na  technických  nosičích dat má pracovník správce daně právo na   informace  o  používaných  programech  výpočetní techniky a je oprávněn   využívat programové vybavení, ve kterém byly informace pořízeny.

 

   (4)  Jestliže  daňový subjekt vykonává dani podrobenou činnost mimo své   obvyklé  pracoviště,  na  veřejném  prostranství nebo místo výkonu této   činnosti  střídá,  je povinen na výzvu pracovníka správce daně prokázat   se  občanským  průkazem,  případně  jiným  osobním  dokladem, jímž může   prokázat  svou totožnost. Cizí státní příslušník se prokazuje povolením   k trvalému pobytu nebo cestovním pasem.

 

   (5)  Daňový  subjekt  a  třetí osoby jsou povinny poskytnout pracovníku   správce  daně všechny přiměřené prostředky a pomoc potřebnou k účinnému   provedení místního šetření, zejména mu podat potřebná vysvětlení.

 

   (6)  Subjekt,  u něhož je místní šetření prováděno, je povinen zapůjčit   správci  daně  jím  vyžádané doklady a jiné věci mimo svůj prostor. Při   tomto postupu platí přiměřeně ustanovení § 16 odst. 7.

 

   (7)  Pracovník  správce  daně  může  zajistit  též věci, u nichž jejich   nezajištění  by  mohlo  mít  za  následek nemožnost dodatečného průkazu   skutečností  potřebných  v  daňovém řízení. K tomuto opatření přistoupí   zejména,  chybí-li  řádný průkaz o původu obchodního zboží nebo věcí, o   jeho  či  jejich  množství,  ceně,  kvalitě  nebo  o  řádném vypořádání   finančních  povinností  v  souvislosti  s  jeho  či jejich dovozem nebo   nákupem.  V rozhodnutí, které je součástí protokolu, současně pracovník   správce  daně  stanoví  lhůtu pro odstranění pochyb ohledně zajištěných   věcí.  Věci,  které nelze na místě spolehlivě zajistit, může na náklady   jejich majitele nebo držitele nechat převést na místo, kde je to možné.   Je-li  to  pro  dokazování nezbytné nebo vhodné, může pracovník správce   daně  odebrat  bezúplatně  pro  účely  bližšího ohledání nebo expertizy   vzorky  zajišťovaných věcí. Takto odebrané vzorky budou po expertize či   ohledání  vráceny, připouští-li to jejich povaha. Při zajištění věcí se   postupuje  v  ostatním přiměřeně podle § 38. Pokud věci zajištěné podle   tohoto  ustanovení  nelze  vrátit  jejich  vlastníkovi nebo oprávněnému   držiteli  proto, že není znám nebo si věci nevyzvedl, a to ani na výzvu   správce  daně,  nebo  pokud  jde  o  věci  volně neobchodovatelné, může   správce daně rozhodnout o jejich propadnutí státu. Není-li správci daně   vlastník  nebo  oprávněný  držitel  zajištěných věcí znám, rozhodnutí o   propadnutí  věci  musí  být  zveřejněno na úřední desce správce daně po   dobu šedesáti dnů.

 

   (8)  O  místním  šetření  sepíše  pracovník  správce  daně podle povahy   šetření  protokol  nebo  úřední  záznam. Došlo-li při místním šetření k   zajištění  věcí,  předá  pracovník správce daně opis protokolu osobě, u   níž k zajištění došlo, i bez její žádosti.

 

§ 16

 

Daňová kontrola

 

   (1)  Daňovou  kontrolou  pracovník správce daně zjišťuje nebo prověřuje   daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně u   daňového  subjektu  nebo  na místě, kde je to vzhledem k účelu kontroly   nejvhodnější.  Daňová kontrola se provádí v rozsahu nezbytně nutném pro   dosažení účelu podle tohoto zákona.

 

   (2)  Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu   k pracovníku správce daně povinnost

 

   a)  sám  nebo  jím  určeným  pracovníkem poskytovat informace o vlastní   organizační struktuře, o pracovní náplni jednotlivých útvarů, o oběhu a   uložení účetních a jiných dokladů,

 

   b) zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly,

 

   c)  předložit  na  požádání  záznamy, jejichž vedení bylo správcem daně   uloženo,  účetní  a  jiné  doklady a účetní písemnosti, které prokazují   hospodářské  a  účetní  operace,  jež jsou pro správné stanovení daňové   povinnosti  rozhodné  anebo  o  které  pracovník správce daně požádá, a   podat  k  nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení, má-li pracovník   správce daně pochybnost o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti.   Pracovník správce daně má při provádění daňové kontroly oprávnění podle   § 15 odst. 3

 

   d)  nezatajovat  doklady,  které  má  daňový subjekt k dispozici nebo o   nichž je mu známo, kde se nacházejí,

 

   e)  předložit  důkazní  prostředky  prokazující  jeho tvrzení v průběhu   kontroly,

 

   f)  umožnit vstup do každé provozní budovy, místnosti, místa i obydlí a   dopravních  prostředků, které daňový subjekt užívá buď též k podnikání,   nebo  souvisí  s  předmětem  daně,  dále do přepravních obalů a umožnit   jednání s jakýmkoliv svým pracovníkem,

 

   g)  zapůjčit  potřebné  doklady a jiné věci mimo prostor kontrolovaného   subjektu.

 

   (3)  U  fyzických  osob,  které  neprovozují podnikatelskou činnost, se   ustanovení odstavce 2 použije přiměřeně.

 

   (4)  Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu   k pracovníku správce daně právo

 

   a) na předložení služebního průkazu pracovníkem správce daně,

 

   b) být přítomen jednání s jeho pracovníky,

 

   c)  předkládat  v  průběhu daňové kontroly důkazní prostředky, případně   navrhovat   předložení  důkazních  prostředků,  které  on  sám  nemá  k   dispozici,

 

   d) podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně,

 

   e) klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním šetření,

 

   f)  vyjádřit  se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve   zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění,

 

   g)  nahlížet  u  správce  daně  kdykoliv v jeho obvyklou úřední dobu do   převzatých dokladů.

 

   (5)  Právo  uvedené  v  odstavci  4  písm.  b) si daňový subjekt nemůže   vyhradit,  je-li  při  daňové  kontrole  přítomen statutární orgán nebo   zástupce daňového subjektu.

 

   (6)  Námitky  podle odstavce 4 písm. d) vyřizuje pracovník správce daně   nejblíže  nadřízený tomu, vůči němuž směřují. Tento nadřízený pracovník   námitce  vyhoví  a zajistí nápravu nebo daňovému subjektu sdělí písemně   důvody,  pro  které  nelze  námitce vyhovět. Proti tomuto rozhodnutí se   nelze samostatně odvolat.

 

   (7)  Převzetí  dokladů  a jiných věcí podle odstavce 2 písm. g) potvrdí   pracovník  správce  daně  ve  zprávě  o  kontrole  nebo  samostatně při   převzetí.  Tento  postup  se použije vždy, hrozí-li nebezpečí, že takto   označené  důkazní  prostředky  budou zničeny, pozměněny, zavlečeny nebo   učiněny  jinak nepotřebnými. Převzaté doklady a jiné věci vrátí správce   daně   kontrolovanému  subjektu  nejdéle  do  třiceti  dnů.  Ve  zvlášť   složitých  případech, zejména je-li nutno zapůjčené doklady a jiné věci   podrobit  vnější  expertize,  může  tuto  lhůtu  prodloužit orgán přímo   nadřízený   správci   daně.  Proti  těmto  rozhodnutím  není  přípustné   samostatné odvolání.

 

   (8)  O  výsledku zjištění sepíše pracovník správce daně zprávu o daňové   kontrole.  Po  projednání  této  zprávy ji spolupodepisuje kontrolovaný   daňový  subjekt  a  pracovník správce daně. Bezdůvodné odepření podpisu   kontrolovaným  daňovým  subjektem  je  pro platnost ve zprávě uvedených   zjištění  bezvýznamné  a o tomto musí být ve zprávě kontrolovaný daňový   subjekt  výslovně  poučen.  Jedno  vyhotovení  kontrolní  zprávy obdrží   kontrolovaný  daňový  subjekt.  Den  podpisu  zprávy je též dnem jejího   doručení. Je-li výsledkem kontrolního zjištění skutečnost, odůvodňující   dodatečné  stanovení daně, může být součástí zprávy o daňové kontrole i   dodatečný  platební  výměr.  Při dodatečném stanovení daně správce daně   přihlédne  ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny.   Odmítne-li  daňový  subjekt  zprávu  převzít  nebo se jejímu převzetí a   projednání vyhýbá, odešle se mu v poštovní zásilce s doručenkou.

 

   (9)  Při  provádění daňové kontroly v prostorách uvedených v odstavci 2   písm.  f),  v  nichž  advokát  vykonává advokacii nebo v nichž se mohou   nacházet   listiny   nebo   jiné   nosiče   informací,  které  obsahují   skutečnosti,  na  něž  se  podle  zvláštního právního předpisu vztahuje   povinnost  mlčenlivosti  advokáta,  je  pracovník  správce  daně, který   daňovou kontrolu provádí, povinen si vyžádat součinnost České advokátní   komory (dále jen "Komora"); pracovník správce daně je oprávněn seznámit   se  s  obsahem  takových  listin  nebo jiných nosičů informací pouze za   přítomnosti  a  se souhlasem zástupce Komory, kterého ustanoví předseda   Komory  z  řad  jejích  zaměstnanců  nebo  z  řad  advokátů. Stanovisko   zástupce  Komory  je  pracovník  správce daně povinen uvést ve zprávě o   daňové kontrole podle odstavce 8.

 

   (10)  Odmítne-li  zástupce Komory souhlas podle odstavce 9 udělit, musí   být  listiny  nebo  jiné  nosiče informací za účasti pracovníka správce   daně,  advokáta  a  zástupce  Komory  zabezpečeny  tak, aby se s jejich   obsahem  nemohl  nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit tak,   aby  mohl  být zmařen účel daňové kontroly; bezprostředně poté musí být   příslušné  listiny  nebo  jiné  nosiče informací předány Komoře. Komora   vrátí  advokátovi  tyto  listiny nebo jiné nosiče informací bez odkladu   poté,  co  marně uplyne lhůta k podání návrhu podle odstavce 11; byl-li   tento  návrh  včas  podán, Komora s nimi naloží v souladu s rozhodnutím   soudu podle odstavce 11.

 

   (11)  V  případě  uvedeném  v  odstavci  10 lze souhlas zástupce Komory   nahradit  na  návrh  nadřízeného  pracovníka  správce  daně uvedeného v   odstavci 6 rozhodnutím soudu podle zvláštního právního předpisu^8c).

 

§ 17

 

Doručování

 

   (1)  Správce  daně  doručuje  úřední  písemnosti zpravidla poštou. Tyto   písemnosti může však doručit i svými pracovníky.

 

   (2)  Doručuje  se  v  bytě, provozovně, obchodní místnosti, kanceláři a   nebo  pracovním  místě,  kde  se  osoba,  jíž má být doručeno (dále jen   "příjemce"),  zdržuje. Písemnosti určené daňovému poradci se doručují v   jeho  kanceláři.  Doručení  mimo  tyto  místnosti  je platné, nebylo-li   přijetí odepřeno.

 

   (3)  Není-li  místností  uvedených v odstavci 2, může se doručit všude,   kde doručovatel příjemce zastihne.

 

   (4) Do vlastních rukou se příjemci doručují písemnosti,

 

   a) u nichž tak stanoví výslovně zákon,

 

   b)  je-li den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty, jejíž nesplnění   by pro příjemce mohlo být spojeno s právní újmou,

 

   c) stanoví-li tak správce daně.

 

   (5)  Nebyl-li  adresát  písemnosti,  která má být doručena do vlastních   rukou,   zastižen,  uloží  doručovatel  písemnost  v  místně  příslušné   provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a příjemce o   tom  vhodným  způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si příjemce písemnost do   10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení,   i  když  se  příjemce  o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném   uplynutí  této  lhůty  vhodí  písemnost  do domovní nebo jiné adresátem   užívané  schránky,  ledaže  správce  daně  i bez návrhu vyloučí vhození   písemnosti  do  schránky.  Není-li  takové schránky, písemnost se vrátí   odesílajícímu  správci  daně  a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce   správce daně.

 

   (6) Odepře-li příjemce bezdůvodně písemnost přijmout, je doručena dnem,   kdy  bylo  její  přijetí  odepřeno;  na  to  musí  doručovatel příjemce   upozornit.

 

   (7)  Má-li  příjemce  zástupce  s neomezenou plnou mocí pro celé daňové   řízení,  doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Pokud má zástupce   příjemce  plnou  moc  omezenou  na  určité úkony, doručuje se písemnost   vztahující se k takovým úkonům příjemci i jeho zástupci. Má-li příjemce   osobně v daňovém řízení něco vykonat, doručuje se písemnost jemu i jeho   zástupci.

 

   (8)  Má-li  příjemce,  který  se  zdržuje  v  cizině,  opatrovníka nebo   zástupce  v  tuzemsku,  doručí  se  písemnost  tomuto  opatrovníku nebo   zástupci.

 

   (9)   Písemnosti  určené  právnickým  osobám  se  doručují  pracovníkům   oprávněným za tyto příjemce přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje   se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn   za  příjemce jednat, ostatní písemnosti kterémukoliv jejich pracovníku,   který písemnost přijme. Stejně se postupuje, ustanovil-li si příjemce u   pošty osobu k přijímání docházejících zásilek.

 

   (10)  Písemnosti určené daňovému poradci mohou být doručovány také jeho   pracovníkům, kteří jím byli pověřeni přijímáním písemností.

 

   (11)  Doručení osobám uvedeným v odstavcích 7 až 10 platí jako doručení   příjemci.

 

   (12)   Dokladem  o  doručení  písemnosti  příjemci  je  řádně  vyplněná   doručenka. Jsou-li o doručení pochybnosti a nebo není-li doručenka, lze   doručení prokázat jiným vhodným způsobem.

 

   (13)  Nemůže-li  příjemce  potvrdit příjem pro tělesnou indispozici, ať   již přechodného nebo trvalého rázu, podepíše se jiná dospělá osoba jako   svědek  a  připíše  důvod. Pokud příjemce zemřel bez dědice nebo zanikl   bez právního nástupce, nastávají účinky doručení uložením do spisu.

 

§ 17a

 

Elektronické doručování

 

   Adresátovi,   který  má  zpřístupněnu  datovou  schránku,  se  doručuje   přednostně podle zvláštního zákona^8c).

 

§ 17b

 

Neúčinnost doručení

 

   (1)  Adresát,  který si ze závažného důvodu nemohl uloženou písemnost v   zákonem  stanovené  lhůtě  vyzvednout, může požádat správce daně, který   písemnost doručil, o vyslovení neúčinnosti doručení.

 

   (2)  Žádost  je  třeba  podat  do  15  dnů  ode  dne,  kdy se adresát s   doručovanou  písemností  skutečně seznámil, nejpozději však do 6 měsíců   ode dne doručení.

 

   (3)  Shledá-li  správce  daně  žádost  důvodnou, rozhodne o neúčinnosti   doručení;   písemnost  se  pak  považuje  za  doručenou  dnem  doručení   rozhodnutí o neúčinnosti doručení.

 

   (4)  Lhůty podle § 47 a 70 neběží od marného uplynutí úložní doby až do   dne  doručení  rozhodnutí  o neúčinnosti doručení, pokud jde o doručení   rozhodnutí směřujícího ke stanovení nebo placení daně.

 

§ 18

 

Doručování do ciziny

 

   Příjemcům zdržujícím se v cizině, jejichž pobyt je znám, a kteří nemusí   mít  zmocněnce  pro  doručování,  doručují  se úřední písemnosti přímo.   Je-li třeba doručit úřední písemnost do vlastních rukou příjemce, zašle   se  písemnost  na  mezinárodní doručenku, dovoluje-li to země určení. V   ostatních   případech  bude  doručováno  do  vlastních  rukou  příjemce   prostřednictvím   příslušného   orgánu   státní  správy,  pověřeného  k   doručování úředních písemností do ciziny.

 

§ 19

 

Doručení veřejnou vyhláškou

 

   (1)  Není-li  správci  daně  znám  pobyt  nebo  sídlo  příjemce, doručí   písemnost  veřejnou vyhláškou, pokud není ustanoven zástupce podle § 10   odst.  2.  Stejně se postupuje i v případě, že se adresát písemnosti na   místě  svého  pobytu,  sídla  nebo adrese pro doručování, které ohlásil   správci daně, nezdržuje.

 

   (2)  Doručení  veřejnou  vyhláškou se provede tak, že se vyvěsí po dobu   patnácti  dnů  způsobem  v  místě  obvyklým  oznámení  o  místě uložení   písemnosti  s jejím přesným označením. Oznámení o uložení písemnosti se   vyvěsí  jednak  v  sídle  správce daně, jehož písemnost má být příjemci   doručena,  a  jednak  v  místě příjemcova posledního pobytu nebo sídla.   Vyvěšení  veřejné  vyhlášky  zajišťují  na dožádání příslušného správce   daně  orgány  obce, které také potvrdí dobu vyvěšení. Poslední den této   lhůty se považuje za den doručení.

 

§ 20

 

Doručení hromadným předpisným seznamem

 

   (1)  Pokud  správce  daně  stanoví  daň  hromadným předpisným seznamem,   vyloží  předpisný  seznam  k  veřejnému nahlédnutí po dobu třiceti dnů;   počátek  i  dobu  vyložení  veřejně vyhlásí. Poslední den této lhůty je   dnem doručení.

 

   (2)  Doručení  hromadným předpisným seznamem se provede tak, že se jeho   vyložení  oznámí  vyhláškou na úřední desce obce s označením druhu daně   takto stanovené, doby, od kdy je vyložen, a označením místa, kde do něj   lze  nahlédnout.  Při  veřejném nahlédnutí je daňovému subjektu sdělena   jeho   daňová   povinnost.   Vyložení  hromadného  předpisného  seznamu   zajišťují  na dožádání příslušného správce daně orgány obce, které také   potvrdí dobu vyložení.

 

§ 21

 

Zahájení řízení

 

   (1)  Řízení  je  zahájeno  dnem, kdy podání daňového subjektu nebo jiné   osoby  zúčastněné  na  řízení došlo příslušnému správci daně nebo dnem,   kdy byl daňový subjekt nebo jiná osoba zúčastněná na řízení vyrozuměn o   prvním  úkonu,  který vůči němu v daňovém řízení správce daně nebo jiné   osoby, o nichž to zákon stanoví, učinili.

 

   (2)  Stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon, podávají daňové subjekty   o  své  daňové  povinnosti příslušnému správci daně přiznání, hlášení a   vyúčtování  na  předepsaných  tiskopisech.  Toto  podání  lze  učinit i   datovou  zprávou  ve struktuře a tvaru zveřejněném správcem daně, která   je  opatřena  zaručeným  elektronickým podpisem, nebo která je odeslána   prostřednictvím datové schránky.

 

   (3) Jiná podání v daňových věcech, jako jsou oznámení, žádosti, návrhy,   námitky, odvolání apod., lze učinit buď písemně nebo ústně do protokolu   nebo   datovou  zprávou,  která  je  opatřena  zaručeným  elektronickým   podpisem, nebo která je odeslána prostřednictvím datové schránky.

 

   (4)  Ten,  kdo  činí  podání  v  elektronické  podobě  podle zvláštního   předpisu,^8d) uvede současně poskytovatele certifikačních služeb, který   jeho  certifikát  vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k   podání.

 

   (5)  Účinky  podání má rovněž úkon učiněný vůči správci daně za použití   datové  zprávy  bez  zaručeného elektronického podpisu, nebo za použití   jiných  přenosových  technik, pokud je tento úkon do 5 dnů ode dne, kdy   došlo  správci  daně,  potvrzen nebo opakován způsobem podle odstavce 2   nebo 3. Úkon podle věty první lze v téže lhůtě potvrdit rovněž projevem   souhlasu  písemně  nebo ústně do protokolu. Tuto lhůtu nelze prodloužit   ani navrátit v předešlý stav.

 

   (6)  Pro  řízení  je  rozhodující  obsah  podání,  i  když je nesprávně   označeno.  Z  podání musí být patrno, kdo je činí, čeho se týká a co se   navrhuje.

 

   (7) Podání se činí u místně příslušného správce daně a na požádání musí   být  přijetí  podání  potvrzeno.  Podání učiněné prostřednictvím datové   zprávy  se  přijímá  na  společném  technickém zařízení správců daně na   adresu zveřejněnou správcem daně, prostřednictvím datové schránky anebo   na  technickém  nosiči  dat, jehož formu zveřejní správce daně. Přijetí   podání  učiněného prostřednictvím datové zprávy na společném technickém   zařízení  správců  daně  se potvrzuje tímto technickým zařízením rovněž   prostřednictvím  datové  zprávy s identifikací technického zařízení, na   kterém bylo podání přijato, včetně uvedení časového údaje o přijetí.

 

   (8)  Má-li  podání  vady,  pro které není způsobilé k projednání, vyzve   správce daně daňový subjekt nebo jinou osobu zúčastněnou na řízení, aby   je  podle  jeho  pokynu  a  ve  lhůtě,  kterou  správce  daně  stanoví,   odstranil.   Současně   ho   poučí  o  následcích  spojených  s  jejich   neodstraněním. Pokud je den zahájení řízení dnem počátku běhu lhůty pro   rozhodnutí  správce daně nebo pokud je počátek běhu lhůty od tohoto dne   odvozován, běh lhůty se vydáním výzvy podle tohoto odstavce přerušuje a   nová lhůta počne běžet až ode dne, kdy dojde k odstranění vad.

 

   (9)  Bude-li  podání  opraveno  ve stanovené lhůtě, hledí se na ně tak,   jako  by  bylo  předloženo  bez  vady  v  den původního podání. Bude-li   opravené  podání předloženo až po uplynutí lhůty, považuje se za podané   dnem, kdy bylo podáno po opravě. Nebude-li vyhověno výzvě správce daně,   hledí se na toto podání, jako by vůbec nebylo podáno.

 

§ 22

 

Postoupení

 

   (1) Není-li správce daně, jemuž bylo podání v daňové věci doručeno nebo   platba připsána, příslušný k projednání věci a k rozhodnutí, je povinen   podání  neprodleně  postoupit příslušnému správci daně a uvědomit o tom   odesilatele.

 

   (2)  Byla-li  podáním  lhůta  dodržena,  považuje  se za zachovanou i u   správce daně, kterému věc byla postoupena.

 

   (3)  Dojde-li  správci  daně  podání,  jehož  vyřízení  nespadá do jeho   působnosti,  ani  do  působnosti  jiného  správce  daně,  vrátí jej bez   dalšího odesilateli.

 

§ 23

 

Nahlížení do spisů

 

   (1)  Daňový  subjekt je oprávněn nahlédnout do spisů týkajících se jeho   daňových  povinností,  s  výjimkou  částí spisu uvedených v odstavci 2.   Správce  daně  je  povinen  seznámit daňový subjekt s obsahem spisu a o   každém nahlížení do spisu pořídit protokol o ústním jednání.

 

   (2)  Daňový  subjekt  není  oprávněn nahlížet do úřední korespondence s   jinými  státními  orgány,  do  rejstříku,  pomůcek, zápisů a rozhodnutí   sloužících  výlučně  pro  potřeby  správce  daně a dalších podkladů, do   nichž  nelze  umožnit  nahlédnutí  s  ohledem  na  povinnost zachovat v   tajnosti  poměry jiných daňových subjektů. Není-li ohrožen zájem jiného   daňového subjektu nebo jiných osob zúčastněných na daňovém řízení, může   správce daně v odůvodněných případech nutných pro další průběh daňového   řízení  povolit  nahlédnutí  i  do  těchto  písemností.  Důvody  tohoto   nahlédnutí  uvede  vždy  výslovně  v  úředním záznamu. Toto omezení při   nahlížení  do  spisů  platí  přiměřeně i při zapůjčení spisů pro řízení   před jinými orgány než orgány správce daně všech stupňů.

 

   (3)  Na  žádost  daňového  subjektu  pořídí  správce  daně ze spisového   materiálu,  do  něhož  lze nahlížet nebo kde to bylo povoleno, doslovné   opisy  nebo  stejnopisy  či  výpisy  nebo potvrzení o skutečnostech tam   obsažených,  ověří  jejich  shodu  s  originálem,  vyznačí na nich účel   jejich užití a vydá daňovému subjektu.

 

   (4)  Nesouhlasí-li  daňový subjekt s rozsahem, v jakém mu bylo do spisu   umožněno  nahlédnout,  může  se odvolat do patnácti dnů ode dne, kdy do   spisu nahlížel.

 

§ 24

 

Povinnost zachovávat mlčenlivost

 

   (1)  Pracovníci  správce daně, jakož i třetí osoby, které byly jakkoliv   zúčastněny  na  daňovém  řízení,  jsou povinni zachovávat mlčenlivost o   tom,  co  se  při  daňovém  řízení  nebo v souvislosti s ním dozvěděli,   zejména  o poměrech daňových subjektů jak osobních, tak i souvisejících   s podnikáním.

 

   (2)  Osoby  zúčastněné  na  daňovém  řízení  musí  být  poučeny  o  své   povinnosti zachovávat mlčenlivost a o právních důsledcích porušení této   povinnosti.

 

   (3) Pracovníci správce daně mohou

 

   a)  informace  získané  v  daňovém  řízení poskytnout jinému pracovníku   téhož  nebo jiného správce daně, dále pak odvolacímu orgánu nebo soudu,   projednávají-li   tyto   orgány   opravný  prostředek  v  daňové  věci,   projednávají-li  dědictví  po  daňovém dlužníkovi, vedou-li insolvenční   řízení u daňového dlužníka, projednávají-li návrh správce daně, jímž se   domáhá  určení  neúčinnosti právních úkonů daňového dlužníka nebo výkon   exekuce ohledně daňové pohledávky, správnímu orgánu, který plní úkoly v   systému   certifikace   surových  diamantů  podle  zvláštního  právního   předpisu

 

   b)  poskytovat  informace  nadřízeným  orgánům  v  případech vyřizování   stížností  daňových  subjektů,  při  odborném  posuzování  jednotlivých   případů  a  při  jejich  dohlídkové činnosti vykonávané u správce daně,   jakož  i dalším orgánům oprávněným ze zvláštního zákona ke kontrolní či   dohlídkové  činnosti  u  správce  daně při výkonu správy daní v rozsahu   jejich zákonného oprávnění; pracovníci těchto orgánů jsou přitom vázáni   pod sankcí podle § 25 tohoto zákona. Tyto orgány rovněž postupují podle   odstavce 11,

 

   c)  zobecněné  informace  získané  při  výkonu  správy  daní poskytnout   ministerstvu,  aniž by byly uváděny konkrétní daňové subjekty, jichž se   informace týkají. Tyto zobecněné informace může ministerstvo poskytovat   jinému orgánu, pokud tak stanoví zvláštní zákon,

 

   d)   poskytovat   souhrnné   údaje  o  výši  daňové  povinnosti,  stavu   nedoplatků,  povolených  posečkáních,  splátkách  a prominutích, výši a   včasnosti   převedených   částek   apod.  u  jednotlivých  daní  jejich   příjemcům,  jimž  výnos těchto daní náleží podle zákonného rozpočtového   určení,

 

   e)  využívat  informace  získané  při správě daní v řízení o přestupku,   který je vymezen v daňovém zákonu,

 

   f)  poskytovat  informace  příslušným orgánům pro projednání a řízení o   odpovědnosti  za  škodu způsobenou při správě daní výkonem veřejné moci   rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

 

   (4)  Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být třetí osoby zúčastněné   na  daňovém  řízení  a  pracovníci  daňového  orgánu  daňovým subjektem   zproštěni pouze písemně, s uvedením rozsahu a účelu.

 

   (5) Povinnosti zachovávat mlčenlivost se nelze dovolávat

 

   a)  vůči  Nejvyššímu  kontrolnímu  úřadu, pokud provádí v rozsahu svého   oprávnění kontrolu podle schváleného plánu kontrolní činnosti,^9)

 

   b)  jestliže  je  toho  v  trestním  řízení  třeba  k řádnému objasnění   okolností  nasvědčujících  tomu, že byl spáchán v souvislosti s daňovým   řízením trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení   a  podobné  povinné  platby,  zkrácení daně, poplatku a podobné povinné   platby  a  nesplnění  oznamovací  povinnosti  v daňovém řízení. Ohledně   těchto  trestných  činů  může  státní  zástupce  a  po  podání obžaloby   předseda  senátu  požadovat  údaje,  které  jsou  předmětem  povinnosti   zachovávat mlčenlivost; ve stejném rozsahu plní správce daně oznamovací   povinnost podle zvláštního právního předpisu,^10)

 

   c) při plnění oznamovací povinnosti správce daně ohledně trestných činů   padělání  a  pozměnění známek, padělání a pozměnění předmětů k označení   zboží  pro  daňové  účely  a  předmětů  dokazujících splnění poplatkové   povinnosti,  porušení  předpisů  o  nálepkách  a  jiných  předmětech  k   označení  zboží,  udávání  padělaných  a  pozměněných peněz, padělání a   pozměňování  veřejné  listiny,  nedovolené  výroby  a  držení pečetidla   státní pečeti a úředního razítka, pokud k nim došlo v přímé souvislosti   se  spácháním  trestných  činů daňových, uvedených v písmenu b), a to v   rozsahu  nezbytně  nutném k jejich objasnění; tato podmínka souvislosti   neplatí při plnění oznamovací povinnosti ohledně trestného činu udávání   padělaných a pozměněných peněz,

 

   d)  při podávání podnětů ke stíhání trestných činů úplatkářství, a to v   rozsahu nezbytně nutném k jejich objasnění,

 

   e)  při  podávání  podnětů  ke  stíhání  trestných  činů  proti  výkonu   pravomoci  orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestných činů úředních   osob,  pokud  se jich dopustili pracovníci správce daně a došlo k nim v   souvislosti  se  správou  daní, a to v rozsahu nezbytně nutném k jejich   objasnění,

 

   f)  vůči  Úřadu  pro  ochranu hospodářské soutěže při plnění informační   povinnosti podle zvláštního právního předpisu,^10a)

 

   g) vůči specializovaným policejním složkám určeným ministrem vnitra

 

   1. pro vyhledávání legalizace výnosů z trestné činnosti,

 

   2.  pro boj proti teroristickým aktivitám a vyhledávání zdrojů, z nichž   jsou financovány,

 

   3.  pro  boj  se  závažnou  hospodářskou  trestnou  činností, korupcí a   organizovaným zločinem,

 

   pokud tato složka požaduje údaje potřebné pro řízení o trestných činech   spáchaných v oblastech uvedených pod body 1 až 3,

 

   h) vůči Veřejnému ochránci práv, pokud provádí šetření podle zvláštního   zákona,

 

   i)  vůči  Národnímu  bezpečnostnímu  úřadu,  zpravodajské  službě  nebo   Ministerstvu   vnitra   při   provádění   bezpečnostního  řízení  podle   zvláštního zákona^10b),

 

   j)  při  plnění oznamovací povinnosti správce daně, stanovené zákonem o   některých  opatřeních  proti  legalizaci  výnosů  z  trestné činnosti a   financování  terorismu,  ohledně podezření ze zneužívání systému správy   daní  k  legalizaci  výnosů  z  trestné  činnosti  nebo  k  financování   terorismu.

 

   (6)  Pracovníci  správce  daně  jsou  povinni  na dožádání poskytovat z   informací získaných v daňovém řízení

 

   a)  orgánům sociálního zabezpečení^11) seznam daňových subjektů v oboru   daní  z  příjmů  a  údaje  o  výši  příjmů  a výdajů jednotlivých osob,   majících  příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti a o   základu  daně  nebo  dílčím  základu daně stanoveném podle § 7 zákona o   daních z příjmů po úpravě podle § 5 a 23 zákona o daních z příjmů,

 

   b)  orgánům,  rozhodujícím  o  dávkách  státní  sociální podpory,^29) a   Ministerstvu  práce  a  sociálních  věcí údaje pro stanovení rozhodného   příjmu  podle zvláštního zákona^29a) osob, které jsou poplatníky daně z   příjmů; jde-li o poplatníky, kteří dosahují příjmy z podnikání a z jiné   samostatné  výdělečné činnosti, datum zahájení a ukončení této činnosti   a  dále údaj o tom, zda poplatník daně z příjmů má základ daně z příjmů   snížený   o   nezdanitelnou   část  základu  daně  z  příjmů  z  důvodu   vyživovaného dítěte, manželky nebo manžela,

 

   c)  soudům údaje o základu daně z příjmů, z podnikání a jiné samostatné   výdělečné  činnosti,  z  kapitálového  majetku,  z pronájmu a ostatních   příjmů fyzické osoby pro účely rozhodnutí o výživném,

 

   d)  úřadům  práce  údaje  o  výši příjmů a výdajů jednotlivých daňových   subjektů a údaje o výši uplatněné slevy na dani z příjmů za zaměstnance   - osoby se zdravotním postižením, na které zaměstnavatel uplatnil slevu   na  dani  podle  §  35  zákona  č.  586/1992  Sb.,  ve znění pozdějších   předpisů,

 

   e)  statistickým  orgánům  údaje  pro  vedení  statistických registrů a   informace stanovené zvláštním zákonem,

 

   f)  katastrálním  úřadům  identifikační  údaje  vlastníků a jiných osob   oprávněných  z právních vztahů k nemovitostem pro účely správy katastru   nemovitostí České republiky,

 

   g)  příslušné  organizační jednotce Ministerstva financí údaje vyžádané   na  základě  zákona  o  některých  opatřeních proti legalizaci výnosů z   trestné  činnosti  a  financování  terorismu  nebo  zákona  o provádění   mezinárodních sankcí,

 

   h)  zdravotním  pojišťovnám^12) seznam daňových subjektů v oboru daní z   příjmů  včetně  údajů o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob majících   příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti,

 

   i)  orgánům,  které  rozhodly o poskytnutí rozpočtových prostředků nebo   prostředků  fondů,  údaje o výši a důvodech, pro které se stanoví odvod   neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových prostředků, to platí   i pro příslušné orgány Evropské unie.

 

   j)  Ministerstvu  financí  údaje  o výši stanoveného odvodu neoprávněně   použitých  nebo  zadržených  prostředků státního rozpočtu nebo státních   fondů, na základě zvláštního právního předpisu,^12a)

 

   k)  Ministerstvu  průmyslu  a  obchodu  a  Ministerstvu  financí  údaje   nezbytné ke kontrole investičních pobídek,^12b)

 

   l)   správci   dědictví^12c)   údaje   o   plnění  daňových  povinností   zůstavitele,

 

   m)  servisním  technikům  údaje  z  databáze  pokladen  podle  zákona o   registračních pokladnách,

 

   n)  Energetickému  regulačnímu  úřadu  údaje  o  tom,  zda  má  žadatel   evidovány nedoplatky na daních nebo poplatcích.

 

   Pracovníci  těchto orgánů a správci dědictví jsou přitom vázáni ohledně   údajů   poskytnutých   jim  z  informací  získaných  v  daňovém  řízení   mlčenlivostí  podle tohoto zákona, pod sankcí podle § 25 tohoto zákona.   Tyto  orgány  rovněž postupují podle odstavce 11. Změny, k nimž došlo v   údajích  již  poskytnutých,  sdělují pracovníci správce daně oprávněným   příjemcům těchto údajů vždy již bez jejich výslovného dožádání.

 

   (7) Pracovníci správce daně jsou oprávněni uveřejnit seznam plátců daně   z  přidané  hodnoty  a spotřebních daní, provozovatelů daňových skladů,   oprávněných příjemců a uživatelů.

 

   (8)  Pracovníci  správce  daně  jsou  po  skončení  výkonu  této funkce   zavázáni  povinností  zachovávat  mlčenlivost  ve  stejném rozsahu jako   třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení.

 

   (9) Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost se považuje i využití   vědomostí  získaných  v  daňovém  řízení  nebo  v souvislosti s ním pro   jednání  přinášející  prospěch  osobě  zavázané  touto  povinností nebo   osobám jiným a nebo jednání, která by způsobila někomu újmu.

 

   (10)  Bez  uvádění  konkrétních údajů, zejména jmenných, může pracovník   správce  daně  využívat  zobecněné  informace při vědecké, publikační a   pedagogické činnosti.

 

   (11)  Správce  daně  odpovídá  za  vytvoření  podmínek  pro zachovávání   mlčenlivosti  podle  odstavce  1.  To  platí i při využívání a umožnění   přístupu do údajů evidovaných pomocí výpočetní techniky.

 

§ 25

 

Sankce za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost

 

   (1) Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost (§ 24), pokud nejde o   čin  přísněji  trestný,  lze pracovníkovi správce daně, popřípadě třetí   osobě,  která byla jakkoliv účastna na daňovém řízení, uložit pokutu až   do výše 500 000 Kč.

 

   (2)  Pokutu  ukládá ve všech případech porušení mlčenlivosti podle § 24   příslušné  finanční ředitelství. Porušil-li však povinnost mlčenlivosti   pracovník  finančního ředitelství nebo ústředního orgánu státní správy,   ukládá pokutu ministerstvo. Stejnopis rozhodnutí o uložení pokuty zašle   finanční    ředitelství    daňovému    subjektu   dotčenému   porušením   mlčenlivosti.

 

   (3)  Uložením  pokuty  nejsou  dotčena ustanovení zvláštních předpisů o   náhradě škody.

 

§ 26

 

Vyloučení pracovníků správce daně

 

   (1) Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen vždy, jestliže   by   rozhodoval   o  daňových  záležitostech  vlastních  nebo  daňových   záležitostech osob blízkých.

 

   (2) Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen též v případě,   že se v téže věci zúčastnil daňového řízení jako pracovník správce daně   jiného stupně.

 

   (3)  Daňový  subjekt,  další  osoby  zúčastněné  na  řízení i pracovník   správce  daně  jsou  povinni  neprodleně oznámit vedoucímu pracovníkovi   správce daně skutečnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 a další skutečnosti   nasvědčující podjatosti pracovníka správce daně.

 

   (4)  Splnění  podmínek  pro podjatost pracovníka je nutno vedle případů   uvedených  v odstavcích 1 a 2 vyvozovat z jeho poměru k předmětu řízení   anebo k osobám na řízení zúčastněným.

 

   (5)  Pracovník, o jehož nepodjatosti jsou pochybnosti, smí do doby, než   bude rozhodnuto o jeho podjatosti, provést ve věci jen nezbytné úkony.

 

   (6)  O vyloučení pracovníka z daňového řízení v předmětné věci rozhodne   vedoucí  pracovník  správce  daně.  Rozhodnout  o  vyloučení  může  i z   vlastního  podnětu. Při námitce podjatosti vedoucího pracovníka správce   daně rozhodne o vyloučení vedoucí pracovník nadřízeného správce daně.

 

   (7)  Proti  rozhodnutí  o  vyloučení  pracovníka  podle odstavce 6 není   přípustné odvolání.

 

§ 27

 

Zastavení řízení

 

   (1)  Není-li  v  tomto  nebo  zvláštním  zákoně stanoveno jinak, daňové   řízení se zastaví, jestliže

 

   a)  vzal  navrhovatel zpět svůj návrh dříve, než o něm bylo rozhodnuto,   pokud to zákon připouští,

 

   b) je právním nástupcem stát,

 

   c)  se  zjistí  během  řízení,  že  navrhovatel  není  podle zvláštních   předpisů daňovým subjektem,

 

   d)  byla  zmeškána  zákonná  lhůta,  kterou  nelze dále prodloužit nebo   navrátit v předešlý stav a nebo žádosti o to byly zamítnuty,

 

   e) bylo ve věci návrhu již pravomocně rozhodnuto, nejde-li o rozhodnutí   prozatímní povahy (procesní),

 

   f)  nebyla s návrhem vyrovnána poplatková povinnost stanovená zvláštním   zákonem ani dodatečně na výzvu,

 

   g) odpadl důvod řízení,

 

   h) jde o nepřípustné podání.

 

   (2)  Rozhodnutí  o  zastavení  řízení  podle  odstavce  1  písm.  b) se   nedoručuje,  ale  pouze  zakládá  ve  spisovém  materiálu správce daně.   Všechna  rozhodnutí  o  zastavení  řízení  musí  být  odůvodněna. Proti   rozhodnutím, která se doručují, se lze odvolat.

 

§ 28

 

Předběžná otázka

 

   (1)  Vyskytne-li  se  v  řízení  otázka, o které již pravomocně rozhodl   příslušný  orgán,  je  správce daně takovým rozhodnutím vázán. Jinak si   může  správce  daně  o takové otázce učinit úsudek nebo dát příslušnému   orgánu podnět k zahájení řízení.

 

   (2) Správce daně si nemůže jako o předběžné otázce učinit úsudek o tom,   zda  a kým byl spáchán trestný čin nebo přestupek, nebo o osobním stavu   občana.

 

§ 29

 

Předvolání a předvedení

 

   (1) Správce daně předvolá osobu, jejíž osobní účast v daňovém řízení je   nutná,  a v předvolání současně upozorní na právní důsledky nedostavení   se,  včetně  možnosti  jejího  předvedení.  Předvolání  se  doručuje do   vlastních rukou.

 

   (2)  V případě, že se předvolaný bez omluvy nedostaví ani po opakovaném   předvolání,  může  správce  daně  požádat  o  jeho předvedení příslušné   orgány  Policie,  obecní policie. Jde-li o vojáka v činné službě nebo o   příslušníka  ozbrojeného sboru, může požádat o jeho předvedení útvar, v   němž je předvolaný služebně zařazen.

 

§ 30

 

Náklady řízení

 

   (1)  Nestanoví-li  zákon  jinak, náklady daňového řízení nese příslušný   správce  daně,  s  výjimkou nákladů exekučních a nákladů, které vznikly   daňovému subjektu.

 

   (2) Pokud se na výzvu správce daně zúčastní daňového řízení

 

   a)  svědci  a  osoby  přezvědné,  náleží  jim náhrada hotových výdajů a   ušlého  výdělku. Nárok je nutno uplatnit u správce daně, na jehož výzvu   se   řízení   zúčastnili,  a  současně  předložit  doklady  prokazující   uplatňované nároky, do pěti pracovních dnů, jinak tento nárok zaniká,

 

   b)  znalci, auditoři a tlumočníci, náleží jim náhrada hotových výdajů a   odměn podle zvláštních předpisů,

 

   c)  osoby,  odlišné od daňových subjektů, které mají v držení listiny a   jiné  věci  potřebné  v  daňovém  řízení,  náleží jim náhrada spojená s   jejich  předložením  nebo  ohledáním. Nárok je nutno uplatnit u správce   daně, na jehož výzvu se řízení zúčastnily, a současně předložit doklady   o  výši uplatňovaných nároků, do pěti pracovních dnů, jinak tento nárok   zaniká.

 

   (3) Zúčastní-li se podle odstavce 2 písm. a) a b) na výzvu správce daně   daňového  řízení  právnická  osoba,  náleží  jí odměna podle zvláštního   předpisu.  Není-li  výše  odměny právním předpisem stanovena, náleží jí   náhrada účelně vynaložených nákladů, zejména hotových výdajů a mzdových   prostředků.

 

   (4) Je-li správcem daně ustanoven daňovému subjektu zástupce podle § 10   odst.  1  a  2, náleží mu náhrada hotových výdajů a ušlého výdělku nebo   odměny  podle zvláštních předpisů za úkony, které jako zástupce ve věci   účelně  vykonal. Nárok se uplatní u správce daně, který tohoto zástupce   ustanovil,  a současně se předloží doklady o výši uplatňovaných nároků.   Nárok  se uplatňuje průběžně, nejpozději však do dvaceti pracovních dnů   poté, kdy byl učiněn ve věci poslední úkon zástupcem, jinak tento nárok   zaniká.  Na  předpokládané oprávněné nároky může správce daně na žádost   zástupce  poskytnout  přiměřenou  zálohu; proti rozhodnutí o poskytnutí   zálohy se nelze odvolat.

 

   (5)  O  uplatňovaných  nárocích  rozhodne  příslušný  správce  daně  do   patnácti  dnů  ode  dne  jejich  uplatnění a ve stejné lhůtě poukáže ve   prospěch  oprávněných úhradu přiznaného nároku. Proti tomuto rozhodnutí   se lze odvolat do patnácti dnů ode dne jeho doručení.

 

   (6)  Výši  nároků  náhrady ušlého výdělku a postup při jeho stanovení a   úhradě, včetně vymezení součinnosti plátců příjmu ze závislé činnosti a   funkčních požitků, stanoví ministerstvo právním předpisem.

 

   (7)  Uhradil-li  správce  daně  náklady  řízení  podle  odstavců 2 až 4   vzniklé v důsledku nečinnosti nebo nesplnění právní povinnosti daňového   subjektu, může tyto náklady přenést na daňový subjekt a uspokojit si je   přímo  z  osobního  účtu  daňového subjektu. Předepsaná náhrada nákladů   řízení je splatná do patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí.

 

§ 31

 

Dokazování

 

   (1)  Dokazování  provádí správce daně, který vede daňové řízení, nebo z   jeho pověření správce daně dožádaný.

 

   (2)  Správce  daně  dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení   daňové  povinnosti  byly  zjištěny co nejúplněji a není v tom vázán jen   návrhy   daňových   subjektů.   Vždy   však  provede  navržené  důkazní   prostředky,  které  jsou  potřebné  ke zjištění stavu věci. O provádění   svědecké výpovědi správce daně daňový subjekt včas vyrozumí, nehrozí-li   nebezpečí z prodlení.

 

   (3)  Není  třeba prokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé správci   daně  z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené   ve  Sbírce  zákonů  České a Slovenské Federativní Republiky a ve Sbírce   zákonů České republiky.

 

   (4)  Jako  důkazních  prostředků  lze  užít všech prostředků, jimiž lze   ověřit  skutečnosti  rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti a   které  nejsou  získány  v rozporu s obecně závaznými právními předpisy.   Jde  zejména  o  různá  podání  daňových  subjektů  (přiznání, hlášení,   odpovědi  na  výzvy správce daně apod.), o svědecké výpovědi a znalecké   posudky,  veřejné  listiny,  zprávy  o daňových kontrolách, protokoly a   úřední  záznamy  o  místním  šetření a ohledání, povinné záznamy vedené   daňovými  subjekty  a  doklady  k nim apod. Pokud ohledání nebylo možno   provést  v  rámci  místního  šetření nebo daňové kontroly, provede se u   správce  daně.  Jednotlivé  skutečnosti  rozhodné  pro daňové řízení se   prokazují  v  rámci  důkazního  řízení.  Provedené  důkazní  řízení pak   osvědčí,  které  z  předložených důkazních prostředků se staly skutečně   důkazem.

 

   (5)  Nesplní-li daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností   některou  ze  svých  zákonných povinností, takže zde není možno daňovou   povinnost  stanovit  dokazováním podle odstavců 1 až 4, je správce daně   oprávněn  stanovit  daňovou  povinnost  za  použití pomůcek, které má k   dispozici nebo které si obstará bez součinnosti s daňovým subjektem.

 

   (6)  Pomůckami  podle  odstavce  5  mohou být zejména listinné doklady,   výpisy  z  veřejných  záznamů,  daňové  spisy jiných daňových subjektů,   znalecké  posudky  a  výpovědi  svědků  v jiných daňových věcech a osob   přezvědných,  zprávy a vyjádření jiných správců daně, státních orgánů a   orgánů  obcí,  zájmových sdružení a vlastní poznatky správce daně, a to   jak z průběhu zdaňování u dotčeného daňového subjektu, tak i u daňových   subjektů obdobných.

 

   (7) Dojde-li za daňového řízení k situaci, že daňový subjekt neprokázal   své  údaje ohledně daňového základu a výše daně podle odstavců 1 až 4 a   daňový  základ  a  výši  daně  nelze dostatečně spolehlivě stanovit ani   podle  pomůcek,  které má k dispozici správce daně, může správce daně v   dohodě  s  daňovým  subjektem  základ daně a daň sjednat. Tato dohoda o   sjednané dani musí být zachycena vždy protokolárně.

 

   (8) Správce daně prokazuje

 

   a) doručení vlastních písemností daňovému subjektu,

 

   b)  existenci  skutečností  rozhodných pro užití právní domněnky a nebo   právní fikce,

 

   c)   existenci   skutečností   vyvracejících  věrohodnost,  průkaznost,   správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů,   vedených daňovým subjektem,

 

   d) existenci skutečností rozhodných pro uplatnění zákonných sankcí.

 

   (9)  Daňový  subjekt  prokazuje  všechny  skutečnosti, které je povinen   uvádět  v  přiznání,  hlášení  a  vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl   správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván.

 

 

§ 32

 

Rozhodnutí

 

   (1)  V  daňovém  řízení lze ukládat povinnosti nebo přiznávat práva jen   rozhodnutím.  Tato  rozhodnutí  jsou  pro  příjemce  právně účinná jen,   jsou-li  jim  řádným  způsobem  doručena nebo sdělena, pokud tento nebo   zvláštní zákon nestanoví jinak.

 

   (2) Základní náležitosti rozhodnutí jsou

 

   a) označení oprávněného správce daně, který rozhodnutí vydal,

 

   b)  číslo  jednací,  případně  i číslo platebního výměru, datum podpisu   rozhodnutí, které je dnem vydání rozhodnutí,

 

   c) přesné označení příjemce rozhodnutí,

 

   d)  výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, a   jde-li o peněžité plnění, také částku a číslo účtu příslušné banky nebo   spořitelního a úvěrního družstva, na nějž má být částka zaplacena,

 

   e) lhůta plnění,

 

   f)  poučení  o  místu,  době  a  formě  podání  opravného  prostředku s   upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku,

 

   g)  vlastnoruční  podpis  pověřeného pracovníka správce daně s uvedením   jména,  příjmení  a  funkce a otisk úředního razítka se státním znakem;   tuto   náležitost   lze   nahradit   zaručeným  elektronickým  podpisem   pracovníka a jeho kvalifikovaným certifikátem.

 

   (3)  Rozhodnutí  obsahuje  odůvodnění, nestanoví-li tento nebo zvláštní   daňový  zákon  jinak, pokud nejde o případ, kdy správce daně reaguje na   tvrzení daňového subjektu beze změny nebo je odůvodnění tomuto daňovému   subjektu  známé  z  jiného dokumentu. V takovém případě správce daně na   tento  dokument  ve  svém  rozhodnutí odkáže. V odůvodnění správce daně   stručně  a  jasně  uvede  důvody  pro  vydání  rozhodnutí. V odůvodnění   rozhodnutí,  které bylo vydáno na základě dokazování, správce daně dále   uvede,  které  skutečnosti  má  za prokázané a o které důkazy opřel svá   skutková  zjištění,  jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jak   věc posoudil po právní stránce.“.

 

   (4) Chybí-li v rozhodnutí poučení o opravných prostředcích nebo došlo k   jejich   záměně   nebo  byla-li  v  poučení  odňata  možnost  opravného   prostředku, popřípadě zkrácena lhůta k podání opravného prostředku nebo   není-li  v  poučení  stanovena lhůta vůbec a připouští-li zákon ohledně   předmětného  rozhodnutí  opravný  prostředek, uzná správce daně opravný   prostředek  podaný  do  šesti  měsíců  po  doručení  rozhodnutí za včas   podaný.  Stejné  důsledky  má  i  chybějící  nebo vadné poučení o formě   podání opravného prostředku nebo o jeho odkladném účinku.

 

   (5)  Je-li v rozhodnutí stanovena pro podání opravného prostředku lhůta   delší než zákonná, platí lhůta uvedená v rozhodnutí.

 

   (6) Je-li v poučení připuštěn opravný prostředek i tehdy, kdy jej zákon   nepřipouští,  projedná  se  tento  opravný prostředek podaný ve shodě s   poučením, jako by jej zákon připouštěl.

 

   (7)  Chybí-li  v rozhodnutí některá z ostatních základních náležitostí,   která  dle  povahy rozhodnutí musí být jejím obsahem, nebo odůvodnění v   případech,  kdy  je zákon předepisuje, a nejde-li jen o zřejmou chybu v   psaní  či  počítání,  má  to za následek neplatnost rozhodnutí. Splnění   podmínek neplatnosti ověří správce daně, který rozhodnutí vydal.

 

   (8)  Rozhodnutí,  jimiž stanoví správce daně základ daně a daň, sděluje   správce  daně  daňovému  subjektu  formou  platebního  nebo dodatečného   platebního výměru nebo hromadným předpisným seznamem.

 

   (9)  Odchyluje-li  se  vyměřená  daň  od  přiznání, hlášení nebo jiného   oznámení,  lze  žádat  v  odvolací  lhůtě o sdělení důvodu rozdílu mezi   stanoveným  daňovým  základem  a daní, jež byla přiznána nebo za řízení   uznána.

 

   (10)  Doba počínající dnem, který následuje po dni podání žádosti podle   odstavce 9, a končící dnem, kdy byl daňový subjekt vyrozuměn o důvodech   stanovení daňového základu a daně, se nepočítá do odvolací lhůty.

 

   (11) V rozhodnutích o řádných i mimořádných opravných prostředcích musí   být výrok vždy odůvodněn. Odůvodnění není potřeba, bylo-li v rozhodnutí   plně  vyhověno  navrhovateli,  pokud  tento  nebo zvláštní daňový zákon   nestanoví jinak.

 

   (12) Rozhodnutí, proti kterému nelze uplatnit řádný opravný prostředek,   je v právní moci.

 

   (13)  Rozhodnutí  je vykonatelné, jestliže proti němu nelze podat řádný   opravný  prostředek  a nebo jestliže jeho podání nemá odkladný účinek a   uplynula-li zároveň lhůta plnění.

 

ČÁST DRUHÁ

 

ŘÍZENÍ PŘÍPRAVNÉ

 

§ 33

 

Registrační povinnost daňových subjektů

 

   (1)   Poplatník,   který   obdrží   povolení  nebo  získá  oprávnění  k   podnikatelské   činnosti   nebo   začne  provozovat  jinou  samostatnou   výdělečnou  činnost,^13)  je  povinen  do třiceti dnů podat přihlášku k   registraci  u  místně  příslušného správce daně. Tato lhůta začne běžet   následující den po dni právní účinnosti povolení nebo oprávnění nebo po   dni,  kdy  začne  provozovat  jinou samostatnou výdělečnou činnost. Pro   účely  tohoto  zákona  se  rozumí  dnem  právní  účinnosti  den, kdy je   poplatník   podle   příslušných   předpisů   oprávněn  začít  vykonávat   podnikatelskou činnost.

 

   (2)  Začne-li poplatník vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené   dani, je povinen oznámit tuto skutečnost správci daně do třiceti dnů.

 

   (3)  Poplatník  je  povinen oznámit správci daně do třiceti dnů zřízení   stálé  provozovny  a  její umístění na území České republiky. Zpravidla   třicet  dnů  před zrušením této stálé provozovny oznámí tuto skutečnost   správci daně.

 

   (4)  Plátce daně je povinen podat přihlášku k registraci u správce daně   nejpozději  do patnácti dnů od vzniku povinnosti srážet daň nebo zálohy   na ni nebo daň vybírat, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.

 

   (5)  Registrační  povinnost  nemá daňový subjekt, u kterého vznikla jen   nahodilá  nebo  jednorázová daňová povinnost, nebo u něhož je předmětem   zdanění  jen nemovitost, nemá-li registrační povinnost kvůli jiné dani.   Registrační  povinnost  se  dále  nevztahuje  na poplatníky, kteří mají   výhradně  příjmy  ze  závislé  činnosti  a  příjmy,  ze  kterých je daň   vybírána zvláštní sazbou.

 

   (6)  Při  plnění  své  registrační nebo oznamovací povinnosti je daňový   subjekt  povinen  sdělit  své  plné  jméno  nebo název, bydliště, místo   podnikání  nebo  sídlo,  rodné  číslo,  identifikační číslo organizace,   jakož  i  údaje  osvědčující  povolení nebo oprávnění podle odstavce 1.   Jde-li  o právnickou osobu nebo fyzickou osobu, která je podnikatelským   subjektem, též čísla účtů u bank a spořitelních a úvěrních družstev, na   nichž   jsou   soustředěny  peněžní  prostředky  z  její  podnikatelské   činnosti.  Dále  uvede  údaje  potřebné  k  určení  místní příslušnosti   správce daně, druhu daňových povinností, které u ní přicházejí v úvahu,   a  své  organizační jednotky. Právnická osoba uvede též svůj statutární   orgán a případně osoby, které jsou kromě tohoto orgánu za ni v daňových   věcech  oprávněny  jednat.  Jde-li  o  daňový  subjekt  se  sídlem nebo   bydlištěm   v  cizině,  uvede  vždy  svého  zmocněnce  v  tuzemsku  pro   doručování.  Je-li  se  zahájením  činnosti  spojena i povinnost platit   zálohu  na  daň,  uvede  údaje  potřebné  pro  stanovení  této  zálohy.   Právnická  osoba se sídlem v cizině, která nemá přiděleno identifikační   číslo, je povinna si vyžádat toto číslo u příslušného orgánu.

 

   (7)  Dojde-li  ke  změnám  skutečností  uvedených  v  odstavcích 1 a 6,   zejména  zanikne-li  jeho daňová povinnost u některé z daní, je povinen   tyto změny oznámit správci daně do patnácti dnů ode dne, kdy nastaly.

 

   (8) Poplatník, který podniká na základě živnostenského oprávnění, splní   povinnosti  podle  odstavců  1  a  7  též tehdy, podá-li přihlášku nebo   učiní-li   oznámení   na  živnostenském  úřadu  příslušném  na  základě   zvláštního právního předpisu^29b).

 

   (9)  Je-li  daňovým  subjektem osoba se sídlem nebo bydlištěm v cizině,   která  nemá  na  území  České  republiky stálou provozovnu ani nemovitý   majetek, je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději do pěti dnů   ode  dne  zahájení  dani  podrobené  činnosti nebo činnosti směřující k   získání dani podrobených příjmů.

 

   (10)  Registrace  nebo  oznámení  podle  tohoto  zákona se správci daně   předkládá   na  tiskopise  vydaném  ministerstvem,  s  výjimkou  plnění   registrační  povinnosti nebo oznamovací povinnosti podle odstavce 8. Na   registračním  tiskopisu  musí daňový subjekt též výslovně prohlásit, že   jde  o  jeho  první  daňovou  registraci  nebo uvést, zda byl již někdy   daňově  registrován  a pokud ano, kdy, u jakého správce daně, jaké bylo   přidělené  daňové  identifikační  číslo, jméno nebo název pod jakým byl   registrován,  a  byla-li registrace odňata nebo zrušena, důvody z nichž   se   tak   stalo.  Ministerstvo  může  rozšířit  údaje  požadované  při   registraci  na  registračním  tiskopisu,  půjde-li o údaje nezbytné pro   řádnou správu jednotlivých daní.

 

   (11)   Správce   daně  prověří  údaje  sdělené  daňovým  subjektem  při   registraci  a  v  případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti   vyzve  daňový  subjekt,  aby  údaje  blíže vysvětlil, změnil, doplnil a   doložil  a zároveň určí lhůtu, v níž je daňový subjekt povinen na výzvu   odpovědět.   Dodrží-li  daňový  subjekt  tuto  lhůtu,  považuje  se  za   dodrženou i lhůta uvedená v odstavci 1, jestliže jinak k porušení lhůty   uvedené v odstavci 1 nedošlo.

 

   (12)  Správce  daně  přidělí  zaregistrovanému daňovému subjektu daňové   identifikační  číslo  a  o provedené registraci mu vydá osvědčení. Toto   číslo  je daňový subjekt povinen uvádět ve všech případech při styku se   správcem  daně  a  dále,  pokud tak stanoví zvláštní zákon. Při změnách   skutečností   uvedených  v  osvědčení  je  daňový  subjekt  současně  s   oznámením  těchto  změn  podle odstavce 7 povinen předložit osvědčení o   registraci, na kterém správce daně změny nebo jeho zánik vyznačí.

 

   (13)  Daňové  identifikační  číslo  obsahuje  kód "CZ" a kmenovou část,   kterou tvoří obecný identifikátor. Obecným identifikátorem je u fyzické   osoby  rodné číslo, popřípadě jiný obecný identifikátor, stanoví-li tak   zvláštní zákon, a u právnické osoby identifikační číslo. Není-li obecný   identifikátor  daňovému subjektu přidělen, přidělí správce daně vlastní   identifikátor.

 

   (14)  Nesplní-li  daňový  subjekt  svoji  registrační  nebo  ohlašovací   povinnost,   zaregistruje   jej   správce   daně  z  úřední  povinnosti   neprodleně, jakmile zjistí skutečnosti zakládající tuto povinnost.

 

   (15)  Nesplní-li  daňový  subjekt  svoji  povinnost  podle  odstavce 7   provede  správce  daně  příslušné  změny  v  registraci nebo registraci   zruší, jakmile zjistí rozhodné skutečnosti.

 

   (16)  Jestliže  daňový  subjekt  změní sídlo nebo bydliště, popřípadě u   něho  dojde  ke  změně místní příslušnosti z jiného důvodu, oznámí tuto   změnu  svému dosavadnímu místně příslušnému správci daně, který vyznačí   na  osvědčení  omezení doby jeho platnosti. Před skončením této doby je   daňový  subjekt  povinen  předložit toto osvědčení správci daně v místě   svého  nového  sídla  nebo  bydliště,  který  mu  vydá nové osvědčení o   registraci   s  vyznačením  dne  platnosti  přeregistrace.  Tímto  dnem   přechází  místní  příslušnost na správce daně v místě nového sídla nebo   bydliště  daňového  subjektu.  Touto  přeregistrací zůstává původní den   účinnosti registrace k jednotlivým daním zachován.

 

   (17)  Je-li  správcem daně orgán obce, může podle místních podmínek zde   stanovenou registrační povinnost daňových subjektů vhodně omezit jak co   do   okruhu   daňových  subjektů,  tak  co  do  okruhu  jimi  uváděných   skutečností.

 

   (18) Ustanovení předchozích odstavců se použijí, i pro přidělení jiného   evidenčního čísla podle zvláštních daňových zákonů.

 

§ 34

 

Součinnost třetích osob

 

   (1) Státní orgány a orgány územních samosprávných celků, které

 

   a) vedou evidenci osob nebo jejich majetku, nebo

 

   b) poskytují plnění, které je předmětem daně, nebo

 

   c)  provádějí  řízení v případech, kdy předmět řízení před nimi podléhá   daňové povinnosti, nebo

 

   d) získávají jiné další údaje potřebné pro vyměření a vymáhání daně,

 

   jsou povinny předat správci daně údaje v rozsahu podle odstavce 2.

 

   (2)  Správci  daně mohou údaje získané podle odstavce 1 dožadovat jen v   rozsahu  nezbytném pro výkon svých pravomocí, a to jak jednorázově, tak   s  využitím  dálkového  a  nepřetržitého přístupu, nebo způsobem, který   dohodne  správce  daně  se  správcem příslušné evidence. Způsob získání   informací  musí umožňovat uchování identifikačních údajů o správci daně   nebo  jeho  pracovníkovi,  který  o výdej informací žádal, a o účelu, k   němuž byl výdej informací žádán, nejméně po dobu 5 let.

 

   (3)  Státní  kontrolní orgány^14) mají povinnost sdělovat správcům daně   výsledky kontrol, pokud mají vztah k daňovým povinnostem.

 

   (4)  Osoby,  které  mají  listiny  a  jiné věci, jež mohou být důkazním   prostředkem při správě daní, jsou povinny na výzvu správce daně listiny   a  jiné  věci  vydat  nebo  zapůjčit  k ohledání, pokud zvláštní zákony   nestanoví jinak.

 

   (5)  Právnické  osoby  a  fyzické osoby mající příjmy z podnikatelské a   jiné  samostatné  výdělečné  činnosti  15)  nebo  z pronájmu,^16) které   provádějí  úhrady fyzickým osobám za jejich jinou samostatně výdělečnou   činnost^17)  nebo  za pronájem^18) a z těchto úhrad nesrážejí daň, jsou   povinny  uskutečněné  úhrady oznamovat svému místně příslušnému správci   daně, pokud u jednotlivé fyzické osoby přesáhne úhrada částku 40 000 Kč   za  kalendářní rok. V oznámení se uvede jméno, bydliště, případně místo   podnikání fyzické osoby, vyplacená částka, den a důvod úhrady. Oznámení   se  zašle nejpozději do 15. února po skončení kalendářního roku, v němž   byla úhrada provedena.

 

   (6)  Orgány sociálního zabezpečení^11) jsou povinny poskytnout správcům   daně   na   jejich   vyžádání  seznam  plátců  pojistného  na  sociální   zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a údaje o výši   příjmů  a  výdajů jednotlivých osob, které tyto osoby uvedly v přehledu   podle zvláštního zákona.^19)

 

   (7)  Zdravotní  pojišťovny^12) jsou povinny poskytnout správcům daně na   jejich   vyžádání  seznam  plátců  pojistného  na  všeobecné  zdravotní   pojištění  a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob, které tyto   osoby uvedly v přehledu podle zvláštního zákona.^20)

 

   (8)  Orgány  sociálního  zabezpečení  a  zdravotní  pojišťovny oznamují   správcům  daně  na  jejich vyžádání též i výši zaplaceného pojistného a   vracení pojistného včetně data, kdy k těmto úhradám došlo.

 

   (9)  Úřady práce jsou povinny sdělovat správcům daně na jejich vyžádání   částku   podpory  v  nezaměstnanosti  nebo  podpory  při  rekvalifikaci   vyplácenou  jednotlivým  uchazečům o zaměstnání nebo částku podpory při   rekvalifikaci  vyplácenou  osobám se zdravotním postižením zařazeným do   teoretické nebo praktické přípravy pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou   činnost. ^20a)

 

   (10)  Statistické  orgány  jsou  povinny poskytovat správcům daně údaje   potřebné k vedení registru daňových subjektů.

 

   (11)  Banky  a  spořitelní  a  úvěrní  družstva jsou povinny na písemné   vyžádání správce daně poskytnout čísla účtů, údaje o jejich majitelích,   stavech  peněžních  prostředků  na  účtech  a o jejich pohybu a údaje o   úvěrech,   vkladech   a  depozitech^21).  Informace  o  provedení  nebo   zprostředkování   převodu  peněžních  prostředků  jsou  rovněž  povinny   sdělovat  jiné  osoby,  které  provádějí nebo zprostředkovávají převody   peněžních prostředků jako podnikání^22).

 

   (12) Na výzvu správce daně je mu provozovatel poštovních služeb povinen   sdělit  údaje  o  poštovních  zásilkách  a  poštovních poukazech, které   správce  daně  označí,  a o totožnosti jejich příjemců, jakož i údaje o   totožnosti  osob,  které  mají  pronajaty  poštovní  přihrádky, nebo mu   umožnit takové údaje získat z dokladů nebo jiným způsobem.

 

   (13)  Orgány  spojů  jsou  povinny  sdělovat správci daně na jeho výzvu   totožnost  uživatelů  telefonních,  dálnopisných a telefaxových stanic,   kteří nejsou uvedeni ve veřejně dostupných seznamech.

 

   (14)  Pojišťovny jsou povinny sdělovat svému místně příslušnému správci   daně  nebo správci daně příslušnému jejich plátcově pokladně do třiceti   dnů  od  jejich  výplaty  pojistná plnění nahrazující příjem nebo výnos   uvedená  ve  zvláštním  právním  předpise,^22a)  fyzickým osobám, pokud   vyplacená částka přesáhne 25 000 Kč, a to včetně záloh na tato pojistná   plnění,  a  pokud z nich nebyla sražena daň nebo nejedná-li se o příjem   osvobozený od daně.^22b)

 

   (15)  Vydavatelé  tisku  jsou povinni sdělit správci daně na jeho výzvu   jméno  nebo  název  a  adresu  objednatele  inzerátu  uveřejněného  pod   značkou.

 

   (16)  Veřejní  přepravci jsou na výzvu správce daně povinni mu sdělovat   zejména  odesilatele a adresáty a skutečné příjemce jimi přepravovaných   nákladů,  jakož i údaje o době přepravy, množství přepravovaného zboží,   charakteru  zásilky  a  případné  další  bližší  údaje, pokud jim budou   známy.

 

   (17) Právnické a fyzické osoby, které mají sídlo nebo bydliště na území   České republiky, a stálé provozovny subjektů se sídlem nebo bydlištěm v   cizině  umístěné  na  území  České  republiky  mají  povinnost  oznámit   neprodleně  svému místně příslušnému správci daně uzavření kontraktu se   subjektem  se  sídlem  či  bydlištěm v zahraničí, na jehož základě může   dojít ke vzniku stálé provozovny.^4)

 

   (18) Nejvyšší kontrolní úřad oznamuje správcům daně skutečnosti uvedené   v  kontrolních  protokolech,  pokud  mají  vztah  k daňovým povinnostem   kontrolovaných osob.

 

   (19)  Správci  daně  jsou povinni zajistit ochranu získaných údajů před   jejich  předáním  nebo  zveřejněním  a  řídí  se  přitom podmínkami pro   zachovávání mlčenlivosti podle tohoto zákona.

 

§ 34a

 

Informační povinnost správce daně

 

   (1) Správce daně je povinen zveřejnit

 

   a) úřední hodiny, ve kterých je otevřena podatelna správce daně, kde je   možno  odevzdat  podání,  a  úřední hodiny pro veřejnost, ve kterých je   možno u něj učinit podání ústně do protokolu nebo nahlížet do spisu,

 

   b) elektronickou adresu své podatelny,

 

   c)  formu  technického  nosiče  pro  doručování  podání  v elektronické   podobě,

 

   d)  seznam  kvalifikovaných  certifikátů  zaměstnanců nebo elektronické   adresy, na nichž se kvalifikované certifikáty nacházejí,^22c) a

 

   e)   další   možnosti   učinit   podání  pomocí  jiných  elektronických   přenosových technik.

 

   (2)  Zveřejnění  údajů  podle  odstavce  1  zajistí správce daně na své   úřední desce nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup.

 

§ 34b

 

Závazné posouzení

 

   (1)  Daňový subjekt je oprávněn požádat místně příslušného správce daně   o  vydání  rozhodnutí o závazném posouzení daňových důsledků, které pro   něj  vyplynou  z  daňově  rozhodných  skutečností  již  nastalých  nebo   očekávaných, v případech stanovených zvláštním daňovým zákonem.

 

   (2)   Správce  daně  je  povinen  na  základě  žádosti,  jejíž  povinné   náležitosti jsou vymezeny ve zvláštním daňovém zákoně, vydat rozhodnutí   o závazném posouzení. Rozhodnutí o závazném posouzení musí být označeno   výslovně  jako  závazné  posouzení  a  musí  obsahovat kromě základních   náležitostí rozhodnutí

 

   a) údaje, na jejichž základě bylo rozhodováno,

 

   b) odůvodnění rozhodnutí,

 

   c) časový i věcný rozsah závaznosti vydaného rozhodnutí.

 

   (3) Proti rozhodnutí o závazném posouzení se nelze odvolat.

 

   (4)  Rozhodnutí o závazném posouzení je při stanovení daňové povinnosti   účinné  vůči správci daně, který rozhoduje o daňové povinnosti daňového   subjektu,  na jehož žádost bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno,   pokud  v  době  rozhodování  o  daňové povinnosti je skutečný stav věci   totožný s údaji, na jejichž základě bylo závazné posouzení vydáno.

 

   (5)  Prokáže-li  se  při  stanovení  daně,  že  rozhodnutí  o  závazném   posouzení   bylo   vydáno   na   základě   nepřesných,  neúplných  nebo   nepravdivých údajů daňového subjektu, nelze toto rozhodnutí použít.

 

   (6) Rozhodnutí o závazném posouzení nelze použít pro posouzení daňových   důsledků,  vyplývajících  z  rozhodných  skutečností,  které nastaly ve   zdaňovacím  období, jehož běh započal po uplynutí 3 let ode dne, v němž   nabylo  toto rozhodnutí právní moci, pokud správce daně nestanoví lhůtu   kratší nebo pokud došlo ke změně zákonných podmínek, na jejichž základě   bylo  rozhodnutí  o  závazném  posouzení vydáno. Jde-li o daň, která se   posuzuje  ve  vztahu  k  jednotlivé  skutečnosti,  nelze  rozhodnutí  o   závazném posouzení použít po uplynutí 3 let od konce kalendářního roku,   v němž nabylo toto rozhodnutí právní moci.

 

   (7) Správce daně, který rozhodnutí o závazném posouzení vydal, je zruší   na  žádost  daňového  subjektu,  ve  které  daňový subjekt uvede důvody   spočívající  ve změně podmínek, za kterých bylo toto rozhodnutí vydáno,   a  den, v němž ke změně podmínek došlo. Zrušené rozhodnutí nelze použít   pro   posouzení   daňových   důsledků,   vyplývajících   z   rozhodných   skutečností,  které  nastaly  po  dni  nabytí  právní  moci zrušovacího   rozhodnutí.

 

 

 

 

 

 

§ 34c

 

Ochrana před nečinností

 

   (1)  Daňový  subjekt  je  oprávněn  svým  podnětem  upozornit  nejblíže   nadřízeného  správce  daně,  že  správce  daně nepostupuje v řízení bez   zbytečných průtahů, protože

 

   a)  nevydal rozhodnutí, ačkoliv uplynulo 6 měsíců ode dne, kdy byl vůči   daňovému   subjektu   učiněn   poslední   úkon  v  řízení,  kterého  se   předpokládaná nečinnost týká,

 

   b)  nevydal  rozhodnutí,  ačkoliv  již  došlo  k  soustředění  podkladů   potřebných pro vydání tohoto rozhodnutí, nebo

 

   c)  marně  uplynula  daňovým zákonem stanovená lhůta, v níž měl správce   daně provést úkon, nebo

 

   d)  neprovedl  úkon  ve  lhůtě,  která  je pro provedení takového úkonu   obvyklá.

 

   (2)  Nadřízený správce daně podnět prověří, a pokud je důvodný, přikáže   správci  daně,  který zásadu postupovat v řízení bez zbytečných průtahů   porušil,  odstranění zjištěného porušení. Nedojde-li k nápravě správcem   daně,  který  zásadu  porušil,  do  30 dnů od doručení podnětu daňového   subjektu,  zjedná  nadřízený  správce  daně  nápravu ve své působnosti,   popřípadě  ve  věci  rozhodne  sám nebo pověří jiného věcně příslušného   správce  daně  ve  svém  územním obvodu tak, aby náprava byla provedena   bezodkladně.

 

   (3) O provedených opatřeních vyrozumí nadřízený správce daně neprodleně   daňový  subjekt.  Na  žádost  daňového subjektu je správce daně povinen   vyrozumět  jej  o  tom,  které  podklady  pro  vydání  rozhodnutí podle   odstavce 1 písm. b) dosud nebyly soustředěny.

 

   (4)  Neshledá-li  nejblíže  nadřízený  správce  daně podnět oprávněným,   tento podnět odloží a daňový subjekt o tom vyrozumí s uvedením důvodů.

 

   (5)  Opatření  proti  nečinnosti  učiní nadřízený správce daně i tehdy,   nezahájí-li  příslušný správce daně řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy   se  dozvěděl  o  skutečnostech  odůvodňujících  zahájení  řízení z moci   úřední.".

 

§ 34d

 

Elektronické poskytování informací

 

   (1)  Správce  daně  je  oprávněn poskytovat daňovému subjektu informace   shromažďované  ve  spisu  a  na  osobním  daňovém  účtu tohoto daňového   subjektu rovněž prostřednictvím dálkového přístupu v rozsahu a členění,   v  jakém  jsou  tyto informace soustředěny v daňové informační schránce   daňového   subjektu  (dále  jen  "schránka")  na  společném  technickém   zařízení  správců  daně,  která  je zřízena na základě žádosti daňového   subjektu.   Tento  způsob  poskytování  informací,  jakož  i  rozsah  a   aktuálnost  informací  soustředěných  ve  schránce  závisí na technické   vybavenosti  správce  daně;  správce daně zveřejní způsobem podle § 34a   odst.  2, zda je technicky vybaven pro zřízení schránky, včetně rozsahu   a členění informací v této schránce soustřeďovaných.

 

   (2)  Žádost  o  zřízení  nebo  zrušení  schránky lze podat správci daně   místně  příslušnému  podle  §  4  odst.  1, 3 a 4 pouze prostřednictvím   datové  zprávy opatřené zaručeným elektronickým podpisem ve struktuře a   tvaru  zveřejněném  správcem daně. Správce daně rozhodne o zřízení nebo   zrušení   schránky  do  15  dnů  od  obdržení  žádosti;  v  odůvodněném   rozhodnutí  stanoví  technické  a  provozní  podmínky, které je povinna   osoba uvedená v odstavci 3 plnit při nahlížení do schránky.

 

   (3)  Přístup  k  informacím soustředěným ve schránce je umožněn fyzické   osobě,  která  je  daňovým  subjektem  nebo  která  je oprávněna jménem   daňového subjektu, popřípadě za daňový subjekt, jednat, na základě její   přihlášky.  Tuto  přihlášku  lze  podat  správci  daně,  který schránku   zřizuje,   pouze   prostřednictvím  datové  zprávy  opatřené  zaručeným   elektronickým  podpisem ve struktuře a tvaru zveřejněném správcem daně.   Správce  daně do 15 dnů od obdržení přihlášky umožní této osobě přístup   k    informacím   ve   schránce   prostřednictvím   jejího   zaručeného   elektronického  podpisu. O vyřízení přihlášky správce daně učiní úřední   záznam  do  spisu  daňového  subjektu,  jehož  schránka  byla předmětem   přihlášky.

 

   (4)  Zástupce  daňového  subjektu  na  základě  udělené  plné moci nebo   pracovník pověřený statutárním orgánem jednat jménem daňového subjektu,   který  je  právnickou  osobou,  mohou nahlížet do schránky pouze tehdy,   jsou-li  oprávněni  na  základě svého zmocnění nebo pověření jednat při   správě  daní  v neomezeném rozsahu se všemi správci daně, jimiž získané   informace se shromažďují na společném technickém zařízení správců daně,   nebo pokud jejich zmocnění nebo pověření umožňuje výslovně nahlížení do   schránky. Toto zmocnění nebo pověření je nutné uplatnit u správce daně,   který schránku zřizuje.

 

§ 35

 

Ukončení činnosti

 

   (1)  Správce  daně  při  zjištění,  že daňový subjekt přestal vykonávat   činnost  nebo  pobírat příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k   urychlenému  stanovení  základů  daně  a  k vybrání nedoplatků na všech   daních za celou dobu jeho činnosti, ze které plynuly příjmy podléhající   zdanění.

 

   (2)  Daňový  subjekt je povinen předložit současně se žádostí o výmaz z   obchodního  rejstříku  nebo  zápisu  přeměny  obchodní společnosti nebo   družstva  do  obchodního  rejstříku písemný souhlas správce daně, jehož   vydání  si  vyžádá.  Povinnost předložit písemný souhlas správce daně s   ukončením   činnosti  se  týká  i  ostatních  podnikatelských  subjektů   evidovaných v jiných evidencích.

 

   (3)  Proti  rozhodnutí  správce  daně o žádosti daňového subjektu podle   odstavce 2, se lze odvolat.

 

   (4)  Je-li  žádost  daňového  subjektu podle odstavce 2 zamítnuta, může   další  žádost podat nejdříve po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy mu   bylo zamítavé rozhodnutí doručeno.

 

   (5)  Není-li  o  žádosti  podle  odstavce 2 rozhodnuto do tří měsíců od   jejího podání, má se za to, že souhlas je udělen.

 

   (6)  Rozhodnutí  o  žádosti se sděluje daňovému subjektu a soudu, který   vede   obchodní   rejstřík,  nebo  živnostenskému  úřadu  anebo  jinému   subjektu,   který   vede   na   základě  zvláštních  předpisů  evidenci   podnikatelů.

 

§ 36

 

Vyhledávací činnost

 

   (1)  Správce  daně  je  povinen ověřovat úplnost evidence či registrace   daňových  subjektů  a  zjišťovat  též  všechny údaje týkající se jejich   příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné   a úplné vyměření a vymáhání daně. K tomu účelu může sdružovat informace   a  informační systémy sloužící k rozdílným účelům bez ohledu na původní   účel jejich shromažďování.

 

   (2) Při této činnosti má správce daně stejná oprávnění jako při místním   šetření.

 

   (3)  Vyhledávací  činnost může být vykonávaná i bez přímé součinnosti s   daňovým  subjektem  a  její  výsledky  se  využijí v příslušném daňovém   řízení.

 

§ 37

 

Pokuty

 

   (1)  Tomu,  kdo  nesplní ve stanovené lhůtě povinnost nepeněžité povahy   vyplývající  z  tohoto  nebo  zvláštního  daňového zákona nebo uloženou   rozhodnutím  podle  tohoto  zákona,  může správce daně opakovaně uložit   pokutu  až  do  celkové výše 2 000 000 Kč. Opakovaně lze pokutu uložit,   nevedlo-li dosavadní uložení pokuty k nápravě a protiprávní stav trvá.

 

   (2)  Při ukládání pokut se přihlíží zejména k závažnosti, době trvání a   následkům protiprávního jednání.

 

   (3) Proti rozhodnutí o uložení pokuty, které musí obsahovat odůvodnění,   se lze odvolat do třiceti dnů od jeho doručení. Včas podané odvolání má   odkladné účinky.

 

   (4)  Pokuta  podle  tohoto  ustanovení se neuloží, lze-li použít sankci   podle § 68 nebo lze-li použít pokutu tuto sankci nahrazující.

 

   (5)  V řízení o uložení pokuty uložené podle odstavce 1, pokuty uložené   podle § 25 a pokut ukládaných podle jiných daňových zákonů se postupuje   podle tohoto zákona.

 

   (6)  Pokutu  nelze  uložit,  jestliže uplynuly od konce roku, ve kterém   došlo  k jednání zakládajícímu právo na uložení pokuty, dva roky. Právo   vyměřenou  pokutu vymáhat se promlčuje po pěti letech od vykonatelnosti   rozhodnutí.

 

§ 37a

 

Blokové řízení

 

   (1)  Pokuta,  jejíž  výše  nepřesahuje  5000 Kč, může být uložena též v   blokovém  řízení,  pokud  je  protiprávní  jednání  podle  § 37 odst. 1   spolehlivě  zjištěno  a  pokud  je  osoba tam uvedená ochotna pokutu na   místě  zaplatit.  Proti  uložení  pokuty  v  blokovém  řízení  se nelze   odvolat.  Není-li  dosaženo  souhlasu  k blokovému řízení, lze v řízení   podle § 37 uložit pokutu jen v rozsahu podle tohoto odstavce.

 

   (2)  Pracovníci  správce  daně,  oprávnění  k ukládání pokut v blokovém   řízení,  jsou  povinni  své  oprávnění  prokázat zvláštním průkazem. Na   pokutovém  bloku,  kterým  je  rozhodnuto o uložení pokuty, se vyznačí,   komu  a  kdy  a za porušení jaké právní povinnosti byla pokuta uložena.   Pokutový blok platí současně jako stvrzenka o zaplacení pokuty na místě   v hotovosti.

 

   (3) Pokutové bloky a další potřebné tiskopisy vydává ministerstvo.

 

 

 

 

§ 37b

 

Penále

 

   (1)   Daňovému  subjektu  vzniká  povinnost  uhradit  penále  z  částky   dodatečně  vyměřené daně nebo z částky dodatečně snížené daňové ztráty,   tak,  jak  byla  stanovena  oproti poslední známé daňové povinnosti, ve   výši

 

   a) 20 %, je-li daň zvyšována,

 

   b) 20 %, je-li snižován odpočet daně nebo nárok na vrácení daně, nebo

 

   c) 5 %, je-li snižována daňová ztráta.

 

   (2)  Správce  daně  sníží  penále  vzniklé  podle odstavce 1 písm. a) o   penále  podle  odstavce  1  písm.  c), pokud vzniklo z důvodu uplatnění   ztráty v rozsahu jejího snížení, které bylo penalizováno.

 

   (3)  Správce  daně vyrozumí daňový subjekt o povinnosti platit penále v   dodatečném  platebním  výměru a současně je předepíše do evidence daní.   Penále je splatné v náhradní lhůtě splatnosti dodatečně vyměřené daně.

 

   (4)  Pokud  je  dodatečně vyměřován základ daně a daň podle dodatečného   daňového přiznání nebo dodatečného hlášení, penále z částky, která je v   něm uvedena, nevzniká.

 

§ 38

 

Pozastavení činnosti

 

   (1)  Dochází-li  u  daňového subjektu k opakovanému porušení povinností   nepeněžité  povahy,  za  které  již  byla  uložena pokuta podle § 37, a   nedošlo  při tom ani dodatečně ke splnění této povinnosti, může správce   daně   až  na  dobu  třiceti  dnů  pozastavit  daňovému  subjektu  jeho   podnikatelskou  činnost, jejíž výsledky jsou předmětem zdanění a jíž se   porušení povinnosti týká.

 

   (2)  Pozastavení  činnosti  lze uplatnit jen tehdy, ztěžuje-li neplnění   povinnosti  subjektem  daně  jeho  registraci nebo zjištění skutečností   rozhodných pro správné a úplné stanovení daňového základu a daně.

 

   (3)  Správce  daně  vyzve  daňový  subjekt  k  dodatečnému splnění jeho   povinnosti  a stanoví mu pro to přiměřenou lhůtu. Ve výzvě jej současně   upozorní,  že  nebude-li  jí  vyhověno  ve  stanovené  lhůtě, přistoupí   správce daně k pozastavení činnosti daňovému subjektu. Proti této výzvě   se  lze  odvolat  do  osmi  dnů od doručení výzvy. Podané odvolání nemá   odkladného účinku.

 

   (4)  Pokud  lhůta  stanovená ve výzvě marně uplynula, může správce daně   vydat  rozhodnutí  o  pozastavení  činnosti daňovému subjektu. Součástí   rozhodnutí  musí  být  i  jeho  odůvodnění,  způsob  naložení  s  věcmi   podléhajícími  zkáze,  jsou-li též zahrnuty v té části hmotného majetku   subjektu  daně,  vůči které je pozastavení činnosti uplatněno, a přesné   vymezení doby, od kdy a na jak dlouho se toto opatření uplatní.

 

   (5)  Opravné  prostředky  proti  rozhodnutí  podle  odstavce  4  nemají   odkladného účinku.

 

   (6)  Pozastavení  činnosti  se  uskuteční  tak, že v rozhodnutí uvedený   hmotný  majetek  se  za  policejní asistence uzavře a uzamkne a zajistí   úřední  uzávěrou. Daňový subjekt, u něhož došlo k pozastavení činnosti,   je  povinen  předat  správci  daně  do  úschovy  všechny klíče od takto   zajištěného  hmotného  majetku  po dobu, po kterou pozastavení činnosti   trvá.

 

   (7)  Je-li  to  možné  a  vhodné,  může kromě toho správce daně opatřit   uzavřený a uzamčený hmotný majetek vlastním zámkem.

 

   (8)  O  průběhu  uplatnění pozastavení činnosti na místě se sepíše vždy   protokol.

 

   (9)  Od  okamžiku,  kdy  byly  přiloženy  úřední  uzávěry, je komukoliv   zakázáno  se  zajištěným hmotným majetkem jakkoliv nakládat nebo do něj   vstupovat.

 

   (10) Ukáže-li se během pozastavení činnosti na straně daňového subjektu   nezbytná  potřeba jakéhokoliv nakládání se zajištěným hmotným majetkem,   může se tak stát jen se souhlasem správce daně a v jeho přítomnosti.

 

   (11)  Případné ztráty vzniklé daňovému subjektu z pozastavení činnosti,   včetně  ušlého  zisku,  nese  daňový  subjekt,  ledaže  by rozhodnutí o   pozastavení  činnosti  nenabylo  právní moci nebo pravomocné rozhodnutí   bylo zrušeno.

 

§ 39

 

Záznamní povinnost

 

   (1)  Správce  daně  může  uložit  daňovému subjektu, aby kromě evidence   stanovené  obecně  závaznými  právními  předpisy vedl zvláštní záznamy,   potřebné pro správné stanovení daňového základu a daně.

 

   (2)  Povinnost  vést  záznamy  ukládá  správce  daně rozhodnutím, proti   kterému  se  nelze  samostatně  odvolat.  Součástí  rozhodnutí musí být   přesné  stanovení  zaznamenávaných údajů a jejich členění a uspořádání,   včetně návaznosti na doklady, z nichž je záznam veden.

 

   (3)   Daňový  subjekt,  který  v  rámci  své  podnikatelské  nebo  jiné   samostatné  výdělečné  činnosti přijímá nebo vydává platby v hotovosti,   je  povinen  vést  průběžně evidenci těchto plateb, pokud nezaznamenává   údaje o těchto platbách v jiné evidenci stanovené zákonem.

 

   (4)  Daňový  subjekt,  který  uplatňuje výdaje procentem z příjmů podle   zvláštního  předpisu,  je  povinen vždy vést evidenci příjmů a evidenci   hmotného a nehmotného majetku, který lze odpisovat.

 

   (5)  Správce daně je oprávněn přesvědčovat se již v průběhu zdaňovacího   období  o  plnění  záznamní povinnosti u daňového subjektu a ukládat mu   rozhodnutím povinnosti k odstranění závad. Proti tomuto rozhodnutí není   samostatné odvolání přípustné.

 

   (6)  Záznamy  a  doklady  k nim se vztahující je daňový subjekt povinen   uchovávat  po  dobu,  v  níž  zanikne  právo  daň  vyměřit či dodatečně   stanovit.

 

ČÁST TŘETÍ

 

ŘÍZENÍ VYMĚŘOVACÍ

 

§ 40

 

Daňové přiznání a hlášení

 

   (1)  Daňové přiznání nebo hlášení je povinen podat každý, komu vzniká v   souladu  s  tímto zákonem nebo zvláštním předpisem tato povinnost, nebo   ten,  koho  k  tomu  správce  daně  vyzve. Není-li v tomto nebo v jiném   daňovém  zákoně  stanoveno  jinak,  daň  je splatná ve lhůtě pro podání   daňového přiznání nebo hlášení.

 

   (2)  Daňové  přiznání  nebo  hlášení  lze účinně podat jen na tiskopise   vydaném ministerstvem nebo na počítačových sestavách, které mají údaje,   obsah   i   uspořádání   údajů   zcela  totožné  s  tiskopisem  vydaným   ministerstvem.  Součástí  daňového přiznání nebo hlášení jsou i přílohy   vyznačené  v  příslušném  tiskopise.  Při  dovozu  plní funkci daňového   přiznání  nebo  hlášení  písemný návrh na celní řízení nebo jiný doklad   potvrzující propuštění zboží. Je-li přiznání nebo hlášení podáno též na   technickém  nosiči  dat,  musí  být  ve tvaru stanoveném pro tento účel   ministerstvem.

 

   (3)  Daňové přiznání nebo hlášení se podává nejpozději do tří měsíců po   uplynutí  zdaňovacího  období.  Jedná-li  se  o  poplatníka,  který  má   povinnost  na základě zákona^24) mít účetní závěrku ověřenou auditorem,   nebo  jehož  přiznání  zpracovává a předkládá daňový poradce, podává se   daňové  přiznání  nejpozději  do  šesti  měsíců po uplynutí zdaňovacího   období.  To  platí  jen,  je-li příslušná plná moc k zastupování podána   správci  daně  před  uplynutím neprodloužené lhůty. Pokud v prodloužené   lhůtě  daňový poradce zemře nebo zanikne a přiznání v prodloužené lhůtě   podá daňový subjekt sám, je lhůta zachována.

 

   (4)  Je-li  zdaňovací  období  kratší  než  jeden rok, podává se daňové   přiznání nebo hlášení do dvacetipěti dnů po jeho uplynutí. Nenastala-li   ve  zdaňovacím  období  daňová povinnost, sdělí tuto skutečnost subjekt   daně správci daně písemně ve stejné lhůtě. Tuto lhůtu nelze prodloužit.

 

   (5)  Je-li  daňová povinnost vypořádávána při přechodu státních hranic,   je  daňový  subjekt  povinen  současně  předložit  daňové přiznání nebo   hlášení.

 

   (6) Správce daně může na žádost daňového subjektu nebo daňového poradce   anebo  i z vlastního podnětu prodloužit lhůtu pro podání přiznání, a to   nejdéle  o  tři  měsíce  po  uplynutí  lhůty pro podání přiznání. Pokud   součástí   zdaňovaných  příjmů  uvedených  v  přiznání  jsou  i  příjmy   zdaňované  v  zahraničí na základě daňového přiznání, může správce daně   na  žádost  daňového subjektu v odůvodněných případech prodloužit lhůtu   pro  podání přiznání až na deset měsíců po uplynutí zdaňovacího období.   Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

 

   (7) Zemřel-li daňový subjekt dříve, než bylo podáno přiznání k dani, je   právní  nástupce  s  výjimkou právního nástupnictví státu povinen podat   přiznání za zemřelý daňový subjekt do šesti měsíců po jeho úmrtí. Je-li   právních  nástupců více, podá přiznání kterýkoliv z nich. Nedohodnou-li   se, který z nich přiznání podá, určí jej správce daně. Přejde-li právní   nástupnictví na stát, tato povinnost nenastává. Není-li právní nástupce   znám,  podá  přiznání  zmocněnec  ustanovený  správcem  daně. Zmocněnec   ustanovený   správcem   daně  podá  přiznání  do  tří  měsíců  po  svém   ustanovení.  Správce  daně  může  lhůtu  tří  měsíců na žádost právního   nástupce nebo zmocněnce prodloužit.

 

   (8)  Zanikne-li  daňový subjekt bez provedení likvidace, je jeho právní   nástupce  nebo  orgán,  který o zrušení rozhodl, povinen podat do konce   následujícího   měsíce  od  jeho  zániku  přiznání  za  uplynulou  část   zdaňovacího  období.  Správce  daně  může  tuto  lhůtu  v  odůvodněných   případech prodloužit až na tři měsíce.

 

   (9)  V  případě  likvidace  trvá  daňová  povinnost i povinnost podávat   každoročně  přiznání až do skončení likvidace. Ke dni ukončení činnosti   provede   daňový   subjekt   účetní   závěrku  a  nejpozději  do  konce   následujícího  měsíce  podá  daňové  přiznání. Po skončení likvidace je   likvidátor  povinen  podat  do  konce  následujícího měsíce přiznání za   uplynulou část zdaňovacího období.

 

   (10)  Při  zrušení  stálé  provozovny  na  území  České  republiky jsou   subjekty  se sídlem v cizině povinny podat přiznání nejpozději do konce   následujícího měsíce za uplynulou část roku.

 

   (11) Dojde-li k převodu poslední části privatizovaného majetku státního   podniku na ministerstvo, jemuž přísluší s tímto privatizovaným majetkem   hospodařit,  je  státní podnik povinen podat přiznání za uplynulou část   zdaňovacího  období do konce následujícího měsíce ode dne, kdy k tomuto   převodu  došlo,  a  to i v případě, že k tomuto převodu dojde v průběhu   posledního kalendářního měsíce ve zdaňovacím období.

 

   (12) Daňovým subjektům jsou zachována práva a povinnosti ohledně daňové   povinnosti  po  dobu  stanovenou  v  §  47  pro vyměření daně a ohledně   placení daně po dobu stanovenou v § 70 pro vymáhání daňových nedoplatků   i v případech, že mezitím již přestaly být daňovými subjekty.

 

   (13)  Daňový  subjekt je povinen v daňovém přiznání nebo hlášení daň si   sám  vypočítat  a  uvést  též případné výjimky, osvobození, zvýhodnění,   slevy, odpočty a vyčíslit jejich výši.

 

   (14)  Skutečnosti  rozhodné  pro  vyměření  daně  posuzují se pro každé   zdaňovací období samostatně.

 

§ 40a

 

Nedoplatky v insolvenčním řízení

 

   (1) Pro účely insolvenčního řízení se daňové nedoplatky považují za

 

   a) daňové pohledávky za majetkovou podstatou,

 

   b) daňové pohledávky s nárokem na uspokojení ze zajištění, nebo

 

   c) další přihlášené daňové pohledávky.

 

   (2) Daňové pohledávky uvedené v odstavci 1 písm. a) vznikají v důsledku   skutečností zakládajících daňové povinnosti, včetně příslušenství daně,   které  nastaly  v  době  od  účinnosti  rozhodnutí  o  úpadku do vydání   rozhodnutí, jímž se insolvenční řízení končí.

 

   (3)  Daňové  pohledávky  uvedené  v odstavci 1 písm. b) a c) vznikají v   důsledku    skutečností   zakládajících   daňové   povinnosti,   včetně   příslušenství  daně,  které  nastaly nejpozději dnem předcházejícím dni   účinnosti rozhodnutí o úpadku.

 

   (4)  Pro  potřeby  úpadku  je  za  majetek  daňového subjektu považován   vratitelný  přeplatek  podle  § 64 odst. 2, přičemž postup pro zjištění   vratitelnosti přeplatku vzniklého na základě skutečností, které nastaly   nejpozději  dnem  předcházejícím  dni účinnosti rozhodnutí o úpadku, se   uplatní pro nedoplatky uvedené v odstavci 1 písm. b) a c) nejpozději do   jejich  přezkoumání  při  přezkumném  jednání. Po přezkumném jednání se   řízení  o  stanovení  této  daňové  povinnosti  zastavuje  až do vydání   rozhodnutí,  jímž  se  insolvenční  řízení  končí.  Postup pro zjištění   vratitelnosti přeplatku vzniklého na základě skutečností, které nastaly   v  době  od  účinnosti  rozhodnutí  o úpadku, se uplatní pro nedoplatky   uvedené v odstavci 1 písm. a).

 

§ 40b

 

Účinky insolvenčního řízení

 

   (1)  Při insolvenčním řízení je daňový subjekt povinen podat nejpozději   do  30  dnů  ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku daňové přiznání nebo   hlášení,  popřípadě  vyúčtování,  za  část  zdaňovacího  období,  která   uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou   dosud  nebylo  podáno.  Zjistí-li  insolvenční  správce  nedostatečnost   podkladů,  pro  kterou  nelze  zajistit  splnění  povinnosti podle věty   první,  zaniká  mu  povinnost  učinit  tato  podání;  o tom insolvenční   správce  vyrozumí  správce daně ve stejné lhůtě a poskytne mu nezbytnou   součinnost ke stanovení daně podle pomůcek.

 

   (2)  Lhůty  pro  podání  přiznání,  hlášení  nebo  vyúčtování v průběhu   insolvenčního řízení zůstávají zachovány.

 

   (3)  Po účinnosti rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení lze daňové   řízení  zahájit  a v něm pokračovat. Daňovou exekuci lze nařídit, nelze   ji však provést.

 

   (4)  Ke  dni předložení konečné zprávy, ke dni podání návrhu na zrušení   konkursu,  ke  dni  zrušení  konkursu  a  ke dni splnění jiného způsobu   řešení  úpadku  je  daňový  subjekt  povinen zpracovat a současně podat   daňové  přiznání  nebo  hlášení, popřípadě vyúčtování za uplynulou část   zdaňovacího  období,  za  kterou  nebylo  dosud podáno, a přiznanou daň   zahrnout do příslušného dokumentu.

 

   (5)  V průběhu insolvenčního řízení nevznikají vůči přihlášeným daňovým   pohledávkám sankce.

 

   (6)  Dojde-li  v  průběhu  insolvenčního  řízení  k  přechodu oprávnění   nakládat  s  majetkem náležejícím do majetkové podstaty z insolvenčního   správce  na  daňový subjekt nebo opačně, je ten, kdo dosud byl oprávněn   nakládat s tímto majetkem, povinen ke dni přechodu zpracovat a současně   podat  daňové  přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování za uplynulou   část zdaňovacího období, za kterou dosud nebylo podáno.

 

   (7)  Ve  lhůtách  podle odstavců 1, 4 a 6 vzniká povinnost podat daňová   přiznání  nebo hlášení, popřípadě vyúčtování, která nebyla dosud podána   za  předcházející  zdaňovací období, i v případě, kdy původní lhůta pro   jejich  podání  dosud  neuplynula,  a  to  včetně dodatečných přiznání,   vyúčtování  a  následných  hlášení.  Obdobně  se  postupuje  při podání   daňových přiznání, hlášení nebo vyúčtování za zdaňovací období, u nichž   již  uplynula  lhůta  pro  jejich  podání,  a  u  daní  vyměřovaných na   zdaňovací  období,  jakož  i  u  daní  uplatňovaných jednorázově, pokud   nebyla dosud podána.

 

§ 41

 

Dodatečné a opravné daňové přiznání nebo hlášení

 

   (1)  Zjistí-li  daňový  subjekt,  že jeho daňová povinnost má být vyšší   nebo  daňová  ztráta nižší než jeho poslední známá daňová povinnost, je   povinen  předložit  do  konce  měsíce  následujícího  po tomto zjištění   dodatečné  přiznání  nebo  hlášení.  V dodatečném daňovém přiznání nebo   hlášení  uvede  daňový subjekt i den zjištění důvodů pro jeho podání. V   této  lhůtě  je dodatečná daň též splatná. Nestanoví-li tento nebo jiný   daňový  zákon  jinak, dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou   povinnost  nižší  nebo  daňovou  ztrátu  vyšší  lze  podat  za podmínek   stanovených  v odstavci 4, a to ve stejné lhůtě, která je stanovena pro   dodatečné  daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost vyšší nebo   daňovou  ztrátu  nižší;  účinky  nastávají dnem uplynutí lhůty pro jeho   podání.  Pokud  daňový  subjekt neplatně podá dodatečné daňové přiznání   ještě  před  stanovením  daně  nebo  daňové  ztráty,  budou údaje v něm   uvedené  využity při jejím vyměření. Poslední známou daňovou povinností   je  částka  daně  nebo  daňová ztráta ve výši, jak ji naposled stanovil   pravomocně  správce daně, a to bez ohledu, zda daň byla stanovena podle   §  46  odst.  5,  platebním  výměrem, dodatečným platebním výměrem nebo   rozhodnutím o opravném prostředku.

 

   (2)  Dodatečné  přiznání  nebo hlášení není přípustné, byl-li před jeho   podáním  učiněn  správcem  daně úkon směřující k přezkoušení správnosti   daňové  povinnosti  za  období,  kterého  by se dodatečné přiznání nebo   hlášení týkalo, a to až do doby ukončení tohoto úkonu. Je-li na základě   úkonu správce daně vydáno rozhodnutí o daňovém základu či dani, za dobu   ukončení úkonu se považuje den, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci.   Lhůta  pro  podání  dodatečného  daňového  přiznání  nebo hlášení podle   odstavce  1  se  do  doby  ukončení úkonu správce daně přerušuje a nová   lhůta  počne běžet od ukončení tohoto úkonu. Tato nová lhůta se uplatní   i  v  případě, že v době trvání úkonu správce daně marně uplynula lhůta   stanovená   pro  podání  dodatečného  daňového  přiznání  nebo  hlášení   zvláštním  daňovým  zákonem.  Daňový  subjekt  musí být o takovém úkonu   zpraven.

 

   (3)  Před  uplynutím  lhůty  k podání přiznání nebo hlášení může daňový   subjekt  podat  opravné přiznání nebo hlášení. Pro vyměřovací řízení se   pak  použije  tohoto  opravného přiznání nebo hlášení a k přiznání nebo   hlášení předchozímu se nepřihlíží.

 

   (4)  Dodatečné  daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší   nebo  daňovou ztrátu vyšší, proti poslední známé daňové povinnosti, lze   platně   podat   jen   tehdy,  nejsou-li  splněny  podmínky  pro  užití   mimořádných  opravných  prostředků  podle  §  54  a  55b, a to do lhůty   stanovené  v § 47 odst. 1, není-li zvláštním předpisem stanoveno jinak.   Toto  dodatečné  daňové přiznání nebo hlášení nelze však platně podat v   případech, kdy

 

   a)  původní  daňová  povinnost  byla  stanovena podle pomůcek nebo byla   sjednána,

 

   b)  je  uplatňováno  snížení  základu  daně  v  důsledku snížení výnosů   (příjmů)  či  uskutečněných  zdanitelných  plnění  nebo zvýšení nákladů   (výdajů)   či   přijatých  zdanitelných  plnění,  o  kterých  již  bylo   pravomocně rozhodnuto v odvolání nebo v mimořádném opravném prostředku,

 

   c)  se  týká daňové povinnosti, kde rozhodnutí o ní bylo již pravomocně   přezkoumáno soudem,

 

   d) dodatečným přiznáním na nižší daňovou povinnost nebo vyšší ztrátu by   byla dotčena část daňové povinnosti již jednou dodatečně stanovená, při   použití stejných důkazů.

 

   (5)  Dojde-li v důsledku dodatečného daňového přiznání podle odstavce 4   ke  snížení  původní  daňové  povinnosti,  sníží se současně s výjimkou   pokut  a  zvýšení  daně  i  daňové  příslušenství připadající na částku   snížení původní daňové povinnosti, a to od původního dne splatnosti.

 

   (6)  Dodatečná  nebo  opravná daňová přiznání či hlášení podávají se na   tiskopisech,  které  však  musí  být  výslovně  v záhlaví označeny jako   dodatečné  nebo  opravné. V dodatečném daňovém přiznání nebo hlášení se   vyznačí rozdíly proti poslední známé daňové povinnosti.

 

§ 42

 

zrušen

 

§ 43

 

Vytýkací řízení

 

   (1)  Vzniknou-li  pochybnosti  o  správnosti  průkaznosti nebo úplnosti   podaného daňového přiznání nebo hlášení, popřípadě dodatečného daňového   přiznání  nebo  následného  hlášení  a  dalších písemností předložených   daňovým  subjektem,  nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, správce   daně  ve  výzvě  sdělí  daňovému  subjektu  tyto  pochybnosti  způsobem   umožňujícím  daňovému  subjektu  určitou odpověď a předložení důkazních   prostředků.  Současně správce daně vyzve daňový subjekt, aby se k těmto   pochybnostem  vyjádřil,  zejména, aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti   vysvětlil  a  nepravdivé  údaje  opravil,  nebo  pravdivost údajů řádně   prokázal.

 

   (2)  Pokud vyplývá z podaného daňového přiznání nebo hlášení, popřípadě   dodatečného  daňového  přiznání  nebo  následného  hlášení, že daňovému   subjektu  má  vzniknout  přeplatek  a  správce daně má pochybnost podle   odstavce  1,  zahájí správce daně postup k odstranění pochybnosti do 30   dnů  ode  dne,  kdy  bylo  takovéto  podání  učiněno. Ve výzvě daňovému   subjektu určí správce daně přiměřenou lhůtu k odpovědi, která nesmí být   kratší  než  15  dnů, a poučí ho o následcích spojených s tím, jestliže   pochybnost   neodstraní  nebo  nedodrží  stanovenou  lhůtu.  V  průběhu   vytýkacího  řízení má daňový subjekt práva přiměřeně podle § 16 odst. 4   a  výsledek vytýkacího řízení pracovník správce daně projedná s daňovým   subjektem postupem podle § 16 odst. 8.

 

   (3)  Pokud  je  den  podání daňového přiznání nebo hlášení dnem počátku   běhu lhůty pro rozhodnutí správce daně nebo pokud je počátek běhu lhůty   od  tohoto  dne odvozován, běh lhůty se vydáním výzvy podle předchozích   odstavců  přerušuje  a  nová  lhůta  počne  běžet  až ode dne, kdy jsou   odstraněny pochybnosti vytýkané správcem daně ve výzvě.

 

 

§ 44

 

Stanovení daně v případě nepodání daňového přiznání nebo hlášení

 

   (1)  Nebylo-li  podáno  daňové  přiznání nebo hlášení, dodatečné daňové   přiznání  nebo  hlášení  včas,  a  to  ani  po výzvě správce daně, nebo   nebyly-li  na výzvu ve stanovené lhůtě odstraněny vady, je správce daně   oprávněn  zjistit  základ daně a stanovit daň podle pomůcek, které má k   dispozici,  anebo které si sám opatří, a to i bez součinnosti s daňovým   subjektem. Pokud daňový subjekt nepodá daňové přiznání nebo hlášení ani   na výzvu správce daně, je správce daně oprávněn předpokládat, že daňový   subjekt vykázal v daňovém přiznání nebo hlášení daň ve výši nula.

 

   (2)  Správce  daně  může  stanovit daň podle pomůcek také v případě, že   daňový  subjekt  uvedl  v daňovém přiznání nebo hlášení nebo dodatečném   daňovém   přiznání   nebo   hlášení  nesprávné  nebo  neúplné  údaje  o   skutečnostech   rozhodných   pro  stanovení  daně  a  nesprávnost  nebo   neúplnost ani na výzvu správce daně neodstranil.

 

   (3)  Výzvy  správce  daně  podle  odstavce  1  není  potřeba, bylo-li v   insolvenčním  řízení  rozhodnuto o úpadku daňového subjektu a má-li být   splněna povinnost uložená daňovému subjektu podle § 40b odst. 1.

 

§ 45

 

Zákaz přenosu daňové povinnosti

 

   Dohody  uzavřené  s  tím,  že  daňovou  povinnost ponese místo daňového   subjektu  zcela  nebo  částečně  jiná  osoba,  nejsou pro daňové řízení   právně  účinné,  nestanoví-li  tento zákon nebo zvláštní právní předpis   jinak.

 

§ 46

 

Vyměření daně a její dodatečné vyměření

 

   (1) Podle výsledků vyměřovacího řízení stanoví správce daně základ daně   a její výši, která má být daňovému subjektu vyměřena a předepsána.

 

   (2)  Pokud je základ daně nebo daň stanovena odchylně od základu daně a   daně,  jak  je  daňový subjekt přiznal nebo za řízení uznal, musí být z   vyměřovacího  spisu  patrno, podle jakých pomůcek nebo na podkladě čeho   se  správce  daně  při  stanovení základu daně a daně odchýlil, jakož i   důvody  těchto  rozdílů.  Obdobně musí být z vyměřovacího spisu patrno,   jak  byl  daňový  základ  zjištěn  a daň stanovena, stalo-li se tak bez   přiznání nebo hlášení daňového subjektu.

 

   (3) Stanoví-li správce daně základ daně a daň podle pomůcek, které má k   dispozici   nebo   které   si  opatřil,  přihlédne  také  ke  zjištěným   okolnostem,  z  nichž  vyplývají  výhody pro daňový subjekt, i když jím   nebyly za řízení uplatněny.

 

   (4)  O  stanoveném  základu  daně a vyměřené dani vyrozumí správce daně   daňový  subjekt  platebním  výměrem nebo hromadným předpisným seznamem,   nestanoví-li  tento  nebo  zvláštní  zákon jinak, a takto vyměřenou daň   současně  předepíše.  Je-li  takto vyměřená daň vyšší než daň vypočtená   daňovým  subjektem  v daňovém přiznání či hlášení, je rozdíl splatný do   třiceti dnů ode dne doručení rozhodnutí o vyměření daně.

 

   (5)  Neodchyluje-li  se vyměřená daň od daně uvedené v daňovém přiznání   nebo  hlášení,  nemusí správce daně sdělovat daňovému subjektu výsledek   vyměření,  pokud  o  to  daňový subjekt výslovně nepožádá nejpozději do   konce  příštího  zdaňovacího období. V tomto případě se za den vyměření   daně  a  současně  za  den doručení tohoto rozhodnutí daňovému subjektu   považuje  poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo hlášení,   a  bylo-li daňové přiznání nebo hlášení podáno opožděně, den, kdy došlo   správci  daně.  Stejně  se  při počítání lhůt postupuje i u dodatečného   daňového přiznání nebo hlášení.

 

   (6) Platebním výměrem se sděluje výše stanovené daně i v případech, kdy   daňová  povinnost má být podle zvláštních předpisů zaplacena bez podání   daňového  přiznání  nebo  hlášení,  ale  daňový  subjekt  tuto  daňovou   povinnost nesplnil.

 

   (7)  Zjistí-li  správce daně po vyměření daně, že tato stanovená daňová   povinnost   je   nesprávně  nižší  oproti  zákonné  daňové  povinnosti,   dodatečně daň vyměří ve výši rozdílu mezi daní původně vyměřenou a daní   stanovenou,  a  to  dodatečným  platebním  výměrem,  a  takto dodatečně   stanovenou  daň  současně  předepíše.  Právní moc rozhodnutí o původním   vyměření  daně není jejímu dodatečnému stanovení na překážku. Dodatečně   vyměřená  daň  je  splatná  do  třiceti dnů ode dne doručení platebního   výměru.   Tato  náhradní  lhůta  splatnosti,  jakož  i  náhradní  lhůta   splatnosti  podle  odstavce  4, nemá vliv na uplatnění úroku z prodlení   podle  §  63.  Tento  postup  se  uplatní přiměřeně i při vyměření daně   nižší,  než  byla  poslední  známá daňová povinnost. Pokud správce daně   vydá dodatečný platební výměr po provedené daňové kontrole, má odvolání   proti němu odkladný účinek.

 

   (8)  V  odvolání  proti  dodatečnému  platebnímu výměru lze napadat jen   doměřený rozdíl na daňovém základu a na dani.

 

   (9)  Dodatečné  vyměřovací  řízení lze zahájit a provést též na základě   dodatečného  daňového  přiznání, kterým se nemění poslední známá daňová   povinnost,  ale  pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené, s tím, že   se   ve   výroku   dodatečného  platebního  výměru  uvede,  že  daň  se   neodchyluje. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

 

   (10)  Tiskopisy  platebních  výměrů,  hromadných  předpisných seznamů a   vyhlášek k nim vydá ministerstvo.

 

§ 46a

 

Zaokrouhlování

 

   (1)  Vyměřená  daň  se  zaokrouhluje  na  celé koruny nahoru. Stejně se   postupuje   u  příslušenství  daně,  pokud  je  předmětem  samostatného   vyměření. Daň z příjmů vybíraná zvláštní sazbou se zaokrouhluje na celé   koruny dolů.

 

   (2)  Záloha na daň se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru, s výjimkou   zálohy  na  daň  vybírané srážkou, která se zaokrouhluje na celé koruny   nahoru.

 

   (3)  Výpočet  daňové  sazby, koeficientů, ukazatelů a výsledek přepočtu   měny  se  provádí  s  přesností na dvě platná desetinná místa. Postupné   zaokrouhlování ve dvou nebo více stupních je nepřípustné.

 

   (4)  Čísla  podle odstavce 3 se zaokrouhlují tak, že se vypustí všechny   číslice  za  poslední  platnou  číslicí  zaokrouhlovaného  čísla a tato   číslice se dále upraví podle číslic, které následují po poslední platné   číslici zaokrouhlovaného čísla

 

   a)  zaokrouhlovaná  číslice,  po  které  následuje číslice menší než 5,   zůstává beze změny,

 

   b)  zaokrouhlovaná  číslice,  po které následuje číslice 5 nebo číslice   větší než 5, se zvětšuje o jednu.

 

§ 47

 

Lhůty pro vyměření

 

   (1)  Pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nelze daň vyměřit   ani  doměřit, či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od   konce  zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, nebo do tří   let  od  vzniku  daňové  povinnostiu  těch daní, které nemají zdaňovací   období.

 

   (2)  Byl-li  před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření   daně  nebo  jejímu  dodatečnému  stanovení, běží tříletá lhůta znovu od   konce  roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven. Vyměřit a   doměřit  daň  však  lze  nejpozději  do deseti let od konce zdaňovacího   období,  v  němž  vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení,   nebo  v  němž  vznikla  daňová  povinnost,  aniž  by  zde byla současně   povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat.

 

ČÁST ČTVRTÁ

 

ŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

 

§ 48

 

Odvolání

 

   (1)  Příjemce  rozhodnutí  se  může  odvolat  proti  stanovení daňového   základu  a  daně správcem daně a proti jiným rozhodnutím, pro něž je to   zákonem  stanoveno  nebo kde to zákon nevylučuje, pokud se písemně nebo   ústně do protokolu svého práva odvolání nevzdal.

 

   (2)   Proti  rozhodnutím,  zejména  proti  výzvám  podle  §  43,  která   předcházejí  pravomocnému  stanovení  daňového základu a daně, se nelze   samostatně  odvolat.  To platí i tehdy, mají-li být daňový základ a daň   stanoveny či přezkoumány dodatečně, a to bez ohledu na to, zda v řízení   pak k dodatečnému stanovení daňového základu a daně skutečně dojde.

 

   (3)  Odvolání se podává písemně nebo ústně do protokolu u správce daně,   jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno.

 

   (4) Odvolání musí obsahovat tyto náležitosti

 

   a) přesné označení správce daně,

 

   b) přesné označení odvolatele,

 

   c)   číslo   jednací,  případně  číslo  platebního  výměru  nebo  jinou   jednoznačnou identifikaci rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje,

 

   d)  uvedení  rozporu  s právními předpisy či skutkovým stavem nebo jiné   důvody osvědčující nesprávnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí,

 

   e)  návrh  důkazních prostředků k tvrzením v odvolání uvedeným, není-li   odvoláním namítán jen rozpor s právními předpisy,

 

   f) navrhované změny či zrušení rozhodnutí.

 

   (5) Odvolání lze podat ve lhůtě třiceti dnů ode dne, který následuje po   doručení  rozhodnutí  proti  němuž  odvolání  směřuje,  není-li v tomto   zákoně   stanoveno   jinak.   Neobsahuje-li   podané  odvolání  zákonem   předepsané  náležitosti,  vyzve  správce  daně odvolatele s poučením, v   jakém  směru  musí  být  doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu ne   kratší  patnácti dnů. V případech, že odvolání lze zamítnout podle § 49   odst.  2,  výzva  se  omezí  jen na doplnění těch chybějících zákonných   náležitostí, které jsou rozhodné pro posouzení odůvodněnosti zamítnutí,   případně se od výzvy upustí. Vyhoví-li odvolatel plně této výzvě, má se   za  to,  že  odvolání  bylo  podáno včas a řádně. Nevyhoví-li odvolatel   výzvě,  správce  daně  odvolací  řízení  zastaví.  Proti  rozhodnutí  o   zastavení řízení je přípustné odvolání.

 

   (6)  Nemůže-li  správce daně posoudit všechny údaje odvolání z výsledků   již provedeného řízení, řízení doplní.

 

   (7)  Do  doby, než je o odvolání rozhodnuto, může odvolatel údaje svého   odvolání doplňovat a pozměňovat.

 

   (8) Vezme-li odvolatel odvolání zpět, nemůže podat v téže věci odvolání   nové,  i  když  dosud  odvolací  lhůta neuplynula. Oznámení o zpětvzetí   odvolání  musí  být  podáno  písemně,  ústně do protokolu nebo písemným   záznamem  přímo  ve  vyměřovacím  spisu,  který  podepisuje odvolatel a   pracovník  správce  daně.  Jsou-li  v  době  od podání odvolání do jeho   zpětvzetí  učiněny správcem daně v řízení úkony, zpětvzetím odvolání se   neruší  a lze je využít v dalším řízení. Dnem zpětvzetí odvolání nabývá   rozhodnutí, vůči kterému byl tento úkon učiněn, právní moci.

 

   (9)  Příjemce rozhodnutí se může vzdát svého práva na odvolání po celou   dobu  běhu  odvolací  lhůty; dnem vzdání se odvolání nabývá rozhodnutí,   vůči kterému byl tento úkon učiněn, právní moci.

 

   (10)  Může-li  odvolání  podat několik daňových subjektů a odvolá-li se   jen některý z nich, vyrozumí o tom správce daně všechny ostatní dotčené   daňové  subjekty a vyzve je, aby se k podanému odvolání v jím stanovené   lhůtě  vyjádřily.  Tato  lhůta  nesmí  být  kratší  než patnáct dnů. Na   vyjádření  došlá  po  stanovené lhůtě se v dalším řízení nebere zřetel.   Případná  změna  či  zrušení  daňové povinnosti plynoucí z rozhodnutí o   odvolání se týká všech těchto daňových subjektů.

 

   (11)   Odvolání  je  nepřípustné,  směřuje-li  jenom  proti  odůvodnění   rozhodnutí, aniž by současně byl napadán jeho výrok.

 

   (12)  Odvolání  nemá  odkladný účinek, nestanoví-li tento nebo zvláštní   zákon jinak.

 

§ 49

 

Postup správce daně

 

   (1)  Správce  daně,  jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno, rozhodne o   odvolání  sám, pokud mu v plném rozsahu vyhoví. Proti tomuto rozhodnutí   se  nelze odvolat. Správce daně může rozhodnout o odvolání i v případě,   že  mu  vyhoví  pouze  částečně. Proti takovému rozhodnutí je přípustné   odvolání.

 

   (2) Správce daně odvolání zamítne, jestliže

 

   a) je nepřípustné,

 

   b) je podáno po stanovené lhůtě,

 

   c) je podáno osobou k tomu nepříslušnou.   Proti zamítnutí odvolání podle písmen a) až c) se lze odvolat.

 

   (3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 musí být odůvodněno, pokud se v něm   nevyhovuje  odvolání  v  plném  rozsahu.  V odůvodnění rozhodnutí podle   odstavce  1  se  musí správce daně vypořádat se všemi důvody v odvolání   uvedenými.  V odůvodnění rozhodnutí podle odstavce 2 uvede správce daně   jen  důvody,  pro  které bylo odvolání zamítnuto, a ostatními důvody ve   věci samé se nezabývá.

 

   (4)  Pokud správce daně o odvolání podle odstavců 1 a 2 sám nerozhodne,   postoupí odvolání spolu s výsledky doplněného řízení, s úplným spisovým   materiálem a s předkládací zprávou odvolacímu orgánu k rozhodnutí.

 

   (5) Předkládací zpráva musí obsahovat zejména tyto údaje:

 

   a) zda nejde o odvolání nepřípustné nebo opožděné,

 

   b) shrnutí výsledků doplněného řízení,

 

   c) stanovisko ke všem důvodům odvolání,

 

   d) návrh na výrok rozhodnutí o odvolání.

 

 

 

 

 

§ 50

 

Postup odvolacího orgánu

 

   (1)  Nestanoví-li  zvláštní  zákon  jinak,  je  odvolacím orgánem orgán   nejblíže   vyššího   stupně  nadřízený  správci  daně,  který  napadené   rozhodnutí vydal.

 

   (2)  O odvolání proti rozhodnutí ministerstva rozhoduje ministr financí   České republiky na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise.

 

   (3)  Odvolací  orgán  přezkoumá  odvoláním  napadené  rozhodnutí vždy v   rozsahu  požadovaném  v  odvolání.  Vyjdou-li  při přezkoumávání najevo   skutečnosti  odvolatelem sice neuplatněné, ale mající podstatný vliv na   výrok rozhodnutí, lze k nim rovněž při rozhodování přihlédnout. Při tom   není  odvolací  orgán  vázán  návrhy  odvolatele  a  může  proto změnit   rozhodnutí  odvoláním  napadené  i  v  neprospěch  odvolatele.  V rámci   odvolacího   řízení   může  odvolací  orgán  výsledky  daňového  řízení   doplňovat,  odstraňovat vady řízení anebo toto doplnění nebo odstranění   vad  uložit  správci  daně  se  stanovením  přiměřené  lhůty. Zjistí-li   odvolací  orgán, že jsou splněny u správce daně prvního stupně podmínky   pro rozhodnutí podle § 49 odst. 2, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním   a pokyny pro další řízení správci daně prvního stupně, který je právním   názorem odvolacího orgánu vázán.

 

   (4)  V odvolacím řízení je odvolací orgán oprávněn použít přiměřeně i §   43.

 

   (5) Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí o dani stanovené podle pomůcek   nebo  o  dani  sjednané za řízení, zkoumá odvolací orgán pouze dodržení   zákonných podmínek pro použití tohoto způsobu stanovení daně. Shledá-li   odvolací  orgán,  že  tyto zákonné podmínky byly dodrženy, odvolání pro   jeho  neodůvodněnost  zamítne.  V opačném případě rozhodnutí změní nebo   zruší.  Zjistí-li,  že  jsou u správce daně prvního stupně podmínky pro   rozhodnutí  podle  § 49 odst. 1, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a   pokyny pro další řízení správci daně prvního stupně.

 

   (6) Odvolací orgán rozhodnutí přezkoumá a není-li při rozhodování vázán   ustanovením  odstavce 5, rozhodnutí v odůvodněných případech změní nebo   zruší, jinak odvolání zamítne.

 

   (7)  Rozhodnutí  o  odvolání  musí  být  odůvodněno,  pokud  se  v  něm   nevyhovuje  odvolání  v  plném  rozsahu.  V odůvodnění se musí odvolací   orgán vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými.

 

   (8) Proti rozhodnutí odvolacího orgánu není odvolání přípustné.

 

§ 51

 

Stížnost

 

   (1)  Má-li  poplatník  pochyby o správnosti sražené daně, požádá plátce   daně  ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy ke srážce došlo, o vysvětlení   V žádosti uvede důvody svědčící pro jeho pochybnosti.

 

   (2)  Plátce  daně  je  povinen  sdělit poplatníkovi požadované údaje do   třiceti dnů ode dne, kdy žádost obdržel, a v téže lhůtě případnou chybu   opravit.

 

   (3) Nesouhlasí-li poplatník s postupem plátce daně, může podat stížnost   na postup plátce daně správci daně, v jehož obvodu má plátce daně sídlo   nebo  bydliště,  a  to  do  třiceti  dnů ode dne, kdy poplatník obdržel   sdělení plátce daně.

 

   (4)  Správce daně o stížnosti rozhodne a rozhodnutí doručí poplatníkovi   i plátci daně. Výrok rozhodnutí musí být odůvodněn.

 

   (5)  Proti tomuto rozhodnutí se může odvolat poplatník i plátce daně ve   lhůtě třiceti dnů ode dne jeho doručení.

 

§ 52

 

Námitka

 

   (1)  Daňový  subjekt  může  uplatnit  námitku  proti  jakémukoliv úkonu   správce daně v souvislosti s řízením vymáhacím a zajišťovacím.

 

   (2)  Námitka  musí  být podána písemně nebo ústně do protokolu ve lhůtě   třiceti  dnů  ode  dne,  kdy  se o úkonu dozvěděl, a to u správce daně,   který  úkon  provedl.  Správce  daně posoudí námitky, rozhodne o nich a   toto rozhodnutí odůvodní.

 

   (3)  Proti  tomuto  rozhodnutí  se  nelze  odvolat. Podaná námitka nemá   odkladný účinek pro samotné řízení.

 

§ 53

 

Reklamace

 

   Proti  postupu  správce  daně  při  placení a evidenci daně může daňový   dlužník  podat  reklamaci.  O  podmínkách  a  způsobu  vyřizování platí   přiměřeně ustanovení o námitkách.

 

ČÁST PÁTÁ

 

MIMOŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

 

§ 54

 

Obnova řízení

 

   (1)  Řízení  ukončené  pravomocným  rozhodnutím  se  obnoví  na  žádost   příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti, jestliže

 

   a)  vyšly  najevo  nové  skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez   zavinění  daňového  subjektu  nebo  správce  daně uplatněny již dříve v   řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí,

 

   b)  rozhodnutí  bylo  učiněno  na základě podvrženého nebo zfalšovaného   dokladu,  křivé  výpovědi  svědka  nebo křivého znaleckého posudku nebo   rozhodnutí bylo dosaženo jiným trestným činem,

 

   c)  rozhodnutí  záviselo  na  posouzení  předběžné  otázky a rozhodl-li   příslušný   orgán   o   ní   dodatečně   v   podstatných  skutečnostech   ovlivňujících  výši  stanovené  daně  nebo  procesní postavení daňového   subjektu jinak.

 

   (2)  Žádost  o  obnovu  řízení  se podává u správce daně, který ve věci   rozhodl v prvním stupni.

 

   (3)  Žádost  musí  být  podána  do šesti měsíců ode dne, kdy se žadatel   prokazatelně  dozvěděl  o  důvodech obnovy řízení, nejpozději však před   uplynutím  lhůty,  ve které zaniká právo daň vyměřit nebo doměřit. Tyto   lhůty nelze prodloužit ani povolit navrácení v předešlý stav.

 

   (4)  V  návrhu  na  obnovu řízení musí být uvedeny okolnosti svědčící o   důvodnosti návrhu a o dodržení lhůt.

 

   (5)  Přešla-li  místní  příslušnost na jiného správce daně, než který v   původní  věci  rozhodoval,  návrh  na obnovu řízení se podává u správce   daně, který je místně příslušný v době podání návrhu.

 

§ 55

 

Postup při obnově řízení

 

   (1)  Obnovu  řízení  povolí  nebo  nařídí  správce  daně, který ve věci   rozhodl v posledním stupni.

 

   (2)  Správce  daně  nařídí  obnovu  řízení  z  úřední povinnosti, pokud   nezaniklo  právo na vyměření daně. Povolení nebo nařízení obnovy řízení   má  vůči  takto  přezkoumávanému  rozhodnutí odkladné účinky až do doby   doručení  rozhodnutí  ve  věci  vydaného  v obnoveném řízení s výjimkou   zajišťovací exekuce.

 

   (3)  Při  změně místní příslušnosti rozhoduje o návrhu na obnovu řízení   nebo  ji nařizuje správce daně, který je místně příslušný v době podání   návrhu.

 

   (4)  V  rozhodnutí o povolení nebo nařízení obnovy řízení se vysloví, v   jakém   rozsahu  se  řízení  obnovuje  a  z  jakých  důvodů.  Příjemcem   rozhodnutí  o návrhu na povolení obnovy řízení, který podal ručitel, je   navrhovatel  a  daňový  subjekt,  s nímž bylo vedeno řízení, kterého se   obnova  týká.  Pokud  daňový subjekt zemřel bez dědice, nebo zanikl bez   právního  nástupce  a ručitel již nedoplatek zcela nebo zčásti uhradil,   vede  se  řízení  pouze  s  ručitelem.  Oba  příjemci rozhodnutí mají v   průběhu  řízení  o  povolení  obnovy  řízení  stejná  procesní  práva a   povinnosti.

 

   (5)  Proti rozhodnutí, jímž se obnova řízení povoluje nebo nařizuje, se   nelze  samostatně  odvolat.  Byla-li rozhodnutím žádost o obnovu řízení   zamítnuta, lze se proti němu odvolat.

 

   (6)  Nové  řízení ve věci provede správce daně, který ve věci rozhodl v   prvním  stupni;  rozhodl-li  o obnově řízení odvolací orgán, je správce   daně při řízení vázán jeho právním názorem.

 

   (7) Pokud řízení nebo jeho jednotlivé úkony nebyly dotčeny důvodem, pro   který se obnova řízení povoluje nebo nařizuje, zůstávají v platnosti.

 

   (8)  Novým  rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší, pokud se ho   důvod  obnovy  řízení  týká.  Proti  novému  rozhodnutí  ve věci se lze   odvolat.

 

   (9)  Je-li  obnova  řízení  povolena  na  návrh  ručitele, má tento při   dokazování  v  obnoveném  řízení  stejné postavení jako daňový subjekt;   příjemcem nového rozhodnutí ve věci je ručitel a daňový subjekt, s nímž   bylo vedeno řízení, kterého se obnova týká. Pokud daňový subjekt zemřel   bez  dědice, nebo zanikl bez právního nástupce a ručitel již nedoplatek   zcela nebo zčásti uhradil, vede se obnovené řízení pouze s ručitelem.

 

§ 55a

 

Prominutí daně

 

   (1)  Ministerstvo  může  daň  zcela  nebo  částečně  prominout z důvodů   nesrovnalostí   vyplývajících   z   uplatňování   daňových   zákonů.  U   příslušenství  daně  tak  může učinit i z důvodu odstranění tvrdosti. K   tomuto prominutí může dojít v kterémkoli stadiu daňového řízení.

 

   (2)  Ministerstvo  může  obecně  závazným  právním  předpisem zmocnit k   provádění  tohoto svého oprávnění správce daně. V tomto zmocnění vymezí   bližší  podmínky,  zejména  okruh  důvodů  a  výši daně, která z těchto   důvodů může být posouzena a prominuta.

 

   (3)  Byla-li  žádost o prominutí daně zamítnuta, lze novou žádost podat   nejdříve  po  šedesáti  dnech ode dne doručení zamítavého rozhodnutí. V   této  nové  žádosti  nemohou  být  uplatněny  stejné  důvody, které již   obsahovala  žádost  původní.  Při opakování již odmítnutých důvodů bude   nová  žádost  bez  posouzení  odložena.  O  odložení  musí  být žadatel   vyrozuměn.

 

   (4) Rozhodnutí o žádosti o prominutí daně nemusí obsahovat odůvodnění a   opravné  prostředky  proti němu se nepřipouštějí. Týká-li se rozhodnutí   podle   tohoto  ustanovení  více  daňových  subjektů,  lze  je  doručit   zveřejněním ve Finančním zpravodaji.

 

   (5)  Odstavce 3 a 4 se použijí i na řízení o prominutí daně nebo jejího   příslušenství   vedená  správci  daně  na  základě  obdobného  zmocnění   stanoveného zvláštním předpisem.

 

§ 55b

 

Přezkoumávání daňových rozhodnutí

 

   (1)  Na  žádost  daňového  subjektu  nebo  z úřední povinnosti může být   rozhodnutí správce daně, které je v rozporu s právními předpisy nebo se   zakládá  na  podstatných vadách řízení, a okolnosti nasvědčují tomu, že   došlo ke stanovení daně v nesprávné výši, zrušeno, nahrazeno jiným nebo   změněno.  Shledá-li správce daně po přezkoumání rozhodnutí, že podmínky   pro   povolení   tohoto   přezkoumání   nebyly  splněny,  přezkoumávané   rozhodnutí potvrdí.

 

   (2)   Toto  přezkoumání  může  být  zahájeno  nejpozději  do  dvou  let   následujících  po  roce,  v němž nabylo přezkoumávané rozhodnutí právní   moci.  Tuto  lhůtu  nelze  prodloužit  ani povolit navrácení v předešlý   stav.

 

   (3)  Žádost  o  přezkoumání  podává  daňový  subjekt  u  orgánu,  jehož   rozhodnutí má být přezkoumáno. Podnět k přezkoumání z úřední povinnosti   může  dát  kterýkoliv  správce daně, jakmile zjistí, že pro přezkoumání   jsou dány zákonné podmínky.

 

   (4)  Rozhodnutí  o  povolení  nebo  nařízení  přezkoumání  vydává  vždy   instančně  vyšší  správce  daně,  a  jde-li  o  povolení  nebo nařízení   přezkoumání  rozhodnutí  ministerstva,  rozhoduje ministr financí České   republiky na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise.

 

   (5)  Rozhodnutí  o  povolení  nebo  nařízení  přezkoumání  se  doručuje   daňovému  subjektu,  jehož  se  napadené  rozhodnutí týká. Proti tomuto   rozhodnutí  nejsou  opravné  prostředky připuštěny. Rozhodnutí musí být   odůvodněno,   a  je-li  tímto  rozhodnutím  přezkoumání  povoleno  nebo   nařízeno, má odkladné účinky vůči rozhodnutí přezkoumávanému.

 

   (6)  Přezkumné  řízení  provede  správce  daně, který ve věci rozhodl v   posledním  stupni. Při tom je vázán právním názorem správce daně, který   přezkoumání   nařídil   nebo   povolil.  Proti  rozhodnutí  o  výsledku   přezkoumání se lze odvolat do šedesáti dnů ode dne jeho doručení.

 

§ 56

 

Opravy zřejmých omylů a nesprávností

 

   (1) Stanovenou daň správce daně rozhodnutím opraví nebo zruší na žádost   nebo z úřední povinnosti, pokud

 

   a) byla stanovena někomu, kdo podle zákona ji není povinen platit,

 

   b)  došlo  při  stanovení  daňové povinnosti k zřejmé chybě v počítání,   psaní  nebo  jinému  omylu,  zejména  jde-li  o  stanovení dvojí daňové   povinnosti u téže daně a téhož daňového subjektu. Je-li v tomto případě   stanovena   dvojí  daňová  povinnost  různě  vysoká,  zruší  se  daňová   povinnost nižší.

 

   (2)  Shodně  s  opravou  daňové povinnosti se opraví také příslušenství   daně.

 

   (3)  Ustanovení  odstavce  1 písm. b) se použije přiměřeně i při opravě   zřejmých  nesprávností  v  jiných  rozhodnutích  nebo opatřeních, jimiž   nebyla stanovena daňová povinnost.

 

   (4)  Opravy nebo zrušení stanovené daně nelze provést, zaniklo-li právo   daň vyměřit nebo doměřit.

 

   (5) Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání.

 

§ 56a

 

Použití mimořádných opravných prostředků

 

   (1)  V  řízení  o  mimořádných  opravných prostředcích podle části páté   tohoto  zákona  se vychází z právního i skutkového stavu existujícího v   době  vydání  rozhodnutí,  které  je  předmětem  mimořádného  opravného   prostředku.

 

   (2)  Použití  mimořádného  opravného prostředku podle části páté tohoto   zákona  je  nepřípustné  vůči  těm rozhodnutím správců daně, která byla   pravomocně  přezkoumána soudem. Řízení o mimořádném opravném prostředku   nelze  zahájit  vůči  rozhodnutí  tehdy, probíhá-li již o něm přezkumné   řízení u soudu.

 

   (3)  Proti  rozhodnutím,  zejména  výzvám podle § 43, která předcházejí   stanovení  daňového  základu  a  daně, nelze uplatnit mimořádný opravný   prostředek. To platí i tehdy, mají-li být daňový základ a daň stanoveny   či  přezkoumány  dodatečně,  a  to bez ohledu na to, zda v řízení pak k   dodatečnému stanovení daňového základu a daně skutečně dojde.

 

   (4)   Rozhodl-li   v   řízení  o  řádných  nebo  mimořádných  opravných   prostředcích  ministr  nebo  vedoucí  ústředního  orgánu státní správy,   nelze  toto rozhodnutí již dále přezkoumávat opravnými prostředky podle   tohoto zákona.

 

   (5) Ustanovení odstavců 1, 2 a 4 se nepoužijí při uplatnění § 55a.

 

ČÁST ŠESTÁ

 

PLACENÍ DANÍ

 

§ 57

 

Základní pojmy

 

   (1)  Daňovým dlužníkem je každý, kdo je podle zvláštního zákona povinen   platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět.

 

   (2)   Daňová   povinnost  vzniká  okamžikem,  kdy  nastaly  skutečnosti   zakládající  daňovou  povinnost  podle  tohoto  zákona  nebo zvláštních   předpisů.

 

   (3)  Daňová  povinnost  vzniklá  před  smrtí  fyzické osoby přechází na   dědice.

 

   (4)  Daňová  povinnost  zaniklých  právnických  osob přechází na jejich   právní nástupce.

 

§ 57a

 

Ručení

 

   (1)  Nedoplatek  je  povinen  uhradit také ručitel, pokud mu zákon^25a)   povinnost  ručení  ukládá  a pokud jej správce daně k úhradě nedoplatku   vyzve  a současně stanoví lhůtu k jeho úhradě. Správce daně je oprávněn   ručitele  vyzvat  pouze  tehdy,  nebyl-li  nedoplatek  uhrazen  daňovým   dlužníkem,  ačkoliv  byl  daňový  dlužník  o  jeho  úhradu  bezvýsledně   upomenut  a  nedoplatek  nebyl  uhrazen  ani  při  vymáhání, pokud není   zřejmé,  že  vymáhání by bylo prokazatelně bezvýsledné. K výzvě správce   daně  připojí  rozhodnutí o stanovení daně, k úhradě jejíhož nedoplatku   je  ručitel  vyzýván.  Proti  této výzvě se může ručitel odvolat a včas   podané odvolání má odkladný účinek.

 

   (2) V odvolání může ručitel namítat pouze skutečnost, že

 

   a) není ručitelem,

 

   b) nejsou splněny podmínky podle odstavce 1,

 

   c)  ručení bylo uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu nebo   ohledně daně, u které dosud neuplynul den splatnosti,

 

   d)  právo  na  vymáhání  požadovaného nedoplatku bylo zcela nebo zčásti   promlčeno, nebo

 

   e) nedoplatek zanikl nebo neexistuje.

 

   (3)  Ode  dne,  kdy  se  výzva  podle  odstavce 1 stane pravomocnou, je   ručitel  oprávněn podat návrh na obnovu řízení, ve kterém byla daňovému   dlužníku stanovena daň, k úhradě jejíhož nedoplatku byl ručitel vyzván.

 

   (4)  Uplatní-li  ručitel  námitku  promlčení  vymahatelnosti nedoplatku   podle  odstavce  2 písm. d), nastanou stejné účinky vůči ručiteli, jako   by námitku uplatnil daňový dlužník; vymahatelnost nedoplatku na daňovém   dlužníku není úkonem ručitele dotčena.

 

   (5)  Je-li na žádost ručitele povoleno posečkání úhrady nedoplatku nebo   jeho  úhrada ve splátkách, lze nedoplatek po tuto dobu vymáhat pouze na   daňovém dlužníku.

 

   (6)  Ručitel  má právo nahlédnout do spisu ohledně nedoplatku, za který   ručí,  po doručení výzvy podle odstavce 1, a to v rozsahu nezbytném pro   uplatnění  odvolání,  návrhu na obnovu řízení nebo prominutí daně podle   zvláštního  daňového  zákona^25b).  Do té doby má právo na informaci od   správce  daně o výši nedoplatku, za který ručí. Ručiteli, který uhradil   za  daňového  dlužníka nedoplatek, vydá správce daně potvrzení o úhradě   tohoto nedoplatku.

 

   (7)  Ručitel,  vůči  němuž  bylo  ručení uplatněno, má při placení daní   procesní  postavení jako daňový dlužník, jakož i oprávnění ke zproštění   povinnosti  mlčenlivosti podle § 24 odst. 4 o informacích podléhajících   povinnosti mlčenlivosti, se kterými byl seznámen.

 

   (8)  Platba  daně  provedená  ručitelem se použije na úhradu nedoplatku   daňového  dlužníka,  za  který ručitel ručí. Nelze-li tuto platbu zcela   nebo  zčásti  použít  na  úhradu uvedeného nedoplatku, neboť byl ke dni   platby  již  zcela  nebo  zčásti uhrazen, vznikne ručiteli přeplatek ve   výši  rovnající  se  částce, která nebyla použita na úhradu nedoplatku.   Správce  daně  převede přeplatek na případný nedoplatek ručitele, pokud   je evidován na jeho osobním účtu. Nemá-li ručitel takový nedoplatek, na   který lze přeplatek převést, správce daně přeplatek nebo jeho zbývající   část  ručiteli poukáže bez žádosti do 30 dnů od jeho vzniku. Obdobně se   postupuje  v  případě,  že  dojde  k  zániku  daňové povinnosti, kterou   ručitel zcela nebo zčásti uhradil.

 

§ 58

 

Příslušenství daně

 

   Příslušenstvím  daně  se  rozumí penále, zvýšení daně, náklady daňového   řízení,  úroky  a  pokuty  uložené  podle  tohoto  nebo jiného daňového   zákona.  Příslušenství  daně,  s  výjimkou  pokut,  sleduje  osud daně,   nestanoví-li  správce  daně svým rozhodnutím jinak. Zvláštní zákon může   stanovit  u  příslušenství  daně  jeho  rozpočtové  určení  odchylně od   rozpočtového určení daně, k němuž bylo vyměřeno.

 

§ 59

 

Způsob placení daní

 

   (1)  Daně  se  platí  příslušnému  správci daně v české měně. Při každé   platbě  musí  být uvedeno, na kterou daň je platba určena. Je-li platba   poukázána  v cizí měně, zaeviduje ji správce daně na osobní daňový účet   daňového  dlužníka  ve  výši,  v  jaké mu byla připsána na účet v české   měně.

 

   (2)  Správce  daně  přijme platbu na daň, na kterou byla určena. Platbu   vykonanou  bez  dostatečného  označení daně přijme správce daně na účtu   nejasných  plateb  a vyzve daňového dlužníka, aby oznámil do přiměřené,   jím určené lhůty, na kterou daň byla platba vykonána. Obdrží-li správce   daně odpověď ve stanovené lhůtě, zaúčtuje platbu na daň určenou plátcem   v  odpovědi  s  účinností ke dni, kdy byla vykonána. Neodpoví-li daňový   dlužník  včas,  určí správce daně, na kterou daň se platba zaeviduje; v   tomto  případě  platí za den platby den, kdy ji správce daně zaevidoval   na  daň.  O  úhradě  daně použité správcem daně na jinou platbu, než na   jakou  ji  určil  daňový  dlužník,  musí správce daně daňového dlužníka   písemně uvědomit. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat.

 

   (3) Daň lze platit

 

   a)  na  příslušný  účet  správce daně vedený u poskytovatele platebních   služeb,

 

   b) v hotovosti

 

   1.  osobám  pověřeným  správcem  daně  výhradně  přijímat  od  daňových   dlužníků  platby  na  daň  v hotovosti, přičemž součet těchto plateb na   všechny druhy daně za jednoho daňového dlužníka nesmí v průběhu jednoho   kalendářního  dne  u jednoho správce daně přesáhnout částku 500 000 Kč;   na přijatou platbu je správce daně povinen vydat potvrzení,

 

   2.  výkonnému  úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby, které mají   být exekucí vymoženy a není-li v exekučním příkaze nařízeno jinak,

 

   3. pracovníku správce daně v blokovém řízení,

 

   c)  kolkovými  známkami, stanoví-li tak zvláštní předpis; každý správce   daně,  u  něhož  připadá v úvahu placení kolkovými známkami, je povinen   mít přiměřenou zásobu kolkových známek a prodávat je daňovým dlužníkům,   d)  platebními  známkami,  jde-li  o úhradu daní do územních rozpočtů a   stanoví-li tak zvláštní předpis,

 

   e) přeplatkem na jiné dani.

 

   (4)  Kolkové  známky vydává ministerstvo, které obecně závazným právním   předpisem   upraví  zejména  jejich  podobu,  hodnoty,  v  nichž  budou   vydávány,   jejich  evidenci,  způsob  placení  při  jejich  použití  a   zacházení s nimi.

 

   (5) Úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí

 

   a) náklady řízení,

 

   b) pokuty a penále,

 

   c) zvýšení daně,

 

   d) nejstarší nedoplatky na dani,

 

   e) běžné platby daní,

 

   f) úrok.

 

   (6) Postup podle odstavce 5 se uplatní odděleně pro

 

   a) daňové nedoplatky uhrazené ručitelem,

 

   b) daňové nedoplatky uhrazené při vymáhání,

 

   c)  daňové  nedoplatky  uhrazené na základě přihlášení do insolvenčního   řízení,

 

   d)  běžné  platby  daní na úhradu daňové povinnosti podle § 40a odst. 1   písm. a).

 

   (7)  Správce  daně  je povinen přijmout každou platbu daně, i když není   provedena  daňovým  dlužníkem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by   ji  vykonal  daňový  subjekt.  Vrácení  platby tomu, kdo ji za dlužníka   zaplatil,  není  přípustné. Správce daně vrátí pouze platbu, která byla   provedena zřejmým omylem, a to na žádost banky, spořitelního a úvěrního   družstva  nebo držitele poštovní licence, podanou nejpozději v den, kdy   platba  daně  byla  připsána  na účet správce daně; je-li žádost podána   později,  lze  tuto  platbu vrátit pouze tehdy, vznikl-li touto platbou   vratitelný  přeplatek,  který  nebyl  do  doby  vyřízení žádosti vrácen   daňovému dlužníkovi, ani použit na úhradu jiného daňového nedoplatku, a   to  pouze  do výše tohoto přeplatku, i když je nižší než 50 Kč. Obdobně   se  postupuje,  pokud  je  žádost  podána tím, kdo zaplatil za daňového   dlužníka,  prokáže-li zřejmý omyl při úhradě a nemá-li současně vlastní   daňový nedoplatek. Nelze-li žádosti vyhovět, vydá správce daně žadateli   potvrzení  o  došlé  platbě a o totožnosti daňového dlužníka, na úhradu   jehož   daňového   nedoplatku  byla  v  důsledku  jím  způsobené  chyby   zaevidována.

 

§ 60

 

Posečkání daně a povolení splátek

 

   (1)  Na  žádost může správce daně povolit daňovému dlužníkovi posečkání   daně  nebo její zaplacení ve splátkách, bylo-li by neprodlené zaplacení   spojeno  pro dlužníka s vážnou újmou nebo není-li z jiných důvodů možné   vybrat celý daňový nedoplatek od daňového dlužníka najednou.

 

   (2)  Posečkání daně lze povolit také u částek, u nichž lze očekávat, že   budou odepsány.

 

   (3)  Povolení  posečkání  daně  a  povolení  splátek může být vázáno na   podmínky.  Po  dobu,  po  kterou  daňový subjekt tyto podmínky plní, se   skutečnost   povolení  posečkání  a  povolení  splátek  zohledňuje  při   vystavení potvrzení podle § 62 odst. 7.

 

   (4)   Není-li  v  rozhodnutí  stanoveno  jinak,  nepočítá  se  po  dobu   povoleného  posečkání daně nebo splátek daně úrok z prodlení, dodrží-li   daňový  dlužník stanovené podmínky; uplatňovat současně úrok z prodlení   podle § 63 a úrok podle odstavce 6 však není přípustné.

 

   (5)  Posečkání daně nebo zaplacení daně ve splátkách nesmí být povoleno   na dobu delší, než je lhůta, v níž se promlčuje vybrání daně.

 

   (6)  Za  dobu  posečkání  daně nebo splátek daně zaplatí daňový dlužník   úrok  z  odložené  částky  ve  výši repo sazby stanovené Českou národní   bankou,   zvýšené  o  sedm  procentních  bodů,  platné  pro  první  den   příslušného kalendářního pololetí. Správce daně úrok předepíše za celou   dobu posečkání a o výši úroku daňového dlužníka vyrozumí. Tento úrok je   splatný  do  osmi  dnů  ode  dne  doručení  platebního  výměru. Úrok se   nepředepíše, činí-li méně než 50 Kč.

 

   (7)  Proti  rozhodnutí  o povolení posečkání daně nebo povolení splátek   není přípustné odvolání.

 

   (8)  U nedoplatku na příslušenství daně a platební povinnosti podle § 1   odst. 4 úrok z odložené částky nevzniká.

 

§ 61

 

Den platby

 

(1)    Dnem platby je

(2)     

   a)  u  platby  na  příslušný  účet  správce daně vedený u poskytovatele   platebních   služeb   den,   kdy   dojde  k  připsání  platby  na  účet   poskytovatele platebních služeb správce daně, nebo

 

   b)  u  platby  v  hotovosti  prováděné u správce daně den, kdy hotovost   přijal pracovník správce daně.

 

   (2) Nebyla-li platba řádně provedena, platí ustanovení odstavce 1 pouze   tehdy, pokud ten, kdo platbu uskutečnil, sám nebo na výzvu správce daně   využil  všech  zákonných  prostředků  pro  zjednání nápravy, v důsledku   čehož byla správci daně platba následně připsána.

 

   (3)  Poskytovatel  platebních služeb, u kterého je veden příslušný účet   správce  daně,  je povinen poskytnout správci daně informaci o dni, kdy   došlo k připsání částky na účet poskytovatele platebních služeb správce   daně   a   o   čísle   účtu   plátce   nebo   jeho   jiném   jedinečném   identifikátoru^25c).

 

   (4)  Držitel  poštovní  licence, který přijal platbu k úhradě poštovním   poukazem, ji předá k provedení převodu poskytovateli platebních služeb,   který  vede  jeho účet, do 2 pracovních dnů ode dne, kdy platbu přijal;   pro  další převod této platby se uplatní lhůty podle zákona o platebním   styku.

 

   (5)  Pokud  držitel  poštovní  licence nedodrží lhůtu podle odstavce 4,   uhradí  správci daně úrok ve výši dvojnásobku diskontní sazby stanovené   Českou národní bankou platné v první den kalendářního čtvrtletí, v němž   měl  uhrazenou  částku  nejpozději  převést.  Držitel  poštovní licence   rovněž   převede  správci  daně  úrok,  který  mu  uhradí  poskytovatel   platebních služeb za nedodržení lhůt podle zákona o platebním styku.

 

   (6)  Úrok  podle odstavce 5 a úrok uhrazený správci daně podle zákona o   platebním styku je příslušenstvím daně.

 

§ 62

 

Evidence daní

 

   (1)   Předmětem   evidence   příjmů,  kterou  vedou  správci  daně,  je   zachycování  daňových a platebních povinností, jejich úhrad nebo zániků   a z toho vyplývajících daňových přeplatků a nedoplatků. Tyto údaje jsou   evidovány na osobních účtech jednotlivých daňových dlužníků odděleně za   každý  druh  daně.  Tímto  není  dotčena  povinnost  správce  daně vést   účetnictví podle zvláštních právních předpisů.

 

   (2)   Výše  daňové  a  platební  povinnosti  je  evidována  na  základě   předpisných  nebo  odpisných  poukazů  evidovaných ve zvláštním záznamu   vydaných předpisných a odpisných poukazů.

 

   (3) Na debetní straně osobních účtů se evidují předpisy a odpisy daňové   povinnosti  včetně  jejich případných oprav. Pokud je odpisným poukazem   snižována  pouze  platební  povinnost, je evidována na kreditní straně.   Záznamy   předpisných  a  odpisných  poukazů  se  měsíčně  uzavírají  a   porovnávají se stavem zaevidovaným na osobních účtech.

 

   (4)  Platby  a  vratky  daně jsou evidovány na kreditní straně osobních   účtů.  Podkladem pro evidenci jsou zejména doklady bank, spořitelních a   úvěrních družtev a pošt. Vratky daně se mohou uskutečnit jen na základě   vydaných  platebních  poukazů,  které jsou evidovány v záznamu vydaných   platebních  poukazů.  Při uzavírání záznamů vydaných platebních poukazů   se postupuje obdobně jako při uzavírání záznamů předpisných poukazů.

 

   (5) Správnost evidence na kreditní straně se měsíčně odsouhlasuje podle   dokladů  bank  a  spořitelních  a  úvěrních družstev zasílaných správci   daně.

 

   (6)  Nedobytný  nedoplatek,  u  něhož  je dána možnost, že bude alespoň   zčásti   vymožen,  se  eviduje  na  podrozvahových  účtech.  Nedoplatky   evidované  na  podrozvahových  účtech  je  třeba  exekučně  zajistit  a   vymáhat,  jakmile  je  k tomu dána možnost, nebo alespoň provést takový   úkon, jímž se promlčení nedoplatku přerušuje.

 

   (7)  Z  údajů  evidence  daní  se  daňovým  dlužníkům  na jejich žádost   vystavují  potvrzení o stavu jejich osobních účtů a pro potřeby správce   daně výkazy nedoplatků.

 

   (8)  Ustanovení  předchozích odstavců se nevztahuje na daně uplatňované   jednorázově.

 

   (9)   Pro   poskytování  informací  z  evidence  daní  platí  přiměřeně   ustanovení o nahlížení do daňových spisů.

 

   (10)  Tiskopisy předpisných, odpisných a platebních poukazů a záznamů k   nim  vydá  ministerstvo  a současně v nich stanoví jejich náležitosti a   další  podrobnosti.  Ministerstvo  upraví  v  souvislosti  se zaváděním   výpočetní  techniky  formu  provádění  evidence  daní  obecně  závazným   právním předpisem.

 

   (11)  Částky  na zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou   daň  podle  §  71 a částky vymožené podle § 73 odst. 6 písm. c) a d) se   přijímají  a  evidují na zvláštním bezúročném depozitním účtu u správce   daně.

 

§ 63

 

Úrok z prodlení

 

   (1)  Daňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou daň nejpozději   v den její splatnosti.

 

   (2) Daňovému dlužníku vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý   den  prodlení,  počínaje  dnem následujícím po dni splatnosti až do dne   platby  včetně,  a  to  ode  dne původního dne splatnosti. Výše úroku z   prodlení  odpovídá  ročně  výši  repo  sazby  stanovené  Českou národní   bankou,  zvýšené  o  čtrnáct  procentních  bodů,  platné  pro první den   příslušného  kalendářního  pololetí. Úrok z prodlení se uplatní nejdéle   za 5 let prodlení.

 

   (3)  Úrok  z  prodlení  je splatný dnem, ve kterém jsou splněny zákonné   podmínky pro jeho vznik a na osobním účtu se předepisuje do evidence do   desátého  dne  po  skončení  měsíce  následujícího po měsíci, ve kterém   uplynul  den  jeho  splatnosti. Před tímto dnem se předepíše na osobním   účtu zejména v případě, že je daňový nedoplatek, ze kterého vzniká úrok   z  prodlení,  vymáhán,  nebo  pokud  byl  tento  úrok uhrazen, nebo pro

   zjištění vratitelnosti přeplatku.

 

   (4)  Úrok  z  prodlení  u záloh se uplatní do dne splatnosti zálohované   daně.

 

   (5)  Úrok  z  prodlení  se  nepředepíše  a  daňovému  dlužníku nevzniká   povinnost  jej  uhradit,  nepřesáhne-li  v úhrnu u jedné daně u jednoho   správce  daně  za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u   jednorázových daní částku 200 Kč.

 

   (6)  Je-li  nejasná  platba  po  vyjasnění zaevidována na osobní účet s   účinností  ke  dni,  kdy byla vykonána, správce daně ke dni zaevidování   tyto  účinky  na  úrok  z  prodlení na osobním účtu, kde je tato platba   evidována, vypořádá.

 

   (7)  Správce  daně  může daňového dlužníka vyrozumět o předpisu úroku z   prodlení  platebním výměrem kdykoliv, vyžaduje-li to stav osobního účtu   daňového dlužníka.

 

   (8)   Úrok   z   prodlení  nevzniká  u  daňového  nedoplatku  vzniklého   zůstaviteli,  a  to  ode  dne jeho úmrtí do konce běhu lhůty pro podání   daňového přiznání, hlášení nebo vyúčtování jeho dědicem.

 

   (9) U nedoplatků na příslušenství daně a na platební povinnosti podle §   1 odst. 4 úrok z prodlení nevzniká.

 

§ 64

 

Přeplatky a úrok

 

   (1) Částka plateb převyšující splatnou daň včetně příslušenství daně je   daňovým přeplatkem.

 

   (2)  Přeplatek  se  použije na úhradu případného nedoplatku u jiné daně   nebo,  není-li  takového  nedoplatku,  jako  záloha na dosud nesplatnou   daňovou  povinnost  na dani, u které přeplatek vznikl. Daňový přeplatek   se  použije  i  na úhradu daňového nedoplatku téhož daňového dlužníka u   jiného  správce  daně,  u  něhož je nedoplatek evidován, požádá-li o to   tento správce daně tak, aby tento požadavek došel správci daně, u něhož   je evidován daňový přeplatek, ještě před jeho vrácením, nejpozději však   do dne lhůty nároku na jeho vrácení. K požadavku se připojí vykonatelný   výkaz  nedoplatků,  které  mají  být  přeplatkem  uhrazeny;  pokud bude   požadavek   uplatněn   prostřednictvím   propojených   automatizovaných   daňových   informačních  systémů,  stačí  předložit  vykonatelný  výkaz   nedoplatků  dodatečně  do  deseti  dnů od uplatnění požadavku na úhradu   nedoplatků.   Požadavku   nelze  vyhovět,  neexistuje-li  v  době  jeho   uplatnění  vratitelný přeplatek. Úhrada daňových nedoplatků evidovaných   u  správce daně, u něhož je evidován i daňový přeplatek, má přednost. O   převedení  přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně se daňový dlužník   vyrozumí.  Za  den  úhrady  tohoto  nedoplatku  se  považuje den, který   následuje po dni vzniku přeplatku.

 

   (3)  O  použití přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně může požádat   též  daňový  dlužník.  Je-li  této žádosti vyhověno, považuje se za den   platby den, který následuje po dni vzniku přeplatku.

 

   (4)  Požádá-li  daňový dlužník o vrácení přeplatku, přeplatek se vrátí,   činí-li  více než 50 Kč a nemá-li současně daňový dlužník nedoplatek na   jiné  dani  u  téhož  správce daně, nebo neuplatnil-li podle odstavce 2   požadavek  na  úhradu nedoplatku jiný správce daně, a to do třiceti dnů   od  doručení  žádosti,  pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Nemá-li   daňový  dlužník  ke  dni  podání  žádosti  u  správce  daně  vratitelný   přeplatek, běží lhůta pro jeho vrácení až ode dne následujícího po jeho   vzniku,  pokud  se  tak  stane  nejdéle  do šedesáti dnů ode dne podání   žádosti.  Nevznikne-li  do  této  lhůty vratitelný přeplatek, žádost se   zamítne. Za den vrácení přeplatku se považuje den, kdy došlo k odepsání   z  účtu  správce daně. Vyhoví-li správce daně plně žádosti podle tohoto   nebo předchozího odstavce, nemusí sdělovat daňovému dlužníkovi výsledek   vyřízení  jeho žádosti, pokud o to není v žádosti výslovně požádáno. Za   den  rozhodnutí  o  žádosti  a  současně  za den jeho doručení daňovému   dlužníkovi  se  považuje  den,  který následuje po dni doručení žádosti   správci daně.

 

   (5)  Nepožádá-li  daňový  dlužník,  jehož  daňová  povinnost  již zcela   zanikla,  o  vrácení  daňového  přeplatku do šesti let od konce roku, v   němž  se stal pravomocným poslední předpis daně, na které je přeplatek,   nárok na přeplatek zaniká.

 

   (6)  Zavinil-li  vznik  přeplatku  správce  daně,  vrátí  přeplatek bez   žádosti do patnácti dnů, a vrátil-li jej po stanovené lhůtě, je povinen   zaplatit  daňovému  dlužníkovi  úrok  z  přeplatku  ve  výši repo sazby   stanovené  Českou  národní  bankou, zvýšené o čtrnáct procentních bodů,   platné  pro  první  den příslušného kalendářního pololetí. Je-li vracen   přeplatek  na  žádost  po  lhůtě  stanovené v odstavci 4 nebo nebyla-li   dodržena  zákonná  lhůta pro vrácení u vratitelného přeplatku, který se   podle  daňového  zákona  vrací  bez  žádosti,  aniž  by  zde při vzniku   přeplatku bylo zavinění správce daně, náleží daňovému dlužníkovi úrok z   přeplatku ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o   14  procentních  bodů,  platné  pro  první den příslušného kalendářního   pololetí.  Úrok  náleží v těchto případech ode dne následujícího po dni   uplynutí  zákonné lhůty pro jeho vrácení. Vznikl-li přeplatek zaviněním   správce  daně,  běh  zákonné  lhůty  počne dnem následujícím po původní   lhůtě splatnosti daně a s účinností od počátku běhu této lhůty se tento   přeplatek použije podle odstavců 2 a 3; pokud došlo ke vzniku přeplatku   až  po  dni  původní  splatnosti  daně,  běh  zákonné  lhůty počne dnem   následujícím  po  dni  úhrady  daně,  v jejímž důsledku došlo ke vzniku   přeplatku.   Pokud   by  skutečná  přiznaná  škoda  způsobená  daňovému   dlužníkovi  nezákonným  rozhodnutím  nebo  nesprávným  úředním postupem   správce daně,^26) byla vyšší než úrok přiznaný podle tohoto ustanovení,   přiznaný úrok se na úhradu skutečné škody započítává. Úrok se nepřizná,   činí-li méně než 50 Kč.

 

   (7)  U  lhůt stanovených pro vrácení přeplatku se postupuje též podle §   21 odst. 7 a § 43 odst. 3.

 

   (8)  Proti  rozhodnutí  správce daně o žádosti o vrácení přeplatku může   daňový  dlužník  podat  odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení.   Odvolání nemá odkladný účinek.

 

§ 65

 

Prominutí daňového nedoplatku

 

   (1)  Správce  daně  může zcela nebo zčásti prominout daňový nedoplatek,   byla-li  by jeho vymáháním vážně ohrožena výživa daňového dlužníka nebo   osob  na jeho výživu odkázaných,nebo pokud by vymáhání nedoplatku vedlo   k  hospodářskému  zániku  daňového  dlužníka,  při němž by výnos z jeho   likvidace  byl  pravděpodobně  nižší  než  jím  vytvořená daň v příštím   daňovém období. Splnění podmínek pro uplatnění tohoto ustanovení zjistí   správce daně podle pomůcek.

 

   (2)  Rozhodnutí  správce daně o prominutí daňového nedoplatku platí jen   potud,  pokud  trvají  podmínky,  za  nichž  bylo  vydáno. Správce daně   osvědčí  pominutí  podmínek  rozhodnutím  a  současně stanoví lhůtu pro   zaplacení  nedoplatku.  Proti  tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání,   které má odkladný účinek.

 

   (3)  Prominutí  nedoplatku  může  být  vázáno  na  podmínky, zejména na   povinnost zaplatit část nedoplatku ve stanovené lhůtě.

 

   (4) Důvody rozhodnutí správce daně daňovému dlužníkovi nesděluje.

 

   (5)  Proti  rozhodnutí  o  prominutí daňového nedoplatku není přípustné   odvolání.

 

§ 66

 

Odpis daňového nedoplatku pro nedobytnost

 

   (1)  Daňový  nedoplatek  může odepsat správce daně z vlastního podnětu,   je-li  zcela  nedobytný. Za nedobytný se považuje nedoplatek, který byl   bezvýsledně vymáhán na daňovém dlužníkovi i na jiných osobách, na nichž   mohl  být  vymáhán,  nebo nevedlo-li by vymáhání zřejmě k výsledku nebo   je-li  pravděpodobné,  že  by  náklady  vymáhání přesáhly jeho výtěžek.   Stejně  se  postupuje,  není-li sice daňový nedoplatek nedobytný, avšak   jeho vymáhání je spojeno se zvláštními a nepoměrnými obtížemi.

 

   (2)  O  odpisu  pro nedobytnost se daňový dlužník nevyrozumí; jeho dluh   trvá dále, dokud není vybrání daně promlčeno.

 

§ 67

 

Zálohy

 

   (1) Záloha je povinná platba na daň, kterou je povinen daňový poplatník   platit  v  průběhu  zdaňovacího  období, jestliže skutečná výše daně za   toto období není ještě známa.

 

   (2) Poplatník platí stanovené zálohy na daň

 

   a)  v případech určených tímto nebo zvláštním zákonem ve lhůtách a výši   tam stanovených,

 

   b) na základě rozhodnutí správce daně.

 

   (3)  Po  skončení  zdaňovacího  období se zálohy na daň započítávají na   úhradu skutečné výše daně.

 

   (4)  Závisí-li  změna  periodicity  nebo  výše  záloh na poslední známé   daňové  povinnosti,  účinnost  změny  poslední  známé daňové povinnosti   nastává následující měsíc po právní moci rozhodnutí o stanovení daně.

 

   (5)  V  odůvodněných případech může správce daně stanovit zálohy jinak,   popřípadě  zrušit  povinnost  daň  zálohovat,  a to i za celé zdaňovací   období.  Novým  daňovým  subjektům  může správce daně na základě jejich   žádosti  nebo  z moci úřední stanovit zálohy s přihlédnutím k očekávané   daňové povinnosti. Proti těmto rozhodnutím lze podat odvolání.

 

§ 68

 

Zvýšení daně

 

   Nebylo-li  daňové přiznání nebo hlášení, nebo dodatečné daňové přiznání   nebo  hlášení  o  dani podáno včas, může správce daně zvýšit příslušnou   vyměřenou  daň  až  o  10  %, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví   jinak.

 

§ 69

 

Vybírání daně srážkou

 

   (1)  Daň  nebo úhradu na zajištění daně, kterou byl plátce daně povinen   srazit  nebo  vybrat  z  daňového základu, odvede správci daně ve lhůtě   stanovené tímto nebo zvláštním zákonem. Pokud tyto daňové částky nebyly   sraženy  nebo  vybrány  ve  stanovené  výši  nebo odvedeny ve stanovené   lhůtě,  předepíše  správce  daně  plátci  daně  tyto  částky  k přímému   placení.  Správce  daně  může  v odůvodněných případech stanovit plátci   daně  lhůtu  pro  odvod  sražené daně jinak; proti tomuto rozhodnutí je   přípustné  odvolání.  Neprovede-li  plátce srážku daně nebo nevybere-li   daň ve stanovené výši, a to ani dodatečně, je základem pro výpočet daně   částka,  z  níž  by  po  sražení  daně zbyla částka, která byla plátcem   poplatníkovi vyplacena.

 

   (2)   Plátci  daně  uvedení  v  odstavci  1  podají  vždy  po  uplynutí   zdaňovacího  období  nebo  po  ukončení  činnosti,  která  je předmětem   zdanění, vyúčtování daně na tiskopise vydaném ministerstvem. Vyúčtování   se  podává  místně  příslušnému správci daně do třiceti dnů od lhůty, v   níž  byl  plátce  daně povinen podat za rozhodné období poslední daňové   přiznání  nebo  hlášení.  Pokud u některé daně není stanovena povinnost   podávat  daňové  přiznání nebo hlášení, předkládá se vyúčtování daně do   třiceti  dnů ode dne, v němž byl plátce daně povinen za rozhodné období   odvést poslední daňovou povinnost.

 

   (3)  Správce daně údaje ve vyúčtování daně přezkouší porovnáním s údaji   ve  vlastní  evidenci  daňových  povinností  a  jejich  úhrad, případné   rozdíly  vyčíslí,  ve spolupráci s plátcem daně tyto rozdíly vysvětlí a   odstraní  je; tyto rozdíly nepodléhají penále podle § 37b odst. 1 písm.   a).

 

   (4)  Dojde-li  k  předepsání  daně  nebo úhrady na zajištění daně podle   odstavce  1  věty  druhé,  podléhá předepsaná částka penále podle § 37b   odst. 1 písm. a).

 

   (5)  Úrok z prodlení podle § 63 u daně vybírané srážkou, který vznikl v   důsledku  prodlení,  které  nastalo  před přezkoušením vyúčtování podle   odstavce  3,  nebo  před předepsáním daně nebo úhrady na zajištění daně   plátci  daně  k přímému placení správcem daně, je splatný do 30 dnů ode   dne  přezkoušení  vyúčtování,  nebo  předepsání  daně  nebo  úhrady  na   zajištění daně plátci daně k přímému placení.

 

§ 70

 

Promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky

 

   (1)  Právo  vybrat  a  vymáhat  daňový nedoplatek se promlčuje po šesti   letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným.

 

   (2)  Je-li  proveden  úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení   nedoplatku,  promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí   lhůta  po  uplynutí  kalendářního  roku, ve kterém byl daňový dlužník o   tomto  úkonu  zpraven; daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do   dvaceti  let  počítaných  od  konce  roku, ve kterém se stal nedoplatek   splatným, s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných podle odstavců 4 a   5.

 

   (3)  K  promlčení  se  přihlédne  jen tehdy, je-li to daňovým dlužníkem   namítáno,   a  jen  v  rozsahu  uplatňované  námitky.  Po  dobu  výkonu   rozhodnutí soudem nebo soudním exekutorem anebo do uspokojení z výtěžku   veřejné  dražby  lhůta  podle  odstavců 1 a 2 neběží, a to až do právní   moci  rozhodnutí  o  ukončení  těchto  řízení nebo jeho ukončení; lhůta   rovněž neběží po dobu přihlášení nedoplatku v insolvenčním řízení^30).

 

   (4)  Je-li  daňový  nedoplatek  zajištěn  na movitých věcech, nemůže se   zástavní právo promlčet, má-li věřitel zástavu v držení.

 

   (5)  Je-li daňový nedoplatek zajištěn zástavním právem na nemovitostech   zápisem  v  příslušné  evidenci,  nelze  do třiceti let po tomto zápisu   proti uplatnění zajištěného práva namítat promlčení nedoplatku.

 

§ 71

 

Zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň

 

   (1)  Je-li odůvodněná obava, že úhrada nesplatné nebo dosud nestanovené   daně bude v době jejich splatnosti a vymahatelnosti nedobytná nebo že v   této  době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi, může správce   daně  s  uvedením  důvodů,  pro  něž pokládá vybrání za ohrožené, vydat   zajišťovací příkaz. V zajišťovacím příkaze uloží daňovému subjektu, aby   nejdéle  do tří dnů v příkaze uvedenou částku daně zajistil ve prospěch   správce  daně,  a  to  způsobem  v  příkaze  uvedeným, zejména složením   jistoty na jeho účet nebo do určené depozitní úschovy.

 

   (2)  Složí-li  daňový  subjekt  dostatečnou  jistotu, jiné zajištění se   neprovede a již provedené zajišťovací úkony správce daně zruší.

 

   (3)  Proti zajišťovacímu příkazu se lze odvolat. Odvolání nemá odkladné   účinky  vůči  zajišťovacímu  příkazu. Pokud odvolací orgán nerozhodne o   odvolání  do  třiceti  dnů  po  jeho podání, zajišťovací příkaz pozbývá   platnosti.  Při  plnění  zajišťovacího  příkazu  se  použijí  přiměřeně   ustanovení  o  vymáhání  daňových  nedoplatků. Pro zajištění úhrady lze   užít i přeplatku na jiné dani podle § 64 odst. 2.

 

   (4)  Výši  dosud nestanovené ohrožené daně určí správce daně prozatímně   podle  vlastních  pomůcek.  Není-li  nebezpečí z prodlení, může správce   daně vyzvat daňový subjekt, aby ve třídenní lhůtě sdělil údaje potřebné   pro prozatímní určení daňového základu a daně.

 

§ 72

 

Zástavní právo

 

   (1)  K  zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství může správce   daně zřídit rozhodnutím zástavní právo. Ke zjištění předmětu zástavy má   správce  daně  oprávnění  podle  §  15.  V  ostatním  platí  ustanovení   občanského zákoníku, pokud tento zákon nestanoví jinak.

 

   (2)  Rozhodnutí  musí obsahovat označení daňové pohledávky, její výši a   předmět zástavního práva.

 

   (3) Rozhodnutí o zřízení zástavního práva může správce daně z vlastního   anebo z jiného podnětu změnit anebo zrušit.

 

   (4) Správce daně je oprávněn pro účely podle odstavce 1 vyzvat daňového   dlužníka, aby předložil soupis svého majetku. Daňový dlužník je povinen   této výzvě ve stanovené lhůtě vyhovět.

 

   (5)  Zástavní  právo  vzniká  doručením rozhodnutí o zřízení zástavního   práva  daňovému  dlužníkovi.  Zástavní  právo k nemovitosti evidované v   katastru  nemovitostí,  jakož  i  k dalším věcem, o kterých jsou vedeny   veřejné  registry,  vzniká  doručením  rozhodnutí  o zřízení zástavního   práva katastrálnímu úřadu, popřípadě tomu, kdo vede veřejný registr.

 

   (6)  Správce  daně může rozhodnout o zřízení zástavního práva k majetku   vlastníka,   odlišného   od  daňového  dlužníka,  jehož  nedoplatek  je   zajišťován,  a  to  na  základě  písemného  souhlasu vlastníka s úředně   ověřeným podpisem.

 

   (7) Zajištění daňového nedoplatku, včetně nákladů vzniklých s převzetím   zástavy  správcem  daně,  se  provádí  na  náklady  daňového  dlužníka.   Neuhradí-li  daňový  dlužník  tyto náklady, správce daně je oprávněn je   vymáhat postupem podle § 73 a 73a.

 

   (8)  Zástavní  právo  zřízené  rozhodnutím  správce  daně zaniká rovněž   právní mocí rozhodnutí, kterým správce daně ruší zástavní právo.

 

 

 

 

§ 73

 

Vymáhání daňových nedoplatků

 

   (1)  Nezaplatí-li  daňový  dlužník  splatný  daňový  nedoplatek  včetně   nedoplatku  na  pokutách uložených podle tohoto zákona v zákonné lhůtě,   vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě,   nejméně  osmidenní,  a  upozorní ho, že po uplynutí této náhradní lhůty   přikročí bez dalšího k vymáhání daňového nedoplatku. Proti výzvě se lze   odvolat ve lhůtě patnácti dnů. Odvolání nemá odkladný účinek.

 

   (2)  Vymáhání  lze  zahájit i bez výzvy, pokud hrozí nebezpečí, že účel   vymáhání bude zmařen, nepřistoupí-li se k vymáhání neprodleně.

 

   (3) Vymáhání nedoplatku provádí správce daně, u něhož je daňový dlužník   evidován,  daňovou  exekucí.  O  provedení  exekuce  může  správce daně   požádat též soud nebo soudního exekutora^27a).

 

   (4) Exekuční titul pro daňovou nebo soudní exekuci je

 

   a) vykonatelný výkaz nedoplatků,

 

   b) vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění,

 

   c) splatná částka zálohy na daň.

 

   (5)  Výkaz  nedoplatků  se  sestavuje  z  údajů  evidence  daní  a musí   obsahovat přesné označení daňového dlužníka v prodlení, druh daně, výši   nedoplatku na této dani, údaje o původní splatnosti dlužné daně, den, k   němuž je výkaz nedoplatku sestavován, a doložku vykonatelnosti.

 

   (6) Daňová exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu na

 

   a)  přikázání  pohledávky  na  peněžní  prostředky daňových dlužníků na   účtech  vedených  u  bank  a spořitelních a úvěrních družstev nebo jiné   pohledávky,

 

   b)  srážku  ze  mzdy,  jiné  odměny za závislou činnost nebo náhrady za   pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod.,

 

   c) prodej movitých věcí,

 

   d) prodej nemovitostí.

 

   (7)  Pro  výkon daňové exekuce se použije přiměřeně občanského soudního   řádu.   Ministerstvo  v  dohodě  s  Ministerstvem  spravedlnosti  České   republiky  upraví obecně závazným právním předpisem podrobnosti postupu   při výkonu daňové exekuce, zejména způsoby řešení střetu exekuce soudní   a daňové.

 

   (8)  Exekuční  příkaz  se  doručuje daňovému dlužníkovi nebo ručiteli a   dalším  osobám,  kterým  jsou  exekučním  příkazem ukládány povinnosti.   Všechny  tyto  osoby  mohou proti němu podat do patnácti dnů námitky. O   námitkách  rozhodne  správce  daně,  který  exekuci nařídil. Pokud byla   zahájena   exekuce  podle  odstavce  2,  je  proti  exekučnímu  příkazu   připuštěno odvolání, stejně jako u výzvy podle odstavce 1.

 

   (9)  Výkon  rozhodnutí  může  být  odložen, žádá-li daňový dlužník nebo   ručitel   o  splátky,  o  posečkání  daně  nebo  o  prominutí  daňového   nedoplatku,  a  i  bez  žádosti,  šetří-li  se skutečnosti rozhodné pro   částečné  nebo úplné zrušení výkonu rozhodnutí. Bude-li povolen odklad,   již provedené úkony zůstanou zachovány.

 

   (10)  Prokáže-li  se  v  průběhu  dalšího  vymáhání,  že  bylo vymáháno   neoprávněně,   náleží   daňovému  dlužníkovi  nebo  ručiteli  za  takto   neoprávněně   vymožené  částky  úrok  v  dvojnásobné  výši  repo  sazby   stanovené  Českou  národní  bankou, zvýšené o čtrnáct procentních bodů,   platné  pro  první  den  příslušného kalendářního pololetí. Pokud ještě   exekuce  trvá, zruší ji správce daně z úřední povinnosti. V případě, že   by  skutečná  přiznaná  škoda, způsobená daňovému dlužníkovi nezákonným   rozhodnutím  nebo  nesprávným  úředním  postupem správce daně,^26) byla   vyšší  než  úrok  přiznaný podle tohoto ustanovení, přiznaný úrok se na   úhradu skutečné škody započítává. Úrok se nepřizná, činí-li méně než 50   Kč.

 

 

§ 73a

 

Exekuční náklady

 

   (1)  Exekuční  náklady  hradí  daňový  dlužník,  pokud  exekuce  nebyla   provedena neoprávněně.

 

   (2) Náhrada exekučních nákladů záleží jednak v náhradě nákladů za výkon   zabavení  a  za výkon prodeje, jednak v náhradě hotových výdajů správce   daně.  Hotové  výdaje  exekučních  nákladů  zálohuje  ze svého rozpočtu   správce  daně  a  úhrada jejich náhrady daňovým dlužníkem se převede do   rozpočtu správce daně.

 

   (3)  Náhrada  nákladů za výkon zabavení činí 2 % vymáhaného nedoplatku,   nejméně  však  200  Kč.  Bylo-li  pro  týž nedoplatek vykonáno zabavení   několika  samostatnými  úkony, nebo bylo-li zabavení opakováno, náhrada   nákladů za výkon zabavení téhož nedoplatku se počítá jenom jednou.

 

   (4)  Náhrada  nákladů  za výkon prodeje činí 2 % vymáhaného nedoplatku,   nejméně však 200 Kč.

 

   (5)  Náhrada exekučních nákladů podle odstavců 3 a 4 se počítá z částky   zaokrouhlené na celé stokoruny dolů.

 

   (6)  Dlužník  je  povinen k úhradě exekučních nákladů u výkonu zabavení   podle  odstavce  3  vždy,  jakmile  k výkonu exekuce pověřený pracovník   správce  daně  nebo  soudu  oznámil dlužníku nebo jeho zástupci příčinu   svého  příchodu  a  sepsal  úvodní  větu  soupisu věcí nebo jakmile byl   odeslán exekuční příkaz.

 

   (7)  U  exekučních nákladů za výkon prodeje podle odstavce 4 je dlužník   povinen  k  jejich  úhradě vždy, jakmile došlo k zahájení dražby a byla   sepsána úvodní věta dražebního protokolu.

 

   (8)  Náhradu  hotových  výdajů  hradí  dlužník, i když k výkonu prodeje   nedošlo.

 

   (9)  Náhradu  hotových výdajů hradí dlužník ve skutečné výši do třiceti   dnů  ode  dne,  kdy  mu  jejich výše byla písemně sdělena. Proti tomuto   rozhodnutí  lze  podat námitku podle § 52. Správce daně, kterému svědčí   náhrada  hotových  výdajů,  je  oprávněn  zadržet  si z výtěžku exekuce   částku  v jejich očekávané výši, kterou zúčtuje při rozhodnutí o jejich   skutečné výši.

 

   (10) Týká-li se výkon zabavení nebo výkon prodeje více dlužníků nebo je   uskutečňován  společně  a  hotové  výdaje  se  těchto  případů  týkají,   rozvrhuje   se   jejich   výše  podle  poměru  jednotlivých  vymáhaných   nedoplatků.

 

   (11)  Náhrada exekučních nákladů podle odstavců 3 a 4 se vymáhá zároveň   s nedoplatkem, pro který se exekuce provádí.

 

   (12)  Náhrada  nákladů  řízení  se  předepisuje na osobní účet daňového   subjektu.  Pokud  správce  daně  zálohoval  exekuční  náklady  ze svých   rozpočtových prostředků, je oprávněn si tyto exekuční náklady uspokojit   přímo z osobního účtu daňového subjektu.

 

ČÁST SEDMÁ

 

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ K JEDNOTLIVÝM DRUHŮM DANÍ

 

HLAVA PRVNÍ

 

DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY

 

§ 74

 

zrušen

 

§ 75

 

zrušen

 

§ 75a

 

zrušen

 

HLAVA DRUHÁ

 

SPOTŘEBNÍ DANĚ

 

§ 76

 

zrušen

 

HLAVA TŘETÍ

 

DAŇ Z PŘÍJMŮ

 

Oddíl první

 

Společná ustanovení

 

§ 77

 

zrušen

 

§ 78

 

zrušen

 

§ 78a

 

zrušen

 

§ 79

 

zrušen

 

§ 80

 

zrušen

 

§ 81

 

zrušen

 

Oddíl druhý

 

Daň z příjmů fyzických osob

 

§ 82

 

zrušen

 

§ 83

 

zrušen

 

§ 84

 

zrušen

 

§ 85

 

zrušen

 

§ 86

 

zrušen

 

§ 87

 

zrušen

 

§ 88

 

zrušen

 

 

 

 

nadpis vypuštěn

 

§ 89

 

zrušen

 

§ 90

 

zrušen

 

nadpis vypuštěn

 

§ 91

 

zrušen

 

HLAVA ČTVRTÁ

 

vypuštěna

 

§ 92

 

zrušen

 

§ 93

 

zrušen

 

HLAVA PÁTÁ

 

vypuštěna

 

§ 94

 

zrušen

 

§ 95

 

zrušen

 

ČÁST OSMÁ

 

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, ZMOCŇOVACÍ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

 

§ 96

 

   (1)  Ustanovení  tohoto  zákona  se použije, pokud mezinárodní smlouva,   která je pro Českou republiku závazná, neobsahuje odlišnou úpravu.

 

   (2) Ministerstvo může

 

   a)  ve  vztahu  k zahraničí činit opatření k zajištění vzájemnosti nebo   odvetná opatření za účelem vzájemného vyrovnání zdanění,

 

   b)  rozhodnout  ve  sporných  případech  o způsobu zdanění, pokud jde o   daňové subjekty se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí.

 

§ 96a

 

   (1)  Pokud  správce  daně  spravuje daně, které nejsou příjmem státního   rozpočtu,  převádí  jejich výnos podle zákonného rozpočtového určení ve   lhůtě, která počíná běžet dnem, kdy mu tyto prostředky byly připsány na   jeho  účet  vedený  u  banky  a  zaevidovány,  pokud  je  lze  současně   zaevidovat  na  osobním účtě daňového dlužníka na jeho splatnou daňovou   povinnost, a končí dnem stanoveným ministerstvem.^28) Jde-li o nejasnou   platbu  nebo  není-li  ji  možno  zaevidovat  na  osobním účtě daňového   dlužníka  z  jiných  důvodů,  počíná  běžet  lhůta  pro  převod  těchto   prostředků dnem následujícím po dni, kdy platbu lze zaevidovat.

 

   (2)  Vznikne-li  u příjmů podle odstavce 1 daňovému dlužníkovi nárok na   vrácení  přeplatku,  přeplatek  bude vrácen z prostředků jeho příjemce.   Pro  vrácení nebo převedení přeplatku na úhradu jiného nedoplatku platí   lhůty  stanovené  v  § 64; příjemci těchto prostředků musí být doručeno   rozhodnutí  o  vrácení nebo převedení přeplatku k provedení úhrady tak,   aby  do  uplynutí  celkové lhůty zbývalo nejméně 10 dnů. Má-li příjemce   těchto prostředků u správce daně dostatek dosud nepřevedených vlastních   prostředků  na  kterémkoliv  svém  běžném  daňovém  příjmu,  vrátí nebo   převede správce daně přeplatek přímo z těchto prostředků a rozhodnutí k   provedení úhrady příjemci nedoručuje.

 

   (3) Bude-li přeplatek vrácen po lhůtě stanovené v § 64, náleží daňovému   dlužníkovi  úrok  ve  výši  repo sazby stanovené Českou národní bankou,   zvýšené  o  sedm  procentních  bodů,  platné  pro první den příslušného   kalendářního pololetí; tento nárok přizná a uhradí příjemce prostředků.   Došlo-li  k  opožděnému vrácení v důsledku nedodržení lhůty stanovené v   odstavci 2 pro doručení rozhodnutí o vrácení přeplatku, přizná a uhradí   správce daně příjemci prostředků poměrnou část za prokázané zpoždění.

 

   (4)  Pokud  bylo  více  příjemců  prostředků,  z nichž má být přeplatek   vrácen  nebo  převeden  na  úhradu nedoplatku u jiné daňové povinnosti,   vrátí  nebo  převede přeplatek správce daně na úkor kteréhokoliv jejich   běžného  daňového  příjmu.  Takto  vrácený  nebo  převedený přeplatek s   příjemcem daně zúčtuje při nejbližším převodu těchto prostředků na jeho   běžný účet.

 

   (5)  Je-li daňový subjekt současně příjemcem celého výnosu daně, kterou   je  povinen  zaplatit,  správce daně rozhodne o upuštění od úhrady této   daně. Rozhodnutí se vyznačí na osobním účtu daňového subjektu.

 

   (6) Podle tohoto ustanovení se postupuje přiměřeně i u příjmů podle § 1   odst. 4.

§ 97

 

   Ustanovení  části první až šesté a osmé tohoto zákona se použijí, pokud   ustanovení části sedmé nebo zvláštní daňový zákon nestanoví jinak.

 

§ 98

 

   (1)  Rozhodnutí a jiná opatření vydaná správci daně Slovenské republiky   platí  i  na území České republiky, pokud jsou jimi ukládány povinnosti   nebo zřizována či osvědčována práva stejného nebo obdobného charakteru,   jaká  je  možno  uplatnit  podle  právních  předpisů  platných  v České   republice.

 

   (2) To platí i při změně místní příslušnosti, dožádání a delegaci a při   plnění oznamovací povinnosti v rámci součinnosti třetích osob.

 

   (3)  Dojde-li  k  pochybnostem  o místní příslušnosti mezi správci daně   České  republiky  a  Slovenské  republiky a nebudou-li tyto pochybnosti   odstraněny  jednáním  mezi  těmito  správci  daně,  rozhodnou  o místní   příslušnosti  v dohodě ministerstva financí České republiky a Slovenské   republiky.  Je-li  místní  příslušnost  vázána  na  registraci daňového   subjektu,  může  kterékoliv  ministerstvo  financí  republik  požádat o   přezkoumání registrace soud.

 

   (4)   Ustanovení   odstavců  1  a  2  se  použijí  jen  za  předpokladu   vzájemnosti.

 

§ 99

 

   Při  správě  daní  se  zákon  č. 500/2004 Sb., správní řád, nepoužije s   výjimkou postupu podle § 175 při vyřizování stížnosti.

 

§ 100

 

   Ministerstvo vydá obecně závazné právní předpisy k provedení § 30 odst.   4,  §  42  odst.  15,  § 55a odst. 2, § 59 odst. 4, § 62 odst. 10, § 73   odst. 7, § 76, § 80 odst. 2, § 83 odst. 1, § 88 odst. 1 písm. b) bod 2.

 

§ 101

 

   Tento  zákon  platí  i  pro řízení zahájené před jeho účinností. Právní   účinky  procesních  úkonů,  které nastaly před účinností tohoto zákona,   zůstávají  však  zachovány.  Zachována  zůstává  i  místní  příslušnost   správce  daně,  která  byla  u  zrušených  daní  při  jejich  posledním   vyměření.

 

§ 102

 

   (1)  Tento  zákon platí také pro zrušené daně, pokud řízení o nich bude   konáno ještě po účinnosti tohoto zákona.

 

   (2)  Výše  penále,  přirážek,  pokut a dalších sankcí, nesmí přesáhnout   částky,  které  by  bylo  možno  uložit podle dřívějších předpisů vedle   zrušené daně.

 

   (3)  Pro stanovení a vyměření daně ze mzdy, daně z příjmů z literární a   umělecké činnosti, domovní daně, daně z příjmů obyvatelstva, zemědělské   daně,  důchodové  daně a odvodů do státního rozpočtu za rok 1992 a léta   předchozí se použijí

 

   a) § 12 až 19 zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy,

 

   b)  §  9 až 18 vyhlášky č. 161/1976 Sb., kterou se provádí zákon o dani   ze mzdy,

 

   c)  čl.  II vyhlášky Federálního ministerstva financí č. 86/1984 Sb., o   některých opatřeních na úseku daní placených obyvatelstvem,

 

   d)  čl.  I  body  28  až  35  vyhlášky č. 72/1991 Sb., kterou se mění a   doplňuje  vyhláška  č.  161/1976 Sb., kterou se provádí zákon o dani ze   mzdy, ve znění pozdějších předpisů,

 

   e)  čl.  I  body  21  až  24  vyhlášky č. 49/1992 Sb., kterou se mění a   doplňuje  vyhláška  č.  161/1976 Sb., kterou se provádí zákon o dani ze   mzdy, ve znění pozdějších předpisů,

 

   f)  výnos Federálního ministerstva financí č.j. V/1-7 393 ze dne 15. 5.   1987  o  prominutí  důsledků  opožděného  předložení  průkazu  o  počtu   vyživovaných osob pro účely daně ze mzdy,

 

   g)  § 5, § 9 až 12 zákona č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a   umělecké činnosti, ve znění zákona č. 160/1968 Sb.,

 

   h)  § 6, § 11 až 13 vyhlášky č. 184/1968 Sb., k provedení zákona o dani   z příjmů z literární a umělecké činnosti, ve znění pozdějších předpisů,

 

   i)  zákon  č. 143/1961 Sb., o domovní dani, ve znění zákona č. 129/1974   Sb.

 

   j) vyhláška č. 144/1961 Sb., kterou se provádí zákon č. 143/1961 Sb., o   domovní dani,

 

   k)  vyhláška  č.  14/1968  Sb.,  o  úlevách  na  domovní dani, ve znění   vyhlášky č. 101/1976 Sb.,

 

   l)  nařízení  vlády č. 82/1978 Sb., o osvobození obytných domů s byty v   osobním  vlastnictví od domovní daně, a nařízení vlády č. 579/1990 Sb.,   o úlevách na domovní dani,

 

   m) opatření Ministerstva financí České republiky ze dne 21. června 1991   k  odstranění  nesrovnalostí  při  vyměřování domovní daně, vyhlášené v   částce 55/1991 Sb.

 

   n) § 17 a 20 zákona č. 389/1990 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva,

 

   o)  §  25  odst.  1 až 4, 6 až 8 a 12 a § 32 odst. 1 zákona č. 172/1988   Sb., o zemědělské dani,

 

   p)  §  14  odst.  1  až  4 a 9 a § 18 odst. 1 zákona č. 157/1989 Sb., o   důchodové dani,

 

   r)  §  14  odst.  1  až  4 a 8 a § 18 odst. 1 zákona č. 156/1989 Sb., o   odvodech do státního rozpočtu.

 

   (4)  Ustanovením  §  63 odst. 2 není dotčen dosavadní postup podle § 26   odst.  2  zákona  České  národní  rady  č.  146/1984  Sb., o notářských   poplatcích.

 

§ 102a

 

   Pro stanovení záloh v roce 1993 se za poslední známou daňovou povinnost   podle § 77 považuje

 

   a) u daně z příjmů fyzických osob poslední známá daňová povinnost podle   zákona  č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, ve znění pozdějších předpisů, a   to  pouze  v případech, jde-li o příjmy plynoucí ze zahraničí zdaňované   na  základě přiznání, dále poslední známá daňová povinnost podle zákona   č.  389/1990  Sb.,  o  dani  z příjmů obyvatelstva, ve znění pozdějších   předpisů, zákona č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a umělecké   činnosti,  ve  znění  pozdějších  předpisů, a zákona č. 157/1989 Sb., o   důchodové dani, ve znění pozdějších předpisů,

 

   b)  u  daně  z  příjmů právnických osob poslední známá daňová povinnost   podle zákona č. 156/1989 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, ve znění   pozdějších předpisů, zákona č. 157/1989 Sb., o důchodové dani, ve znění   pozdějších  předpisů,  a  zákona č. 172/1988 Sb., o zemědělské dani, ve   znění pozdějších předpisů.

 

§ 102b

 

   Zjistí-li  poplatník  po  uplynutí  lhůty  pro  podání  přiznání k dani   (vyúčtování)  za  rok  1992 a 1993, že daňová povinnost u daně z příjmů   obyvatelstva,  u  důchodové  daně,  u  odvodů  do státního rozpočtu a u   zemědělské  daně,  nebo  u daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů   právnických   osob   má   být  nižší,  než  uvedl  v  přiznání  k  dani   (vyúčtování), může podat dodatečné přiznání k dani (vyúčtování) na tuto   nižší  daňovou  povinnost  nejpozději  do  31. prosince 1994. V případě   přeplatku na dani se postupuje podle § 64.

 

§ 103

 

   Není-li   ve   zvláštním   zákoně   stanoveno  jinak,  daňové  subjekty   zaregistrované  u  správce  daně podle dosavadních předpisů splní svoji   registrační povinnost podle tohoto zákona do 30. června 1993.

 

§ 103a

 

   Odpočet  daně  z  obratu, vzniklý z uplatnění daně u hmotného majetku a   zásob  při  přechodu  na  systém daně z přidané hodnoty podle § 51 a 52   zákona  ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, který přesáhne u   plátce  daně 1 000 000 Kč, vrátí se v průběhu roku 1993 buď ve stejných   měsíčních   nebo   čtvrtletních   částkách   podle  zdaňovacího  období   konkrétních  plátců  daně.  Přesáhne-li  tato  částka daňovou povinnost   běžného  zdaňovacího  období,  vrátí  se  rozdíl  bez  žádosti do konce   kalendářního  měsíce,  v  němž  je  podáno  daňové  přiznání  na  běžné   zdaňovací  období,  pokud nebude částka použita na úhradu nedoplatků na   jiné dani téhož daňového subjektu.

 

§ 103b

 

   (1) Pokud jsou převáděny v roce 1993 prostředky podle § 61 odst. 2 mezi   bankami  prostřednictvím  České  národní banky, je povinna banka, která   vede  účet daňového dlužníka, převést uhrazovanou částku bance, u které   je  veden  účet  správce  daně,  do  dvou pracovních dnů poté, kdy byla   platba z účtu odepsána.

 

   (2) Neumožňuje-li prokazatelně bankám jejich současný informační systém   plnit  oznamovací  povinnost  o  dni  odepsání  platby  z účtu daňového   dlužníka  podle  §  61  odst.  2, bude správce daně považovat nejdéle v   období  do  31.  prosince  1993  za  den  platby  třetí  pracovní  den,   předcházející dnu připsání platby na účet správce daně. V pochybnostech   zjistí  skutečný  den  odepsání  správce  daně  ve  spolupráci s bankou   daňového dlužníka a s daňovým dlužníkem.

 

§ 104

 

   (1)  Kolkové  známky  vydané  před  účinností  tohoto zákona na základě   zmocnění  v zákoně č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích, zůstávají v   platnosti i po dni účinnosti tohoto zákona.

 

   (2)  Ukončení  jejich  platnosti  stanoví  ministerstvo obecně závazným   právním   předpisem,   kterým  současně  stanoví  způsob  a  lhůty  pro   vypořádání nespotřebovaných zásob těchto kolkových známek.

 

§ 105

 

   Rozhodnutí  o  počtu  vyživovaných  osob vydaná správcem daně pro účely   daně  ze mzdy, která byla vydána podle zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze   mzdy,   a   prováděcí   vyhlášky   Federálního   ministerstva  financí,   Ministerstva  financí  České  socialistické  republiky  a  Ministerstva   financí  Slovenské  socialistické  republiky č. 161/1976 Sb., kterou se   provádí  zákon  o dani ze mzdy, ve znění pozdějších předpisů, pozbývají   platnosti pro zdanění mezd za období od účinnosti tohoto zákona.

 

§ 106

 

   Zrušuje se

 

   1.  §  27 odst. 1 písm. b) zákona České národní rady č. 200/1990 Sb., o   přestupcích,

 

   2.  §  4  odst.  1  až  4  zákona České národní rady č. 531/1990 Sb., o   územních finančních orgánech,

 

   3.  vyhláška  Ministerstva  financí  č. 16/1962 Sb., o řízení ve věcech   daní a poplatků,

 

   4.  výnos Ministerstva financí České republiky č.j. 154/22334/76 ze dne   9.   11.  1976  o  vymezení  oprávnění  krajských  finančních  správ  k   povolování  úlev  na  penále  za opožděné nebo neúplné platby odvodu za   odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě,

 

   5.  výnos  Ministerstva financí České republiky č.j. 154/3021/81 ze dne   16.   2.  1981  o  vymezení  oprávnění  krajských  finančních  správ  k   povolování  úlev  na  penále  za opožděné nebo neúplné platby odvodů za   odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě.

 

§ 107

 

   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

 

   Vybraná ustanovení novel

 

   Čl.VI zákona č. 554/2004 Sb.

 

ČÁST ŠESTÁ

 

   Přechodná ustanovení

 

   1.  Ustanoveními  tohoto  zákona  se řídí i právní vztahy vzniklé přede   dnem  nabytí  jeho  účinnosti;  vznik  těchto  právních vztahů, jakož i   nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však   posuzují podle dosavadních právních předpisů.

 

   Čl.XXIII zákona č. 56/2006 Sb.

 

   Přechodné ustanovení

 

   Ode  dne  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona  do 31. prosince 2006 mohou   osoby,  které jsou pověřeny správcem daně výhradně přijímat od daňových   dlužníků  platby  na  daň v hotovosti, přijímat tyto platby bez omezení   jejich výše.

 

   Čl.VI zákona č. 230/2006 Sb.

 

   Přechodná ustanovení

 

   1. Úprava obsažená v § 37b tohoto zákona se použije pro daně, u kterých   lhůta pro podání daňového přiznání, hlášení nebo vyúčtování uplynula po   účinnosti   tohoto   zákona.  Uplynula-li  lhůta  pro  podání  daňového   přiznání,  hlášení  nebo vyúčtování do účinnosti tohoto zákona, použije   se  §  63  zákona  č.  337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění   účinném do účinnosti tohoto zákona.

 

   2.  Úprava obsažená v § 60 tohoto zákona se použije při posečkání daně,   jejíž  nedoplatek  se úročí úrokem z prodlení podle § 63 tohoto zákona.   Při  posečkání  daně, jejíž nedoplatek je penalizován podle § 63 zákona   č.  337/1992  Sb.,  o  správě  daní  a  poplatků,  ve  znění účinném do   účinnosti  tohoto  zákona,  se  použije  § 60 zákona č. 337/1992 Sb., o   správě daní a poplatků, ve znění účinném do účinnosti tohoto zákona.

 

   3.  Úprava  obsažená  v § 63 tohoto zákona se použije pro daně, jejichž   původní  den  splatnosti  nastane po účinnosti tohoto zákona. Pro daně,   jejichž  původní  den  splatnosti nastal do účinnosti tohoto zákona, se   použije § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění   účinném do účinnosti tohoto zákona.

 

   4.  Obsahuje-li  zvláštní  daňový zákon ustanovení o penále, které bylo   spravováno podle § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,   ve  znění  účinném  do účinnosti tohoto zákona, spravuje se toto penále   jako úrok z prodlení podle § 63 tohoto zákona.

 

   5.  Úprava  obsažená  v  §  64 odst. 6 a § 96a odst. 3 tohoto zákona se   použije  pro přeplatek na dani, jejíž původní den splatnosti nastane po   účinnosti  tohoto  zákona.  Pro  vratitelný  přeplatek  na  dani, jejíž   původní den splatnosti nastane do účinnosti tohoto zákona, se použije §   64  odst.  6  a  §  96a odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a   poplatků, ve znění účinném do účinnosti tohoto zákona.

 

   6.  Úprava  obsažená  v  §  73  odst.  10  tohoto zákona se použije pro   vymožený  nedoplatek  na  dani, jejíž původní den splatnosti nastane po   účinnosti tohoto zákona. Pro vymožený nedoplatek na dani, jejíž původní   den  splatnosti  nastane  do  účinnosti  tohoto zákona, se použije § 64   odst.  6  zákona  č.  337/1992  Sb., o správě daní a poplatků, ve znění   účinném do účinnosti tohoto zákona.

 

   Čl.XXVIII zákona č. 296/2007 Sb.

 

   Přechodné ustanovení

 

   Ustanovení tohoto zákona se použije i v případě správy daní související   s  řízením, které bylo zahájeno a pravomocně neskončeno podle zákona č.   328/1991  Sb.,  o  konkursu  a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů,   přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   1)  §  44  zákona  č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně   některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla).

 

   2) § 19 a 20 občanského soudního řádu.

 

   3) Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech.

 

   3a)  §  33  zákona  č.  120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční   činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.

 

   3b) Správní řád.

 

   4) § 22 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   5) § 36 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.

 

   5a)  Zákon  č.  115/2006  Sb.,  o  registrovaném  partnerství a o změně   některých souvisejících zákonů.

 

   6)  Zákon  č.  102/1971  Sb.,  o  ochraně  státního tajemství, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   6a)  Například  §  480a  občanského  zákoníku,  §  9 písm. d) zákona č.   182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

 

   7)  §  26  a  27  zákona  č.  40/1964  Sb.,  občanský zákoník, ve znění   pozdějších předpisů, (úplné znění č. 47/1992 Sb.).

 

   7a)  Zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových   poradců České republiky.

 

   7b)  Například  §  1 odst. 4 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   8)  §  134  zákona  č.  99/1963  Sb.,  občanský  soudní  řád,  ve znění   pozdějších předpisů (úplné znění č. 70/1992 Sb.).

 

   8a)  §  1  odst.  1  písm. c) nařízení vlády č. 304/2001 Sb., kterým se   provádí  zákon  č.  227/2000  Sb.,  o  elektronickém  podpisu a o změně   některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu).

 

   8b)  §  2  písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o   změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu).

 

   8c)  Zákon  č.  300/2008  Sb.,  o elektronických úkonech a autorizované   konverzi dokumentů.

 

   8d) § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb.

 

   § 1 odst. 1 písm. c) nařízení vlády č. 304/2001 Sb.

 

   9)  Zákon  č.  166/1993  Sb.,  o  Nejvyšším  kontrolním úřadu, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   10) § 8 odst. 1 věta druhá trestního řádu.

 

   10a) § 9 zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře.

 

   10b)  Zákon  č.  412/2005  Sb.,  o  ochraně  utajovaných  informací a o   bezpečnostní způsobilosti.

 

   11)  §  3  odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění   sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.

 

   12) § 12 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění.

 

   12a) § 18 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě   a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).

 

   12b) Zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých   zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů.

 

   12c) § 480d občanského zákoníku. § 175f občanského soudního řádu.

 

   13) § 3 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb.

 

   14)  § 2 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona   č. 166/1993 Sb.

 

   15) § 7 zákona č. 586/1992 Sb.

 

   16) § 9 zákona č. 586/1992 Sb.

 

   17) § 7 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb.

 

   18) § 9 a 10 zákona č. 586/1992 Sb.

 

   19)  § 15 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a   příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/1993   Sb. a zákona č. 307/1993 Sb.

 

   20) § 24 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní   pojištění, ve znění zákona č. 161/1993 Sb.

 

   20a) § 72 a 74 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

 

   21)  §  38  odst. 3 písm. c) zákona č. 21/1992 Sb., ve znění pozdějších   předpisů.

 

   22)  § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních   prostředků,   elektronických   platebních   prostředcích  a  platebních   systémech (zákon o platebním styku).

 

   22a)  Zákon  č.  586/1992  Sb.,  o daních z příjmů, ve znění pozdějších   předpisů.

 

   22b) § 4 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   22c) § 1 odst. 1 písm. e) nařízení vlády č. 304/2001 Sb.

 

   24)  Např. obchodní zákoník, zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, zákon   č. 21/1992 Sb.

 

   25a) Například § 56 obchodního zákoníku, § 8 odst. 1 písm. a) zákona č.   357/1992   Sb.,  o  dani  dědické,  dani  darovací  a  dani  z  převodu   nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1993 Sb.

 

   25b)  § 25 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani   z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.

 

   25c) § 2 odst. 3 písm. h) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.

 

   26)   Zákon   č.  58/1969  Sb.,  o  odpovědnosti  za  škodu  způsobenou   rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.

 

   27a) § 35 zákona č. 120/2001 Sb.

 

   28)  §  35  odst.  2 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s   rozpočtovými  prostředky  České  republiky  a  obcí  v  České republice   (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů.

 

   29)  §  63  zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění   zákona č. 242/1997 Sb.

 

   29a)  §  5  zákona  č.  117/1995 Sb., ve znění zákona č. 137/1996 Sb. a   zákona č. 242/1997 Sb.

 

   29b)  §  2  odst.  1  písm. a) zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských   úřadech, ve znění zákona č. 214/2006 Sb.

 

   30)   Zákon   č.  182/2006  Sb.,  o  úpadku  a  způsobech  jeho  řešení   (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.