Zákon č. 86/2002 Sb., ze dne 14. února 2002

Zákon č. 86/2002 Sb., ze dne 14. února 2002

o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší)

   Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

 

ČÁST PRVNÍ

 

OCHRANA OVZDUŠÍ

 

HLAVA I

 

OBECNÁ USTANOVENÍ

 

§ 1

 

Předmět úpravy

 

   (1)    Tento    zákon   zapracovává   příslušné   předpisy   Evropských   společenství^1),   zároveň   navazuje   na  přímo  použitelné  předpisy   Evropských společenství^1a),^1b) a upravuje

 

   a)  práva  a  povinnosti  osob  a působnost správních úřadů při ochraně   vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností,

 

   b)  podmínky  pro  další snižování množství vypouštěných znečišťujících   látek  působících  nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí a zvířat,   na životní prostředí nebo na hmotný majetek,

 

   c)  práva  a  povinnosti  osob  a působnost správních úřadů při ochraně   ozonové  vrstvy  Země před nepříznivými účinky regulovaných látek a při   ochraně klimatického systému Země před nepříznivými účinky fluorovaných   skleníkových  plynů  a  další  nástroje  ke  snižování  množství  látek   ovlivňujících klimatický systém Země.

 

   (2)  Tento  zákon  se  nevztahuje  na vnášení radionuklidů do životního   prostředí, které je upraveno zvláštním právním předpisem^1c).

 

§ 2

 

Základní pojmy

 

   Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ovzduší se rozumí

 

   a)  vnějším  ovzduším  ovzduší  v  troposféře,  s  výjimkou  ovzduší na   pracovištích  určených  zvláštním  právním  předpisem^2) a v uzavřených   prostorách, (dále jen "ovzduší"),

 

   b) znečišťující látkou jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo   v  něm druhotně vznikající, která má přímo a nebo může mít po fyzikální   nebo  chemické  přeměně  nebo  po spolupůsobení s jinou látkou škodlivý   vliv  na  život  a  zdraví  lidí  a  zvířat,  na  životní prostředí, na   klimatický systém Země nebo na hmotný majetek,

 

   c)  znečišťováním  ovzduší vnášení jedné nebo více znečišťujících látek   do  ovzduší v důsledku lidské činnosti vyjádřené v jednotkách hmotnosti   za jednotku času,

 

   d)  emisí  vnášení  jedné  nebo  více znečišťujících látek do životního   prostředí,

 

   e)  emisním  limitem nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo   stanovené  skupiny znečišťujících látek nebo pachových látek vypouštěné   do  ovzduší  ze  zdroje  znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní   koncentrace  znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok   znečišťující  látky  za  jednotku času nebo hmotnost znečišťující látky   vztažená  na  jednotku  produkce  nebo  lidské činnosti nebo jako počet   pachových   jednotek   na   jednotku  objemu  nebo  jako  počet  částic   znečišťující látky na jednotku objemu,

 

   f)  emisním  stropem nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky   nebo  stanovené  skupiny  znečišťujících  látek  vznikající  v důsledku   lidské činnosti vyjádřená v hmotnostních jednotkách za období 1 roku ze   všech  zdrojů  znečišťování  ovzduší,  z jejich vymezené skupiny nebo z   jednotlivého zdroje znečišťování ovzduší na vymezeném území,

 

   g)  úrovní  znečištění  ovzduší  hmotnostní  koncentrace znečišťujících   látek  v  ovzduší  nebo  jejich  depozice  z ovzduší na jednotku plochy   zemského povrchu za jednotku času,

 

   h) provozovatelem zdroje znečišťování ovzduší (dále jen "provozovatel")   právnická  osoba  nebo  fyzická osoba, která zdroj znečišťování ovzduší   skutečně  provozuje; není-li taková osoba, považuje se za provozovatele   vlastník zdroje znečišťování,^3)

 

   i)   imisí znečiště  ovzduší  vyjádřené  hmotnostní  koncentrací   znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek,

 

   j)  imisním limitem hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší   vyjádřená  v  jednotkách  hmotnosti  na  jednotku  objemu  při normální   teplotě a tlaku,

 

   k)  mezí  tolerance  procento  imisního limitu nebo část jeho absolutní   hodnoty, o které může být imisní limit překročen,

 

   l) pachovými látkami látky nebo jejich směs, které způsobují obtěžující   pachový vjem, charakterizované pachovou jednotkou,

 

   m)  přípustnou  tmavostí  kouře  nejvýše  přípustný stupeň znečišťování   ovzduší  vyjádřený  zabarvením kouřové vlečky nebo zjištěný v kouřovodu   metodou stanovenou prováděcím právním předpisem,

 

   n)  těkavou  organickou látkou (VOC) jakákoli organická sloučenina nebo   směs  organických  sloučenin,  s  výjimkou methanu, jejíž počáteční bod   varu  je  menší nebo roven 250 st. C, při normálním atmosférickém tlaku   101,3 kPa,

 

   o)   nejlepší   dostupnou   technikou   (technikami)   nejúčinnější   a   nejpokročilejší  stupeň  vývoje  použitých technologií a způsobů jejich   provozování,  které jsou vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení   v   příslušném   hospodářském   odvětví   za   ekonomicky  a  technicky   přijatelných  podmínek  a zároveň jsou nejúčinnější v dosahování vysoké   úrovně ochrany životního prostředí jako celku,

 

   p)  redukčním  cílem  procento,  o které je nutno ve stanoveném termínu   snížit  emise  znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících   látek  ze  všech  zdrojů  znečišťování  ovzduší umístěných na vymezeném   území,  případně  z  vymezené  skupiny  zdrojů znečišťování ovzduší, ve   srovnání s rokem stanoveným jako referenční,

 

   r)  světelným znečištěním viditelné záření umělých zdrojů světla, které   může  obtěžovat  osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo   narušovat  některé  činnosti  a  vychází  z  umístění  těchto zdrojů ve   vnějším  ovzduší  nebo  ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího   ovzduší účelově směrováno,

 

   s)  biopalivem kapalné nebo plynné pohonné hmoty, které jsou uvedeny ve   zvláštním  právním  předpisu,^3a) vyrobené z biomasy a určené pro pohon   vozidel na pozemních komunikacích,

 

   t)  biomasou  pro  účely  výroby biopaliv pro mobilní zdroje biologicky   odbouratelná  část výrobků, odpadů a zůstatků ze zemědělství, lesnictví   a  příbuzných  odvětví  a  biologicky  odbouratelná část průmyslového a   komunálního odpadu,

 

   u)  jiná  paliva  z  obnovitelných zdrojů paliva, kromě biopaliv, která   pocházejí  z  obnovitelných  zdrojů  energie^3b) a která se používají v   dopravě,

 

   v)  směsným palivem motorová nafta s obsahem vyšším než 31 % objemových   bionafty   (směsná   motorová  nafta)  uvedená  pod  kódem  kombinované   nomenklatury  3824  90 98, směs minimálně 70 % objemových bioethanolu s   motorovým benzinem (bioethanol E85) a ethylalkohol vyrobený z biomasy s   obsahem  maximálně  5 % hmotnostních komplexních zušlechťovacích aditiv   určený k pohonu spalovacích vznětových motorů (bioethanol E95).

 

§ 3

 

Povinnosti právnických a fyzických osob

 

   (1)  Každý  je  povinen  omezovat  a  předcházet znečišťování ovzduší a   snižovat  množství  jím  vypouštěných  znečišťujících látek stanovených   podle tohoto zákona a prováděcích právních předpisů.

 

   (2) Veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat   jen v souladu se zvláštními právními předpisy,^4),^5) a s tímto zákonem   a  v  souladu  s požadavky na kvalitu ve lhůtách stanovených prováděcím   právním  předpisem.  Jako  palivo  nelze  použít  odpad  podle zákona o   odpadech.

 

   (3)  Výrobky s obsahem těkavých organických látek včetně pohonných hmot   lze  vyrábět,  dovážet,  prodávat, označovat, přepravovat, přečerpávat,   skladovat  a  používat jen v souladu s požadavky na jejich kvalitu a na   způsoby nakládání s nimi stanovenými prováděcím právním předpisem.

 

   (4)  Spalování  látek  ve  zdrojích  znečišťování ovzduší, které nejsou   palivy  určenými výrobci jejich zařízení, popřípadě látkami uvedenými v   souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření   k  zajištění provozu zdrojů znečišťování ovzduší podle § 11 odst. 2, je   zakázáno.  Tento zákaz se nevztahuje na zdolávání požárů a na práce při   odstraňování  následků  nebezpečných  epidemií  a  živelných  i  jiných   krizových   situací   prováděných  v  souladu  se  zvláštními  právními   předpisy.^6)

 

   (5)  V  otevřených  ohništích,  zahradních  krbech  nebo  v  otevřených   grilovacích  zařízeních  lze  spalovat  jen  dřevo, dřevěné uhlí, suché   rostlinné  materiály  a  plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená   paliva  nebo  materiály  nesmějí  být kontaminovány chemickými látkami.   Obec  může  obecně  závaznou  vyhláškou stanovit podmínky pro spalování   rostlinných materiálů podle § 50 odst. 3 písm. a) nebo jejich spalování   zakázat,   pokud  zajistí  jiný  způsob  pro  jejich  odstranění  podle   zvláštního právního předpisu.^7)

 

   (6)   Při   výstavbě   nových   a  změně  stávajících  zvláště  velkých   stacionárních  zdrojů  znečišťování ovzduší nebo při jejich modernizaci   jsou  osoby  oprávněné  k  podnikání  povinny  volit  nejlepší dostupné   techniky  v  souladu  s  požadavky  tohoto zákona a zvláštních právních   předpisů.

 

   (7)  Je-li  to  technicky možné, musí být znečišťující látky ze zvláště   velkého,  velkého  a  středního zdroje znečišťování ovzduší odváděny do   ovzduší  definovaným  způsobem,  a to komínem, výduchem nebo výpustí ze   zařízení pro omezování emisí, jejichž výška musí být vypočtena tak, aby   bylo  chráněno  lidské  zdraví  a  životní prostředí. Způsob vypouštění   odpadních  plynů  musí  být  uveden  v podmínkách zajišťujících ochranu   životního prostředí podle § 17 odst. 8 písm. c).

 

   (8)  Právnické  a fyzické osoby jsou povinny, je-li to pro ně technicky   možné  a  ekonomicky  přijatelné,  u  nových  staveb  nebo  při změnách   stávajících   staveb   využít   centrálních   zdrojů  tepla,  popřípadě   alternativních  zdrojů,  pokud  je jejich provozování v souladu s tímto   zákonem  a  předpisy  vydanými  k jeho provedení. Současně jsou povinny   ověřit technickou a ekonomickou proveditelnost kombinované výroby tepla   a energie.

 

   (9)  Provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší jsou povinni na požádání   orgánu  ochrany  ovzduší  (§  42), nebo stanoví-li tak prováděcí právní   předpis,  poskytovat  informace  o  těchto  zdrojích, jejich technickém   stavu  a  emisích  vypouštěných z těchto zdrojů. Při výstavbě liniového   zdroje znečišťování ovzduší se vyžaduje vypracování rozptylové studie.

 

   (10)  Výrobce  paliv,  dovozce  paliv  a  osoba,  která  paliva v České   republice  jako  první  úplatně  nebo  bezúplatně  předá nebo nabídne k   předání  za  účelem  distribuce  nebo používání nebo jako první převede   vlastnická  práva  k  těmto  palivům,  ohlašuje  ministerstvu pro účely   podávání  zpráv  Evropské  komisi a pro potřeby ministerstva každoročně   údaje  o obsahu síry v palivech uvedených v prováděcím právním předpisu   způsobem a v termínu v něm stanovených.

 

   (11)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  požadavky na kvalitu paliv z   hlediska  ochrany ovzduší a lhůty k jejich dosažení, požadavky na odběr   vzorků  paliv, ověřování a osvědčování kvality paliv, druhy paliv podle   odstavce  10  a způsob a termín ohlašování údajů o obsahu síry v těchto   palivech,  způsob  nakládání s výrobky, které obsahují těkavé organické   látky,  a  lhůty  k  dosažení  těchto  požadavků a zásady a náležitosti   evidence  a  bilancování spotřeby těkavých organických látek a zásady k   posuzování  možnosti  využívání  centrálních  zdrojů  tepla  z hlediska   technické a ekonomické přijatelnosti.

 

§ 3a

 

   (1)  Osoba  uvádějící  motorové benziny nebo motorovou naftu do volného   daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo   osoba,  která dodává na daňové území České republiky pro dopravní účely   motorové benziny nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu   v  jiném  členském  státě  Evropské  unie,  je  povinna zajistit, aby v   pohonných hmotách^7a), které uvádí do volného daňového oběhu na daňovém   území  České  republiky pro dopravní účely za kalendářní rok nebo které   byly  uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské   unie a jsou dodávány na daňové území České republiky pro dopravní účely   za kalendářní rok, bylo obsaženo i minimální množství biopaliv

 

   a)  od  1.  ledna  2008  ve  výši  2  % objemových z celkového množství   motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů,

 

   b) od 1. září 2007 ve výši 2 % objemových z celkového množství motorové   nafty přimíchaných do motorové nafty,

 

   c)  od  1.  ledna  2009  ve  výši 3,5 % objemových z celkového množství   motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů,

 

   d)  od  1.  ledna  2009  ve  výši 4,5 % objemových z celkového množství   motorové nafty přimíchaných do motorové nafty.

 

   (2)  Povinnost  podle  odstavce  1  písm. a) až d) může osoba uvedená v   odstavci  1 splnit i uvedením biopaliva nebo směsného paliva do volného   daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo   dodáním  biopaliva  nebo směsného paliva, které bylo uvedeno do volného   daňového  oběhu  v  jiném členském státě Evropské unie, na daňové území   České republiky pro dopravní účely v rozsahu podle odstavce 1.

 

   (3)  Osoba  uvedená  v  odstavci  1 je povinna vést odděleně evidenci o   množství  přijatého a vyrobeného benzinu, motorové nafty a jednotlivých   druhů  biopaliv  a směsných paliv a evidenci vyskladněných jednotlivých   pohonných  hmot  s  uvedením  druhu  a  podílu biopaliv, které uvádí do   volného  daňového  oběhu  na daňovém území České republiky pro dopravní   účely  nebo  které  byly  uvedeny  do  volného  daňového  oběhu v jiném   členském  státě  Evropské  unie  a  jsou dodávány na daňové území České   republiky pro dopravní účely. Tyto evidence je osoba uvedená v odstavci   1 povinna uzavřít vždy k 31. prosinci příslušného kalendářního roku.

 

   (4)  Ustanovení  odstavců 1 a 2 se nevztahují na uvádění zásob státních   hmotných  rezerv^7b)  do  volného daňového oběhu na daňovém území České   republiky.

 

   (5)  Osoba  uvedená v odstavci 1, která dováží pohonné hmoty a uvádí je   do  volného  daňového  oběhu  pro dopravní účely na daňovém území České   republiky, nebo osoba, která dodává na daňové území České republiky pro   dopravní  účely pohonné hmoty uvedené do volného daňového oběhu v jiném   členském   státě   Evropské  unie,  je  povinna  na  formuláři  vydaném   Generálním  ředitelstvím  cel  s předstihem sdělit celnímu úřadu místně   příslušnému  podle  místa  přijetí  pohonných  hmot  místo, datum a čas   přijetí  pohonných  hmot,  které  podle  doprovodných  dokladů obsahují   biosložku,  tak,  aby  bylo  celnímu  úřadu  nebo  celnímu  ředitelství   umožněno  odebrat vzorek pohonné hmoty a ověřit údaje v jí předložených   dokladech.

 

   (6)  Osoba uvedená v odstavci 1 je povinna každoročně k 31. lednu podat   místně  příslušnému  celnímu úřadu Hlášení o splnění povinnosti uvedení   minimálního  množství  biopaliv  do volného daňového oběhu pro dopravní   účely nebo o splnění povinnosti dodání minimálního množství biopaliv na   daňové  území  České  republiky  pro dopravní účely v pohonných hmotách   uvedených  do  volného  daňového  oběhu v jiném členském státě Evropské   unie  za  uplynulý  kalendářní  rok  (dále  jen  "hlášení"), obsahující   identifikační  údaje  a  údaje  z evidencí podle odstavce 3. Hlášení se   podává na tiskopisu vydaném Generálním ředitelstvím cel.

 

   (7) Osoba uvedená v odstavci 1, která neuvede do volného daňového oběhu   na  daňovém  území  České  republiky  minimální  množství  biopaliv pro   dopravní  účely  nebo  která v pohonných hmotách, které byly uvedeny do   volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie a dodány na   daňové  území  České  republiky, nedodá na daňové území České republiky   minimální  množství  biopaliv  pro  dopravní účely, je povinna zaplatit   poplatek  z objemu biopaliv, které měla uvést do volného daňového oběhu   na  daňovém  území  České  republiky pro dopravní účely nebo které měla   dodat  na daňové území České republiky v pohonných hmotách uvedených do   volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie za uplynulý   kalendářní rok.

 

   (8)  Zjistí-li  celní úřad, že hlášení neobsahuje správné údaje nebo že   nebylo  podáno  vůbec  a  jsou  splněny  podmínky  pro vznik povinnosti   zaplatit  poplatek, stanoví jej platebním výměrem, popřípadě dodatečným   platebním  výměrem.  Výše  poplatku  se  stanoví  jako  součin množství   neuvedeného  biopaliva  podle  odstavce  1  v  litrech  a částky 40 Kč.   Poplatek je splatný ve lhůtě pro podání hlášení.

 

   (9) Osoba uvedená v odstavci 1 je povinna uvést v dokladu vydaném podle   zákona  o spotřebních daních^7c) druh a obsah biopaliva v pohonné hmotě   s   přesností   na  jedno  desetinné  místo  procenta  objemových  nebo   hmotnostních.

 

   (10) Poplatek je příjmem státního rozpočtu.

 

HLAVA II

 

OCHRANA OVZDUŠÍ

 

§ 4

 

   Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší

 

   (1) Zdroje znečišťování ovzduší jsou

 

   a) mobilní,

 

   b) stacionární.

 

   (2)  Mobilními  zdroji  znečišťování  ovzduší  (dále jen "mobilní zdroj   znečišťování")  jsou  samohybná  a  další  pohyblivá, případně přenosná   zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto   motory  slouží  k  vlastnímu  pohonu  nebo jsou zabudovány jako nedílná   součást technologického vybavení. Jde zejména o

 

   a) dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a   stroje, letadla a plavidla,

 

   b)  nesilniční  mobilní  stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné   stavební  stroje  a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné   zdvihací  plošiny,  zemědělské  a  lesnické  stroje, zařízení na údržbu   silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení,

 

   c)  přenosná  nářadí  vybavená  spalovacím  motorem, například motorové   sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky.

 

   Podmínky ochrany ovzduší před znečišťováním způsobeným mobilními zdroji   znečišťování upravují zvláštní právní předpisy.^4),^5),^8)

 

   (3)  Stacionární  zdroj  znečišťování  ovzduší  (dále  jen "stacionární   zdroj")  je  zařízení  spalovacího nebo jiného technologického procesu,   které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná   plocha  s  možností  zapaření,  hoření nebo úletu znečišťujících látek,   jakož  i  plocha,  na  které  jsou prováděny práce nebo činnosti, které   způsobují  nebo  mohou  způsobovat  znečišťování  ovzduší, dále sklad a   skládka  paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo   činnost.

 

   (4) Stacionární zdroje se dělí

 

   a) podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší na kategorie

 

   1. zvláště velké,

 

   2. velké,

 

   3. střední a

 

   4. malé,

 

   b) podle technického a technologického uspořádání na

 

   1.  zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují   paliva  za  účelem  využití  uvolněného  tepla,  (dále  jen  "spalovací   zdroje"),

 

   2.  spalovny odpadů^7) a zařízení schválená podle § 17 odst. 2 písm. c)   pro spoluspalování odpadu a

 

   3. ostatní stacionární zdroje (dále jen "ostatní zdroje").

 

   (5) Spalovací zdroje se zařazují podle tepelného příkonu nebo výkonu do   těchto kategorií:

 

   a)  zvláště  velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o   jmenovitém   tepelném  příkonu  50  MW  a  vyšším  bez  přihlédnutí  ke   jmenovitému tepelnému výkonu,

 

   b)   velké   spalovací  zdroje,  kterými  jsou  zdroje  znečišťování  o   jmenovitém  tepelném  výkonu  vyšším  než 5 MW do 50 MW nespadající pod   písmeno a),

 

   c)  střední  spalovací  zdroje,  kterými  jsou  zdroje  znečišťování  o   jmenovitém tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně,

 

   d) malé spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém   tepelném výkonu nižším než 0,2 MW.

 

   (6)  Jmenovité  tepelné  příkony nebo výkony zvláště velkých, velkých a   středních spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení   kategorie zdroje nebo emisních limitů sčítají, jestliže

 

   a) jsou umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v provozním celku,

 

   b)  spaliny  jsou  vypouštěny  společným  komínem  bez  ohledu na počet   komínových  průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh používaného   paliva mohly být vypouštěny společným komínem.

 

   (7)   Jmenovité   tepelné   výkony   malých  spalovacích  zdrojů  téhož   provozovatele  se  pro  účely  stanovení  kategorie  zdroje  sčítají za   předpokladu, že spaliny jsou vypouštěny společným komínem, nebo je toto   řešení technicky proveditelné.

 

   (8)  Spalovny odpadů^7) patří do kategorie zvláště velkých nebo velkých   stacionárních zdrojů a podle druhu spalovaného odpadu se rozlišují na

 

   a) spalovny nebezpečného odpadu,

 

   b) spalovny komunálního odpadu a

 

   c) spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu.

 

   Do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů se zařazují spalovny

 

   1.  podle písmena a), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství   odstraňovaného odpadu je větší než 10 tun za den,

 

   2.  podle písmena b), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství   odstraňovaného odpadu je větší než 3 tuny za hodinu, nebo

 

   3.  podle písmena c), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství   odstraňovaného odpadu je větší než 50 tun za den.

 

   (9)  K  ostatním  zdrojům  náleží  také  spalovací  zařízení procesních   ohřevů,  u  kterých  jsou  znečišťující  látky vzniklé spalováním paliv   odváděny  společně se znečišťujícími látkami emitovanými technologickým   procesem.

 

   (10)  Provozovatel  je  povinen  zařadit stacionární zdroj do příslušné   kategorie  v  souladu  s  tímto  zákonem  a  předpisy  vydanými  k jeho   provedení.  V  pochybnostech,  zda  jde  o  stacionární  zdroj a o jeho   zařazení  do  příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje Česká   inspekce  životního  prostředí  (dále  jen  "inspekce"),  a to na návrh   provozovatele  nebo  z  vlastního  podnětu nebo z podnětu jiného orgánu   ochrany ovzduší.

 

   (11)  U  technologií  a  jejich  zařízení, které dosud nebyly použity v   provozu (nově zaváděné technologie), rozhodne o kategorii stacionárního   zdroje  a  emisních limitech Ministerstvo životního prostředí (dále jen   "ministerstvo").

 

   (12)  Prováděcí  právní předpis stanoví způsob zařazování stacionárních   zdrojů do jednotlivých kategorií.

 

§ 5

 

nadpis vypuštěn

 

   (1)  Přípustnou  úroveň  znečišťování  ovzduší  určují hodnoty emisních   limitů  pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny   nebo  pachové látky, přípustná tmavost kouře, přípustná míra obtěžování   zápachem,  emisní  stropy  a  redukční cíle pro jednotlivé znečišťující   látky nebo stanovené skupiny látek.

 

   (2) Emisní limity pro stacionární zdroje se člení na

 

   a)   obecné   emisní   limity,  které  jsou  stanoveny  pro  jednotlivé   znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny,

 

   b) specifické emisní limity, které jsou stanoveny u jmenovitě uvedených   stacionárních   zdrojů;  specifické  emisní  limity  se  stanovují  bez   přihlédnutí  k  obecným  emisním  limitům  pro  znečišťující látky nebo   jejich stanovené skupiny významné co do množství a škodlivosti emisí.

 

   (3)  Emisní limity pro výrobky vybavené spalovacím motorem [§ 4 odst. 2   písm. c)] stanoví zvláštní právní předpis.^4)

 

   (4)  Pokud je ve zvláště velkém, velkém nebo středním spalovacím zdroji   současně  spalováno  více druhů paliv, stanoví emisní limity na základě   podkladů   předložených  provozovatelem  inspekce  postupem  stanoveným   prováděcím právním předpisem.

 

   (5)  Emisní  stropy  pro  vybrané  znečišťující  látky  pro  jednotlivé   stacionární  zdroje  a lhůty k jejich dosažení stanoví prováděcí právní   předpis podle § 6 odst. 3 nebo krajský úřad podle § 17 odst. 9.

 

   (6)  U  stacionárního  zdroje,  který stanoví prováděcí právní předpis,   může  krajský  úřad  uložit  provozovateli  místo  povinnosti dodržovat   některé emisní limity povinnost plnit plán snížení emisí znečišťujících   látek, případně opatření k omezování použití surovin a výrobků, z nichž   vznikají  emise  znečišťujících látek, popřípadě pachových látek, (dále   jen "plán snížení emisí").

 

   (7)  Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 6 vypracuje   návrh  plánu  na  snížení emisí v rozsahu stanoveném prováděcím právním   předpisem  a  předloží ho krajskému úřadu se žádostí o schválení k jeho   provádění.

 

   (8)  U  stacionárního  zdroje,  který stanoví prováděcí právní předpis,   ukládá  krajský  úřad  provozovateli  místo povinnosti dodržovat emisní   limity  povinnost  plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u   stacionárního zdroje.

 

   (9)  Plány  snížení  emisí  znečišťujících látek a plány zavedení zásad   správné   zemědělské   praxe   u   stacionárního   zdroje   vypracovává   provozovatel  zdroje uvedeného v prováděcím právním předpisu ve lhůtě a   na  dobu  stanovenou orgánem ochrany ovzduší, s výjimkou plánů u zdrojů   podle § 54 odst. 7, které se vypracovávají na dobu 5 let.

 

   (10) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 8 vypracuje   v  rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem návrh plánu zavedení   zásad  správné  zemědělské  praxe  u stacionárního zdroje a předloží ho   krajskému  úřadu se žádostí o schválení k jeho provádění. Plnění tohoto   plánu  se  považuje za splnění povinnosti dodržovat emisní limity podle   tohoto zákona.

 

   (11)  Krajský úřad zamítne předložený plán snížení emisí a plán správné   zemědělské  praxe u stacionárního zdroje, pokud je vypracován v rozporu   s   tímto  zákonem  a  jeho  prováděcími  právními  předpisy.  Zamítavé   stanovisko  musí  obsahovat  důvody zamítnutí a lhůtu předložení nového   návrhu plánu.

 

   (12)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  seznam znečišťujících látek,   jejich  stanovených  skupin,  emisní limity obecné a specifické, postup   výpočtu  emisních limitů v případech současného spalování různých druhů   paliv   nebo  spoluspalování  odpadů  s  palivy,  podmínky  provozování   stacionárních  zdrojů,  kritéria  určující  plnění  těchto  podmínek  a   dodržování  emisních  limitů  včetně  metod  odběru  vzorků  a  měření,   přípustnou  tmavost kouře, pachové látky a pachová čísla, náležitosti a   způsob zpracování plánu na snížení emisí a plánu zavedení zásad správné   zemědělské  praxe u stacionárního zdroje a skupiny zdrojů, pro které se   tyto plány zpracovávají.

 

§ 6

 

Přípustná úroveň znečištění ovzduší

 

   (1)  Přípustnou  úroveň  znečištění  ovzduší  určují  hodnoty  imisních   limitů, meze tolerance a četnost překročení a hodnoty cílových imisních   limitů  pro  jednotlivé  znečišťující  látky. V případě troposférického   ozonu  je  přípustná úroveň znečištění ovzduší určena cílovými imisními   limity  a  dlouhodobými imisními cíli. Imisní limit nesmí být překročen   více  než  o  mez tolerance a nad stanovenou četnost překročení. Imisní   limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při jejich činnosti.

 

   (2)  Ministerstvo  vypracovává  ve  spolupráci s příslušnými ústředními   správními   úřady   návrhy  národních  programů  snižování  emisí  těch   znečišťujících  látek  nebo  jejich  stanovených skupin, pro které byly   stanoveny  emisní stropy nebo redukční cíle a lhůty k jejich dosažení s   cílem  zlepšení  kvality  ovzduší dosažením imisích limitů jednotlivých   znečišťujících  látek  nebo jejich stanovených skupin. Národní programy   snižování emisí se vypracovávají i pro znečišťující látky, které nemají   stanoveny  emisní  stropy  nebo  redukční  cíle,  ale  dochází u nich k   překračování imisních limitů.

 

   (3) Návrhy národních programů vypracované podle odstavce 2 a předložené   ministerstvem  schvaluje vláda usnesením, s výjimkou národního programu   snižování  emisí  ze  stávajících  zvláště  velkých spalovacích zdrojů,   který vydává vláda svým nařízením. Národní programy se aktualizují vždy   po 5 letech.

 

   (4)  Programy  podle  odstavců  2  a 5 mohou být realizovány na základě   dohod  mezi orgány ochrany ovzduší a provozovateli stacionárních zdrojů   nebo  osobami jimi zřízenými o řešení problémů souvisejících s místními   nepříznivými  klimatickými  a  rozptylovými  podmínkami,  případně  i s   jinými  vlivy  na  imisní  situaci.  Na  základě dohody může přistoupit   provozovatel  na plnění zpřísněných emisních limitů, přičemž ustanovení   § 17 odst. 2 písm. f) není tímto dotčeno.

 

   (5)  Krajský  úřad  je  povinen zpracovat pro své území krajský program   snižování  emisí  znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin a   obecní úřad může zpracovat pro své území místní program snižování emisí   znečišťujících  látek  nebo jejich stanovených skupin, s cílem zlepšení   kvality   ovzduší   zejména   dosažením  imisních  limitů  jednotlivých   znečisťujících  látek  nebo jejich stanovených skupin. Krajské programy   snižování  emisí  musí  být  v  souladu  s  národními programy a místní   programy  snižování  emisí  musí být v souladu s národními programy i s   krajskými  programy  snižování  emisí.  Obsah  národního,  krajského  a   místního  programu  snižování  emisí  je uveden v příloze č. 2 k tomuto   zákonu.

 

   (6)Kraje  a  obce  v  přenesené působnosti vydávají nařízením krajské a   místní  programy  snižování  emisí.  Informace  o  krajských a místních   programech  snižování  emisí  musí  být  uvedeny  na  úředních  deskách   příslušného  kraje  a příslušné obce spolu s oznámením, kde lze do nich   nahlédnout,  a  tyto  programy  se  zveřejňují v elektronické podobě ve   veřejně  přístupném  informačním systému. Plnění těchto programů orgány   krajů a orgány obcí průběžně kontrolují a vyhodnocují.

 

   (7)  Z  programů snižování emisí podle odstavce 6 se vychází při výkonu   veřejné  správy  na  krajské  a  místní  úrovni,  zejména  při  územním   plánování,  územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich změn, a   při  posuzování  záměrů,  které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší,   nebo  rozvojových  koncepcí  a  programů  rozvoje  jednotlivých oborů a   odvětví.^9)

 

   (8)  Ministerstvo  zajišťuje  sledování  kvality ovzduší na celém území   České  republiky.  Sledováním kvality ovzduší může ministerstvo pověřit   jím zřízenou právnickou osobu.

 

   (9)  Prováděcí právní předpis stanoví způsob sledování kvality ovzduší,   včetně metod odběru vzorků, měření, vyhodnocování a dalších technických   požadavků;  dále  stanoví  imisní  limity  a  jejich meze tolerance pro   jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, přípustnou   četnost  překračování imisních limitů, cílové imisní limity, dlouhodobé   imisní  cíle a lhůty k jejich dosažení, závazné emisní stropy, redukční   cíle,  znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které budou   připravovány  roční emisní inventury a roční emisní projekce vztahující   se  k  cílovému  roku  2010  a požadavky na způsob přípravy a provádění   emisních inventur, emisních projekcí a programu snižování emisí.

 

§ 7

 

Zvláštní ochrana ovzduší

 

   (1)  Oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší se rozumí území v rámci zóny   nebo aglomerace, kde je překročena hodnota imisního limitu u jedné nebo   více znečišťujících látek.

 

   (2)  Zónou je území vymezené ministerstvem pro účely sledování a řízení   kvality  ovzduší; aglomerací je sídelní seskupení, na němž žije nejméně   350  000  obyvatel, vymezené ministerstvem pro účely sledování a řízení   kvality ovzduší.

 

   (3)  V  zónách či aglomeracích, na jejichž území se nenacházejí oblasti   se  zhoršenou  kvalitou ovzduší, zajistí orgány ochrany ovzduší udržení   koncentrací znečišťujících látek pod hodnotami imisních limitů.

 

   (4)  Vymezení  oblastí podle odstavce 1 a jejich případné změny provádí   ministerstvo  jedenkrát za rok a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva   životního  prostředí.  Ministerstvo  zde  dále  zveřejní  seznam  zón a   aglomerací.

 

   (5)  V  zónách a aglomeracích, na jejichž území se nacházejí oblasti se   zhoršenou  kvalitou  ovzduší,  zajišťuje ministerstvo sledování kvality   ovzduší způsobem podle § 6 odst. 8.

 

   (6) V zónách a aglomeracích vypracují krajské úřady a obecní úřady obcí   s  počtem obyvatel nad 350 000 programy ke zlepšení kvality ovzduší pro   znečišťující  látky,  u  kterých  na  jejich  území  došlo v předchozím   kalendářním  roce  k  překročení imisního limitu a meze tolerance, nebo   imisního limitu, pokud není mez tolerance stanovena. Účelem programu je   plnění  limitních  hodnot  ve  lhůtách  stanovených  prováděcím právním   předpisem.  Rozsah  programu  je uveden v příloze č. 3 k tomuto zákonu.   Obecní  úřad může zpracovat místní program ke zlepšení kvality ovzduší.   Tento program odpovídá rozsahem příloze č. 3 k tomuto zákonu.

 

   (7)  Krajské  úřady  a  obecní úřady obcí s počtem obyvatel nad 350 000   aktualizují programy v tříletých intervalech nebo do 18 měsíců od konce   kalendářního  roku,  v  němž  dojde  na  území  zóny  či  aglomerace  k   překročení  imisního  limitu  a  meze  tolerance, nebo imisního limitu,   pokud  není mez tolerance stanovena, u znečišťující látky, která není v   programu  příslušné zóny či aglomerace zahrnuta. Současně s aktualizací   informují ministerstvo o stavu provádění opatření, která byla programem   ke   zlepšení   kvality   navržena,   a   zasílají  ministerstvu  kopii   aktualizované  verze  programu.  Informace  o  programech  ke  zlepšení   kvality  ovzduší musí být uvedeny na úředních deskách příslušného úřadu   spolu  s  oznámením,  kde  do  nich lze nahlédnout, a programy musí být   zveřejněny  v  elektronické  podobě  ve  veřejně přístupném informačním   systému.

 

   (8)  Součástí  programu  ke  zlepšení  kvality  ovzduší  je  programový   dodatek.    Struktura    programového   dodatku   odpovídá   zvláštnímu   předpisu^9a).  Krajský  a  obecní  úřad  zahrne do programového dodatku   pouze  vlastní  prioritní  opatření a projekty nebo opatření a projekty   vzešlé  z  místních  programů ke zlepšení kvality ovzduší, které jsou v   rámci místního programu určeny jako rozhodující pro kvalitu ovzduší.

 

   (9)  Z programů ke zlepšení kvality ovzduší podle odstavce 6 se vychází   při  výkonu  veřejné  správy  na  krajské  a místní úrovni, zejména při   územním  plánování, územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich   změn  a  při  posuzování  vlivů  staveb  nebo  technologií  na  životní   prostředí podle zvláštního právního předpisu.^9)

 

   (10)  Programy  ke zlepšení kvality ovzduší vypracované na úrovni zón a   aglomerací musí být v souladu s národním programem a místní programy ke   zlepšení kvality ovzduší musí být v souladu s programem vypracovaným na   úrovni příslušné zóny či aglomerace.

 

   (11)  Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vypracují krajské úřady   a  obecní  úřady  obcí  s  počtem  obyvatel  nad  350  000  akční plány   obsahující   přehled   krátkodobých   opatření.  K  realizaci  opatření   uvedených   v  akčních  plánech  bude  docházet  při  splnění  podmínek   uvedených v prováděcím právním předpisu.

 

§ 8

 

Smogová situace

 

   (1)  Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň   znečištění  ovzduší  znečišťující látkou překročí zvláštní imisní limit   stanovený prováděcím právním předpisem.

 

   (2)  Zvláštním imisním limitem podle odstavce 1 se rozumí taková úroveň   znečištění ovzduší, při jejímž překročení hrozí již při krátké expozici   riziko poškození lidského zdraví nebo poškození ekosystému.

 

   (3)  Možnost vzniku, vznik a ukončení smogové situace vyhlašuje v rámci   ústředního  regulačního  řádu  ministerstvo  nebo jím zřízená právnická   osoba neprodleně. Současně se vznikem smogové situace vyhlásí regulační   opatření  k  omezování  emisí  ze  stacionárních  zdrojů,  které  se na   znečišťování ovzduší rozhodujícím způsobem podílejí.

 

   (4) Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší podle § 7 odst. 1 stanoví   prováděcí  právní  předpis  smogový varovný a regulační systém a způsob   jeho  provozování  včetně  seznamu  stacionárních  zdrojů podléhajících   regulaci  podle  odstavce  3. Provoz smogového, varovného a regulačního   systému  upravuje  ústřední  regulační  řád, krajský a místní regulační   řád.

 

   (5)  Kraj a obec jsou povinny v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší   svým nařízením vydat regulační řád pro jejich území. V tomto regulačním   řádu  upraví  vyhlašování  a  odvolávání  signálu  upozornění a signálu   regulace  na  svém území v případě možnosti vzniku nebo výskytu smogové   situace  a  omezení  nebo  zastavení  provozu stacionárních a mobilních   zdrojů  znečišťování ve své územní působnosti, s výjimkou stacionárních   zdrojů  regulovaných  podle  odstavce  3.  Při  vypracování krajského a   místního  regulačního  řádu  krajský  úřad  a  obecní  úřad přihlédne k   negativním  důsledkům  omezení  nebo  zastavení  zemědělských provozů s   chovem hospodářských zvířat.

 

   (6)  Krajský  regulační  řád nesmí být v rozporu s ústředním regulačním   řádem.  Místní  regulační řád nesmí být v rozporu s krajským regulačním   řádem a s ústředním regulačním řádem.

 

   (7) Pro případ vzniku smogové situace může orgán ochrany ovzduší

 

   a)  nařídit  provozovatelům stacionárních zdrojů omezení nebo zastavení   provozu zdroje,

 

   b) nařídit provozovatelům mobilních zdrojů znečišťování omezení provozu   těchto zdrojů nebo zákaz tyto zdroje používat.

 

   (8)  Regulační  opatření  lze  vyhlásit  na  nezbytně nutnou dobu jen s   uvedením  důvodu  a  území,  na které se regulační opatření vztahuje. V   regulačním  opatření  orgán  ochrany  ovzduší  uvede, na které osoby se   regulační opatření vztahuje a jaká omezení jsou povinny strpět.

 

   (9) Osoba, které se regulační opatření dotýká, je povinna toto opatření   dodržovat  po  celou  dobu  počínaje  okamžikem, kdy regulační opatření   nabyla účinnosti až do jejich zrušení.

 

   (10)  Informaci  pro  veřejnost o vyhlášení signálu upozornění, signálu   regulace,  signálu  varování  a  jejich odvolání zajišťuje ministerstvo   nebo  jím  zřízená  právnická  osoba  nebo  krajský úřad v televizním a   rozhlasovém  vysílání; obecní úřad vyhlašuje signál upozornění a signál   regulace, jejich změny a odvolání v místních informačních prostředcích.

 

   (11)  Osoba,  která  provozuje  televizi  nebo  rozhlas, je povinna bez   náhrady  nákladů  na  základě  žádosti  ministerstva  nebo  jím zřízené   právnické  osoby  nebo  krajskému úřadu neprodleně a bez úprav obsahu a   smyslu  uveřejnit  informace o vyhlášení a odvolání signálu upozornění,   signálu regulace a signálu varování.

 

   (12)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  hodnoty  zvláštních imisních   limitů  pro  znečišťující  látky, nebo jejich stanovené skupiny, způsob   jejich   kontroly   včetně   metod  odběru  vzorků,  měření  a  dalších   technických požadavků, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování   včetně   seznamu  stacionárních  zdrojů  podléhajících  regulaci  podle   odstavce  3,  podmínky  vedoucí  k vyhlášení akčních plánů, strukturu a   obsah  akčních  plánů,  zásady  vypracování a realizace akčních plánů a   zásady  pro  vypracování a provozování krajských a místních regulačních   řádů.

 

§ 9

 

Zjišťování znečišťujících látek

 

   (1)  Emise  znečišťujících  látek  ze  zvláště  velkých,  velkých  nebo   středních stacionárních zdrojů zjišťují provozovatelé především měřením   a  v  případech  stanovených  v prováděcím právním předpisu výpočtem. V   pochybnostech rozhodne na návrh provozovatele krajský úřad.

 

   (2)  Měření emisí se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám   složení   vypouštěných  odpadních  plynů  do  vnějšího  ovzduší.  Má-li   stacionární  zdroj  několik výduchů, komínů nebo výpustí, měří se emise   na  každém  z  nich.  Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí   jednorázově  v termínech stanovených v prováděcím právním předpisu nebo   nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením).

 

   (3)  Kontinuálním měřením emisí se průběžně měří hmotnostní koncentrace   emisí  znečišťujících  látek  vypouštěných  ze  stacionárního  zdroje v   průběhu kalendářního roku. Výsledky kontinuálního měření emisí musí být   v  rozsahu  a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem průběžně   zaznamenávány, vyhodnocovány a uchovávány.

 

   (4) Pokud pro danou znečišťující látku nebo skupinu látek není stanoven   u stacionárního zdroje specifický emisní limit, je provozovatel povinen   plnit  obecný  emisní  limit.  Krajský  úřad na žádost provozovatele, z   vlastního   podnětu   nebo   na   návrh   inspekce  vymezí  rozhodnutím   znečišťující  látky  nebo  jejich  stanovené  skupiny k plnění obecných   emisních limitů.

 

   (5)   Účinnost   spalování  a  množství  vypouštěných  látek  u  malých   spalovacích  zdrojů  uvedených  v § 12 odst. 1 písm. f) zjišťuje osoba,   která  je držitelem platné autorizace podle § 15 odst. 1 písm. b), nebo   osoba  oprávněná  podle § 15 odst. 14 měřením podle postupu stanoveného   prováděcím právním předpisem.

 

   (6)  Úroveň  znečištění  ovzduší  a dodržování imisních limitů zjišťují   orgány  ochrany  ovzduší  měřením  nebo  kombinací  měření a modelového   výpočtu  nebo  modelovým  výpočtem nebo jinou metodou odborného odhadu.   Rozptylové   studie   zpracovává   osoba,  která  je  držitelem  platné   autorizace  podle  §  15  odst. 1 písm. d) nebo je oprávněna podle § 15   odst. 16 a 19.

 

   (7)  Měření,  jehož  účelem je prokázat dodržování emisních limitů nebo   ověření    správnosti    měření    znečišťujících   látek   prováděných   provozovatelem  u  zvláště  velkých,  velkých a středních stacionárních   zdrojů,  a  měření  imisí  provádí  osoba,  která  je  držitelem platné   autorizace  podle § 15 odst. 1 písm. a) nebo osoba oprávněná podle § 15   odst. 16 a 18.

 

   (8) V případech stanovených prováděcím právním předpisem provádí měření   znečišťujících látek u stacionárního zdroje provozovatel, a to způsobem   stanoveným prováděcím právním předpisem.

 

   (9)  Provozovatel  je  povinen  na základě výsledků měření prokázat jím vykazované emise znečišťujících látek a dodržování stanovených emisních   limitů a emisních stropů u stacionárního zdroje.

 

   (10)   Prováděcí   právní   předpis  stanoví  rozsah  a  způsob  měření   znečišťujících  látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení,   provádění    kontinuálního    měření    emisí   včetně   zaznamenávání,   vyhodnocování   a   uchovávání  jeho  výsledků;  dále  stanoví  skupiny   stacionárních  zdrojů,  kde  se zjišťují znečišťující látky výpočtem, a   postup  výpočtu  včetně  emisních faktorů, měření účinnosti spalování u   malých spalovacích zdrojů včetně množství a rozsahu vypouštěných látek,   podrobné  postupy  zjišťování  úrovně znečištění ovzduší včetně metod a   dalších  požadavků,  jakož  i  podmínky  provozování  systému  měřicích   stanic.

 

§ 10

 

Zjišťování pachových látek

 

   (1)  Vnášení  pachových  látek  ze  stacionárních zdrojů do ovzduší nad   přípustnou míru obtěžování zápachem není dovoleno.

 

   (2)   Prováděcí  právní  předpis  stanoví  přípustnou  míru  obtěžování   zápachem  a  způsob  jejího  zjišťování,  dále  stanoví  emisní  limity   pachových látek, rozsah a způsob stanovení koncentrace pachových látek.

 

§ 11

 

Povinnosti   provozovatelů   zvláště   velkých,   velkých  a  středních

stacionárních zdrojů

 

   (1)  Provozovatelé  zvláště  velkých, velkých a středních stacionárních   zdrojů jsou povinni

 

   a)  uvádět  do  provozu  a  provozovat  stacionární  zdroje v souladu s   podmínkami  ochrany  ovzduší,  které  jsou  uvedeny  ve  stanoviscích a   povoleních  vydaných  podle  §  17 a v souladu s technickými podmínkami   provozu  zařízení zdroje stanovenými jeho výrobcem a s provozním řádem,   pokud  je  stanovena  povinnost  k  jeho zpracování podle odstavce 2; v   případě   jejich  nevydání  postupují  provozovatelé  podle  rozhodnutí   vydaných  podle  právních  předpisů  platných  do  dne účinnosti tohoto   zákona,

 

   b)  dodržovat  emisní  limity  včetně stanovených lhůt k jejich plnění,   limitní  obsah  látek  ve  výrobcích, emisní stropy, přípustnou tmavost   kouře a přípustnou míru obtěžování zápachem,

 

   c)  zjišťovat  množství  vypouštěných  znečišťujících a pachových látek   postupem a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,   d) plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38,

 

   e) vést provozní evidenci o stacionárních zdrojích v rozsahu stanoveném   v prováděcím právním předpisu a zpracovat souhrnnou provozní evidenci z   údajů  provozní  evidence  za  kalendářní  rok a předávat ji příslušným   orgánům  ochrany  ovzduší  prostřednictvím integrovaného systému plnění   ohlašovacích  povinností  v  oblasti životního prostředí podle zákona o   integrovaném  registru  znečišťování životního prostředí a integrovaném   systému  plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a   o změně některých zákonů do 31. března následujícího kalendářního roku;   uchovávat provozní evidenci nejméně po dobu 5 let,

 

   f) poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje podle písmene e)   a  další jimi vyžádané údaje potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje   na znečišťování ovzduší,

 

   g)  bezodkladně  odstraňovat  v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné   stavy  ohrožující  kvalitu  ovzduší  a  činit  opatření  k  předcházení   havárií;  v  případě  výskytu  takového stavu podat o něm zprávu orgánu   ochrany ovzduší nejpozději do 24 hodin; v případě poruchy, za kterou se   považuje  odchylka  od  normálního  provozu zdroje v důsledku technické   závady  a  při  které  u  zdroje  nemohou  být  dodrženy emisní limity,   bezodkladně odstavit zdroj v souladu se souborem technickoorganizačních   opatření,  není-li  ji  možno  odstranit  do 24 hodin od jejího vzniku;   tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštním právním   předpisem,^6)

 

   h)  vypracovat  pro  účely  regulace  emisí  za  situace  uvedené v § 8   regulační  řády pro provoz stacionárních zdrojů a předložit je inspekci   ke schválení,

 

   i)  při  vyhlášení  regulačních  opatření  podle  §  8  odst.  3  plnit   povinnosti  vyplývající  z ústředního, krajského a místního regulačního   řádu podle § 8 odst. 4 a 5,

 

   j)  zajistit  a  řádně  provozovat technické prostředky pro nepřetržité   (kontinuální)   měření   emisí   látek  znečišťujících  ovzduší  včetně   zaznamenávání,  vyhodnocování  a  uchovávání  jeho  výsledků,  pokud to   stanoví prováděcí právní předpis,

 

   k)  při  vážném  nebo  bezprostředním ohrožení zdraví z důvodu nadměrné   koncentrace  znečišťujících  látek  bezodkladně  zastavit  nebo  omezit   provoz  stacionárního  zdroje,  jeho části nebo jinou činnost, která je   příčinou  ohrožení  nebo snížení kvality ovzduší, neprodleně informovat   inspekci  a správní úřady podle zvláštního právního předpisu^6) a plnit   jejich  pokyny  ke  zjednání  nápravy;  současně informovat veřejnost o   následcích  poruchy  nebo  jiné  příčiny,  která  vedla  ke vzniku této   situace,

 

   l)  umožnit  osobám pověřeným orgány ochrany ovzduší a inspekci přístup   ke  stacionárnímu  zdroji  za  účelem  zjištění množství znečišťujících   látek, kontroly provozu a technického stavu tohoto zdroje,

 

   m)   zpřístupnit   veřejnosti   informaci  o  znečišťování  ovzduší  ze   stacionárního zdroje a o opatřeních omezení tohoto znečišťování,

 

   n) na základě požadavku ministerstva nebo inspekce poskytnout informace   nutné  ke stanovení kategorie stacionárního zdroje podle § 4 odst. 10 a   11  a  ke  stanovení rozsahu sledovaných znečišťujících látek podle § 9   odst. 4,

 

   o) plnit úkoly vyplývající z plánu snížení emisí podle § 5 odst. 6,

 

   p)  plnit  úkoly  vyplývající  z programů ke zlepšování kvality ovzduší   podle § 7 odst. 6,

 

   r)  plnit  plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního   zdroje podle § 5 odst. 8,

 

   s)  předkládat  inspekci  protokoly  o výsledcích měření znečišťujících   látek podle § 9 odst. 1, 2, 7 a 9,

 

   t) zpracovává a realizuje plány snížení emisí pachových látek.

 

   (2)  Provozovatelé  zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů jsou   dále  povinni  vypracovat ve lhůtě stanovené příslušným orgánem ochrany   ovzduší  soubor  technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních   opatření  k  zajištění provozu stacionárních zdrojů, včetně opatření ke   zmírňování  průběhu a odstraňování důsledků havarijních stavů v souladu   s  podmínkami  ochrany  ovzduší, (dále jen "provozní řád") a předkládat   jejich  návrhy  i  návrhy  jejich  změn ke schválení příslušnému orgánu   ochrany  ovzduší. Stanoví-li tak prováděcí právní předpis, zpracovávají   provozní  řád  také  provozovatelé  středních  stacionárních  zdrojů  v   přiměřeně  stanoveném rozsahu. Po jejich schválení jsou provozními řády   vázáni.  Tím  nejsou  dotčeny  povinnosti  stanovené  podle  zvláštního   právního předpisu.^6)

 

   (3) Spalovny odpadu a zařízení povolená pro spoluspalování odpadu mohou   být  provozovány  pouze  pod  dohledem osoby, která je držitelem platné   autorizace  podle  § 15 odst. 1 písm. c). Tato osoba provádí dohled nad   dodržováním  podmínek  stanovených v povolení podle § 17 a v prováděcím   právním předpisu.

 

   (4)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  náležitosti,  formu  a postup   zpracování  provozního  řádu,  hlášení  havárie  stacionárního  zdroje,   vedení  provozní  evidence  a  zpracování  souhrnné provozní evidence a   jejího ohlašování.

 

§ 12

 

Povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů znečišťování

 

   (1) Provozovatelé malých stacionárních zdrojů jsou povinni

 

   a)  uvádět  do  provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s   podmínkami pro provoz těchto zdrojů,

 

   b)  umožnit  osobám  pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu   zdroji   za  účelem  ověření  kategorizace  zdroje,  zjištění  množství   vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu a předkládat jim k   tomu potřebné podklady,

 

   c)  oznámit  stacionární  zdroj, který vypouští těkavé organické látky,   obecnímu úřadu způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

 

   d)  plnit  pokyny orgánu ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38   odst. 1,

 

   e)  dodržovat  přípustnou  tmavost  kouře  a přípustnou míru obtěžování   zápachem a neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené   oblasti,

 

   f)   zajišťovat   prostřednictvím   oprávněné  osoby  měření  účinnosti   spalování,   měření   množství  vypouštěných  látek  a  kontrolu  stavu   spalinových  cest  u  spalovacích  zdrojů,  a to nejméně jedenkrát za 2   roky,  a  odstraňovat  zjištěné  závady do 2 měsíců od jejich zjištění,   pokud  se  s  obecním  úřadem  nedohodnou  jinak;  tuto  povinnost plní   provozovatelé u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného   výkonu  15  kW  a  u  zdrojů  spalujících plynná nebo kapalná paliva od   jmenovitého  tepelného  výkonu  11  kW; za oprávněnou osobu se považuje   držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví,^10)

 

   g)  oznámit  obecnímu úřadu provedení povinného měření a kontroly podle   písmene f) a jejich výsledky do 30 dnů od data jejich uskutečnění.

 

   (2)  Povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. b), f) a g) se nevztahují na   provozovatele   malých  stacionárních  zdrojů  umístěných  v  rodinných   domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů,   kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost.

 

   (3) Plnění povinnosti týkající se kontroly podle odstavce 1 písm. f) je   provozovatel povinen na požádání osob pověřených obcí prokázat záznamem   oprávněné osoby ne starším než 2 roky.

 

   (4) Nedodržení povinností uvedených v odstavci 1 písm. e) a g) fyzickou   osobou je přestupkem podle zvláštního právního předpisu.^11)

 

   (5)  Prováděcí  právní  předpis stanoví způsob vedení evidence a rozsah   sledovaných údajů pro bilancování spotřeby těkavých organických látek.

 

§ 13

 

Evidence zdrojů znečišťování a vyhodnocování kvality ovzduší

 

   (1)  Evidence  a  vyhodnocování  znečišťování ovzduší, údaje o zdrojích   znečišťování a jejich emisích jsou zajišťovány orgány ochrany ovzduší a   vedeny  v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší. Registr emisí a   zdrojů  znečišťování  zajišťuje ministerstvo; jeho vedením může pověřit   jím  zřízenou  právnickou osobu. Součástí tohoto registru je i evidence   spaloven odpadu.

 

   (2)  Registr  emisí  a  zdrojů znečišťování podle odstavce 1 se použije   také   pro   Národní   inventarizační   systém,  jehož  prostřednictvím   ministerstvo  zabezpečuje  inventarizaci  údajů  o  emisích a propadech   látek ovlivňujících klimatický systém Země.

 

   (3)  Evidence  a  vyhodnocování  kvality ovzduší jsou vedeny v registru   informačního  systému  kvality  ovzduší.  Registr  informačního systému   kvality  ovzduší  zajišťuje ministerstvo; jeho vedením může pověřit jím   zřízenou  právnickou osobu. Registr podle odstavce 1 je součástí tohoto   informačního systému.

 

§ 14

 

Základní  povinnosti  provozovatelů, výrobců a dovozců mobilních zdrojů

znečišťování

 

   (1) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni provozovat   a  udržovat  tyto  zdroje v souladu s podmínkami stanovenými zvláštními   právními  předpisy^4),^5),^8)  včetně  dodržování  stanovených emisních   limitů.

 

   (2)  Výrobci  a  dovozci  jsou  povinni  vyrábět a dovážet pouze takové   mobilní  zdroje,  které  splňují  podmínky  pro  provoz a emisní limity   stanovené zvláštními právními předpisy.^4),^5),^8)

 

   (3)  Provozovatelé  mobilních  zdrojů  znečišťování  jsou povinni plnit   pokyny orgánů ochrany ovzduší vydané podle § 8 odst. 7 písm. b).

 

§ 15

 

Autorizace

 

   (1) Rozhodnutí o autorizaci podle tohoto zákona se vyžaduje

 

   a)  k  měření  emisí nebo imisí znečišťujících látek podle § 9 odst. 7,   stanovení  koncentrace  pachových  látek  a  míry  obtěžování zápachem,   stavových  veličin  plynů,  koncentrace  srovnávací  látky a vlhkosti v   plynu a k ověřování správnosti měření znečišťujících látek,

 

   b)  k  měření  účinnosti  spalovacího  zdroje a vypouštěných látek a ke   kontrole spalinových cest podle § 9 odst. 5,

 

   c) k dohledu nad provozem spalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro   spoluspalování odpadu,

 

   d)  ke  zpracování  rozptylových  studií podle § 9 odst. 6 a zpracování   odborných posudků podle § 17 odst. 6,

 

   e)  k  ověřování  množství  emisí  skleníkových  plynů podle zvláštního   právního předpisu.^11a)

 

   (2)  Rozhodnutí  o  autorizaci  podle  odstavce  1  vydává ministerstvo   fyzickým  a  právnickým  osobám na podkladě jejich žádosti. U právnické   osoby  podává  žádost o autorizaci statutární orgán nebo jeho zástupce,   který  splňuje  požadavky  zvláštního právního předpisu.^10) Autorizace   podle  odstavce  1  písm.  c)  a d) vzniká též marným uplynutím lhůty a   způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném pohybu služeb.

 

   (3)  Žádost  o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a)   obsahuje

 

   a)  u  fyzických  osob  jméno,  příjmení,  identifikační číslo, bylo-li   přiděleno,  datum narození a adresu místa trvalého pobytu u osob, které   jsou   občany   České   republiky,  nebo  adresu  místa  trvalého  nebo   přechodného  pobytu,  popřípadě  místa  podnikání  u osob, které nejsou   občany  České  republiky;  u  právnických  osob  obchodní firmu, právní   formu,  adresu  sídla,  popřípadě  organizační  složky  na  území České   republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

 

   b)  uvedení  rozsahu  látek, které žadatel hodlá měřit, s uvedením, zda   jde  o měření emisí nebo imisí, stanovení koncentrace pachových látek a   míry   obtěžování   zápachem,   stavových  veličin  plynů,  koncentrace   srovnávací látky a vlhkosti plynu,

 

   c)  seznam  fyzických  osob,  které  jsou  k  žadateli v pracovním nebo   obdobném  poměru  a  budou  se  podílet  na  měření,  a  doklady, které   prokazují jejich odborné znalosti,

 

   d)  jméno,  příjmení  a  adresu bydliště odpovědného zástupce právnické   osoby,  popřípadě  též  fyzické  osoby,  pokud  jej fyzická osoba podle   živnostenského zákona ustanovila,

 

   e)  seznam  přístrojového  vybavení  určeného  k  měření včetně seznamu   výrobních  čísel přístrojů, jejich typů, roku výroby, výrobce, doklad o   právním  vztahu  k  přístrojům  a o kalibraci těchto přístrojů a seznam   chemikálií, které budou k měření použity včetně kalibračních plynů,

 

   f) seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření, včetně   konečných  analytických  metod  a  postupů, které budou použity, včetně   osvědčení  o  akreditaci  vydané  akreditující  osobou  pověřenou podle   zvláštního  právního předpisu^11d) u těch metod a postupů, u kterých to   stanoví prováděcí právní předpis,

 

   g)  uvedení  postupů  pro  zpracování  výsledků  měření a vzor výsledků   měření (protokol o měření),

 

   h) příručku jakosti zpracovanou pro rozsah měření podle písmene b),

 

   i) doklady o úspěšném absolvování mezilaboratorního porovnání zkoušek a   zajištění  metrologické návaznosti měřidel a činností podle písmen e) a

   f),

 

   j)   povolení   k   provozování   živností  podle  zvláštního  právního   předpisu.^10)

 

   (4)  Žádost  o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. b)   obsahuje  údaje uvedené v odstavci 3 písm. a), b), c), d), f), g), h) a   j) včetně dokladu o splnění kvalifikačních předpokladů podle zvláštního   právního předpisu.^10)

 

   (5)  Žádost  o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. c)   obsahuje  údaje  uvedené  v  odstavci  3 písm. a) a d) a k této žádosti   žadatel připojí

 

   a)  doklad  o  právním  vztahu  žadatele  k provozovanému stacionárnímu   zdroji uvedenému v žádosti,

 

   b)  přesný  a  podrobný  technický  popis zařízení stacionárního zdroje   včetně řešení ochrany ovzduší,

 

   c)  úplnou  specifikaci  druhů  a  kategorií  odpadu  podle  zvláštního   právního  předpisu,^7)  jejichž  spalování  je  u  stacionárního zdroje   povoleno, doloženou příslušnými rozhodnutími orgánů ochrany ovzduší,

 

   d)  údaje  o  autorizacích  a  oprávněních k činnostem podle zvláštního   právního  předpisu^10)  vydaných  osobám,  které  budou tyto činnosti u   stacionárního zdroje vykonávat,

 

   e)  měřicí  protokoly  o  měření  emisí  látek  znečišťujících  ovzduší   (aktuální), pokud je stacionární zdroj již provozován,

 

   f)  přesný  a  podrobný  popis  zařízení a vybavení k měření, záznamu a   vyhodnocení  emisí znečišťujících látek a technickoprovozních parametrů   tam, kde je měření uloženo prováděcím právním předpisem,

 

   g) doklad o oprávnění k podnikání, pokud žadatel již podniká,

 

   h)  doklad  o zajištění evidence a řádného nakládání s odpady z provozu   stacionárního zdroje,

 

   i)  doklad  o  zaplacení  poplatku  za  znečišťování  ovzduší za období   uplynulých 3 let,

 

   j)   doklad   o   splnění   kvalifikačních  předpokladů,  kterými  jsou   vysokoškolské  vzdělání  v  oblasti technických věd a technologií, nebo   vyšší  odborné  vzdělání,  případně  úplné  střední vzdělání nebo úplné   střední  odborné  vzdělání a 3 roky odborné praxe vykonané v posledních   10   letech   ve   spalovně   odpadu   nebo   zařízení  schváleném  pro   spoluspalování odpadu.

 

   (6)  Žádost  o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. d)   obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a). Žadatel k žádosti připojí   popis  postupů  při  zpracování  rozptylových  studií  a již zpracované   rozptylové  studie, nebo připojí popis a příklady svých postupů a zásad   pro zpracování odborných posudků a již zpracovaný odborný posudek podle   § 17 odst. 6.

 

   (7)  Žádost  o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. e)   obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a), d) a j), a k této žádosti   žadatel připojí

 

   a)  seznam  fyzických  osob,  které  jsou  k  žadateli v pracovním nebo   obdobném poměru a budou pro žadatele ověřování provádět,

 

   b)  osvědčení  o  akreditaci  pro ověřování množství emisí skleníkových   plynů  vydané  akreditující  osobou pověřenou podle zvláštního právního   předpisu^11d),

 

   c)  uvedení  kategorie či více kategorií zařízení,^11c) pro něž žadatel   hodlá ověřování množství emisí skleníkových plynů provádět.

 

 

 

   (8) Podmínkou pro vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm.   e)  je  bezúhonnost. Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje   ten,   kdo  nebyl  pravomocně  odsouzen  pro  trestný  čin  spáchaný  z   nedbalosti,  jehož  skutková podstata souvisí s autorizovanou činností,   nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně, anebo se na něj podle zvláštního   právního  předpisu  nebo rozhodnutí prezidenta republiky hledí, jako by   nebyl  odsouzen.  Bezúhonnost  se  prokazuje  dokladem  o bezúhonnosti,   kterým   je   výpis   z   evidence  Rejstříku  trestů.  Při  posuzování   bezúhonnosti  státních  příslušníků  členských  států  Evropské unie se   postupuje  podle  zvláštního právního předpisu.^11b) Ministerstvo si za   účelem   doložení   bezúhonnosti   vyžádá   podle  zvláštního  právního   předpisu^11e) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu   z  evidence  Rejstříku  trestů  a  výpis z evidence Rejstříku trestů se   předávají  v  elektronické  podobě,  a  to způsobem umožňujícím dálkový   přístup.

 

   (9)  Před vydáním rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b)   a  d)  je  žadatel  povinen  prokázat znalost metod odběru vzorků látek   znečišťujících  ovzduší,  metod  stanovení  koncentrací  těchto látek a   jejich  vyhodnocování,  metod  stanovení  koncentrace pachových látek a   míry   obtěžování   zápachem,   stavových  veličin  plynů,  koncentrace   srovnávací  látky a vlhkosti v plynu, zásad správné laboratorní praxe a   metrologie,   metodiky  pro  zpracování  rozptylových  studií.  Znalost   prokazuje  pouze u těch činností, které jsou předmětem žádosti o vydání   rozhodnutí o autorizaci.

 

   (10)  Žadatelé  podle  odstavce  1  jsou  povinni  podrobit  se ověření   znalostí  právních  předpisů upravujících ochranu životního prostředí v   rozsahu  své  činnosti. Úspěšné prokázání odborných znalostí a znalostí   vybraných  právních  předpisů  je  předpokladem  k  vydání rozhodnutí o   autorizaci podle odstavce 2. V případě, že žadatel neprokáže požadované   znalosti,  je  žádost  o  vydání  rozhodnutí o autorizaci ministerstvem   zamítnuta.

 

   (11) Rozhodnutí o autorizaci se vydává na dobu určitou, nejdéle na dobu   5  let  a  může  obsahovat  podmínky,  za  nichž  může být tato činnost   prováděna. Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci lze podat opakovaně.

 

   (12)  Platnost  rozhodnutí  o autorizaci se prodlužuje o dalších 5 let,   pokud osoba, která je držitelem platného rozhodnutí o autorizaci, (dále   jen  „autorizovaná  osoba“)  nadále  splňuje  podmínky  pro  výkon této   činnosti.   Ministerstvo   o  prodloužení  autorizace  vydá  osvědčení.   Autorizovaná  osoba, které ministerstvo zrušilo rozhodnutí o autorizaci   podle  §  15 odst. 13, může opětovně podat žádost o vydání rozhodnutí o   autorizaci  k  téže  činnosti,  ke  které  jí bylo rozhodnutím zrušeno,   nejdříve po uplynutí 1 roku.

 

   (13)  Ministerstvo  zruší  rozhodnutí  o autorizaci vydané autorizované   osobě, jestliže tato osoba

 

   a)  závažně  poruší  povinnosti  při výkonu této činnosti, a to zejména   tím,  že  zkreslí  nebo  uvede nesprávné údaje nebo nedodržuje metody a   postupy   činnosti  uvedené  v  osvědčení  o  autorizaci,  nebo  neplní   povinnost uvedenou v § 13 odst. 7,

 

   b) ztratí způsobilost k výkonu autorizované činnosti tím, že nebude mít   nezbytné přístrojové vybavení, nebo

 

   c)  pokud  je  právnickou osobou, neustanoví odpovědného zástupce podle   odstavce  3  písm.  d)  nebo nebude mít v pracovním nebo jiném obdobném   poměru   osoby   způsobilé  k  měření  nebo  ověřování  množství  emisí   skleníkových plynů.

 

   (14)  Ministerstvo  může  zrušit  rozhodnutí o autorizaci v případě, že   dojde  k  podstatné  změně  podmínek,  za  kterých  bylo  rozhodnutí  o   autorizaci vydáno.

 

   (15) Platnost rozhodnutí o autorizaci zaniká

 

   a)  uplynutím  doby,  na  kterou  bylo vydáno, s výjimkou postupu podle   odstavce 12,

 

   b) smrtí fyzické osoby nebo jejím prohlášením za mrtvou, nebo

 

   c) zánikem právnické osoby, které bylo rozhodnutí o autorizaci vydáno.

 

   (16)  Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b), d) a e) se   nevyžaduje  u  osoby,  která je usazena v jiném členském státě Evropské   unie  a  na  území  České  republiky  hodlá  dočasně vykonávat činnosti   uvedené v odstavci 1, pokud prokáže, že

 

   a) je státním příslušníkem členského státu Evropské unie,

 

   b)  je  držitelem  oprávnění  k  výkonu činností uvedených v odstavci 1   písm.  a),  b),  d) a e) podle právních předpisů jiného členského státu   Evropské unie, pokud se v tomto státě takové oprávnění vyžaduje.

 

   (17)  Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b), d) a e) se   dále nevyžaduje u právnické osoby, která na území České republiky hodlá   dočasně  vykonávat činnost uvedenou v odstavci 1 písm. a), b), d) a e),   pokud prokáže, že

 

   a)  byla založena podle práva jiného členského státu Evropské unie a má   své  sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo podnikatelské činnosti na   území jiného členského státu Evropské unie a

 

   b)  je  držitelem  oprávnění  k  výkonu činností uvedených v odstavci 1   písm.  a),  b),  d) a e) podle právních předpisů jiného členského státu   Evropské unie, pokud se v tomto státě takové oprávnění vyžaduje.

 

   (18)  V  případě  činností podle odstavce 1 písm. a) je tato osoba dále   povinna předložit seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely   měření,  včetně  konečných  analytických  metod  a postupů, které budou   použity  podle odstavce 3 písm. f); v případě činností podle odstavce 1   písm.  e)  je  tato osoba dále povinna předložit seznam metod a postupů   ověřování množství emisí skleníkových plynů.

 

   (19) V případě zpracování rozptylových studií podle odstavce 1 písm. d)   je   tato  osoba  dále  povinna  předložit  popis  postupů  při  jejich   zpracování  včetně  již  dříve  zpracovaných  rozptylových studií podle   referenční   metody   pro   zpracování  rozptylových  studií  stanovené   prováděcím  právním předpisem.^10a) Nemůže-li tato osoba takovou studii   předložit, předloží vzorovou rozptylovou studii, která je zpracována za   použití  referenční metody stanovené prováděcím právním předpisem.^10a)   Pokud  tato  osoba  používá  pro zpracování rozptylových studií metodu,   která  není  uvedena  v  souboru  referenčních metod,^10a) ministerstvo   posoudí,  zda  je  srovnatelná  s metodou stanovenou prováděcím právním   předpisem.^10a)

 

   (20)  O nesplnění požadavků stanovených v odstavci 16 vydá ministerstvo   rozhodnutí  ve  lhůtě  15  dnů  ode  dne,  kdy mu byla předložena úplná   dokumentace.  V  případě  posuzování,  zda  jde o metodu srovnatelnou s   referenční metodou podle odstavce 19, činí tato lhůta 30 dnů.

 

   (21)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  rozsah  znalostí, které jsou   předpokladem  pro  vydání  rozhodnutí  o  autorizaci, postup, kterým se   ověřují,  postupy  pro  činnost  osob, které jsou držiteli rozhodnutí o   autorizaci podle odstavce 1 písm. e), seznam metod a postupů, u kterých   je  podle  odstavce  3  písm.  f)  vyžadováno  předložení  osvědčení  o   akreditaci a způsob evidence o vydaných rozhodnutích.

 

§ 16

 

Povinnosti autorizované osoby

 

   (1)  Autorizovaná  osoba  má povinnost vykonávat činnost, k níž jí bylo   vydáno  rozhodnutí  o  autorizaci,  tak,  aby  nedošlo ke střetu zájmů,   zejména  nesmí  provádět  měření  emisí  ze  stacionárního  zdroje nebo   ověřování množství emisí skleníkových plynů,

 

   a)  jedná-li  se  o stacionární zdroj nebo zařízení, na jehož výrobě se   podílí  nebo  které  sama provozuje nebo které provozuje osoba jí přímo   nebo nepřímo ovládaná nebo ji přímo či nepřímo ovládající,

 

   b)  je-li společníkem, členem, statutárním orgánem, členem statutárního   orgánu  nebo  dozorčího orgánu právnické osoby, která je provozovatelem   stacionárního  zdroje  nebo  zařízení,  popřípadě má v právnické osobě,   která  je provozovatelem stacionárního zdroje nebo zařízení, postavení,   jež  by  mohlo ovlivnit nezávislost, nebo je-li blízkou osobou k osobě,   která  je  provozovatelem  stacionárního  zdroje  nebo  zařízení, jejím   společníkem,  členem,  statutárním  orgánem, členem statutárního orgánu   nebo  dozorčího  orgánu, popřípadě má v této právnické osobě postavení,   jež by mohlo ovlivnit nezávislost ověření,

 

   c)   je-li   u   provozovatele   stacionárního   zdroje  nebo  zařízení   insolvenčním  správcem,  likvidátorem,  nuceným  správcem nebo správcem   majetku  nebo  jedná-li  se  o  osobu  podílející  se  na obchodování s   povolenkami či tyto obchody zprostředkovávající.

 

   (2)  Autorizovaná  osoba  má  povinnost  na  vyžádání  inspekce,  která   prověřuje  správnost  měření, jeho záznamu nebo vyhodnocení, předkládat   měřicí  protokoly a uvádět údaje a doklady k tomu potřebné a poskytnout   potřebnou součinnost.

 

   (3) Autorizovaná osoba je povinna podrobit se kontrole výkonu činnosti.   Kontrolu   provádí  inspekce  nebo  ministerstvo  jako  orgán  vrchního   státního dozoru.

 

   (4) Změnu údajů uvedených v žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci je   autorizovaná  osoba povinna oznámit ministerstvu do 30 dnů ode dne, kdy   ke změně došlo.

 

   (5) Povinnosti podle odstavců 1 až 3 se vztahují i na případy dočasného   výkonu činností podle § 15 odst. 1 až 3.

 

§ 17

 

Stanoviska a povolení orgánů ochrany ovzduší

 

   (1)  Příslušný  orgán  ochrany  ovzduší  vydává stanoviska a povolení k   řízením podle zvláštního právního předpisu,^12) která obsahují podmínky   ochrany ovzduší. Jsou jimi

 

   a)   stanoviska   k   politice  územního  rozvoje  a  územně  plánovací   dokumentaci v průběhu jejího pořizování,

 

   b) závazná stanoviska^12a) k umisťování staveb zvláště velkých, velkých   a středních stacionárních zdrojů,

 

   c)  povolení  staveb zvláště velkých, velkých a středních stacionárních   zdrojů a k jejich změnám,

 

   d)   povolení   k   uvedení   zvláště   velkých,  velkých  a  středních   stacionárních zdrojů do zkušebního i trvalého provozu.

 

   (2)   Povolení  příslušného  orgánu  ochrany  ovzduší,  které  obsahuje   podmínky ochrany ovzduší, se dále vyžaduje

 

   a)  k  záměrům  na zavedení nových výrob s dopadem na ovzduší u zvláště   velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

 

   b)  k  záměrům  na  zavedení  nových technologií s dopadem na ovzduší u   zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

 

   c)  ke  spalování  nebo  spoluspalování  odpadu, včetně odpadních olejů   podle § 18 odst. 1 nebo 2,

 

   d)  k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou   znečišťovat  ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody   podle zvláštního právního předpisu,^4)

 

   e) k výrobě nových technologií, výrobků a zařízení sloužících k ochraně   ovzduší   včetně  technických  podmínek  provozu  a  návrhů  provozních   předpisů  výrobce,  s  výjimkou  výrobků stanovených k posuzování shody   podle zvláštního právního předpisu,^4)

 

   f)  ke  změnám používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů a ke změnám   využívání technologických zařízení zvláště velkých, velkých a středních   stacionárních  zdrojů;  v rámci povolení k uvedeným změnám může krajský   úřad  stanovit  s  ohledem  na  charakter změny i takové emisní limity,   které  nejsou  obsaženy pro daný stacionární zdroj v prováděcím právním   předpisu, případně zpřísnit stanovené emisní limity pro tento zdroj,

 

   g) k vydání a změnám provozního řádu podle § 11 odst. 2,

 

   h) ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech pro stacionární zdroje,

 

   i)  k  pokračování  provozu  stacionárního  zdroje  po  uplynutí  lhůty   platnosti stávajícího povolení.

 

   (3)  Bez  závazného  stanoviska  podle  odstavce  1  nelze vydat územní   rozhodnutí   týkající   se   zvláště   velkých,   velkých  a  středních   stacionárních zdrojů. Podmínky ochrany ovzduší stanovené podle odstavce   1  jsou  závazné  pro  správní  úřady,  které vydávají rozhodnutí podle   zvláštních právních předpisů.^12)

 

   (4)  Povolení nebo závazné stanovisko podle odstavce 1 písm. b) až d) a   odstavce 2 písm. c), d), e), f), h) a i) může být vydáno na dobu časově   omezenou.

 

   (5)  Součástí žádosti podle odstavce 1 písm. b) a c) a odstavce 2 písm.   a), b), d) a e) je odborný posudek a v případech podle odstavce 1 písm.   b)  rozptylová  studie  zpracovaná  podle metody rozptylových studií se   zdůvodněním  nejvýhodnějšího  řešení  z hlediska ochrany ovzduší včetně   uvedení emisí a předpokladů dodržování emisních limitů.

 

   (6)  Odborný posudek musí být zpracován autorizovanou osobou podle § 15   odst.  1  písm.  d).  Připouští  se  předložení  odborného posudku nebo   rozptylové  studie  již  dříve  zpracované,  pokud  se  předmět  jejího   zpracování  neliší  od  údajů  uvedených  v žádosti a není starší než 2   roky.

 

   (7)  Povolení nebo závazné stanovisko podle odstavce 1 písm. b) až d) a   podle odstavce 2 písm. a) až g) a i) obsahuje zejména tyto údaje:

 

   a)  jde-li  o zvláště velký, velký nebo střední stacionární zdroj, jeho   popis  nebo  popis zařízení, výrobku nebo materiálu, který je předmětem   žádosti,  včetně  uvedení  identifikačního  čísla zdroje, pod kterým je   veden  v  registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst.   1, pokud je přiděleno,

 

   b) závazné podmínky provozování stacionárního zdroje z hlediska ochrany   ovzduší.

 

   (8) Podmínky provozování stacionárního zdroje obsahují zejména

 

   a) emisní limity znečišťujících látek a další podmínky ochrany ovzduší,

 

   b) opatření k vyloučení rizik možného znečišťování životního prostředí,

 

   c) podmínky zajišťující ochranu životního prostředí.

 

   (9)  Na  základě překročení přípustné úrovně znečištění ovzduší stanoví   krajský   úřad   ostatnímu   stacionárnímu   zdroji   s   emisí  tuhých   znečišťujících látek přesahující 30 tun ve sledovaném roce emisní strop   na   úrovni   nejvýše   70   %  hodnoty  průměrné  roční  emise  tuhých   znečišťujících látek. Krajský úřad zároveň může zpřísnit stávající nebo   stanovit   další   podmínky   provozu.   Průměrná  roční  emise  tuhých   znečišťujících látek ostatního stacionárního zdroje se vypočte z období   předcházejících  pěti let. V prvních dvou letech od jeho stanovení může   být  emisní strop na úrovni průměrné roční emise. V následujících sedmi   letech  musí  být  meziroční pokles emisního stropu rovnoměrný. Krajský   úřad stanoví na návrh provozovatele nerovnoměrný pokles emisního stropu   za  předpokladu,  že  bude  stanoven  na  úrovni nižší než 50 % hodnoty   průměrné  roční  emise.  V  takovém případě musí provozovatel dosáhnout   emisního  stropu  do  9  let  od jeho stanovení. Pokles se uskuteční ve   třech  tříletých  obdobích,  přičemž  v  prvních dvou obdobích je nutné   dosáhnout vždy alespoň desetiprocentního snížení průměrné roční emise.

 

   (10)  Při  vydávání stanovisek, závazných stanovisek a povolení podle §   17  odst.  1  a  2,  která  se  dotýkají  oblastí se zhoršenou kvalitou   ovzduší, vychází příslušný orgán ochrany ovzduší z programů ke zlepšení   kvality  ovzduší  podle  § 7 odst. 6, 7 a 9. Pro jiné oblasti se orgány   ochrany ovzduší řídí národními, krajskými a místními programy snižování   emisí podle § 6 odst. 2, 5 a 6.

 

   (11)  Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení a   závazné  stanovisko podle odstavce 1 písm. b), c) a d) a podle odstavce   2  písm.  a)  až  i)  obsahující  podmínky ochrany ovzduší a metody pro   zpracování rozptylových studií podle odstavce 5.

 

 

 

 

§ 18

 

Spalování odpadu a odpadních olejů

 

   (1)  Odpad podle zvláštního právního předpisu^7) včetně odpadních olejů   podle  tohoto právního předpisu^7) může být provozovateli spalován nebo   spoluspalován  jen  ve  spalovnách  odpadů nebo ve zvláště velkých nebo   velkých  stacionárních  zdrojích  povolených  pro spoluspalování odpadu   příslušným orgánem ochrany ovzduší podle § 17 odst. 2 písm. c) nebo f).

 

   (2) Odpadní oleje mohou být spalovány ve spalovacích zdrojích podle § 4   odst.  5  písm.  c),  pokud  jsou  provozovány  právnickou  osobou nebo   fyzickou  osobou  oprávněnou  k  podnikání  výhradně  v  souvislosti  s   podnikatelskou  činností  a  pokud  jejich provozovatel, za předpokladu   splnění všech dalších povinností stanovených tímto zákonem, zajistí, že

 

   a)  zdroj  bude registrován a evidován jako velký stacionární zdroj bez   přihlédnutí k jeho jmenovitému tepelnému výkonu, a

 

   b)  zdroj bude vybaven tak, aby bylo zajištěno dodržení emisních limitů   stanovených prováděcím právním předpisem, a

 

   c)  spalování odpadních olejů bude u zdroje povoleno příslušným orgánem   ochrany ovzduší podle § 17 odst. 2 písm. c), a

 

   d) spalované odpadní oleje budou skladovány odděleně po částech, a

 

   e)  pro  každou část bude vystaven osobou k tomu akreditovanou průkazný   atest  o  tom,  že  složení  části  zaručuje při použití zařízení podle   písmena  b),  že při jejím spalování nedojde ke vzniku jiných emisí než   při  spalování  plynového  oleje,  a že součtový obsah polychlorovaných   bifenylů,  pentachlorfenolu a polychlorovaných terfenylů nepřekračuje u   této části 10 mg/kg, a

 

   f)  po  odběru  vzorků  k provedení atestačního řízení podle písmena d)   průkazně  zabezpečí atestovanou část tak, aby nemohla být doplňována až   do okamžiku jejího úplného vyčerpání a spálení, a

 

   g)  plnění  povinností  podle  písmen  d) až f) bude u zdroje průkazným   způsobem  evidováno a příslušné doklady archivovány minimálně po dobu 3   let.

 

   (3)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví emisní limity a další podmínky   provozování stacionárních zdrojů, které spalují nebo spoluspalují odpad   včetně emisních limitů a dalších podmínek spalování nebo spoluspalování   odpadních olejů.

 

§ 19

 

Poplatky za znečišťování ovzduší

 

   (1)   Provozovatelé   zvláště  velkých,  velkých,  středních  a  malých   stacionárních  zdrojů platí poplatky za znečišťování ovzduší, o jejichž   výši  rozhoduje  krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností   nebo  obecní úřad (dále jen "správce poplatku"). Poplatky, jejichž výše   nedosahuje 500 Kč, se nevyměří.

 

   (2)  Poplatkovým  obdobím podle tohoto zákona je kalendářní rok, v němž   je stacionární zdroj provozován.

 

   (3)  Na  běžný  rok se platí poplatek zpravidla zálohově (odstavec 12);   výše záloh se stanoví podle skutečného množství znečišťujících látek za   předcházející kalendářní rok.

 

   (4)   O   výši   poplatku   provozovatelů  zvláště  velkých  a  velkých   stacionárních  zdrojů rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá   celní  úřad^13)  příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě   Prahy  celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území   hlavního   města   Prahy.  Údaje  na  vyžádání  poskytuje  orgán  kraje   ministerstvu.  Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí   České  republiky.  Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých   stacionárních  zdrojů  a  evidenci  vyměřených poplatků za znečišťování   ovzduší.  Kopie  veškerých  rozhodnutí  týkajících  se  poplatků zasílá   krajský úřad místně příslušnému celnímu úřadu do 7 dní od nabytí právní   moci těchto rozhodnutí.

 

   (5)  O  výši  poplatku  provozovatelů  středních  stacionárních  zdrojů   rozhodují  obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a   vymáhá  celní^13)  úřad  příslušný podle místa stacionárního zdroje a v   případě  Prahy  celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší   na  území  hlavního  města  Prahy.  Tyto poplatky jsou příjmem Státního   fondu   životního   prostředí  České  republiky.  Obecní  úřad  obce  s   rozšířenou  působností  vede  evidenci středních stacionárních zdrojů a   evidenci  vyměřených  poplatků za znečišťování ovzduší. Kopie veškerých   rozhodnutí  týkajících se poplatků zasílá obecní úřad obce s rozšířenou   působností  místně  příslušnému celnímu úřadu do 7 dní od nabytí právní   moci těchto rozhodnutí.

 

   (6) O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje   a  poplatek  vybírá  a  vymáhá  obecní  úřad  podle zvláštního právního   předpisu.^13)   Obecní   úřad   vede   evidenci   zpoplatněných  malých   stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování   ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně   životního prostředí.

 

   (7)  Jsou-li  v provozním areálu téhož provozovatele stacionární zdroje   různých kategorií, je příslušný rozhodovat o poplatcích za znečišťování   všech těchto zdrojů ten správce poplatku, který je příslušný rozhodovat   o  poplatcích  týkajících se nejvyšší kategorie zdroje. Toto ustanovení   se nevztahuje na malé zdroje znečišťování.

 

   (8)  Poplatky  za  zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje se   platí  za  znečišťující  látky  nebo  stanovené  skupiny znečišťujících   látek,  pro  které  má  zdroj  znečišťování  stanoven emisní limit nebo   technické  a  další  podmínky  provozu,  které emisní limity nahrazují.   Roční  výše  sazeb  poplatků  a  způsob  jejich  výpočtů jsou uvedeny v   příloze  č.  1  k  tomuto zákonu. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na   celé 100 Kč.

 

   (9)  Roční výši poplatku pro malý stacionární zdroj vyměří obecní úřady   pevnou  částkou v rozmezí uvedeném v příloze č. 1 k tomuto zákonu, a to   úměrně   k  velikosti  stacionárního  zdroje  a  době  jeho  provozu  v   poplatkovém období, případně podle druhu a spotřeby paliva.

 

   (10)  Provozovatel  zvláště  velkého, velkého a středního stacionárního   zdroje je povinen vypočítat poplatek způsobem podle odstavce 8 za každý   zpoplatněný   zdroj   a   oznámit   tento   výpočet   správci  poplatku   prostřednictvím  integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v   oblasti  životního  prostředí  podle  zákona  o  integrovaném  registru   znečišťování   životního   prostředí   a  integrovaném  systému  plnění   ohlašovacích  povinností  v  oblasti  životního  prostředí  a  o  změně   některých  zákonů  do 31. března po skončení poplatkového období nebo v   termínu  podle  odstavce  14.  Současně  oznámí i další údaje nutné pro   stanovení výše záloh na poplatek pro další poplatkové období.

 

   (11)   Správce  poplatku  prověří  údaje  uvedené  v  oznámení  podaném   provozovatelem,  a  zjistí-li  skutečnosti  rozhodné pro stanovení výše   poplatku,  vydá  rozhodnutí  o vyměření poplatku za skončené poplatkové   období  a současně o výši záloh na poplatky pro běžný rok, přesahuje-li   poplatek  2  000  Kč  ročně,  nejpozději  do  6 měsíců ode dne doručení   oznámení  o  výši  poplatku  nebo podkladu pro vyměření poplatku pevnou   částkou.

 

   (12)  Zálohy na poplatky, uvedené v rozhodnutí podle odstavce 11, platí   provozovatel předem takto:

 

   a)  nad 1 000 000 Kč ročně v měsíčních zálohách splatných nejpozději do   posledního dne každého kalendářního měsíce,

 

   b)  nad 10 000 Kč do 1 000 000 Kč ročně včetně ve čtvrtletních zálohách   splatných nejpozději do posledního dne každého kalendářního čtvrtletí,

 

   c)  nad  2  000  Kč  do  10  000 Kč ročně včetně v pololetních zálohách   splatných   nejpozději   do  30.  června  a  30.  prosince  příslušného   kalendářního roku.

 

   Správce  poplatku může na žádost provozovatele, bez přihlédnutí k jiným   důvodům  než  finančním,  stanovit  v  rozhodnutí  termíny  úhrad záloh   odlišné  od  lhůt  uvedených  pod  písmeny  a)  až c), přitom však musí   provozovateli  uložit  povinnost  úhrady celkové výše záloh na poplatky   pro běžný rok nejpozději do 30. prosince příslušného kalendářního roku.

 

   (13)  Poplatky do výše 2 000 Kč ročně platí provozovatel jednorázově ve   lhůtě stanovené v rozhodnutí o vyměření poplatku.

 

   (14)  Zálohy  na poplatek v prvním roce uvedení stacionárního zdroje do   provozu  se  stanoví  výpočtem z jeho projektované kapacity. Oznamovací   povinnost  podle odstavce 10 je provozovatel povinen splnit do 2 měsíců   od vydání povolení k provozu.

 

   (15)  Spalovací zdroj o jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není   předmětem  poplatku  za  znečišťování  ovzduší  a  nevztahuje se na něj   oznamovací povinnost podle odstavce 16.

 

   (16)  Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 31.   března  po  skončení  poplatkového  období  podklady pro stanovení výše   poplatku na běžný rok.

 

§ 20

 

Oznamovací povinnosti

 

   Skutečnosti  zakládající  vznik  nebo  odůvodňující změny výše poplatků   včetně  zastavení provozu stacionárního zdroje nebo změnu provozovatele   je  provozovatel povinen oznámit příslušnému správci poplatku do 30 dnů   od  vzniku  této skutečnosti jako podklad pro vydání nového rozhodnutí,   kterým se původní rozhodnutí o vyměření poplatku a jeho záloh zruší.

 

§ 21

 

Odklad placení části poplatků za znečišťování ovzduší

 

   (1)   Pokud   provozovatel  zvláště  velkého,  velkého  nebo  středního   stacionárního  zdroje  prokazatelně  zahájí  u  tohoto  zdroje práce za   účelem  snížení  emisí  zpoplatněné znečišťující látky alespoň o 15 % a   splní  podmínky  uvedené  v  odstavci  2,  správce  poplatku rozhodne o   odkladu  placení  záloh na poplatky u této látky ve výši 60 % z celkové   výše poplatku za znečišťování ovzduší po dobu realizace těchto prací.

 

   (2)  Podmínky  odkladu  placení  stanovené  výše  záloh  poplatku podle   odstavce 1 jsou

 

   a) plnění emisních limitů stanovených u stacionárního zdroje,

 

   b)  žádost  provozovatele o odložení části poplatků s podrobným popisem   prací  a  jejich  časového  průběhu  na  snížení  požadované výše emisí   zpoplatněné  znečišťující  látky  nebo stanovené skupiny znečišťujících   látek,

 

   c)  oznámení  prokazatelného zahájení prací za účelem snižování emisí u   stacionárního zdroje a

 

   d)  ukončení  prací  za  účelem  snižování emisí u stacionárního zdroje   nejdéle do 2 let od jejich započetí.

 

   (3)   Odložení   části   záloh  poplatku  za  účelem  snížení  emisí  u   stacionárního  zdroje  se vztahuje na zdroj nebo zařízení zdroje, které   lze  samostatně  provozovat  a  na kterém jsou přímo prováděny práce za   účelem  snížení  emisí,  a  na  ty  zpoplatněné znečišťující látky jimi   vypouštěné, kterých se práce na snížení emisí dotýká.

 

   (4)  Odklad  placení  části  záloh  poplatku správce poplatku povolí od   prvního dne měsíce následujícího po dni skutečného zahájení stavby nebo   úpravy  zařízení  zdroje  doloženého zápisem ve stavebním deníku nebo v   protokolu  o  zahájení  prací.  Odklad  končí posledním dnem měsíce, ve   kterém  bylo  doručeno  písemné oznámení provozovatele o ukončení prací   správci poplatku.

 

   (5) Plánovanou dobu realizace prací podle odstavce 1 a podmínky odkladu   části  záloh  poplatku  stanoví  správce  poplatku v rozhodnutí vydaném   podle  odstavce  1. Kopii vydaného rozhodnutí zasílá místně příslušnému   celnímu úřadu do 7 dní ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

 

 

 

 

 

§ 22

 

Prominutí nebo doplacení části poplatku za znečišťování ovzduší

 

   (1)  Provozovatel je povinen oznámit správci poplatku ukončení prací na   snížení  emisí  u  stacionárního  zdroje  podle  §  21 odst. 1 ve lhůtě   nejpozději do 30 dnů ode dne vzniku této skutečnosti.

 

   (2)  Lhůta  určená  k  ukončení  prací na snížení emisí u stacionárního   zdroje  je  splněna, jestliže provozovatel před jejím uplynutím prokáže   dosažení  stanovených  úrovní  emisí  uvedených v rozhodnutí k odložení   placení  části  záloh  poplatků.  V  závažných  případech  může správce   poplatku   prodloužit   lhůtu  k  dodání  výsledků  měření  ke  splnění   požadovaných  hodnot,  nejpozději však do 6 měsíců od stanovené lhůty k   ukončení prací podle § 21 odst. 5.

 

   (3)  Dokončí-li  provozovatel  práce  na  snížení  emisí  v  souladu se   stanovenými   podmínkami  v  rozhodnutí,  včetně  splnění  lhůty  podle   odstavce  2, správce poplatku promine povinnost doplatit odloženou část   poplatku.  Při nedodržení podmínek odkladu placení části záloh poplatku   rozhodne správce poplatku o povinnosti odloženou část poplatku doplatit   a  stanoví k tomu provozovateli přiměřenou lhůtu. Správce poplatku vydá   rozhodnutí o prominutí nebo doplacení poplatku do 3 měsíců ode dne, kdy   zjistil  skutečnosti  rozhodné  pro  vydání  takového rozhodnutí. Kopii   vydaného  rozhodnutí  zasílá  místně příslušnému celnímu úřadu do 7 dní   ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

   (4)  Pokud  došlo  ke  zpoždění  prací na snížení emisí u stacionárního   zdroje,   které  prokazatelně  není  zaviněno  provozovatelem,  správce   poplatku   k  žádosti  provozovatele  lhůtu  ukončení  prací  přiměřeně   prodlouží, nejdéle však o 1 rok.

 

   (5)  V  případě,  že  provozovatel  nedosáhne plánovaného snížení emisí   uvedeného  v  rozhodnutí podle § 21 odst. 1 při splnění všech ostatních   stanovených  podmínek,  může  správce  poplatku  rozhodnout o prominutí   poměrné  části odložené výše poplatků odpovídající podílu snížení emisí   skutečně dosaženého z původně plánované hodnoty.

 

HLAVA III

 

OCHRANA OZONOVÉ VRSTVY ZEMĚ A KLIMATICKÉHO SYSTÉMU ZEMĚ

 

§ 23

 

nadpis vypuštěn

 

   (1)  Ochranu  ozonové vrstvy Země před nepříznivými účinky regulovaných   látek  a  ochranu  klimatického  systému  Země před nepříznivými účinky   fluorovaných  skleníkových  plynů  upravují  přímo  použitelné předpisy   Evropských  společenství^1a),^1b).  Tato  hlava  obsahuje  ustanovení k   jejich  provedení  a  další ustanovení na ochranu ozonové vrstvy Země a   klimatického systému Země.

 

   (2) Pro účely této hlavy se rozumí

 

   a)  provozovatelem  fyzická  nebo právnická osoba zajišťující technický   provoz  zařízení,  které  obsahuje  fluorované  skleníkové  plyny  nebo   regulované  látky;  není-li  taková osoba, považuje se za provozovatele   vlastník zařízení,

 

   b)   recyklací   výrobků   zpracování   vyřazených  výrobků  za  účelem   znovuzískání  regulovaných látek nebo fluorovaných skleníkových plynů a   materiálového využití.

 

Předcházení emisím regulovaných látek

 

§ 24

 

nadpis vypuštěn

 

   (1)  Ministerstvo  vydá  povolení k používání hydrochlorfluoruhlovodíků   jako  hasicích  prostředků  ve  stávajících  systémech požární ochrany,   pokud  se  používají  jako  náhrada  za  halony,  při  splnění podmínek   uvedených   v   přímo   použitelném  předpisu  Evropských  společenství   upravujícím ochranu ozonové vrstvy Země^1a).

 

   (2) Žádost o vydání povolení podle odstavce 1 obsahuje

 

   a)  u  fyzických osob oprávněných k podnikání obchodní firmu, popřípadě   jméno  nebo  jméno  a příjmení, identifikační číslo, bylo-li přiděleno,   místo podnikání, datum narození a adresu místa trvalého pobytu na území   České  republiky  nebo  adresu bydliště v jiném členském státě Evropské   unie; u právnických osob obchodní firmu, popřípadě název, právní formu,   sídlo a popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, a   identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

 

   b)  jméno,  popřípadě jména, příjmení a adresu místa trvalého pobytu na   území  České  republiky,  popřípadě  bydliště  v zahraničí, odpovědného   zástupce právnické osoby, popřípadě fyzické osoby oprávněné k podnikání   a

 

   c)  místo,  kde  je instalováno zařízení nebo výrobek obsahující halon,   jejich  počet,  druh  a  množství  náplně,  druh  a množství náhradního   hydrochlorfluoruhlovodíku a způsob zneškodnění získaných halonů.

 

   (3)  Vzor  žádosti  o povolení k použití hydrochlorfluoruhlovodíků jako   náhrady za halony stanoví prováděcí právní předpis.

 

§ 25

 

nadpis vypuštěn

 

   (1)  Osoba, která drží regulované látky, jejichž použití je v rozporu s   přímo použitelným předpisem Evropských společenství^1a), je povinna bez   zbytečného  odkladu,  nejpozději  do  3  měsíců, tyto látky zneškodnit.   Pokud  jí  bylo  vydáno  rozhodnutí  o  udělení  certifikátu  (dále jen   „certifikát“)   zneškodní   regulované   látky  způsobem  stanoveným  v   certifikátu.  Pokud  není  držitelem  certifikátu, je povinna ve stejné   lhůtě   zajistit   předání  těchto  látek  osobě,  která  je  držitelem   certifikátu,  (dále jen „certifikovaná osoba“) a o předání regulovaných   látek provést zápis, který pro účely kontroly uchovává po dobu 5 let.

 

   (2)  Znovuzískávání regulovaných látek při odstranění zařízení na konci   jeho životnosti může vykonávat pouze osoba,

 

   a)  která  je  certifikovanou  osobou  pro  znovuzískávání fluorovaných   skleníkových   plynů   podle  přímo  použitelných  předpisů  Evropských   společenství^1b), nebo

 

   b)   pro   kterou   tuto   činnost  vykonává  certifikovaná  osoba  pro   znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů podle přímo použitelných   předpisů Evropských společenství^1b).

 

§ 26

 

nadpis vypuštěn

 

   (1)  Provozovatel  pevně  instalovaného  zařízení  s  náplní regulované   látky,  které  se  při provozu nepřepravuje, je povinen prostřednictvím   certifikované  osoby  zajistit kontrolu těchto zařízení, zejména jejich   těsnosti, nejméně

 

   a)  jednou za 12 měsíců u zařízení s obsahem regulované látky nejméně 3   kg, s výjimkou hermeticky uzavřených systémů, které jsou takto označeny   a obsahují méně než 6 kg regulované látky,

 

   b)  jednou za 6 měsíců u zařízení s obsahem regulované látky nejméně 30   kg,

 

   c) jednou za 3 měsíce u zařízení s obsahem regulované látky nejméně 300   kg.

 

   (2)  Provozovatel  zařízení  obsahujícího  nejméně  300 kg regulovaných   látek  je  povinen  instalovat  systémy  detekce úniků. Systémy detekce   úniků provozovatel kontroluje alespoň jednou za 12 měsíců.

 

   (3)  Provozovatel je povinen závady, které byly zjištěny kontrolou nebo   systémem  detekce  úniků  a  které  způsobují úniky regulovaných látek,   odstranit  nejpozději  do  30 dnů ode dne jejich zjištění. Do 30 dnů od   odstranění  závady způsobující netěsnost zajistí provozovatel následnou   kontrolu těsnosti zařízení.

 

   (4)  Provozovatel zařízení obsahujícího nejméně 3 kg regulovaných látek   je  povinen  vést  evidenční  knihu  zařízení  a  uchovat  ji pro účely   kontroly  v  místě  provozu  zařízení po dobu 5 let. Do evidenční knihy   zařízení  se  zaznamená  množství náplně a druh regulované látky, datum   servisních činností, úkony údržby a revize spojené se zařízením, včetně   kontroly  úniku  regulované  látky, registrační číslo osoby provádějící   servisní  činnost,  nebylo-li  registrační číslo přiděleno, potom jméno   osoby  a  kontaktní  adresu,  stručný  popis provedené činnosti, včetně   stručného  popisu  závady,  výsledek  provedené revize, množství uniklé   regulované látky zjištěné výpočtem, množství a druh doplněné regulované   látky,  množství a druh doplněného oleje, množství odčerpané regulované   látky  nebo  oleje  a  jeho  další použití nebo při předání třetí osobě   číslo jejího povolení, jméno a adresu, a při přechodu zařízení na jinou   regulovanou  látku označení této nové regulované látky a její množství.   Vzor evidenční knihy zařízení stanoví prováděcí právní předpis.

 

§ 27

 

nadpis vypuštěn

 

   (1)  Výrobce,  dovozce  do České republiky, vývozce z České republiky a   přepravce  regulovaných  látek  a  výrobků,  které  obsahují regulované   látky,  jsou  povinni  tyto  látky  a  výrobky označit. Způsob označení   regulované látky a výrobku, který ji obsahuje, stanoví prováděcí právní   předpis.

 

   (2)  Výrobce,  dovozce  do  České  republiky a přepravce výrobků, které   obsahují  regulované  látky, jsou povinni v průvodní dokumentaci uvádět   název  a  označení  regulované  látky,  její  množství  a upozornění na   nebezpečí pro ozonovou vrstvu Země.

 

   (3)  Prodejce  regulovaných  látek a výrobků, které obsahují regulované   látky,  je povinen je označit podle odstavce 1, pokud označení nemají a   z  průvodní dokumentace je zřejmé, že výrobek tyto látky obsahuje. Tuto   povinnost prodejce nemá, pokud prokáže, že v průvodní dokumentaci nebyl   obsah těchto látek uveden.

 

   (4) Dovozce do České republiky a vývozce z České republiky regulovaných   látek a výrobků, které obsahují regulované látky, jsou povinni uvádět v   celním  prohlášení  název a označení regulované látky a kód kombinované   nomenklatury  a předložit celnímu úřadu příslušné oprávnění podle přímo   použitelného předpisu Evropských společenství^1a).

 

   (5)  Výrobce,  dovozce  do  České republiky, vývozce z České republiky,   prodejce  a  přepravce  regulovaných  látek  a  výrobků, které obsahují   regulované  látky,  jsou  povinni  na  vyžádání ministerstva, inspekce,   České obchodní inspekce nebo příslušného celního úřadu předložit dodací   list, případně celní doklady k jejich kontrole.

 

§ 28

 

nadpis vypuštěn

 

   (1)   Osoba  oprávněná  k  používání  methylbromidu  pro  karanténní  a   dezinfekční  účely  ochrany  zboží  před  přepravou  je povinna písemně   oznámit ministerstvu množství používaného methylbromidu a účel takového   používání do 31. března za uplynulý kalendářní rok.

 

   (2)  Osoba,  která použije regulovanou látku jako vstupní surovinu nebo   technologické činidlo, je povinna písemně oznámit ministerstvu množství   použité  látky,  typ  použití  a  výpočet nebo odhad emisí regulovaných   látek,  ke kterým během takového používání došlo. Oznámení osoba podává   do 31. března za uplynulý kalendářní rok.

 

   (3) Osoba, která skladuje halony nebo vlastní systémy požární ochrany a   hasicí přístroje s halony, je povinna oznámit ministerstvu jejich počet   a množství v nich obsažených halonů, opatření ke snižování jejich emisí   a  odhad  těchto  emisí do 31. března za uplynulý kalendářní rok. Údaje   lze  oznámit  písemně nebo prostřednictvím integrovaného systému plnění   ohlašovacích   povinností   v  oblasti  životního  prostředí^18).  Vzor   formuláře pro oznámení údajů stanoví prováděcí právní předpis.

 

 

 

 

 

§ 29

 

nadpis vypuštěn

 

   (1) Výrobce regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, je povinen   platit  poplatek  za  vyrobené  látky  nebo  výrobky  ve výši 400 Kč za   kilogram regulované látky.

 

   (2)  Poplatek  je  příjmem  Státního  fondu  životního  prostředí České   republiky a je účelově vázán pro použití k ochraně ozonové vrstvy Země.

 

   (3) Poplatku nepodléhají

 

   a)  regulované  látky použité jako vstupní suroviny pro přepracování na   jiné chemické sloučeniny,

 

   b) vyrobené regulované látky sloužící pouze pro účely zajištění ochrany   zdraví a života lidí v rámci základní potřeby^1b).

 

   (4)  Výrobce  regulovaných  látek  nebo  výrobků, které je obsahují, je   povinen  si  poplatek  sám  vypočítat  a  uhradit  jej  Státnímu  fondu   životního prostředí České republiky nejpozději do 30 dnů po vyskladnění   výrobků včetně použití výrobků pro vlastní potřebu. Neuhrazené poplatky   vymáhá inspekce.

 

§ 30

 

Označování výrobků a zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny

 

   Výrobky  a  zařízení,  u  kterých  přímo použitelné předpisy Evropských   společenství^1b) vyžadují jejich označení, lze na území České republiky   uvést na trh jen, pokud je jejich označení uvedeno v českém jazyce.

 

Společná ustanovení

 

§ 31

 

nadpis vypuštěn

 

   (1) Jen certifikovaná osoba může vykonávat činnosti,

 

   a)   u   kterých   to  stanoví  přímo  použitelné  předpisy  Evropských   společenství^1b),

 

   b) spočívající v servisu zařízení obsahujícího regulované látky,

 

   c) spočívající v kontrole těsnosti chladicích a klimatizačních zařízení   obsahujících regulované látky,

 

   d) spočívající v kontrole těsnosti systémů požární ochrany obsahujících   regulované látky,

 

   e)  spočívající  ve  znovuzískávání  regulovaných  látek  při recyklaci   výrobků, nebo

 

   f) spočívající ve zneškodňování regulovaných látek.

 

   (2) Certifikát vydává ministerstvo nebo jím pověřená osoba.

 

   (3)  Certifikát  k  činnostem  podle  odstavce 1 písm. a) až d) se vydá   osobě,  která  splňuje  požadavky stanovené přímo použitelnými předpisy   Evropských společenství^1b).

 

   (4)  Certifikát  k  činnostem  podle  odstavce  1 písm. e) a f) se vydá   osobě, která předloží

 

   a) rozhodnutí krajského úřadu o udělení souhlasu k provozování zařízení   k využívání nebo odstraňování odpadů,

 

   b)  doklad  o školení fyzických osob vykonávajících znovuzískávání nebo   zneškodňování   regulovaných  látek;  rozsah  požadovaných  znalostí  k   znovuzískávání  nebo zneškodňování regulovaných látek stanoví prováděcí   právní předpis,

 

   c) popis použité technologie a

 

   d)  v případě žádosti o certifikát k činnosti podle odstavce 1 písm. f)   způsob zneškodnění regulovaných látek.

 

   (5)  Při  výkonu  činnosti  podle  odstavce  1 musí certifikovaná osoba   dodržovat  závazné  postupy  pro  nakládání s regulovanými látkami nebo   fluorovanými  skleníkovými  plyny  anebo  zařízeními  obsahujícími tyto   látky.  Závazné postupy spočívající v kontrole těsnosti chladicích nebo   klimatizačních  zařízení  anebo  systémů  požární ochrany, obsahujících   fluorované   skleníkové   plyny,  upravují  přímo  použitelné  předpisy   Evropských společenství^1b). Závazné postupy pro další činnosti uvedené   v odstavci 1 stanoví prováděcí právní předpis.

 

   (6) Ministerstvo může zrušit certifikát v případě, že dojde k podstatné   změně  podmínek, za kterých byl certifikát vydán, při závažném porušení   podmínek  uvedených  v  certifikátu  nebo  povinností stanovených tímto   zákonem   anebo  povinností  stanovených  přímo  použitelnými  předpisy   Evropských společenství^1a) , ^1b).

 

§ 32

 

nadpis vypuštěn

 

   (1) Osoba, která v kalendářním roce

 

   a)  získá  od osoby z jiného členského státu Evropské unie více než 100   kg fluorovaných skleníkových plynů,

 

   b)  předá osobě do jiného členského státu Evropské unie více než 100 kg   fluorovaných skleníkových plynů,

 

   c) zneškodní více než 100 kg fluorovaných skleníkových plynů, nebo

 

   d) uvede poprvé na trh na území České republiky, znovuzíská, recykluje,   regeneruje nebo zneškodní regulované látky,

 

   podá   nejpozději   do   31.  března  následujícího  kalendářního  roku   ministerstvu  zprávu,  ve  které  uvede  názvy  a  množství  získaných,   předaných   nebo   zneškodněných  fluorovaných  skleníkových  plynů,  s   uvedením členského státu, ze kterého byly látky získány nebo do kterého   byly  předány,  původ  látek,  které  byly  zneškodněny,  nebo  názvy a   množství   regulovaných   látek   uvedených   na  trh,  znovuzískaných,   recyklovaných,  regenerovaných  nebo  zneškodněných,  s uvedením původu   látek, které byly zneškodněny.

 

   (2)  Zprávu  podle  odstavce  1  a  podle  přímo  použitelných předpisů   Evropských  společenství^1b) podává osoba prostřednictvím integrovaného   systému    plnění   ohlašovacích   povinností   v   oblasti   životního   prostředí^18). Vzor formuláře zprávy stanoví prováděcí právní předpis.

 

§ 33

 

nadpis vypuštěn

 

   Osoba  oprávněná  k  uznání odborné kvalifikace podle zákona o uznávání   odborné  kvalifikace^19)  se  považuje  za  certifikovanou osobu, pokud   prokáže,  že  splňuje  kvalifikační  požadavky stanovené jiným členským   státem  Evropské  unie  k  výkonu  činností  podle § 25 odst. 1 nebo má   certifikát  vydaný  jiným  členským  státem  Evropské  unie podle přímo   použitelných  předpisů  Evropských  společenství^1b)  a  je  zapsána  v   seznamu certifikovaných osob podle § 34.

 

nadpis vypuštěn

 

§ 34

 

nadpis vypuštěn

 

   Ministerstvo  vede  a  uveřejňuje  způsobem umožňujícím dálkový přístup   seznam  certifikovaných  osob.  Seznam  obsahuje  název  nebo  jméno  a   příjmení  certifikované osoby, její sídlo nebo místo podnikání, telefon   nebo adresu elektronické pošty.

 

 

 

 

 

§ 35

 

zrušen

 

§ 35a

 

zrušen

 

HLAVA V

 

ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ INFORMACÍ VEŘEJNOSTI A MEZINÁRODNÍM ORGANIZACÍM

 

§ 36

 

Zpřístupňování informací veřejnosti

 

   (1)  Orgány  ochrany ovzduší zpřístupňují veřejnosti informace o úrovni   znečištění  ovzduší  a  další informace o stavu ovzduší. Zpřístupňování   informací podle zvláštních právních předpisů^20) není tímto ustanovením   dotčeno.

 

   (2) Orgány ochrany ovzduší dále zpřístupní veřejnosti podle odstavce 1

 

   a)  programy ke zlepšování kvality ovzduší a vymezení oblastí podle § 7   odst. 4,

 

   b) programy snižování emisí podle § 6 odst. 2 a 5,

 

   c)  žádosti  o povolení a stanoviska orgánu ochrany ovzduší podle § 17,   23 až 25, 27, 30 a 31 a na základě nich vydaná povolení a stanoviska,

 

   d)  povolení  ke  zvýšení obsahu síry v kapalných palivech určených pro   stacionární zdroje.

 

   (3)  Ministerstvo  zabezpečuje  prostřednictvím  jím  zřízené právnické   osoby pravidelné informování veřejnosti o kvalitě ovzduší a o aktuálním   stavu  ozonové vrstvy nad územím České republiky zejména v pravidelných   relacích veřejných sdělovacích prostředků.

 

   (4) Ministerstvo zpřístupňuje informace o souhrnné roční výrobě, dovozu   a  vývozu regulovaných látek v České republice a o plnění mezinárodních   závazků České republiky v oblasti ochrany ozonové vrstvy a klimatického

   systému Země v jeho informačních materiálech.

 

   (5)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví způsob a rozsah zpřístupňování   informací o úrovni znečištění ovzduší a o stavu ovzduší.

 

§ 37

 

Zpřístupňování informací mezinárodním organizacím

 

   (1)  Ministerstvo  a  další ústřední správní úřady poskytují příslušným   orgánům  Evropské  komise a orgánům uvedeným v mezinárodních smlouvách,   jimiž  je  Česká  republika vázána, v požadovaném rozsahu a formátu a v   požadovaných intervalech informace o stavu ovzduší v České republice, o   zdrojích  jeho  znečišťování a o opatřeních přijatých k jeho zlepšení a   informace  týkající  se  ochrany  ozonové vrstvy a klimatického systému   Země.

 

   (2)   Ministerstvo  zajistí  vzájemné  poskytování  informací  o  stavu   ovzduší,  ke  kterému se Česká republika zavázala v rámci přistoupení k   Úmluvě  o  dálkovém  znečišťování ovzduší překračujícím hranice států a   které vyplývá z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

 

   (3)   Ministerstvo   zemědělství  předkládá  Evropské  komisi  a  vládě   každoročně  do  1.  července  příslušného  kalendářního  roku informaci   zpracovanou   ve  spolupráci  s  Ministerstvem  průmyslu  a  obchodu  a   Generálním ředitelstvím cel o

 

   a)  opatřeních,  která  byla přijata na podporu používání biopaliv nebo   jiných  paliv  z obnovitelných zdrojů pro dopravní účely místo motorové   nafty nebo motorových benzinů,

 

   b)  národních zdrojích určených pro výrobu biomasy pro jiné použití než   v dopravě a

 

   c)  celkovém  prodeji  pohonných  hmot  a  podílu  biopaliv,  čistých i   smíchaných,   a   jiných   paliv  z  obnovitelných  zdrojů  na  trhu  v   předcházejícím  roce,  případně informaci o všech výjimečných stavech v   dodávkách ropy nebo ropných výrobků, které měly vliv na prodej biopaliv   a jiných paliv z obnovitelných zdrojů.

 

HLAVA VI

 

OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ A SANKCE

 

§ 38

 

Opatření k nápravě a zákaz provozu stacionárního zdroje

 

   (1) Provozovateli, který neplní povinnosti stanovené tímto zákonem nebo   zvláštními   právními  předpisy  upravujícími  povinnosti  při  ochraně   ovzduší,  uloží  orgán  ochrany  ovzduší  opatření ke zjednání nápravy.   Opatření  ke  zjednání  nápravy  uloží  orgán  ochrany  ovzduší  rovněž   výrobci,  dovozci  a  prodejci  výrobků  s  limitním  obsahem  těkavých   organických látek, poruší-li povinnosti stanovené tímto zákonem.

 

   (2)  O  omezení  nebo  zastavení  provozu stacionárního zdroje rozhodne   orgán ochrany ovzduší v případech, kdy provozovatel

 

   a)  provozuje stacionární zdroj, na který nebylo vydáno stanovisko nebo   povolení podle § 17 odst. 1 nebo 2, nebo

 

   b)  neplní  při vážném a bezprostředním ohrožení nebo poškození kvality   ovzduší povinnosti podle § 11 odst. 1 písm. g) nebo k), nebo

 

   c)  nedodržuje  emisní  limit  nebo  přípustnou tmavost kouře nebo plán   snížení  emisí  znečišťujících  nebo  pachových  látek  nebo nedodržuje   přípustnou  míru  obtěžování  zápachem  a  nezjednal opatření k nápravě   uložené orgánem ochrany ovzduší podle odstavce 1, nebo

 

   d)  opětovně  poruší  povinnosti,  za  jejichž porušení mu byla uložena   pokuta podle § 40 odst. 2 nebo 3.

 

   (3)  Odvolání  proti  rozhodnutí  podle  odstavce  2 písm. a) a b) nemá   odkladný účinek.

 

§ 39

 

Opatření  k  nápravě  při  porušení povinností souvisejících s ochranou

ozonové vrstvy Země a klimatického systému Země

 

   (1)   Při   zjištění  závažného  porušení  povinností  vyplývajících  z   ustanovení  hlavy  III  nebo  z  ustanovení přímo použitelných předpisů   Evropských společenství^1a), ^1b) inspekce uloží právnické nebo fyzické   osobě  porušující  tyto  povinnosti  opatření  k  nápravě  nebo navrhne   zrušení  certifikátu,  včetně odejmutí regulovaných látek, fluorovaných   skleníkových  plynů  nebo výrobků, které obsahují regulované látky nebo   fluorované skleníkové plyny, na náklady této osoby.

 

   (2)  Inspekce  může  uložit  osobě uvedené v odstavci 1, aby učinila na   svůj  náklad  opatření  směřující  k  nezávadnému zneškodnění, případně   recyklaci nebo regeneraci regulovaných látek, fluorovaných skleníkových   plynů  nebo  výrobků,  které  obsahují regulované látky nebo fluorované   skleníkové plyny. Podání odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný   účinek.

 

Sankce

 

§ 40

 

   (1) Pokutu ve výši od 20 000 do 10 000 000 Kč uloží

 

   a)  Česká  obchodní  inspekce^21)  výrobci,  dovozci  a prodejci paliv,   poruší-li povinnosti uvedené v § 3 odst. 2 nebo 3,

 

   b)  inspekce  provozovateli  zvláště  velkého,  velkého  nebo středního   stacionárního  zdroje, pokud provozuje tento zdroj bez povolení podle §   17  odst.  1  písm.  b) nebo c) nebo d), nebo bez platného rozhodnutí o   autorizaci  podle  tohoto  zákona  v případech uvedených v § 15 odst. 1   písm. c) nebo bez povolení u činností uvedených v § 17 odst. 2,

 

   c)  inspekce  výrobci,  dovozci  a  prodejci výrobků s limitním obsahem   těkavých organických látek, poruší-li povinnosti uvedené v § 3 odst. 3.

 

   (2)  Pokutu  ve  výši  od  10  000  do  2  000  000  Kč  uloží inspekce   provozovateli  zvláště velkého nebo velkého stacionárního zdroje, který   poruší  alespoň jednu z povinností uvedených v § 3 odst. 2, 3, 4, 6, 7,   9 nebo v § 11 odst. 1 písm. c), d), g), i) až n) a s) nebo v § 11 odst.   2.

 

   (3)  Pokutu  ve  výši  od  5  000  do  1  000  000  Kč  uloží  inspekce   provozovateli středního stacionárního zdroje, poruší-li alespoň jednu z   povinností  stanovených  v  § 3 odst. 2, 3, 4, 7, 9 nebo v § 11 odst. 1   písm. c), d), g), i) až n) a s).

 

   (4) Pokutu ve výši od 500 do 150 000 Kč uloží obecní úřad provozovateli   malého  stacionárního  zdroje,  poruší-li  alespoň  jednu  z povinností   stanovených v § 3 odst. 3, 4, 9 nebo v § 12 odst. 1.

 

   (5)  Pokutu  ve  výši  od  500 do 20 000 Kč uloží orgán ochrany ovzduší   provozovateli  stacionárního  zdroje za nesplnění oznamovací povinnosti   podle § 19 odst. 10, 14, 16 nebo v § 20 nebo § 22 odst. 1.

 

   (6)  Pokutu  ve  výši  od  5  000  do  5  000  000  Kč  uloží  inspekce   provozovateli  zvláště  velkého,  velkého  nebo středního stacionárního   zdroje, který

 

   a)  nesplnil  opatření  orgánu ochrany ovzduší vyplývající ze smogového   regulačního systému podle § 8 odst. 7, nebo

 

   b)  nesplnil  pravomocné rozhodnutí vydané podle § 38 odst. 2 o omezení   nebo zastavení provozu stacionárního zdroje.

 

   (7)  Pokutu  od  10  000  do 10 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli   zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, který

 

   a)  porušil alespoň jednu z povinností stanovených v § 11 odst. 1 písm.   a), b), f), h), o), p), nebo r), nebo

 

   b)  nesplnil  opatření  ke  zjednání  nápravy  uložené  orgánem ochrany   ovzduší podle § 38 odst. 1, nebo

 

   c) neplní program zlepšování kvality ovzduší, nebo

 

   d) neplní povinnosti při ochraně klimatického systému Země podle § 35,

 

   e) nesplnil povinnost podle § 13 odst. 4 nebo 5.

 

   (8)  Pokutu  ve  výši  od  1  000  do  10  000  Kč  uloží  obecní  úřad   provozovateli malého stacionárního zdroje, který nesplnil

 

   a) opatření ke zjednání nápravy podle § 38 odst. 1, nebo

 

   b) pravomocné rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu stacionárního   zdroje.

 

   (9) Pokutu do 2 000 000 Kč uloží inspekce osobě, která

 

   a) poruší alespoň jednu z povinností uvedených v § 25 až 28, § 29 odst.   1 a 4, § 31 odst. 1 a 5 nebo § 32 odst. 1,

 

   b)  poruší  alespoň  jednu  z povinností uvedených v ustanoveních přímo   použitelného  předpisu  Evropských  společenství  upravujícího podmínky   ochrany ozonové vrstvy Země^1a),

 

   c)  poruší  alespoň  jednu  z povinností uvedených v ustanoveních přímo   použitelných předpisů Evropských společenství^1b).

 

   (10) Pokutu ve výši od 500 do 150 000 Kč uloží obecní úřad osobě, která   poruší alespoň jednu z povinností uloženou podle § 3 odst. 5.

 

   (11)  Pokutu  ve  výši od 1 000 do 5 000 Kč uloží inspekce osobě, která   vykonává činnosti podle § 15 odst. 1 bez platné autorizace.

 

   (12)  Pokutu  ve  výši od 1 000 do 5 000 Kč uloží inspekce osobě, která   provádí  činnost  podle  § 15 odst. 1 v rozporu s § 15 odst. 16, 17, 18   nebo 19.

 

   (13) Pokutu až do výše 100 000 Kč uloží celní úřad osobě uvedené v § 3a   odst. 1, která nesplní povinnost podle § 3a odst. 9.

 

   (14)  Pokutu  ve  výši  do  1  000  000 Kč uloží inspekce provozovateli   zvláště  velkého, velkého nebo středního zdroje, který v rozporu s § 11   odst.  1  písm.  e)  nevede  provozní  evidenci  nebo nepředá souhrnnou   provozní  evidenci příslušným orgánům ochrany ovzduší, anebo v souhrnné   provozní evidenci uvede nesprávné údaje.

 

   (15)  V  případě,  že  došlo u jednoho provozovatele k souběhu porušení   více  povinností  podle tohoto zákona, uloží mu příslušný orgán ochrany   ovzduší  pokutu  podle  ustanovení,  v  nichž  jsou jednotlivá porušení   zákona  uvedena  s  tím,  že  pokuty  za tato porušení zákona uvedené v   jednotlivých ustanoveních se sčítají.

 

   (16)  Pokuty  uložené  inspekcí za porušení povinností podle ustanovení   hlavy II vybírají a vymáhají celní úřady a jsou z 50 % příjmem Státního   fondu  životního  prostředí  České  republiky a z 50 % příjmem obcí, na   jejichž území k porušení povinnosti došlo.

 

   (17)  Pokuty  uložené  krajským úřadem, obecním úřadem a obecním úřadem   obce  s  rozšířenou  působností  podle  ustanovení hlavy II tyto orgány   vybírají  a  vymáhají.  Pokuty  uložené krajským úřadem, obecním úřadem   jsou  příjmem toho orgánu, který o pokutě rozhodl, a musí být použity k   ochraně ovzduší na území svěřeném do jeho působnosti.

 

   (18)  Pokuty  uložené  inspekcí za porušení povinností podle ustanovení   hlavy  III vybírá a vymáhá inspekce. Pokuty jsou příjmem Státního fondu   životního prostředí České republiky.

 

   (19)  Při  vybírání  a vymáhání pokut ukládaných podle tohoto zákona se   postupuje podle zvláštního právního předpisu.^13)

 

§ 41

 

   (1)  Řízení  o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne,   kdy  orgán ochrany ovzduší zjistil porušení povinnosti, nejpozději však   do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti nebo zákazu došlo.

 

   (2)  Dojde-li  v době do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o   uložení  pokuty  k  opětovnému  porušení  povinnosti, za které již byla   uložena  pokuta,  a  provozovatel  nezjednal  nápravu  uloženou orgánem   ochrany  ovzduší,  uloží  mu  tento orgán pokutu až do výše dvojnásobku   horní hranice sazby.

 

   (3)  Při  rozhodování  o  výši  pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k   závažnosti  porušení  zákonné  povinnosti,  době  trvání  protiprávního   stavu,  k  výši  vzniklé  nebo  hrozící  škody  a k případným následkům   protiprávního stavu.

 

HLAVA VII

 

VÝKON  SPRÁVNÍ  ČINNOSTI  NA  ÚSEKU  OCHRANY  OVZDUŠÍ, OZONOVÉ VRSTVY A

KLIMATICKÉHO SYSTÉMU ZEMĚ

 

§ 42

 

Orgány  ochrany  ovzduší vykonávající správní činnosti na úseku ochrany

ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země

 

   Správní   činnosti   na   úseku   ochrany  ovzduší,  ozonové  vrstvy  a   klimatického systému Země vykonávají tyto orgány ochrany ovzduší:

 

   a) ministerstvo,

 

   b) Ministerstvo zdravotnictví,

 

   c) inspekce,

 

   d) Česká obchodní inspekce,

 

   e) celní úřady,

 

   f) kraje,

 

   g) obecní úřady obcí s rozšířenou působností

 

   h) obce.

 

   § 42a

 

   neplatil

 

   § 43

 

   Ministerstvo životního prostředí

 

   Ministerstvo

 

   a)  vykonává  působnost  ústředního  správního  úřadu v oblasti ochrany   ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země a na těchto úsecích   řídí výkon státní správy,

 

   b)  vykonává  vrchní  státní  dozor  na  úseku ochrany ovzduší, ochrany   ozonové vrstvy a klimatického systému Země,

 

   c)  zaujímá  stanoviska k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu   ovzduší,  zejména  ke  strategiím rozvoje jednotlivých oborů, odvětví a   územních celků,

 

   d)  koordinuje  výzkum  a  sleduje  technický  rozvoj  v  rámci ochrany   ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země a podporuje   rozšiřování technologií omezujících znečišťování ovzduší,

 

   e)  zajišťuje  sledování  kvality  ovzduší  podle  § 6 odst. 8 a provoz   základní  sítě  imisního  monitoringu  na celém území České republiky a   sledování úrovně znečištění ovzduší podle § 7 odst. 5,

 

   f)  zabezpečuje  jednotný  registr informačního systému kvality ovzduší   (ISKO)  a  registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst.   3,

 

   g)  zabezpečuje  inventarizaci  emisí  a  propadů  látek  ovlivňujících   klimatický   systém  Země  prostřednictvím  Národního  inventarizačního   systému podle § 13 odst. 2,

 

   h)  poskytuje  odbornou pomoc při přípravě programů ke zlepšení kvality   ovzduší,

 

   i)  vymezuje  oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší a zveřejňuje seznam   zón a aglomerací podle § 7,

 

   j) připravuje a předkládá vládě ke schválení národní programy snižování   emisí  vybraných  znečišťujících  látek  nebo jejich stanovených skupin   podle § 6 odst. 2,

 

   k) odpovídá za zpracování emisních inventur a ročních emisních projekcí   podle § 6 odst. 9,

 

   l)  uplatňuje stanovisko obsahující podmínky ochrany ovzduší podle § 17   odst.  1  písm.  a)  k  politice  územního rozvoje a k zásadám územního   rozvoje  a povolení ke zvýšenému obsahu síry v kapalných palivech podle   § 17 odst. 2 písm. h),

 

   m)  kontroluje  a  hodnotí  dodržování  imisních  limitů  a sledování a   hodnocení depozic,

 

   n)  rozhoduje  o odvolání proti rozhodnutím vydaným inspekcí, krajskými   úřady a osobou pověřenou k vydávání certifikátů podle hlavy III,

 

   o) vydává a ruší certifikáty podle hlavy III,

 

   p)  vyhlašuje  prostřednictvím pověřené právnické osoby meteorologickou   předpověď  vzniku smogových situací, vznik a ukončení smogové situace a   pro zdroje znečišťování podléhající regulaci regulační opatření podle §   8 odst. 1 a 3,

 

   r)  poskytuje  odbornou pomoc krajům a obcím při zpracování regulačních   řádů,

 

 

   s)  zpřístupňuje  informace  na  základě  tohoto  zákona  a  zvláštních   právních předpisů,

 

   t) navrhuje emisní stropy pro vymezená území, pro skupiny stacionárních   zdrojů nebo pro jednotlivé stacionární zdroje,

 

   u)  vydává  a ruší rozhodnutí o autorizaci podle § 15 odst. 1, 13 a 14;   provádí kontrolu výkonu této činnosti,

 

   v) kontroluje správnost výsledků rozptylových studií,

 

   w)  rozhoduje o kategorii zdroje v případech zcela nových technologií a   jejich zařízení podle § 4 odst. 11,

 

   x) vede a zveřejňuje seznam certifikovaných osob podle hlavy III,

 

   y)  je  příslušným  orgánem  pro podávání zpráv podle článku 6 nařízení   Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006^1b),

 

   z)  určuje hodnotící orgán podle přímo použitelných předpisů Evropských   společenství^1b).

 

§ 44

 

Vrchní státní dozor

 

   (1)  Ministerstvo  dozírá  v rámci vrchního státního dozoru, jak orgány   ochrany ovzduší dodržují ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k   jeho  provedení  a ustanovení právních předpisů Evropských společenství   upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země^13a).

 

   (2)  Ministerstvo  v  rozsahu  své  působnosti podle tohoto zákona je v   rámci   vrchního  státního  dozoru  oprávněno  též  dozírat,  jak  jsou   dodržována   ustanovení  tohoto  zákona  a  předpisů  vydaných  k  jeho   provedení   a  ustanovení  právních  předpisů  Evropských  společenství   upravujících  podmínky  ochrany  ozonové vrstvy Země^13a) právnickými a   fyzickými osobami a jak jsou plněny povinnosti vyplývající z rozhodnutí   orgánů ochrany ovzduší. Zjistí-li závady, může uložit opatření k jejich   odstranění.

 

§ 45

 

Ministerstvo zdravotnictví

 

   Ministerstvo zdravotnictví

 

   a)  předkládá  ministerstvu  návrhy  ke  zpřísnění  imisních  limitů  v   případech odůvodněné potřeby na základě zhodnocení zdravotních rizik,

 

   b)  zpracovává  a  vede seznamy referenčních koncentrací znečišťujících   látek pro hodnocení a řízení zdravotních rizik,

 

   c)   provádí  sledování  zdravotního  stavu  obyvatelstva  a  hodnocení   zdravotních rizik v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních   seskupeních pro potřeby zpracování programů zlepšení kvality ovzduší,

 

   d)  provádí  účelová  měření  ovzduší  ve  vybraných sídlech z hlediska   ochrany  veřejného  zdraví  pro  potřeby monitorování zdravotního stavu   obyvatelstva  ve  vztahu  k  životnímu  prostředí,  hodnocení  a řízení   zdravotních  rizik  podle  zvláštního  právního  předpisu;^2) v rozsahu   dohodnutém  s ministerstvem a na jeho žádost se rovněž podílí na měření   v základní imisní síti,

 

   e)  zaujímá  stanoviska z hlediska ochrany zdraví lidí k záměrům, které   mohou  výrazně  ovlivnit čistotu ovzduší, zejména ke strategiím rozvoje   jednotlivých oborů, odvětví a územních celků,

 

   f)  přijímá  opatření zaměřená na snižování spotřeby regulovaných látek   pro  zajištění  ochrany života a zdraví s ohledem na dostupné náhrady a   požadavky   zabezpečení  zdravotní  péče;  k  tomuto  účelu  získává  a   zpracovává podklady a hodnocení a předává je ministerstvu.

 

 

 

 

 

§ 45a

 

zrušen

 

§ 46

 

Česká inspekce životního prostředí

 

   (1) Inspekce

 

   a)  dozírá  na dodržování právních předpisů a rozhodnutí orgánů ochrany   ovzduší  týkajících  se  ochrany  ovzduší,  ochrany  ozonové  vrstvy  a   klimatického systému Země,

 

   b)  provádí u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů   měření  znečišťujících  látek  za  účelem  kontroly dodržování emisních   limitů a emisních stropů,

 

   c)  spolupracuje  s  místně  příslušnými  orgány  ochrany  ovzduší a je   oprávněna od nich vyžadovat informace,

 

   d) rozhoduje v pochybnostech o vymezení stacionárního zdroje a zařazení   do příslušné kategorie stacionárních zdrojů podle § 4 odst. 10,

 

   e)  ukládá  nápravná  opatření  a  rozhoduje  o  omezení nebo zastavení   provozu stacionárního zdroje podle § 38,

 

   f  )  upozorňuje krajský úřad na nedostatky ve způsobu zjišťování emisí   znečišťujících látek podle § 9 odst. 1,

 

   g)   ukládá   provozovatelům   zvláště  velkých,  velkých  a  středních   stacionárních  zdrojů  pokuty  za  porušení povinností podle ustanovení   hlavy II,

 

   h)  rozhoduje  v  případě  spalování více druhů paliv v jednom zařízení   spadajícím   do  kategorie  zvláště  velkých,  velkých  nebo  středních   stacionárních  zdrojů  o  emisních  limitech  a  dalších požadavcích na   jejich provozování podle § 5 odst. 4,

 

   i)  zpřístupňuje  informace  na  základě  tohoto  zákona  a  zvláštních   právních předpisů,

 

   j)  shromažďuje  a  ověřuje  informace  potřebné  pro  posouzení  vlivu   výstavby  zařízení  i  jeho  provozu na kvalitu ovzduší v jiném státě v   případě,  že  je příslušným správním úřadům předložen záměr na výstavbu   zařízení, a předá je ministerstvu,

 

   k)  vydává  závazné  stanovisko  podle  § 17 odst. 1 písm. b), povolení   podle  §  17 odst. 1 písm. c) a d) a § 17 odst. 2 písm. a) až g) a i) a   eviduje  oznámení  provozovatelů  podle  § 54 odst. 9 do 31.12.2002; po   tomto  datu  je dotčeným orgánem státní správy v řízení o vydání těchto   povolení.  Ke  každému řízení vydává své vyjádření a poskytuje odbornou   spolupráci  krajským  úřadům  při udělování těchto povolení. Na vyzvání   poskytuje  vyjádření  do  15  dnů  ode dne doručení žádosti, pokud se s   krajským úřadem nedohodne jinak. Vyjádření neposkytuje v případech, kdy   s vydáním povolení souhlasí,

 

   l)  schvaluje  regulační  řády provozovatelů zvláště velkých, velkých a   středních stacionárních zdrojů pro účely regulace emisí podle § 8,

 

   m)  zajišťuje na základě rozhodnutí ministerstva podle § 39 odst. 1 a 3   odejmutí regulovaných látek a výrobků, které je obsahují,

 

   n)  ukládá pokuty za porušení povinností vyplývající z ustanovení hlavy   třetí  tohoto  zákona  nebo  právních  předpisů Evropských společenství   upravujících  podmínky  ochrany  ozonové  vrstvy Země^1a) a o některých   fluorovaných skleníkových plynech^1b).

 

   (2) Inspekce kontroluje

 

   a)  dodržování  povinností  provozovateli  zvláště  velkých,  velkých a   středních stacionárních zdrojů,

 

   b)  dodržování  emisních  limitů,  emisních  stropů, přípustné tmavosti   kouře a přípustné míry obtěžování zápachem u zvláště velkých, velkých a   středních  stacionárních  zdrojů;  dodržování limitního obsahu těkavých   organických   látek  ve  výrobcích,  jejich  dovoz,  přepravu,  prodej,   označování, přečerpávání, skladování a používání v souladu s prováděcím   právním předpisem,

 

   c)  plnění plánů snížení emisí podle § 5 odst. 6 a plánů zavedení zásad   správné zemědělské praxe u zdroje znečišťování podle § 5 odst. 8,

 

   d)   dodržování   varovných  a  regulačních  opatření  vyhlášených  pro   stacionární  zdroje  podléhající  regulaci podle § 8 odst. 3 za smogové   situace a dodržování regulačních řádů stacionárních zdrojů,

 

   e)  plnění  povinností  souvisejících  s  provozní evidencí a souhrnnou   provozní evidencí podle § 11 odst. 1 písm. e),

 

   f) správnost provádění autorizovaného měření emisí a imisí,

 

   g)  činnost autorizovaných osob podle § 16 odst. 3; v případě závažných   nedostatků   navrhuje  ministerstvu  zrušení  rozhodnutí  o  autorizaci   právnických a fyzických osob podle § 15 odst. 13,

 

   h) dodržování povinností uvedených v § 3 odst. 2 až 4,

 

   i)  plnění  povinností  uvedených v ustanoveních hlavy III nebo v přímo   použitelných předpisech Evropských společenství ^1a),^1b).

 

§ 47

 

Česká obchodní inspekce

 

   Česká obchodní inspekce

 

   a)  kontroluje  kvalitu paliv na vnitřním trhu v rozsahu kvalitativních   ukazatelů   stanovených  prováděcím  právním  předpisem  a  technickými   předpisy  a  za  zjištěné  nedostatky  ukládá  pokuty  podle zvláštního   právního předpisu^21),

 

   b)  kontroluje označování regulovaných látek v souladu s § 27 odst. 1 a   fluorovaných  skleníkových  plynů v souladu s § 30 a v případě zjištění   porušení povinnosti označování dává podnět inspekci k uložení pokuty.

 

§ 48

 

Kraje

 

   (1) Krajský úřad

 

   a) rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatku   za  znečišťování ovzduší zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů   podle § 19 odst. 4, § 21 odst. 1 a § 22 odst. 3 a 5,

 

   b) kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a emisních stropů na   základě údajů z informačního systému kvality ovzduší,

 

   c) provádí dozor na úseku ochrany ovzduší ve své územní působnosti,

 

   d)  ukládá  plnění  plánu  snížení  emisí nebo zásad správné zemědělské   praxe u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 6 a 8,

 

   e) vypracovává krajský program snižování emisí podle § 6 odst. 5,

 

   f) vypracovává programy ke zlepšení kvality ovzduší podle § 7 odst. 6,

 

   g)  podílí se na tvorbě národních programů snižování emisí jednotlivých   znečišťujících látek,

 

   h)  schvaluje  návrhy  opatření pro případy havárií u zvláště velkých a   velkých stacionárních zdrojů a návrhy na jejich změny,

 

   i) schvaluje plány snížení emisí u stacionárního zdroje podle § 5 odst.   7,

 

   j)  na  žádost  ministerstva se podílí na vymezení oblastí se zhoršenou   kvalitou ovzduší,

 

   k)  poskytuje  metodickou pomoc obecním úřadům při vypracování místních   programů ke zlepšení kvality ovzduší,

 

   l)  schvaluje  plány  zásad  správné  zemědělské  praxe u stacionárního   zdroje podle § 5 odst. 9,

 

   m)  stanovuje  pro  zvláště  velké,  velké a střední stacionární zdroje   znečišťující  látky  nebo  jejich  stanovené  skupiny,  pro které budou   uplatněny  obecné  emisní  limity  podle  §  9  odst.  4  a pro ostatní   stacionární zdroje emisní stropy podle § 17 odst. 9,

 

   n)  vyhlašuje  signál  upozornění,  signál  regulace k omezení emisí ze   stacionárních  zdrojů,  které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a   plní úkoly podle § 8 odst. 7,

 

   o)  zpřístupňuje  informace  na  základě  tohoto  zákona  a  zvláštních   právních předpisů,

 

   p) vypracovává krajský regulační řád podle § 8 odst. 5,

 

   r)  ode  dne  1.  ledna 2003 vydává povolení uvedená v § 17, s výjimkou   stanoviska  podle odstavce 1 písm. a) a povolení podle odstavce 2 písm.   h),

 

   s) ukládá pokuty podle § 40,

 

   t)  vede evidenci oznámení pro zvláště velké a velké stacionární zdroje   podle § 54 odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu od 1.   ledna 2003,

 

   u)  je  dotčeným  orgánem  státní  správy  v územním, stavebním a jiném   řízení   podle   stavebního   zákona  a  vydává  stanovisko  pro  účely   kolaudačního  souhlasu  z  hlediska  ochrany  ovzduší s výjimkou malých   stacionárních zdrojů,

 

   v)  stanovuje  v  pochybnostech  způsob zjišťování emisí znečišťujících   látek podle § 9 odst. 1,

 

   w)  uplatňuje  stanoviska  k  územním  plánům  a  k  regulačním plánům,   obsahující  podmínky ochrany ovzduší podle § 17 odst. 1 písm. a), pokud   tato  územně  plánovací dokumentace navrhuje umístění zdrojů znečištění   ovzduší.

 

   (2) Kraj

 

   a)  zaujímá  stanoviska  k  místním programům snižování emisí a místním   programům ke zlepšení kvality ovzduší,

 

   b)  vyjadřuje  se  k  záměrům,  které  mohou  výrazně  ovlivnit čistotu   ovzduší,  k  rozvojovým  koncepcím  a  k programům rozvoje jednotlivých   oborů a odvětví ve své územní působnosti^9),

 

   c)  vydává v přenesené působnosti nařízením program ke zlepšení kvality   ovzduší.

 

§ 49

 

   Obecní úřady obcí s rozšířenou působností

 

   Obecní úřad obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti

 

   a) rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatků   za  znečišťování ovzduší podle § 19 odst. 5 a podle § 21 odst. 5 a § 22   odst. 3 a 5 u středních stacionárních zdrojů,

 

   b) ukládá pokuty podle § 40 odst. 5,

 

   c)  vede  evidenci  oznámení  pro střední stacionární zdroje podle § 54   odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

§ 50

 

Obce

 

   (1) Obecní úřad

 

   a)  je  dotčeným  správním  orgánem v územním, stavebním a jiném řízení   podle  stavebního  zákona  a  vydává  stanovisko pro účely kolaudačního   souhlasu z hlediska ochrany ovzduší u malých stacionárních zdrojů,

 

   b)  zpřístupňuje  informace  podle  tohoto zákona a zvláštních právních   předpisů,

 

   c)  rozhoduje  o  vyměření  poplatků  za  znečišťování ovzduší u malých   stacionárních zdrojů podle § 19 odst. 6,

 

   d)  nařizuje  odstranění  závad  u malých spalovacích zdrojů podle § 12   odst.  1  písm.  f),  ukládá opatření k nápravě těchto závad podle § 38   odst. 1 a ukládá pokuty za nesplnění této uložené povinnosti,

 

   e) může vypracovat místní program ke zlepšení kvality ovzduší,

 

   f)  může vypracovat místní program snižování emisí znečišťujících látek   podle § 6 odst. 5,

 

   g)  vyhlašuje  signál  upozornění,  signál  regulace k omezení emisí ze   stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a k   omezení  provozu  mobilních  zdrojů  znečišťování;  pokud jde o zvláště   velké,  velké  a  střední  stacionární  zdroje,  informuje  o  porušení   povinností inspekci,

 

   h)  vede  evidenci  malých  stacionárních  zdrojů,  u nichž tento zákon   stanoví  ohlašovací  povinnost,  a  poskytuje  údaje  z  této  evidence   ministerstvu,

 

   i)  vydává  povolení  pro  činnosti,  kde  to  stanoví  zvláštní právní   předpis,  při kterých vznikají emise těkavých organických látek a které   odpovídají kategorii malých ostatních stacionárních zdrojů znečišťování   ovzduší.  Pro  tyto  látky  může  stanovit  fugitivní  emisní  limit  v   závislosti na kvalitě ovzduší v daném místě.

 

   (2) Obecní úřad kontroluje

 

   a)  dodržování  povinností  provozovateli  malých  stacionárních zdrojů   podle § 12 a § 19 odst. 16 za nedodržení povinností jim ukládá pokuty a   nápravná  opatření  a rozhoduje o zastavení nebo omezení provozu těchto   zdrojů,

 

   b)  dodržování  přípustné  tmavosti  kouře  a přípustné míry obtěžování   zápachem  u  provozovatelů  malých stacionárních zdrojů a za nedodržení   povinností ukládá pokuty,

 

   c)  účinnost  spalování, měření množství a rozsahu vypouštěných látek u   malých  spalovacích  zdrojů podle § 12 odst. 1 písm. f); touto činností   může  pověřit  odborně  způsobilé  právnické  nebo  fyzické osoby podle   zvláštního právního předpisu,^10)

 

   d)  dodržování povinností podle § 3 odst. 5 a za jejich porušení ukládá   pokuty.

 

   (3) Obec může obecně závaznou vyhláškou

 

   a)  stanovit podmínky spalování suchých rostlinných materiálů podle § 3   odst.  5  nebo  toto  spalování  zakázat;  při  stanovení podmínek obec   přihlíží  zejména  ke  klimatickým  podmínkám,  stavu  ovzduší  ve svém   územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby,

 

   b)  zakázat některé druhy paliv pro malé spalovací zdroje znečišťování;   seznam těchto paliv je uveden v příloze č. 11 k tomuto zákonu,

 

   c)  v  oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání   světelných reklam a efektů na oblohu.

 

 

 

 

§ 51

 

Celní úřady

 

   (1) Celní úřady

 

   a)  provádějí  kontrolu  dovozů,  vývozů  a uvádění na trh regulovaných   látek  a  výrobků, které je obsahují, podle přímo použitelného předpisu   Evropských  společenství  upravujícího  podmínky ochrany ozonové vrstvy   Země^1a),

 

   b)  provádějí  kontrolu  při  uvádění  na trh fluorovaných skleníkových   plynů  a výrobků, které mohou tyto látky a plyny obsahovat, podle přímo   použitelného  předpisu Evropských společenství o některých fluorovaných   skleníkových plynech^1b),

 

   c) dávají podněty inspekci, zjistí-li porušení povinností při provádění   kontroly podle písmene a) nebo b),

 

   d)  poskytují  ministerstvu  do  31.  března  údaje z celní evidence za   předchozí  kalendářní  rok podle přílohy č. 9 k tomuto zákonu, které se   týkají vývozů a dovozů regulovaných látek a výrobků, které je obsahují,   a  uvádění  na  trh fluorovaných skleníkových plynů a výrobků, které je   obsahují;  obdobně  poskytují  údaje  z celní evidence, které se týkají   vývozu a dovozu paliv a výrobků, které obsahují těkavé organické látky,

 

   e) dávají podněty ministerstvu k uplatnění vrchního státního dozoru,

 

   f) spravují poplatky podle § 3a a 19.

 

   (2)  Celní  úřady  si  při  kontrole  podle tohoto zákona mohou vyžádat   odbornou pomoc inspekce.

 

§ 52

 

Oprávnění kontrolních orgánů

 

   (1)  Pověření zaměstnanci každého orgánu ochrany ovzduší jsou oprávněni   při výkonu své činnosti

 

   a)  v  nezbytně  nutném  rozsahu  vstupovat,  popřípadě vjíždět na cizí   pozemky  nebo  vstupovat  do cizích staveb užívaných pro podnikatelskou   činnost  nebo  provozování  jiné  hospodářské  činnosti a vykonávat tam   povinnosti  stanovené  tímto  zákonem, pokud k tomu není třeba povolení   podle   zvláštních   zákonů;  za  škodu  při  výkonu  tohoto  oprávnění   způsobenou odpovídá stát, který se této odpovědnosti nemůže zprostit,

 

   b)  požadovat  potřebné  doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení   týkající se předmětu kontroly,

 

   c)  v  případě  podezření  na porušení tohoto zákona odebírat vzorky za   účelem   zjištění   totožnosti  regulovaných  látek  nebo  fluorovaných   skleníkových  plynů  a  na  náklady  kontrolovaných  osob provádět nebo   zajišťovat jejich rozbory,

 

   d)  zadržet regulované látky, fluorované skleníkové plyny nebo výrobky,   které  je obsahují, na náklady právnické nebo fyzické osoby oprávněné k   podnikání   v  případě  zjištění  zakázaných  regulovaných  látek  nebo   fluorovaných skleníkových plynů,

 

   e)   zadržet   výrobky  v  případě  podezření  na  přítomnost  zakázané   regulované  látky  nebo zakázaného fluorovaného skleníkového plynu může   inspekce,  a  to až do zjištění výsledku provedeného rozboru; náklady s   tím  spojené  hradí kontrolovaná osoba, jestliže se zjistí, že zadržené   výrobky  regulovanou  látku nebo fluorovaný skleníkový plyn obsahují; o   zadržení  výrobků,  prováděném šetření a jejich případném vydání sepíše   inspektor protokol.

 

   (2) Proti uloženému rozhodnutí inspekce o zajištění regulovaných látek,   fluorovaných skleníkových plynů nebo výrobků, které je obsahují a které   neodpovídají  požadavkům  na  kvalitu nebo složení podle tohoto zákona,   může  kontrolovaná  osoba podat do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s   uloženým  opatřením  námitky  pracovišti inspekce, kterým bylo opatření   uloženo.  Námitky  nemají  odkladný účinek. Ředitel inspekce rozhodne o   námitkách  bez  zbytečného odkladu. Jeho rozhodnutí je konečné. Písemné   rozhodnutí se doručí kontrolované osobě.

 

   (3)  Zajištění regulovaných látek, fluorovaných skleníkových plynů nebo   výrobků,  které  je  obsahují,  podle odstavce 2 trvá do doby, než bude   pravomocně  rozhodnuto  o  jejich  propadnutí  státu  nebo  o  dočasném   zajištění,  dokud  nebude prokázáno porušení povinnosti podle hlavy III   nebo  podle  přímo použitelného předpisu Evropských společenství^1b). O   vrácení   regulovaných  látek,  fluorovaných  skleníkových  plynů  nebo   výrobků, které je obsahují, sepíše inspektor protokol.

 

   (4)  Inspektoři  nebo  pověření zaměstnanci orgánů ochrany ovzduší jsou   povinni

 

   a) při kontrolní činnosti se prokázat služebním průkazem,

 

   b)  zachovávat  mlčenlivost  o  skutečnostech, o kterých se dozvěděli v   souvislosti s výkonem své činnosti,

 

   c) při vstupu do cizích objektů informovat provozovatele.

 

HLAVA VIII

 

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ

 

§ 53

 

Společná ustanovení

 

   (1)  Na  rozhodování podle tohoto zákona se vztahuje správní řád,^22) s   výjimkou rozhodování podle § 8, § 3a a § 17 odst. 1 písm. a).

 

   (2)  Orgán ochrany ovzduší, který povolení nebo rozhodnutí podle tohoto   zákona  vydal,  může  na  návrh  nebo  z  vlastního  podnětu jím vydané   povolení nebo rozhodnutí změnit nebo zrušit,

 

   a)  vyžaduje-li  to veřejný zájem na ochraně zdraví lidí před působením   nepříznivých účinků znečišťujících látek na lidské zdraví, nebo

 

   b)  dojde-li  ke  změně  podmínek  rozhodných  pro vydání povolení nebo   rozhodnutí, nebo

 

   c)  dojde-li  při  výkonu  povolení  nebo  rozhodnutí  k závažnému nebo   opakovanému porušení povinností stanovených tímto zákonem, nebo

 

   d)   nevyužívá-li  oprávněný  vydaného  povolení  nebo  rozhodnutí  bez   zvláštního důvodu po dobu delší 2 let.

 

   (3)  Rozhodnutí nebo opatření podle § 5 odst. 4, 6 a 7, 8, 10 a 11, § 9   odst.  4,  §  17 odst. 1 písm. c) a d) a § 17 odst. 2 písm. a) až i) se   nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem   v  řízení  o  vydání  integrovaného povolení podle zákona o integrované   prevenci.^23) Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.

 

   (4)  Ustanovení  tohoto  zákona  a  jeho  prováděcích právních předpisů   stanovující  technické  požadavky  a  další  podmínky  vztahující se na   výrobky podle zvláštního právního předpisu^4) jsou technickými předpisy   podle tohoto zvláštního právního předpisu.^4)

 

   (5)  Veškerá  opatření  k nápravě, zákazy provozu nebo činnosti a další   rozhodnutí  uložená  podle  § 38 nebo § 39 provozovatelům stacionárních   zdrojů nebo právnickým nebo fyzickým osobám přecházejí na jejich právní   nástupce.

 

§ 54

 

Přechodná ustanovení

 

   (1)  Správní řízení na úseku ochrany ovzduší zahájená přede dnem nabytí   účinnosti  tohoto  zákona  se  dokončí a sankce uloží podle dosavadních   předpisů.  Podle  dosavadních  předpisů se postupuje i v případech, kdy   došlo k porušení zákona v době před nabytím účinnosti tohoto zákona.

 

   (2)  Oprávnění  k  autorizovanému  měření  emisí  a  imisí vydaná podle   právních   předpisů  platných  do  účinnosti  tohoto  zákona  pozbývají   platnosti dnem 31. prosince 2003.

 

 

   (3)  Ministerstvo předloží vládě ke schválení národní program snižování   emisí podle § 6 odst. 3 do 30. června 2003.

 

   (4)  Orgány  krajů  a orgány obcí vypracují nejpozději do 1. ledna 2003   programy  ke  zlepšování  kvality  ovzduší podle § 7 odst. 6 a programy   snížení emisí podle § 6 odst. 5.

 

   (5)  Při  stanovení výše poplatku za znečišťování ovzduší podle § 19 na   rok  2002 se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Poplatkovou   evidenci   předá   inspekce  orgánům  krajů  v  inventarizovaném  stavu   nejpozději do 30. června 2002.

 

   (6)  Provozovatelé  zvláště  velkých  spalovacích zdrojů, na které bylo   vydáno  stavební  povolení  u  prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné   rozhodnutí  (například povolení ke změně stavby u zdroje) 1. ledna 2003   nebo  později,  jsou  povinni  plnit  emisní  limity  a  další podmínky   stanovené  v  prováděcím  právním předpisu pro tyto zdroje od účinnosti   tohoto  zákona.  To platí i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném   příkonu  50  MW  a  více,  na  něž bylo vydáno stavební povolení a byly   uvedeny  do  provozu  1.  ledna  2003 nebo později u spalovacích zdrojů   uvedených v odstavcích 7 a 8, kterým budou emisní limity stanoveny jako   hodnoty odpovídající celkovému jmenovitému příkonu zdroje.

 

   (7)  Provozovatelé  zvláště  velkých  spalovacích zdrojů, na které bylo   vydáno  stavební  povolení  u  prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné   rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje) do 1. července   1987,  plní  emisní  limity  a další podmínky platné u zdroje před dnem   účinnosti  tohoto zákona. Provozovatelé jsou povinni do 30. června 2004   předložit  plán  snižování  emisí u stacionárního zdroje s cílem splnit   emisní  strop  a další úkoly vyplývající z národního programu snižování   emisí  pro  zvláště  velké  spalovací zdroje podle prováděcího právního   předpisu,  pokud  závazně nevyhlásí plán útlumu provozování spalovacího   zdroje  formou  písemného  závazku  statutárního zástupce provozovatele   předaného ministerstvu nejpozději do 30. června 2004. Písemný závazek a   plán  útlumu musí dokladovat, že zdroj bude provozován po 1. lednu 2008   do  31.  prosince  2015,  nejvýše  však  po celkovou dobu 20 000 hodin.   Emisní  strop  bude  pro  zdroje stanoven na základě skutečných ročních   emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku za 5   let  provozování zdroje do roku 2000 včetně, a to přepočtem ze skutečně   dosahovaných  hodnot  koncentrací  jmenovaných  znečišťujících  látek v   odpadním  plynu na hodnoty emisních limitů stanovené prováděcím právním   předpisem zdrojům podle § 54 odst. 8 od 1. ledna 2003.

 

   (8)  Provozovatelé  zvláště  velkých  spalovacích zdrojů, na které bylo   vydáno  stavební  povolení  u  prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné   rozhodnutí  (například  povolení  ke  změně  stavby u zdroje s výjimkou   výstavby  odsiřovacího zařízení zajišťujícího stupeň odsíření stanovený   prováděcím právním předpisem) od 1. července 1987 do 31. prosince 2002,   jsou  povinni  plnit  emisní  limity  a  další podmínky pro tyto zdroje   stanovené v prováděcím právním předpisu nejpozději od 1. ledna 2003. Do   uvedeného  data  plní  provozovatel  emisní limity platné u spalovacího   zdroje  před  dnem  účinnosti  tohoto zákona. To platí i pro nové části   zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na které bylo vydáno   stavební  povolení  a  které  byly  uvedeny  do  provozu v období od 1.   července  1987  do  31.  prosince 2002 u spalovacích zdrojů uvedených v   odstavci   7,   kterým  budou  emisní  limity  stanoveny  jako  hodnoty   odpovídající  celkovému  jmenovitému příkonu zdroje. Povinnosti uložené   tímto  zákonem  se  nevztahují  na  provozovatele  stacionárních zdrojů   uvedené  ve smlouvě, kterou Česká republika přistupuje k Evropské unii,   v rozsahu, který tato smlouva stanoví, a po dobu v ní uvedenou.

 

   (9)  Provozovatelé  stacionárních  zdrojů vypouštějících emise těkavých   organických látek, které stanoví prováděcí právní předpis, jsou povinni

 

   a)  u  stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí   nebo  jiné  obdobné  povolení k provozu před dnem 1. dubna 2002 nebo na   které  se  vztahuje odstavec 1 a budou uvedeny do provozu nejpozději 1.   dubna  2003,  plnit  emisní  limity a další podmínky provozování těchto   zdrojů  stanovené  prováděcím právním předpisem nejpozději od 31. října   2007 a ve lhůtě do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nebo   od  data  uvedení do provozu oznámit zdroj u příslušného orgánu ochrany   ovzduší. Zařízení vybudovaná u těchto zdrojů na základě plánu snižování   emisí  těkavých  organických  látek musí splňovat emisní limity a další   podmínky  provozování nejpozději od 31. října 2007. Do tohoto data jsou   povinni  plnit  emisní  limity platné u zdroje do data účinnosti tohoto   zákona  a  další podmínky jeho provozování uvedené v prováděcím právním   předpisu,

 

   b)  u  stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí   nebo  jiné obdobné povolení k provozu po 1. dubnu 2003 nebo na které se   vztahuje  odstavec  1 a budou uvedeny do provozu po datu 1. dubna 2003,   plnit  emisní  limity a další podmínky provozování těchto zdrojů včetně   oznámení  provozu zdroje příslušnému orgánu ochrany ovzduší ve lhůtě do   3  měsíců od data uvedení zdroje do provozu. Tato povinnost se vztahuje   i  na  nové  části  stacionárních  zdrojů  podle  písmena a) uvedené do   provozu  po  1.  dubnu  2003. U zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační   rozhodnutí  nebo jiné obdobné povolení k provozu od 1. dubna 2001 do 1.   dubna 2003, budou plněny tyto podmínky do 31. října 2006.

 

   (10) Provozovatelé všech spaloven odpadů a dalších stacionárních zdrojů   provozujících spoluspalování paliva s odpadem jsou povinni plnit emisní   limity  a  další  podmínky  provozování  stacionárních zdrojů stanovené   prováděcím právním předpisem a ve lhůtách v něm stanovených podle druhu   znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Provozovatelé jsou   povinni  vypracovat  a  plnit  orgánem  ochrany  ovzduší schválený plán   snižování  emisí,  pokud  nejsou u zdroje schopni plnit emisní limity a   další  podmínky  stanovené v prováděcím právním předpisu, nejpozději do   1. ledna 2003. Těchto emisních limitů jsou povinni dosáhnout na základě   plánu  snižování  emisí  nejpozději  do  28.  prosince 2004 nebo ke dni   vstupu  smlouvy  o  přistoupení  České  republiky  k  Evropské  unii  v   platnost,   nastane-li   tato  skutečnost  dříve.  Provozovatelé  všech   spaloven odpadů a dalších stacionárních zdrojů na spoluspalování paliva   s odpadem, pro které bude vydáno stavební povolení po 28. prosinci 2002   nebo  kolaudační  rozhodnutí  po  28. prosinci 2004, jsou povinni plnit   emisní   limity  a  další  podmínky  provozování  stacionárních  zdrojů   stanovené prováděcím právním předpisem ode dne uvedení do provozu.

 

   (11)  Spalování  odpadních  olejů  ve  středních a malých stacionárních   zdrojích  jsou jejich provozovatelé povinni ukončit nejpozději do 2 let   od účinnosti tohoto zákona.

 

   (12)   Provozovatelé   stacionárních   zdrojů,  na  které  se  vztahuje   ustanovení § 18 odst. 1, jsou povinni požádat inspekci o povolení podle   § 17 odst. 2 písm. c) nejpozději do 2 let od účinnosti tohoto zákona.

 

   (13)  Stacionární  zdroje  provozované  do  účinnosti  tohoto zákona se   považují  za zařazené do kategorií zdrojů ve smyslu § 4 odst. 10, pokud   tento zákon nemění jejich zařazení.

 

   (14)   Provozovatelé   spaloven   odpadu,   zařízení   schválených  pro   spoluspalování  odpadu  a  zvláště velkých spalovacích zdrojů si opatří   autorizaci podle § 15 odst. 1 písm. c) nejpozději do 31. 12. 2003.

 

   (15)  Provozovatel  dvou  nebo  více zdrojů uvedených v odstavci 7 může   namísto  stropů  a  plánů  snižování emisí pro tyto zdroje plnit emisní   stropy, které jsou součtem emisních stropů stanovených těmto zdrojům ke   dni  1.  ledna  2008.  Nesmí  přitom  dojít  k  navýšení emisí zdroje v   aglomeraci.  Vyřazením  zdroje  z národního programu snižování emisí ze   stávajících  zvláště  velkých  spalovacích  zdrojů  postupem stanoveným   prováděcím  právním  předpisem^24)  se  součet  emisních stropů sníží o   podíl tohoto zdroje.

 

   (16)  Provozovatel,  který  se rozhodne plnit emisní stropy, které jsou   součtem emisních stropů stanovených těmto zdrojům ke dni 1. ledna 2008,   oznámí  tuto  skutečnost  správnímu  úřadu, který je místně příslušný k   vydání   integrovaného  povolení  (dále  jen  „úřad“)  podle  zákona  o   integrované  prevenci^23).  Na  základě  tohoto  oznámení  úřad  upraví   integrovaná povolení vydaná pro jednotlivé zdroje v souladu s odstavcem   15.  Povinnost  provozovatele  plnit  emisní stropy, které jsou součtem   emisních  stropů  stanovených  těmto  zdrojům  ke dni 1. ledna 2008, je   účinná  ode  dne,  kdy  provozovatel  své  rozhodnutí plnit tyto emisní   stropy oznámí úřadu.

 

   (17)  Provozovatel  oznámí  ministerstvu  vždy  nejpozději k 31. březnu   běžného  roku  rozložení  předpokládaného  plnění  emisního  stropu  po   jednotlivých  zdrojích  na daný kalendářní rok a ohlásí případnou změnu   tohoto rozložení nejméně 10 dní před jejím uskutečněním.

 

 

 

 

 

§ 55

 

Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů

 

   (1)  Vláda  vydá  nařízení k provedení § 4 odst. 12, § 5 odst. 12 a § 6   odst. 9.

 

   (2)  Ministerstvo  životního  prostředí  vydá  vyhlášku k provedení § 3   odst.  11,  §  4 odst. 12, § 5 odst. 12, § 6 odst. 9, § 8 odst. 12, § 9   odst.  10, § 10 odst. 2, § 11 odst. 4, § 12 odst. 5, § 13 odst. 8, § 15   odst. 21, § 17 odst. 11, § 18 odst. 3, § 23 odst. 7, § 24 odst. 3, § 26   odst.  4, § 27 odst. 1, § 28 odst. 3, § 31 odst. 4 písm. b), § 31 odst.   5, § 32 odst. 2 a § 36 odst. 5.

 

§ 56

 

Zrušovací ustanovení

 

   Zrušují se:

 

   1. Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami   (zákon o ovzduší).

 

   2.  Zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích   za  jeho znečišťování, s výjimkou § 6, § 7 odst. 1 a 2, § 8 a přílohy k   zákonu, které se zrušují k 1. lednu 2003.

 

   3.  Zákon  č. 218/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991   Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší).

 

   4.  Zákon  č. 158/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991   Sb.,  o  ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší),   ve  znění  zákona  č.  218/1992  Sb., a zákon č. 389/1991 Sb., o státní   správě  ochrany  ovzduší  a  poplatcích  za jeho znečišťování, ve znění   zákona č. 211/1993 Sb., s výjimkou čl. II bodů 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15,   16, 17 a 18, které se zrušují k 1. lednu 2003.

 

   5. Zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země.

 

ČÁST DRUHÁ

 

Změna  zákona  č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský

zákon), ve znění pozdějších předpisů

 

§ 57

 

   Zákon  č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon),   ve  znění  zákona  č.  231/1992  Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č.   600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č.   38/1994  Sb.,  zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č.   200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č.   94/1996  Sb.,  zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č.   19/1997  Sb.,  zákona  č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č.   79/1997  Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č.   15/1998  Sb.,  zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č.   167/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č.   358/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č.   27/2000  Sb.,  zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č.   122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č.   149/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č.   247/2000 Sb., zákona č. 249/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č.   309/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb., zákona č.   458/2000 Sb., zákona č. 100/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č.   164/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č.   477/2001  Sb., zákona č. 478/2001 Sb. a zákona č. 501/2001 Sb., se mění

 

   1.  V  příloze  č.  2  VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se text ve   sloupci 1 "Měření emisí a imisí, kromě měření emisí motorových vozidel"   a text ve sloupci 2 "Oprávnění podle § 3 odst. 2 písm. i) zákona ČNR č.   389/1991  Sb.,  o  státní  správě  ochrany ovzduší a poplatcích za jeho   znečišťování, ve znění pozdějších předpisů" zrušují.

 

   2.  V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se doplňuje do   sloupce  1  text  "Měření  znečišťujících a pachových látek, zpracování   rozptylových studií", do sloupce 2 text

 

   "a)  vysokoškolské  vzdělání získané studiem v příslušném akreditovaném   studijním programu nebo

 

   b)  ukončené  střední nebo vyšší odborné vzdělání příslušného oboru a 3   roky  odborná  praxe  vykonaná  v  posledních  10  letech  před podáním   žádosti",

 

   do   sloupce  3  text  "osvědčení  o  autorizaci  vydané  Ministerstvem   životního   prostředí",  do  sloupce  4  text  "Ministerstvo  životního   prostředí"  a  do sloupce 5 text "§ 15 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně   ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší)".

 

   3.  V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se doplňuje do   sloupce  1  text  "Provoz  spaloven  odpadu  a zařízení schválených pro   spoluspalování odpadu", do sloupce 2 text

 

   "a)  vysokoškolské  vzdělání získané studiem v příslušném akreditovaném   studijním programu nebo

 

   b)  ukončené  střední nebo vyšší odborné vzdělání příslušného oboru a 3   roky  odborná  praxe  vykonaná  v  posledních  10  letech  před podáním   žádosti",

 

   do   sloupce  3  text  "osvědčení  o  autorizaci  vydané  Ministerstvem   životního   prostředí",  do  sloupce  4  text  "Ministerstvo  životního   prostředí"  a  do sloupce 5 text "§ 15 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně   ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší)".

 

   4.  V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se doplňuje do   sloupce  1  text  "Měření účinnosti spalovacího zdroje, měření množství   vypouštěných  látek  a  kontrola  stavu spalinových cest", do sloupce 2   text  "vyučení  v  tříletém  učebním  oboru  a  3  roky  praxe  v oboru   kominictví",   do   sloupce  3  text  "osvědčení  o  autorizaci  vydané   Ministerstvem  životního  prostředí",  do  sloupce 4 text "Ministerstvo   životního  prostředí" a do sloupce 5 text "§ 12 odst. 1 písm. f) zákona   č.  86/2002  Sb.,  o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů   (zákon o ochraně ovzduší)".

 

ČÁST TŘETÍ

 

Změna  zákona  č.  71/2000  Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o

technických  požadavcích  na  výrobky  a  o  změně a doplnění některých

zákonů, a některé další zákony

 

§ 58

 

   V  zákoně  č.  71/2000  Sb.,  kterým  se  mění  zákon č. 22/1997 Sb., o   technických  požadavcích  na  výrobky  a  o  změně a doplnění některých   zákonů, a některé další zákony, se části šestá a sedmá zrušují.

 

ČÁST ČTVRTÁ

 

Změna  zákona  č.  132/2000  Sb.,  o  změně  a zrušení některých zákonů

souvisejících  se  zákonem  o  krajích,  zákonem  o  obcích,  zákonem o

okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze

 

§ 59

 

   V   zákoně  č.  132/2000  Sb.,  o  změně  a  zrušení  některých  zákonů   souvisejících  se  zákonem  o  krajích,  zákonem  o  obcích,  zákonem o   okresních  úřadech  a  zákonem  o hlavním městě Praze, se část padesátá   zrušuje.

 

ČÁST PÁTÁ

 

Změna  zákona  č.  258/2000  Sb.,  o ochraně veřejného zdraví a o změně

některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

 

§ 60

 

   Zákon  č.  258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých   souvisejících  zákonů,  ve  znění  zákona  č.  254/2001  Sb., zákona č.   274/2001 Sb. a zákona č. 13/2002 Sb., se mění takto:

 

   1.  V  § 37 odst. 1 se na konci věty druhé tečka nahrazuje středníkem a   doplňují  se  slova,  která  včetně  poznámky  pod  čarou č. ^33b) zní:   "hodnocení rizika a minimální ochranná opatření stanoví zvláštní právní   předpisy.^33b)

 

   33b) Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.   Nařízení  vlády  č.  178/2001  Sb.,  kterým se stanoví podmínky ochrany   zdraví zaměstnanců při práci.

 

   Nařízení  vlády  č.  502/2000  Sb.,  o ochraně zdraví před nepříznivými   účinky hluku a vibrací.

 

   Nařízení  vlády  č.  480/2000  Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím

   zářením.".

 

   2. V § 37 odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. ^34) zní:

 

   "(3)  Zaměstnavatel  v  návrhu  na  zařazení  prací  do kategorií uvede   kategorii,   do  které  navrhuje  práci  zařadit,  údaje  rozhodné  pro   hodnocení  rizik  podle  zvláštních právních předpisů33b) a prováděcího   právního  předpisu,^34)  počty zaměstnanců v jednotlivých kategoriích a   opatření přijatá k ochraně jejich zdraví.

 

   34)  Vyhláška č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování   prací  do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních   testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.".

 

   Poznámka pod čarou č. 35) se zrušuje.

 

   3.  V  §  37  odst. 4 větě druhé se slova "měření souvisejících faktorů   pracovních podmínek" nahrazují slovy "hodnocení rizik. O změně zařazení   práce do kategorie rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví".

 

   4. V § 38 se za slova "podle § 37 odst. 3 a 4" vkládají slova "potřebná   k hodnocení rizik".

 

   5.  V  § 105 odst. 4 se slova "1. ledna 2002" nahrazují slovy "1. ledna   2003".

 

   6.  V  §  106  odst.  1  větě  první  část textu za středníkem zní: "do

   7. V § 106 odst. 1 věta poslední zní:

 

   "Výsledky  měření  koncentrací a intenzit faktorů pracovních podmínek a   výsledky  zjištění  druhu a typu biologického činitele musejí odpovídat   stavu pracovních podmínek v době podání návrhu podle § 37 odst. 3.".

 

   8. Část sedmnáctá se zrušuje.

 

ČÁST ŠESTÁ

 

ÚČINNOST

 

§ 61

 

   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2002, s výjimkou ustanovení   § 19, 21, 22 a 37, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2003.

 

Klaus v. r.

 

Havel v. r.

 

Zeman v. r.

 

   Příloha 1

 

   Stanovení  roční  výše  poplatku  za  vnášení  znečišťujících látek, do   ovzduší pro zvláště velké, velké, střední a malé stacionární zdroje

 

   A.

 

   Znečišťující látky vnášené do ovzduší, které podléhají zpoplatnění

 

   Hlavní zpoplatněné znečišťující látky:

 

   Tuhé znečišťující látky,

 

   Anorganické  kyslíkaté  sloučeniny  síry  vyjádřené  jako oxid siřičitý   (dále jen "oxid siřičitý"),

 

   Anorganické  kyslíkaté  sloučeniny  dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý   (dále jen "oxidy dusíku"),

 

   Těkavé  organické  látky  -  vyjma zvláště vyjmenovaných mezi ostatními   zpoplatněnými znečišťujícími látkami ve třídách I - II,

 

   Těžké  kovy  a  jejich  sloučeniny  vyjádřené jako kov (dále jen "těžké   kovy");  těžkými  kovy  se  rozumí kovy, případně metaloidy, které jsou   stabilní a jejich specifická hmotnost je větší než 4 500 kg/m3,

 

   Oxid uhelnatý,

 

   Amoniak a soli amonné vyjádřené jako amoniak (amoniak),

 

   Polycyklické aromatické uhlovodíky,

 

   Methan.

 

   Ostatní zpoplatněné znečišťující látky:

 

   a) I. třída:

 

   Azbest,

 

   Benzen,

 

   Berylium a jeho sloučeniny vyjádřené jako Be.

 

   b) II. třída:

 

   Fluor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako F^x),

 

   Chlor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako Cl^x),

 

   Brom a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Br^x),

 

   Fluor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako F^x),

 

   Chlor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Cl^x),

 

   Brom a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Br^x),

 

   Sulfan,

 

   Sirouhlík.

 

   B.

 

   Sazby  poplatků  pro  zvláště  velké, velké, střední a malé stacionární   zdroje

 

   I.

 

   Sazby  poplatků  za  znečišťující  látky  produkované  zvláště velkými,   velkými a středními stacionárními zdroji se stanovují takto:

 

   1. Hlavní zpoplatněné znečišťující látky

+---------------------------------------+------------+

|Znečišťující látka                     |Sazba (Kč/t)|

+---------------------------------------+------------+

|Tuhé znečišťující látky                |   3 000    |

+---------------------------------------+------------+

|Oxid siřičitý                          |   1 000    |

+---------------------------------------+------------+

|Oxidy dusíku                           |     800    |

+---------------------------------------+------------+

|Těkavé organické látky                 |   2 000    |

+---------------------------------------+------------+

|Těžké kovy a jejich sloučeniny         |  20 000    |

+---------------------------------------+------------+

|Oxid uhelnatý                          |     600    |

+---------------------------------------+------------+

|Amoniak                                |   1 000    |

+---------------------------------------+------------+

|Methan                                 |   1 000    |

+---------------------------------------+------------+

|Polycyklické aromatické uhlovodíky     |  20 000    |

+---------------------------------------+------------+

 

   2. Ostatní zpoplatněné znečišťující látky

+---------------------------------------+------------+

|Znečišťující látka                     |Sazba (Kč/t)|

+---------------------------------------+------------+

|Třída I                                |  20 000    |

+---------------------------------------+------------+

|Třída II                               |  10 000    |

+---------------------------------------+------------+

 

   3.  U  hořících  nebo  zapařených  částí  uhelných dolů a lomů je sazba   poplatku  200 Kč za m2 hořící plochy nebo zapařeného objemu, u hořících   skládek a výsypek je sazba poplatku 2 000 Kč za m2 hořící plochy.

 

   4.  Emise  amoniaku  vznikající jako vedlejší produkt chemických reakcí   probíhajících  v  zařízení  pro  odstraňování  emisí  oxidů  dusíku  se   nezpoplatňují.

 

   5.  Emise  amoniaku  a  methanu  vznikající  jako  vedlejší produkt při   zemědělské výrobě se nezpoplatňují.

 

   II.

 

   Sazby poplatků za malé spalovací zdroje se stanovují takto:

 

+---------------------------------+-----------------------------------------+

|Palivo                           |         Rozmezí sazeb (Kč/rok)          |

+---------------------------------+-----------------------+-----------------+

|Jmenovitý tepelný výkon          |nad 50 do 100 kW včetně|nad 100 do 200 kW|

+---------------------------------+-----------------------+-----------------+

|Topné oleje s obsahem síry       |     1 000 - 1 500     |  1 500 - 2 000  |

|od 0,1 do 0,2 %                  |                       |                 |

+---------------------------------+-----------------------+-----------------+

|Topné oleje s obsahem síry       |                       |                 |

|do 1 %                           |     1 500 - 2 500     |  2 500 - 3 000  |

+---------------------------------+-----------------------+-----------------+

|Jiná kapalná paliva a látky,     |                       |                 |

|pokud tento zákon jejich         |     6 000 - 8 000     |  8 000 - 12 000 |

|spalování nezakazuje             |                       |                 |

+---------------------------------+-----------------------+-----------------+

|Černé uhlí                       |     1 500 - 2 000     |  2 000 - 3 000  |

+---------------------------------+-----------------------+-----------------+

|Hnědé uhlí tříděné, palivo       |                       |                 |

|z hnědého uhlí                   |     2 500 - 4 000     |  4 000 - 5 000  |

+---------------------------------+-----------------------+-----------------+

|Hnědé uhlí energetické, lignit   |     4 000 - 6 000     |  6 000 - 10 000 |

+---------------------------------+-----------------------+-----------------+

|Uhelné kaly, proplástky          |    10 000 - 20 000            | 20 000 - 40000 |

+---------------------------------+-----------------------+-----------------+

 

   Další podmínky zpoplatňování malých spalovacích zdrojů:

 

   U  malých  spalovacích  zdrojů  používajících  jako paliva koks, dřevo,   biomasu, plynná paliva dostupná ve veřejných rozvodných a distribučních   sítích,  nebo  topný  olej  s obsahem síry do 0,1 % není sazba poplatku   stanovena  a  nevztahuje se na ně oznamovací povinnost podle § 19 odst.   16.

 

   III.

 

   Sazby poplatků za malé ostatní zdroje

+---------------------------------------------+-------------+

|Typ zdroje znečišťování                      |Rozmezí sazeb|

|                                             |(Kč/rok)     |

+---------------------------------------------+-------------+

 

|Zdroje emisí těkavých                        |             |

|organických látek                            |500 - 2 000  |

 

+---------------------------------------------+-------------+

|Zdroje emisí tuhých znečišťujících látek     |500 - 5 000  |

+---------------------------------------------+-------------+

 

   Způsob výpočtu poplatků

 

   1. Poplatek za jednotlivou zpoplatněnou znečišťující látku produkovanou   samostatným  zvláště  velkým,  velkým  nebo středním zdrojem se stanoví   součinem   zjištěného   množství  vypuštěné  znečišťující  látky  podle   skutečnosti  minulého  poplatkového  období  a výše sazby podle části B   této  přílohy.  V  souladu  s  §  19  odst.  8  se  u  zdroje zpoplatní   znečišťující látka, pro kterou je stanoven emisní limit, nebo na kterou   se  vztahuje nejméně jedna podmínka provozování zdroje regulující emise   této  látky.  Podle § 9 odst. 1 je zpoplatněné množství látky stanoveno   podle výsledků měření nebo výpočtem s použitím emisního faktoru.

 

   2.  U  nově provozovaných zdrojů se výše poplatku v prvním roce provozu   stanoví podle jeho projektované kapacity.

 

   3.  Součet  poplatků za jednotlivé zpoplatněné znečišťující látky tvoří   poplatek  za  samostatný  zvláště velký, velký nebo střední stacionární   zdroj.

 

   4.  Poplatek u hořících nebo zapařených částí uhelných dolů a lomů nebo   skládek a výsypek se vypočte součinem sazby a výměry plochy v m2, která   se stanoví z váženého průměru výsledků měření prováděných během roku.

 

   5.  Výše  poplatku  pro  jednotlivou zpoplatněnou znečišťující látku se   zaokrouhluje na celé 100 Kč.

 

   6.  U  malý  spalovacích  zdrojů  se  stanoví poplatek pevnou částkou s   přihlédnutím  k  podmínkám podle § 19 odst. 9, a to výpočtem stanovícím   jako  poplatek  za jednotlivý malý spalovací zdroj součet dolní hranice   sazby s poměrnou částí rozmezí sazby odpovídající jmenovitému tepelnému   výkonu zdroje a druhu paliva. Orgán ochrany ovzduší přitom přihlédne ke   skutečné,  provozovatelem  dokladované  spotřebě  paliva  u  zdroje  za   zpoplatňované období.

 

   7.  U  malých  ostatních  zdrojů  se  poplatek stanoví pevnou částkou s   přihlédnutím k podmínkám podle § 19 odst. 9.

 

   8.  Výše poplatku za jednotlivý malý zdroj znečišťování se zaokrouhluje   na celé 100 Kč.

 

   Příloha 2

 

   Obsah národního, krajského a místního programu snižování emisí

 

   1. Národní program ke snížení emisí obsahuje

 

   a) název programu,^*) jeho základní cíle a souvislosti,

 

   b) výchozí situace - obraz emisní situace,

 

   c) vztah ke Státní politice životního prostředí,

 

   d) vztah ke Státní energetické politice,

 

   e) vztah k Národnímu programu ke zmírnění změny klimatu Země,

 

   f)  vztah  k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního

   rozvoje),

 

   g)  vztah  k  Státnímu  programu  podpory  úspor  energie obnovitelných

   zdrojů,

 

   h) obecné zásady strategie programu,

 

   i) vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí,

 

   j)  požadavky  dokumentů Úmluvy EHK/OSN o dálkovém znečišťování ovzduší   překračujícím  hranice států především Protokolu k omezení acidifikace,   eutrofizace a tvorby přízemního ozónu a přehled možností jejich splnění   v České republice,

 

   k) hodnocení dosažitelnosti celkových emisních stropů v roce 2010,

 

   l)  rozbor  stavu  a  hodnocení  plnění  emisních  limitů  a  ostatních   limitních  hodnot  a  dalších  podmínek provozování zdrojů znečišťování   ovzduší,

 

   m) podpůrné aktivity pro omezování emisí v České republice,

 

   n) základní nástroje programu snižování emisí, a to

 

   1. technická a technologická opatření,

 

   2. technickoorganizační opatření,

 

   3. administrativní opatření,

 

   4. evidence stacionárních a mobilních zdrojů znečišťování ovzduší,

 

   5. inventarizace emisí,

 

   6. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných domácnostmi,

 

   7. využívání ekonomických nástrojů,

 

   o) finanční zajištění programu,

 

   p) legislativní opatření,

 

   q) mezinárodní spolupráce a podpora výzkumu,

 

   r) souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu,

 

   s) termíny a způsob kontrol průběžného plnění programu,

 

   t)  způsob  provádění opatření a korekcí programu vyvolaných na základě   kontrol a průběžného plnění tohoto programu,

 

   u) názvy a sídla orgánů ochrany ovzduší a dalších správních úřadů,

 

   v) jména, adresy a podpisy osob odpovědných za plnění programu.

 

   2. Krajský program ke snížení emisí obsahuje

 

   a) název programu,^**) jeho základní cíle a souvislosti,

 

   b) výchozí situace - obraz emisní situace,

 

   c) vztah k Národnímu programu snižování emisí,

 

   d) vztah k územní energetické koncepci,

 

   e)  vztah  k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního   rozvoje),

 

   f)  vztah  k  Státnímu  programu  podpory  úspor  energie obnovitelných   zdrojů,

 

   g)  vztah  ke  krajskému  programu  ke  zlepšení kvality ovzduší, je-li   stanoven,

 

   h) obecné zásady strategie programu,

 

   i) vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí,

 

   j)  požadavky  dokumentů Úmluvy EHK/OSN o dálkovém znečišťování ovzduší   překračujícím  hranice států především Protokolu k omezení acidifikace,   eutrofizace a tvorby přízemního ozónu a přehled možností jejich splnění   na území kraje,

 

   k)  hodnocení dosažitelnosti emisních stropů stanovených regionu v roce   2010,

 

   l)  rozbor  stavu  a  hodnocení  plnění  emisních  limitů  a  ostatních   limitních  hodnot  a dalších podmínek k provozování zdrojů znečišťování   ovzduší na území kraje,

 

   m) podpůrné aktivity pro omezování emisí na území kraje,

 

   n) základní nástroje programu snižování emisí, a to

 

   1. technická a technologická opatření,

 

   2. technickoorganizační opatření,

 

   3. administrativní opatření,

 

   4. evidence stacionárních zdrojů znečišťování,

 

   5. inventarizace emisí,

 

   6.  schválené  zásady  spolupráce  orgánu kraje s orgány obcí a dalšími   orgány veřejné správy,

 

   7.  dohody  orgánu  kraje s provozovateli zdrojů znečišťování ovzduší a   dalšími subjekty,

 

   8. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných domácnostmi,

 

   9. využívání ekonomických nástrojů,

 

   o) finanční zajištění programu,

 

   p) mezikrajová spolupráce, včetně přeshraniční,

 

   r) souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu,

 

   s) termíny a způsob kontrol průběžného plnění programu,

 

   t)  způsob  provádění opatření a korekcí programu vyvolaných na základě   závěrů kontrol a průběžného plnění tohoto programu,

 

   u) názvy a sídla orgánů ochrany ovzduší a dalších správních úřadů,

 

   v) jména, adresy a podpisy osob odpovědných za plnění programu.

 

   3. Místní program ke snížení emisí obsahuje

 

   a) název programu, jeho základní cíle a souvislosti,

 

   b) výchozí situace - obraz emisní situace,

 

   c) vztah ke krajskému programu snižování emisí,

 

   d)  vztah  k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního   rozvoje),

 

   e)  vztah  k  Státnímu  programu  podpory  úspor  energie obnovitelných   zdrojů,

 

   f)  vztah  k místnímu a krajskému programu ke zlepšení kvality ovzduší,   jsou-li stanoveny,

 

   g) obecné zásady strategie programu,

 

   h) vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí,

 

   i)  rozbor  stavu  a  hodnocení  plnění  emisních  limitů  a  ostatních   limitních  hodnot  a  dalších  podmínek provozování zdrojů znečišťování   ovzduší na území obce,

 

   j) podpůrné aktivity pro omezování emisí na území obce,

 

   k) základní nástroje programu snižování emisí, a to

 

   1. technická a technologická opatření,

 

   2. technickoorganizační opatření,

 

   3. administrativní opatření,

 

   4. evidence zdrojů znečišťování ovzduší stacionárních i mobilních,

 

   5. inventarizace emisí,

 

   6.  schválené  zásady  spolupráce  orgánů obcí s orgány kraje a dalšími

   orgány veřejné správy,

 

   7.  dohody  orgánu  obce  s provozovateli zdrojů znečišťování ovzduší a   dalšími subjekty,

 

   8. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných domácnostmi,

 

   l) finanční zajištění programu,

 

   m) účast na mezikrajové spolupráci,

 

   n) souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu,

 

   o) termíny a způsob kontrol průběžného plnění programu,

 

   p)  způsob  provádění opatření a korekcí programu vyvolaných na základě   závěrů kontrol a průběžného plnění tohoto programu,

 

   r) názvy a sídla orgánů ochrany ovzduší a dalších správních úřadů,

 

   s) jména, adresy a podpisy osob odpovědných za plnění programu.

 

   Příloha 3

 

   Rozsah a způsob vypracování programu ke zlepšení kvality ovzduší

 

   1. Způsob vypracování programu

 

   V  případě,  že  jsou  překročeny  imisní  limity a meze tolerance nebo   imisní limity, pokud není mez tolerance stanovena u více znečišťujících   látek,  musí  být  v  rámci  programu zpracován podprogram pro každou z   těchto  látek.  V  názvu  programu  se  pak použije výrazu "Integrovaný   program ke zlepšení kvality ovzduší".

 

   2. Rozsah programu

 

   a) Místo překročení limitních hodnot

 

   - vymezení zóny, popis regionu a další údaje,

 

   - lokace případných měst (mapa),

 

   - měřicí stanice (mapa, geografické souřadnice).

 

   b) Všeobecné informace

 

   - typ zóny (město, průmyslová nebo zemědělská oblast),

 

   -  odhad  rozlohy  znečištěných  oblastí  (v km2) a velikost exponované   skupiny obyvatelstva, - příslušné klimatické údaje,

 

   - příslušné topografické údaje,

 

   -  informace  o  charakteru  cílů  vyžadujících v dané lokalitě ochranu   (obyvatelstvo, ekosystémy atd.).

 

   c) Odpovědné orgány

 

   - jména a adresy osob odpovědných za vypracování a provádění programu.

 

   d) Druh posouzení znečištění ovzduší

 

   - koncentrace znečišťujících látek zjištěné v předchozích letech,

 

   - aktuální koncentrace znečišťujících látek,

 

   - prostředky použité ke zjišťování koncentrací znečišťujících látek.

 

   e) Původ znečištění ovzduší

 

   -   výčet   hlavních   zdrojů   znečišťování  ovzduší  doplněný  jejich   geografickým vyznačením,

 

   - celkové množství emisí v oblasti (t/rok),

 

   - informace o znečištění dálkově přenášeném z okolních oblastí.

 

   f) Analýza situace

 

   - podrobnosti o faktorech působících zvýšené znečištění ovzduší,

 

   - podrobnosti o možných nápravných opatřeních.

 

   g)  Podrobnosti o opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší přijatých před   zpracováním programu

 

   -  opatření na lokální, regionální, národní a mezinárodní úrovni, která   mají vztah k dané zóně,

 

   - hodnocení účinnosti uvedených opatření.

 

   h) Podrobnosti o nových opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší

 

   -  seznam  a  popis  navrhovaných  opatření  nebo  projektů, které jsou   součástí programu,

 

   - časový plán implementace opatření,

 

   -  odhad  plánovaného  zlepšení  kvality  ovzduší  a předpokládaná doba   potřebná k dosažení těchto cílů,

 

   -  popis opatření ke zlepšení kvality ovzduší zamýšlených v dlouhodobém   časovém horizontu.

 

   i) Seznam relevantních dokumentů a dalších zdrojů informací.

 

   j)  Příloha  podle  Rozhodnutí  Komise  2004/224/ES (neplatí pro místní   programy).

 

   k) Programový dodatek podle čl. 18 odst. 3 Nařízení Rady (ES) 1260/1999   o  obecných  ustanoveních  o strukturálních fondech (neplatí pro místní   programy).

 

   Příloha 4

 

   zrušena

 

   Příloha 5

 

   zrušena

 

   Příloha 6

 

   zrušena

 

   Příloha 7

 

   zrušena

 

   Příloha 8

 

   zrušena

 

   Příloha 9

 

   Údaje z výpisu celní evidence poskytované ministerstvu celním úřadem

 

   Celní úřad poskytuje na vyžádání Ministerstva životního prostředí údaje   z  celní evidence, které se týkají vývozu a dovozu regulovaných látek a   výrobků, které je obsahují, z nových látek a výrobků, které je obsahují   a látek ovlivňující klimatický systém Země, a to zejména:

 

   a)  obchodní  jméno,  sídlo  a  IČO  podnikatele nebo jméno, příjmení a   bydliště fyzické osoby,

 

   b) země vývozu nebo dovozu,

 

   c) země konečného určení,

 

   d)  popis  každé látky s uvedením jejího názvu podle přímo použitelného   předpisu Evropských společenství^1a) včetně

 

   1. Deklarant

 

   2. Příjemce

 

   Odesilatel

 

   3. Nepřímý zástupce

 

   4. Země odeslání (při dovozu)

 

   Země určení (při vývozu)

 

   5. Země obchodní

 

   6. Kód Kombinované nomenklatury

 

   7. Povaha látky (ještě nepoužitá, znovuzískaná nebo regenerovaná)

 

   8. Množství

 

   9. Datum propuštění

 

   10. Celní režim

 

   11. Číslo povolení MŽP.

 

   Příloha 10

 

   zrušena

 

   Příloha 11

 

   Seznam  paliv  pro obyvatelstvo, jejichž spalování v malých spalovacích   zdrojích  znečišťování  může  obec  obecně  závaznou  vyhláškou ve svém   územním obvodu zakázat

+---------------------------------+-----------------------------+

|Druh paliva                      |Poznámka                     |

|                                 |                             |

|Hnědé uhlí energetické           |Jedná se o méně kvalitní     |

|                                 |paliva s vyšším obsahem      |

|Lignit                           |síry a příměsí dalších       |

|                                 |látek, které mají při        |

|Uhelné kaly                      |jejich spalování nepříznivý  |

|                                 |vliv na kvalitu ovzduší      |

|Proplástky                       |                             |

+---------------------------------+-----------------------------+

 

   Vybraná ustanovení novel

 

   Čl.II zákona č. 92/2004 Sb.

 

   Přechodné ustanovení

 

   Fyzické  osoby,  které  se  ke  dni  nabytí účinnosti tohoto zákona již   podílely na provádění činnosti uvedené v § 29 odst. 1 zákona č. 86/2002   Sb.,  o  ochraně  ovzduší  a  o změně některých dalších zákonů (zákon o   ochraně  ovzduší),  a  které splňují kvalifikační požadavky stanovené v   prováděcím  právním předpisu, sdělí ministerstvu údaje v tomto předpisu   uvedené  do  3  měsíců  ode  dne  nabytí účinnosti tohoto zákona; pokud   fyzické  osoby  údaje  v  této době nesdělí, pozbývají oprávnění k této   činnosti.

 

   Čl. II zákona č. 385/2005 Sb.

 

   Přechodná ustanovení

 

   1.  Provozovatelé  malých spalovacích zdrojů, kterým podle § 12 odst. 1   písm.  f)  zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých   dalších  zákonů  (zákon  o  ochraně  ovzduší), ve znění účinném ode dne   nabytí účinnosti tohoto zákona nově vznikne povinnost zajišťovat měření   účinnosti  spalování,  měření  množství  vypouštěných  látek a kontroly   spalinových  cest,  uskuteční  první  měření  do  1  roku  ode dne jeho   účinnosti.

 

   2.  V  zónách  či  aglomeracích,  kde jsou krajské úřady a obecní úřady   povinny  vypracovat  program  ke  zlepšení kvality ovzduší, aktualizují   tyto programy nejpozději do 30. června 2006.

 

   Čl. II zákona č. 180/2007 Sb.

 

   Přechodné ustanovení

 

   Za  kalendářní  rok  se  pro účely plnění povinností stanovených v § 3a   odst.  1 písm. b), § 3a odst. 3 a 6 považuje období od nabytí účinnosti   tohoto zákona do 31. prosince 2007.

 

   § 16 zákona č. 25/2008 Sb.

 

   Přechodná ustanovení

 

   1.  Povinné  subjekty  plnící  ohlašovací povinnosti podle § 11 odst. 1   písm.  e)  zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých   zákonů  (zákon  o  ochraně  ovzduší),  které jsou zároveň provozovateli   povinnými   plnit   ohlašovací   povinnost  podle  nařízení  Evropského   parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  166/2006  a  podle zákona o integrovaném   registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění   ohlašovacích  povinností  v  oblasti  životního  prostředí  a  o  změně   některých  zákonů, ohlašují povinné údaje prostřednictvím integrovaného   systému  plnění  ohlašovacích  povinností v oblasti životního prostředí   poprvé za rok 2009.

 

   2.  Povinné  subjekty  plnící  ohlašovací povinnosti podle § 11 odst. 1   písm.  e)  zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých   zákonů  (zákon  o  ochraně  ovzduší),  ve  znění účinném ode dne nabytí   účinnosti tohoto zákona, které nejsou zapojeny do integrovaného systému   plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí podle bodu   1,  ohlašují povinné údaje prostřednictvím integrovaného systému plnění   ohlašovacích  povinností  v  oblasti  životního prostředí poprvé za rok   2010.  Při  ohlašování  povinných údajů za rok 2008 a 2009 se postupuje   podle dosavadních právních předpisů.

 

   Čl. IV zákona č. 25/2008 Sb.

 

   Přechodná ustanovení

 

   1.  Za  kalendářní  rok  se  pro  účely plnění povinností osobou, která   dodává  na  daňové  území  České  republiky pro dopravní účely motorové   benziny  nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu v jiném   členském  státě Evropské unie, stanovených v § 3a odst. 1 písm. a) a b)   a  §  3a odst. 3, 6 a 7 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne   nabytí   účinnosti  tohoto  zákona,  považuje  období  ode  dne  nabytí   účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2008.

 

   2.  Sdělení  údajů  podle  § 3a odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění   účinném  do  dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za sdělení   údajů  podle  §  3a odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode   dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to po dobu nejvýše 30 dnů ode dne   nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   Čl. II zákona č. 483/2008 Sb.

 

   Přechodná ustanovení

 

   1.  Povolení  k  zacházení  s  regulovanými látkami a zápis do registru   revizních  techniků  chladicích  a klimatizačních zařízení vydané podle   zákona  č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto   zákona,  se považují za certifikát podle § 31 odst. 1 zákona č. 86/2002   Sb.,  ve  znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to se   stejnou dobou platnosti a v rozsahu podmínek v nich stanovených.

 

   2.  Pro činnosti instalace, servisu, údržby chladicích a klimatizačních   zařízení   s   fluorovanými   skleníkovými   plyny   a   znovuzískávání   fluorovaných  skleníkových plynů z chladicích a klimatizačních zařízení   se  do  4.  července 2009 povolení k zacházení s regulovanými chladivy,   vydané  podle  zákona  č.  86/2002  Sb., ve znění účinném do dne nabytí   účinnosti  tohoto  zákona,  považuje  za  certifikát podle § 31 odst. 1   zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto   zákona.

 

   3.  Pro  činnosti  instalace, servisu, údržby systémů požární ochrany a   hasicích přístrojů s fluorovanými skleníkovými plyny, kontroly těsnosti   fluorovaných  skleníkových  plynů ze systémů požární ochrany a hasicích   přístrojů  a  znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů ze systémů   požární  ochrany a hasicích přístrojů se do 4. července 2009 povolení k   zacházení s regulovanými hasivy, vydané podle zákona č. 86/2002 Sb., ve   znění  účinném  do  dne  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona, považuje za   certifikát  podle  § 31 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném   ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   4.  Pro  činnost  znovuzískávání  fluorovaných  skleníkových  plynů při   recyklaci  výrobků  se  do  4. července 2009 povolení ke znovuzískávání   regulovaných  látek  při  recyklaci  výrobků,  vydané  podle  zákona č.   86/2002  Sb.,  ve  znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,   považuje  za  certifikát  podle  § 31 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., ve   znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   5.  Pro  činnost  kontroly  těsnosti  fluorovaných skleníkových plynů z   chladicích  a  klimatizačních  zařízení se do 4. července 2009 zápis do   registru  techniků  chladicích  a  klimatizačních  zařízení,  který byl   proveden  podle  zákona  č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí   účinnosti  tohoto  zákona,  považuje  za  certifikát podle § 31 odst. 1   zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto   zákona.

 

   6. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí   podle  zákona  č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti   tohoto zákona.

 

   7.  Osoba, která má povinnost podat zprávu podle § 32 odst. 1 zákona č.   86/2002  Sb.,  ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,   podá   tuto   zprávu   prostřednictvím   integrovaného  systému  plnění   ohlašovacích  povinností  v  oblasti  životního prostředí poprvé za rok   2009.  Pro  ohlašování  povinných  údajů  za rok 2008 se použije způsob   ohlašování  podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí   účinnosti tohoto zákona.

 

   8. Emisní strop podle § 17 odst. 9 nelze stanovit pro zdroje, pro které   bylo  vydáno  stavební  povolení  u  prvního  objektu  zdroje nebo jiné   obdobné  rozhodnutí  po  1. lednu 2003 a prokáží, že používají nejlepší   dostupné techniky.

 

   Čl. XLIII zákona č. 223/2009 Sb.

 

   Přechodné ustanovení

 

   Řízení  zahájená  přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto   dne  neskončená  se  dokončí a práva a povinnosti s nimi související se   posuzují podle dosavadních právních předpisů.

 

   1)  Například  Směrnice  Rady  ze  dne  23.  prosince  1991,  kterou se   normalizují  a  racionalizují  zprávy  o  provádění  některých  směrnic   týkajících  se životního prostředí (91/692/EHS), Směrnice Rady 96/62/ES   ze  dne  27.  září 1996 o posuzování a řízení kvality ovzduší, Směrnice   Evropského  parlamentu  a  Rady  2000/76/ES  ze  dne 4. prosince 2000 o   spalování  odpadů,  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze   dne  23.  října  2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do   ovzduší z velkých spalovacích zdrojů.

 

   1a)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29.   června  2000  o  látkách,  které  poškozují  ozonovou vrstvu, v platném   znění.

 

   1b)  Nařízení  Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17.   května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech.

 

   Nařízení  Komise  (ES)  č.  303/2008  ze dne 2. dubna 2008, kterým se v   souladu  s  nařízením  Evropského  parlamentu  a  Rady (ES) č. 842/2006   stanoví   minimální  požadavky  a  podmínky  pro  vzájemné  uznávání  k   certifikaci   společností   a   pracovníků,  pokud  jde  o  chladicí  a   klimatizační  zařízení a tepelná čerpadla obsahující některé fluorované   skleníkové plyny.

 

   Nařízení  Komise (ES) č. 304/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle   nařízení   Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  842/2006  stanoví   minimální  požadavky  a  podmínky  pro  vzájemné uznávání k certifikaci   společností  a  pracovníků,  pokud  jde  o  stacionární systémy požární   ochrany  a  hasicí  přístroje  obsahující některé fluorované skleníkové   plyny.

 

   Nařízení  Komise (ES) č. 305/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle   nařízení   Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  842/2006  stanoví   minimální    požadavky    na   certifikaci   pracovníků   provádějících   znovuzískávání    některých    fluorovaných    skleníkových   plynů   z   vysokonapěťových  spínacích  zařízení  a podmínky pro vzájemné uznávání   této kvalifikace.

 

   Nařízení  Komise (ES) č. 306/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle   nařízení   Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  842/2006  stanoví   minimální    požadavky    na   certifikaci   pracovníků   provádějících   znovuzískávání rozpouštědel na bázi některých fluorovaných skleníkových   plynů ze zařízení a podmínky pro vzájemné uznávání této kvalifikace.

 

   Nařízení  Komise (ES) č. 307/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle   nařízení   Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  842/2006  stanoví   minimální    požadavky    na   certifikaci   pracovníků   provádějících   znovuzískávání    některých    fluorovaných    skleníkových   plynů   z   vysokonapěťových  spínacích  zařízení  a podmínky pro vzájemné uznávání   této kvalifikace.

 

   Nařízení  Komise (ES) č. 308/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle   nařízení  Evropského  parlamentu  a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví forma   oznámení školicích a certifikačních programů členských států.

 

   Nařízení  Komise(ES)  č.  1493/2007 ze dne 17. prosince 2007, kterým se   podle  nařízení  Evropského  parlamentu  a Rady (ES) č. 842/2006 zavádí   formát  pro  zprávu  předkládanou  výrobci, dovozci a vývozci některých   fluorovaných skleníkových plynů.

 

   Nařízení  Komise  (ES) č. 1494/2007 ze dne 17. prosince 2007, kterým se   podle  nařízení  Evropského  parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví   způsob  označování  a další požadavky na označování produktů a zařízení   obsahujících určité fluorované skleníkové plyny.

 

   Nařízení Komise (ES) č. 1497/2007 ze dne 18. prosince 2007, kterým se v   souladu  s  nařízením  Evropského  parlamentu  a  Rady (ES) č. 842/2006   stanoví standardní požadavky na kontrolu těsnosti stacionárních systémů   požární ochrany obsahujících některé fluorované skleníkové plyny.

 

   Nařízení Komise (ES) č. 1516/2007 ze dne 19. prosince 2007, kterým se v   souladu  s  nařízením  Evropského  parlamentu  a  Rady (ES) č. 842/2006   stanoví   standardní   požadavky  na  kontrolu  těsnosti  stacionárních   chladicích  a klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel obsahujících   některé fluorované skleníkové plyny.

 

   1c)  Zákon  č.  18/1997  Sb.,  o  mírovém  využívání  jaderné energie a   ionizujícího  záření  (atomový  zákon)  a  o změně a doplnění některých   zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   2)  Zákon  č.  258/2000  Sb.,  o  ochraně  veřejného  zdraví  a o změně   některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   3) Například občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon č. 219/2000 Sb.,   o  majetku  České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve   znění pozdějších předpisů.

 

   3a)  Vyhláška  č.  227/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na pohonné   hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a způsob sledování a   monitorování jejich jakosti.

 

   3b)  Směrnice  Evropského  parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září   2001  o  podpoře  elektřiny  z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním   trhu s elektřinou.

 

   4) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   4a) § 11 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších

   zákonů.

 

   5)  Například  zákon  č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních   komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti   za  škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících   zákonů  (zákon  o  pojištění  odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění   zákona č. 307/1999 Sb.

 

   6) Například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a   o  změně některých zákonů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o   změně  některých  zákonů  (krizový  zákon),  zákon  č.  241/2000 Sb., o   hospodářských   opatřeních  pro  krizové  stavy  a  o  změně  některých   souvisejících  zákonů,  zákon  č.  133/1985  Sb., o požární ochraně, ve   znění pozdějších předpisů.

 

   7)  Zákon  č.  185/2001  Sb.,  o  odpadech  a o změně některých dalších   zákonů.

 

   7a)  Zákon  č.  311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích   pohonných  hmot  a  o  změně  některých  souvisejících  zákonů (zákon o   pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů.

 

   7b)  Zákon  č.  189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů   ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových   zásobách ropy), ve znění zákona č. 560/2004 Sb.

 

   Zákon  č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve   znění pozdějších předpisů.

 

   7c)  §  5  zákona  č.  353/2003  Sb.,  o  spotřebních  daních, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   8) Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.

 

   Zákon  č.  114/1995  Sb.,  o  vnitrozemské  plavbě,  ve znění zákona č.   358/1999 Sb.

 

   Zákon  č.  49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona   č.  455/1991  Sb.,  o  živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve   znění pozdějších předpisů.

 

   9)  Zákon  č.  244/1992  Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a   programů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

 

   Zákon  č.  100/2001  Sb.,  o  posuzování vlivů na životní prostředí a o   změně  některých  souvisejících  zákonů  (zákon  o  posuzování vlivů na   životní prostředí).

 

   9a)  Čl.  18  odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června   1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech.

 

   10)  Zákon  č.  455/1991  Sb.,  o živnostenském podnikání (živnostenský   zákon), ve znění pozdějších předpisů.

 

   10a)  Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a   podmínky  a  způsob  sledování,  posuzování, hodnocení a řízení kvality   ovzduší.

 

   11) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

 

   11a) § 7 zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami   na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.

 

   11b)  Zákon  č.  18/2004  Sb.,  o  uznávání  odborné kvalifikace a jiné   způsobilosti  státních  příslušníků  členských  států Evropské unie a o   změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění   pozdějších předpisů.

 

   11c)  Kategorie  uvedené  v  příloze  č.  1 k zákonu č. 695/2004 Sb., o   podmínkách  obchodování  s  povolenkami na emise skleníkových plynů a o   změně některých zákonů.

 

   11d) § 15 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a   o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.

 

   11e)  Zákon  č.  269/1994  Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších   předpisů.

 

   12)  Zákon  č.  183/2006  Sb.,  o  územním  plánování  a stavebním řádu   (stavební zákon).

 

   12a) § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

 

   13)

 

   Zákon  č.  337/1992  Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších   předpisů.

 

   18)   Zákon  č.  25/2008  Sb.,  o  integrovaném  registru  znečišťování   životního   prostředí   a   integrovaném  systému  plnění  ohlašovacích   povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů.

 

   19)  Zákon  č.  18/2004  Sb.,  o  uznávání  odborné  kvalifikace a jiné   způsobilosti  státních  příslušníků  členských  států Evropské unie a o   změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění   pozdějších předpisů.

 

   19a)  Zákon  č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na   emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.

 

   20)  Zákon  č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí,   ve znění zákona č. 132/2000 Sb.

 

   Zákon  č.  106/1999  Sb.,  o  svobodném přístupu k informacím, ve znění   pozdějších předpisů.

 

   21)  Zákon  č.  64/1986  Sb.,  o  České  obchodní  inspekci,  ve  znění   pozdějších předpisů.

 

   21a) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o   změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 317/2002 Sb.

 

   Zákon  č.  101/2000  Sb.,  o ochraně osobních údajů a o změně některých   zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   22)  Zákon  č.  71/1967  Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění   pozdějších předpisů.

 

   23)  Zákon  č.  76/2002  Sb.,  o  integrované  prevenci  a  o omezování   znečištění,  o  integrovaném  registru znečišťování a o změně některých   zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.

 

   24) Nařízení vlády č. 372/2007 Sb., o národním programu snižování emisí   ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů.

 

   *)  Vztahuje-li se program na více znečišťujících látek, použije se pro   základ jeho názvu pojem "Integrovaný národní program snižování emisí" s   následným  vyjmenováním  znečišťujících  látek  nebo jejich stanovených   skupin, jejichž emise jsou předmětem programu.

 

   **) Vztahuje se na program na více znečišťujících látek, použije se pro   základ jeho názvu pojem "Integrovaný krajský program snižování emisí" s   následným  vyjmenováním  znečišťujících  látek  nebo jejich stanovených   skupin, jejichž emise jsou předmětem programu.

 

   x)  Platí  pro  prvky  a sloučeniny, pro které mají zdroje znečišťování   stanoveny emisní limity.