Teplárenství - Cenotvorba
K výrobě a/nebo prodeji tepla je zapotřebí licence, kterou uděluje Energetický regulační úřad (ERÚ). Ten má také v rukách nástroje, kterými může částečně ovlivnit cenu tepla a TUV. Konečná cena pro spotřebitele je ovšem do značné míry závislá na jeho výrobci/prodejci.
Složení ceny za teplo a její regulace
Konečná cena za jednotku tepla (1 megajoule) je omezována regulátorem, zpravidla na období jednoho roku. Vždy je stanoven cenový strop. Teplárny pak musejí stanovovat cenu tepla s ohledem na tuto normu. Do ceny se zahrnují náklady na pořízení zdrojů tepla, náklady na modernizaci výrobny a teplárenské sítě, další provozní náklady, DPH a samozřejmě marže.
Rozdíly v cenách
V žádném jiném energetickém odvětví nelze pozorovat takové rozdíly v cenách, jako právě v teplárenství. Výše ceny za jednotku tepla se, podle místa prodeje, liší až o stovky procent. V některých případech ani není dodržován cenový strop. Jak je to možné? Obchodníci s teplem mohou požádat o zvýšení cenového stropu u ERÚ, a to například na základě doložených investic do teplárenské sítě. Vzhledem ke stáří některých provozů to mnohdy není problém, protože jejich údržba a modernizace je finančně velmi náročná.
Konkurenční prostředí a cena
Není výjimkou, když se v určité oblasti vyskytuje pouze jeden jediný dodavatel tepla. Vzniká tak jakýsi monopol, který takovému dodavateli umožňuje tlačit cenu za teplo nahoru a v některých případech dokonce žádat o prolomení regulovaného stropu z výše uvedených důvodů. Tato situace má velké množství kritiků, z nichž většina pochopitelně pochází z řad spotřebitelů, kteří by uvítali možnost změnit dodavatele nebo větší tlak regulátora na výši ceny.
Budoucnost cenotvorby v oblasti teplárenství
Dá se předpokládat tlak na vyrovnávání cen za teplo, bez ohledu na oblast, ve které je teplo odebíráno. Tento proces ovšem vyžaduje komplexní přístup a stanovení nových pravidel trhu. V této oblasti musí spolupracovat celá EU. Těžko můžeme požadovat srovnatelné ceny dodavatelů, kteří disponují moderním a dlouhodobě kvalitně udržovaným zařízením a dodavatelů, jejichž zařízení jsou zastaralá a vyžadují nadstandardní výdaje za údržbu a modernizaci. Je třeba si uvědomit, že značná část provozů je na konci životnosti. Situace v teplárenství je natolik složitá, že se bez razantního přispění státu neobejde.